Aristofanés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aristofanés

Aristofanés (asi 448 př. n. l. Athény – asi 385 př. n. l.), byl starořecký dramatik, hlavní představitel attické komedie.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě není mnoho známo, v letech 428–430 př. n. l. získal dramatické vzdělání a začal psát hry, první z nich ještě anonymně. Při athénských divadelních soutěžích, věnovaných bohu Dionýsovi (Dionýsie a Lénaie), získal třikrát první a třikrát druhou cenu. Aristofanés byl zřejmě váženým občanem, neboť kolem roku 390 př. n. l. zastával úřad prytana. Jeho synové, Araros, Filippos a Nikostratos (?) byli také úspěšní dramatici a inscenovali jeho poslední hry.

Aristofanés napsal přes 40 her, ale v úplnosti se zachovalo pouze jedenáct. Z ostatních je dnes známo celkem 968 zlomků různé délky. Zachoval se jediný antický portrét Aristofana, dvojitá busta s Menandrem, dnes v muzeu v Bonnu.

Aristofanovy komedie se vždy týkají aktuálních událostí a věcí, které Athéňany trápily. Řada z nich persifluje Peloponéskou válku, jiné karikují pokažené mravy mladých, kteří se vzdělávají v sofistických školách, aby pak dokázali obratnými řečmi zesměšnit své rodiče a vytáhnout z nich peníze. V komediích vystupují skutečné a veřejně známé osoby, Aristofanés například karikoval styl dramatika Euripida a v komedii Oblaka posměšně líčí Sókratovu školu. Roku 429 př. n. l., když v komedii Babyloňané nelichotivě vylíčil athénského vojevůdce Kleóna, byl obviněn z pomluvy úředníka a musel se hájit před soudem. O dva roky později se Kleón pokusil zpochybnit Aristofanovo občanství, opět bez úspěchu. Naopak Platón nechává Aristofana (v té době už zesnulého) vystupovat v dialogu Symposion.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V Athénách i později v Římě a v Alexandrii byl Aristofanés velice populární autor. Jeho dílo chválí římští básníci (Horatius) a na jeho komediální styl navazovalo mnoho římských i novověkých a moderních autorů. Aristofanova satira silně ovlivnila anglickou literaturu, hru Ptáci zpracoval Goethe a Heinrich Heine byl přesvědčen, že v jeho době by byl jistě pronásledován cenzurou. Ve 20. století se k němu vracela řada autorů, Pablo Picasso ilustroval Lysistratu a východoněmecký autor Peter Hacks měl velký úspěch s uvedením hry o míru. Dokonce byla po Aristofanovi pojmenována i planetka 2934, která byla objevena 25. září 1960.[1]

Z Aristofana pocházejí úsloví „nosit sovy do Athén“ i „kde je dobře, tam je vlast“ (Ubi bene, ibi patria).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dochované hry[editovat | editovat zdroj]

Všechny Aristofanovy hry byly přeloženy i do češtiny.

Ztracené hry[editovat | editovat zdroj]

  • Hodovníci, původně uvedeno jako dílo básníka Kallistrata, dnes ztraceno (427 př. n. l.),
  • Babyloňané
  • Sedláci
  • Obchodní lodi
  • Muži s pánvemi
  • Hrdinové
  • Lemňanky
  • Stáří
  • Čápi
  • Ženy ve stanech a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aristophanes na anglické Wikipedii a Aristophanes na německé Wikipedii.

Dílo online[editovat | editovat zdroj]

  • Aristofanés. Ženy o Thesmoforiích : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha : Česká akademie císaře Fr. Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1914. Dostupné online.  
  • Aristofanés. Ženský sněm : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Dostupné online.  
  • Aristofanés. Vosy : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917. Dostupné online.  
  • Aristofanés. Lysistrate : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Dostupné online.  
  • Aristofanés. Jezdci : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. http://planety.astro.cz/planetka-2934