Literární žánr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Literární žánr (z fr. genre – rod) je označení skupin literárních děl, jež mají společné znaky definované různými kritérii. Tato kritéria mohou být tzv. povrchová – např. kompozice, téma a motivy, jazykové prostředky, důležitý je chronotop (tzv. chronotop) literárního díla, ale také typ čtenáře (literatura pro děti a mládež) a afekt, který dílo vyvolává (strach u hororu) atd., nebo hlubinná, kde se za podstatu žánru označuje archetyp (u Northropa Frye) nebo antropologické založení (tzv. jednoduché formy A. Jollese atd.). José Ortega y Gasset chápe žánr jako „jediný možný způsob, jak [téma] vyslovit plně … navzájem neredukovatelné, nutné a zásadní estetické téma … široké úhly pohledu na klíčové aspekty lidského života“, „jednotlivé umělecké formy vznikají z odlišných interpretací člověka člověkem“. (Meditace o Quijotovi, s. 65 a 90). Žánr lze také chápat jako literární vyjádření určité antropologické nebo psychologické konstanty (tak uvažoval např. Wilhelm Dilthey, Julia Kristeva dokonce definuje žánr na rovině psychoanalytické[1]), tedy jako výraz čehosi, co předchází nejen literaturu, ale i umění jako takové, a co propojuje literaturu s obecně antropologickými kategoriemi.

Od žánrů v jiných uměleckých druzích se žánr literární liší jednak tím, že literatura je dějové a zobrazovací umění a jako taková nabízí větší škálu relevantních prostředků vyjádření, jednak propracovanou strukturou (od antiky: mezi nejstaršími díly žánry se zabývajícími je Aristotelova Poetika), zmínku o žánrech však nalezneme už u Platóna v jeho Ústavě (odlišování tzv. mimesis a diegesis). Důsledkem je fakt, že literární žánr je důležitý jak pro genezi (vznik) díla, tak pro jeho vnímání (recepci): čtenáři podle určitých znaků poetiky daného díla rozpoznají, o který žánr se jedná, a tomu uzpůsobí vnímání díla. Např. Škvoreckého Legenda Emöke, jakkoli de facto není legenda, bude svého čtenáře k tomuto žánru při vnímání orientovat, a to na základě názvu (název díla je jedním ze žánrových znaků). Podobně fungují např. postmoderní texty, které začínají např. typickou pohádkovou frází "Bylo nebylo" atd., ačkoli jako pohádka nepokračují; čtenářovo vnímání už je nicméně žánrem pohádky ovlivněno.

V rámci literární vědy se žánry zabývá genologie. V současné době se v literární vědě etabloval tzv. trojrovinný model, který rozlišuje literární druhy (lyrika, epika a drama), žánry (jakožto nižší jednotku) a žánrové varianty (jako jednotku nejnižší). Např.: v rámci epiky (druh) je román (žánr) a v jeho rámci pak román budovatelský (varianta). Tento taxonomický model může být doplněn ještě pojmem modus, případně obecnými estetickými kategoriemi.[2]

V dějinách literatury byl koncept žánru jak odmítán (romantismus, postmoderna), tak přijímán a chápán jako neměnný a závazný (klasicismus). Zatímco epochy, které pojem žánru přijímaly, budovaly složitý a závazný systém žánrů, epochy, které jej odmítají, stírají hranice mezi jednotlivými žánry, libují si v překračování žánrových hranic (ale i např. ve stírání hranice mezi realitou a fikcí). Směr, který koncept žánru odmítá, se nazývá genologický nominalismus (zastáncem byl např. italský učenec Benedetto Croce, směr, který žánr přijímá jako relevantní pojem, se nazývá genologický realismus (pojmenování směrů navazuje na středověký filosofický spor o univerzálie).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník literární teorie. Praha: ČS spisovatel, 1984.
  • MOCNÁ, Dagmar - PETERKA, Josef a kol., Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl : Paseka, 2004, ISBN 80-7185-669-X
  • BENEŠ, Bohuslav (ed.). Česká lidová slovesnos t't. Praha : Odeon, 1990, ISBN 80-207-0181-8
  • ČAPEK, Karel. Marsyas čili Na okraj literatury . Praha : František Borový, 1941.
  • ERNS, Jutta: „Hybridní žánry“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
  • FILIP, Jiří – BRUKNER, Josef. Poetický slovník . Praha : Mladá fronta, 1997.
  • KRAUSOVÁ, Nora. „K súčasnému stavu v genológii“. In táž. Príspevky k literárnej teórii: Poetika románu. Bratislava : Slovenský spisovateľ, 1967, s. 7–54.
  • KREJČÍ, Karel. „Vznikání a život literárních termínů“. In Příspěvky k sémantice a morfologii literárních termínů. Ed. V. Svatoň. Praha : Ústav pro českou literaturu ČSAV, 1974 (též in http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/1974/PMSLT/2.pdf).
  • KUBÍNOVÁ, Marie (ed.). O poetice literárních druhů. Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1995.
  • MATHAUSER, Zdeněk. „Triáda uměleckých druhů“. In Litteraria humanitas: Genologické studie I. Eds. M. Mikulášek, D. Kšicová. Brno : Masarykova univerzita, fakulta filozofická, 1990, s. 10–17.
  • MELETINSKIJ, Jeleazar Moisejevič. Poetika mýtu . Praha : Odeon, 1989.
  • MEYER, Holt. „Literární žánr“. In: Úvod do literární vědy . Eds. Miltos Pechlivanos, Stefan Rieger, Wolfgang Struck, Michael Weitz. Praha : Hermann a synové, 1999.
  • NEUBAUER, Zdeněk. Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpět . Praha : Manželé Jůzlovi, 1990.
  • ORTEGA Y GASSET, José. „Krátké pojednání o románu“. In týž. Meditace o Quijotovi . Brno : HOST, 2007.
  • PILAŘ, Martin: Pokus o žánrové vymezení povídky . Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Sfinga 1994.
  • PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie . Jinočany: H&H, 1999.
  • SIROVÁTKA, Oldřich. Literatura na okraji . Praha : Československý spisovatel, 1990.
  • STAIGER, Emil. Základní pojmy poetiky . Praha : Československý spisovatel, 1969.
  • SVATOŇ, Vladimír. „Teorie románu a historická poetika: Kritická reflexe a mýtus ve struktuře žánru“. Estetika, 1990, roč. 27, č. 1, s. 43–53.
  • ŠIDÁK, Pavel, Literární žánry, Praha : Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), 2013, ISBN 978-80-86877-64-8.
  • ŠIDÁK, Pavel. „K historicitě a abstrakci žánru“. Svět literatury, 2011, roč. 21, č. 44, s. 25–36.
  • ŠIDÁK, Pavel. „Modus jako genologický nástroj“. Svět literatury, 2013, roč. 22, č. 47, s. 31–42.
  • ŠRÁMKOVÁ, Marta – SIROVÁTKA, Oldřich. „České lidové balady“. In České lidové balady . Eds. M. Šrámková, O. Sirovátka. Praha : Melantrich, 1983.
  • WELLEK, René – WARREN, Austin. „Literární žánry“. In tíž. Teorie literatury . Olomouc : Votobia, 1996.
  • WENZEL, Peter. „Druh/žánr, literární“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
  • WENZEL, Peter: „Dějiny druhů/žánrů“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
  • WENZEL, Peter: „Teorie a poetika druhů/žánrů“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
  • ZEMAN, Milan (ed.). Poetika české meziválečné literatury: Proměny žánrů . Praha : Československý spisovatel, 1987.
  • ZUSKA, Vlastimil. Mimésis – fikce – distance: K estetice XX. století . Praha : Triton, 2002.


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠIDÁK, Pavel. K historicitě a abstrakci žánru. Svět literatury. 2011, roč. XXI, čís. 44, s. 3133. Dostupné online. ISSN 0862-8440.  
  2. ŠIDÁK, Pavel. Modus jako genologický nástroj. Svět literatury. 2013, roč. XXIII, čís. 47, s. 33. Dostupné online. ISSN 0862-8440.