Symbol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Symbol (rozcestník).

Symbol (řec. σύμβολον symbolon poznávací znamení, emblém, značka, obraz; ze συμ-βάλλειν hodit dohromady) označuje znamení, které se samo vysvětluje.

Původní význam symbolu sahá k starověké tessera hospitatis, znamení přátelské pohostinnosti, kdy host podal svému hostiteli při loučení rozlomenou hliněnou tabulku nebo hůlku. Ta pak sloužila jako poznávací znamení při příštím možném setkání člena hostitelovy domácnosti s dřívějším hostem – obě poloviny tabulky do sebe zapadly. V době před uzavíráním písemných smluv znamenal symbol v egyptském a helénistickém prostředí důkazný předmět pro uzavření smlouvy, pro identifikaci posla, přijetí peněz nebo zboží. V pozdější době byl nahrazen pečetí.

Klasifikace symbolu[editovat | editovat zdroj]

Symbol je druh znamení. To je pak smysly vnímatelná skutečnost, která poukazuje na něco, co takto vnímatelné není. Asi nejčastějším symbolem je pak slovo odkazující k myšlení.

Symboly a znamení lze rozlišovat podle více kritérií, např. takto rozlišuje znaky Ch. S. Peirce:

  • signál, resp. index: znamení je součástí označovaného (kouřoheň)
  • znamení, resp. symbol (konvenční, zástupný symbol): vztah mezi znamením a označovaným je dán zvnějšku domluvou, konvencí; musí být tedy naučen (dopravní značka, číslice, slovo)
  • symbol, resp. ikona (reálné, reprezentativní znamení): symbol je způsob přítomnosti označovaného; vztah mezi dvěma rovinami je nikoli vnější, ale vnitřní (dušetělo)

Symbol ve filozofii[editovat | editovat zdroj]

Symbol u Platóna[editovat | editovat zdroj]

Platón líčí ve svém spisu Symposion hostinu u básníka Agathóna. Součástí vyprávění při této hostině je též androgynní mýtus, který uplatňuje též antický zvyk užívat symbolu jako znamení dvou spojených částí. Androgynní mýtus vypráví na hostině básník Aristofanés: Nejprve existovalo pohlaví androgynů, bytostí, ve kterých bylo spojeno pohlaví mužské i ženské. Protože však tyto bytosti byly příliš silné, rozhodl se Zeus oslabit je tím, že je rozetnul na dvě poloviny, které se od té doby stále hledají. Každý z lidí je tedy v tomto pojetí symbolem, půlkou člověka, poněvadž vznikl jeho rozříznutím. Lásku pak nazývá Platón „spojovatelkou staré přirozenosti“, která se snaží lidskou přirozenost uzdravit tím, že ze dvou učiní opět jedno (Symposion 191d). Podle Platóna tedy symbol znamená touhu člověka po sjednocení.

Sókratův projev však při hostině jde ještě dále: vzájemná přitažlivost dvou lidí má za cíl jinou, totiž nadsmyslovou skutečnost, krásno samo o sobě, poznání ideje krásna (Symposion 210–212). V tomto pojetí je tedy symbol formou zprostředkování mezi fragmentárně zakoušenou skutečností a jejím celistvým pojetím smyslu. Symbol je část, která poukazuje na celek a anticipuje plnost, ačkoli zůstává stále částečným.

Symbol v estetice[editovat | editovat zdroj]

V estetice (coby součásti filozofie) je symbol poznávacím znamením, které je jednoduché svou formou, avšak bohaté a hluboké svým významem.

Symbol označuje obraz či vyobrazení, v němž určitá skupina lidí může nalézt skrytý smysl, který může nalézt pouze právě tato skupina. Symboly, které ztratily svůj hlubší smysl a staly se pouhým znamením, se nazývají klišé.

Symbol v náboženství[editovat | editovat zdroj]

  1. Všechna náboženství vyjadřují své ústřední koncepty pomocí symbolů: např. kolo (symbol věčného návratu), prázdný hrob (symbol vzkříšení), cesta (symbol životního putování či směřování).
  2. Krom toho v křesťanství jsou jako symbol označována vyznání víry, tedy krédo (např. Symbolum apostolicum). Podle sv. Augustina je tento symbol „text, který obsahuje víru, přijatou společenstvím. Věřící křesťan je poznán podle svého vyznání jako podle jím daného znamení.“ Ve starověku měly místní církve své formule vyznání; přišel-li člen nějaké místní církve do jiné, podle jeho vyznání víry (symbolum) se dalo rozpoznat, zda patří k církvi vyznávající Krista. Nejznámějším vnějším symbolem křesťaství je ovšemže Kristův kříž (v raném křesťanství též symbol ryby - odvozené patrně podle zaměstnání nejdůležitějšího apoštola Sv.Petra). Svoji symboliku má i tzv. Betlémská hvězda - hvězda je všeobecný symbol pro naději.
  3. Reálný symbol má zásadní význam pro popis svátostí v křesťanství.

Tyto náboženské symboly tvoří základní prvky náboženské identifikace, mluvy i jednání.

Symbol v politice[editovat | editovat zdroj]

V politice se často užívá symbolů, symbolem je např. státní vlajka, státní znak ale též třeba bílý prapor (symbol příměří). Svůj symbol mají i rozličné ideologie (nacismus hákový kříž, komunismus srp a kladivo, zelená barva pro islámské skupiny a ekologické aktivisty. V některých zemích (Francie) je viditelné nošení politických a náboženských symbolů zakázáno.

Symbol ve sportu[editovat | editovat zdroj]

Sportovní zápolení má svou vlastní symboliku (např. zlatá medaile pro vítězství, stříbrná, bronzová, bramborová medaile, …). Světoznámým sportovním symbolem je také symbol pěti spojených barevných kružnic, tzv. Olympijské kruhy, symbol Olympijských her.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo symbol ve Wikislovníku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lojek, A.: Hůl v právu - právní symbolika držení, užívání, lámání a házení soudcovské hole. In: Symbolika a zkratky, K. Schelle (ed.).,Key Publishing s.r.o, 2012 - (Schelle, K.), s. 10-23. (ISBN 978-80-7418-150-4)
  • Lojek, A.: Právní symbolika meče, In: Pocta Karlu Schellemu, Brno 2012, s. 412-420. (ISBN 978-80-7418-144-3)
  • Lojek, A.: Symbolika biskupské hole v obraze. [The symbolism of the crosier in paintings.]
  • Kunetka, F. Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-455-5.