Aristofanés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aristofanés
Narození445 př. n. l.
Athény
Úmrtí385 př. n. l. (ve věku 59–60 let)
Athény
Povoláníautor komedií, dramatik a básník
Žánrkomedie
Témataliteratura a drama
Významná dílaAcharňané
Ptáci
Oblaka
Ženský sněm
Žáby
… více na Wikidatech
DětiAraros
RodičeFilipos
VlivyPindaros
Eurípidés
Sókratés
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aristofanés (asi 446 př. n. l. Athény – asi 385 př. n. l.), byl starořecký dramatik, hlavní představitel antické komedie.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě není mnoho známo, v letech 430–428 př. n. l. získal dramatické vzdělání a začal psát hry, první z nich ještě anonymně. Při athénských divadelních soutěžích, věnovaných bohu Dionýsovi (Dionýsie a Lénaie), získal třikrát první a třikrát druhou cenu. Aristofanés byl zřejmě váženým občanem, neboť kolem roku 390 př. n. l. zastával úřad prytana. Jeho synové, Araros, Filippos a Nikostratos (?) byli také úspěšní dramatici a inscenovali jeho poslední hry.

Aristofanés napsal přes 40 her, ale v úplnosti se zachovalo pouze jedenáct. Z ostatních je dnes známo celkem 968 zlomků různé délky. Zachoval se jediný antický portrét Aristofana, dvojitá busta s Menandrem, dnes v muzeu v Bonnu.

Aristofanovy komedie se vždy týkají aktuálních událostí a věcí, které Athéňany trápily. Řada z nich persifluje Peloponéskou válku, jiné karikují pokažené mravy mladých, kteří se vzdělávají v sofistických školách, aby pak dokázali obratnými řečmi zesměšnit své rodiče a vytáhnout z nich peníze. V komediích vystupují skutečné a veřejně známé osoby, Aristofanés například karikoval styl dramatika Euripida a v komedii Oblaka posměšně líčí Sókratovu školu. Roku 429 př. n. l., když v komedii Babyloňané nelichotivě vylíčil athénského vojevůdce Kleóna, byl obviněn z pomluvy úředníka a musel se hájit před soudem. O dva roky později se Kleón pokusil zpochybnit Aristofanovo občanství, opět bez úspěchu. Naopak Platón nechává Aristofana (v té době už zesnulého) vystupovat v dialogu Symposion.

Aristofanés (starověká bysta)

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V Athénách i později v Římě a v Alexandrii byl Aristofanés velice populární autor. Jeho dílo chválí římští básníci (Horatius) a na jeho komediální styl navazovalo mnoho římských i novověkých a moderních autorů. Aristofanova satira silně ovlivnila anglickou literaturu, hru Ptáci zpracoval Goethe a Heinrich Heine byl přesvědčen, že v jeho době by byl jistě pronásledován cenzurou. Ve 20. století se k němu vracela řada autorů, Pablo Picasso ilustroval Lysistratu a východoněmecký autor Peter Hacks měl velký úspěch s uvedením hry o míru. Dokonce byla po Aristofanovi pojmenována i planetka 2934, která byla objevena 25. září 1960.[1]

Z Aristofana pocházejí úsloví „nosit sovy do Athén“ i „kde je dobře, tam je vlast“ (Ubi bene, ibi patria).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dochované hry[editovat | editovat zdroj]

Všechny Aristofanovy hry byly přeloženy i do češtiny.

Ztracené hry[editovat | editovat zdroj]

  • Hodovníci, původně uvedeno jako dílo básníka Kallistrata, dnes ztraceno (427 př. n. l.),
  • Babyloňané
  • Sedláci
  • Obchodní lodi
  • Muži s pánvemi
  • Hrdinové
  • Lemňanky
  • Stáří
  • Čápi
  • Ženy ve stanech a další.

Dílo online v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Aristofanés. Ženy o Thesmoforiích : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Fr. Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1914. Dostupné online. 
  • Aristofanés. Ženský sněm : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Dostupné online. 
  • Aristofanés. Vosy : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917. Dostupné online. 
  • Aristofanés. Lysistrate : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Dostupné online. 
  • Aristofanés. Jezdci : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aristophanes na anglické Wikipedii a Aristophanes na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]