Betlémská hvězda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Vánoční hvězda (rostlina), Vánoční hvězda (film Miloše Zábranského z roku 2012) nebo Vánoční hvězda (charitativní sbírka).

Betlémská hvězda je biblický pojem známý z Matoušova evangelia, v němž je popsán příběh mudrců (nebo mágů) z východu (lidově Tří králů), kteří se s pomocí „hvězdy nového židovského krále“ dostavili do Betléma v Judeji, aby se poklonili malému Ježíškovi a předali mu své dary.

Zmínky v Bibli[editovat | editovat zdroj]

Podle Matoušova evangelia, kap. 2 verš 2, se mudrci od východu v Jeruzalémě ptali krále Heroda: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Poté, podle verše 7, Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Mudrcům nařídil, aby se vydali do Betléma, našli dítě a vrátili se zpět Herodovi podat zprávu.

Matouš 2,9-10: „Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí.“

Vysvětlení Betlémské hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Astronomická vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

Domněnky astronomů jsou spojeny s konjunkcemi v r. 2, v r. 7 a v letech 10-12 před n .l., nebo se zákrytem Jupitera Měsícem dne 17. dubna r. 6 př. n. l.

Nejvíce rozšířená domněnka, mnoha lidmi považovaná za skutečnost, je spojená s konjunkcí Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb v r. 7 před n.l. Není to však jev jedinečný, mimořádný, ale pravidelně se opakuje.

Podle výpočtů Johanna Keplera, který 17. prosince 1630 pozoroval jinou konjunkci Jupitera a Saturna, se však spíše jednalo o opakovanou (trojitou) konjunkci Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb, která nastala v roce 7 př. n. l., a to koncem května, koncem září a navíc i počátkem prosince. Takový úkaz mohl být astrology své doby vykládán jako zrození židovského krále v Judei, protože Jupiter je planeta královská, Saturn symbolizoval Židy a souhvězdí Ryb symbolizovalo oblast dnešní Palestiny. Uvažováno bylo i o konjunkci Jupitera a Venuše v souhvězdí Lva v červnu roku 2 „před Kristem“.

Teologická vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

„Evangelista zřejmě nemá na mysli astronomickou událost, nýbrž přímo zázračný, mimořádný úkaz. Něco takového by autor mohl sotva napsat po způsobu lidového vyprávění, kdyby myslel na konjunkci v souhvězdí Ryb. Větší část badatelů je zajedno v tom, že se v tomto případě musíme vzdát spojitosti mezi astronomií a textem Písma."[1]

Hvězda jako zázračný úkaz[editovat | editovat zdroj]

Zázračnost betlémské hvězdy se nám dnes může jevit samozřejmější, uvědomíme-li si sluneční zázrak ve Fatimě13. října 1917 v přítomnosti až 70 000 lidí. Slunce se na ně začalo řítit, pak se zastavilo a začalo kroužit, měnilo barvy a jeho teplem uschly poutníkům promoklé oděvy. Po deseti minutách hovoru dětí s Pannou Marií se „slunce“ začalo vzdalovat. Astronomické observatoře nezaznamenaly žádný pohyb slunce. (Fatimský zázrak se konal na potvrzení věrohodnosti, aby lidé věřili pasáčkům, kteří nám tlumočí výzvy Panny Marie. V těch nám řekla, co má udělat papež a co všichni lidé, aby nedošlo k druhé světové válce a po ní k rozšíření ruských bludů do světa. Její výzvy byly málo dbány, málo mohla pomáhat, lidstvo nepřestalo Boha urážet.)

Narození Spasitele je větší událostí a proto i hodné většího zázraku. Tím zázrakem není jen hvězda, ať byla jaká byla, ale celá cesta významných mužů, které nazýváme mudrci nebo mágy. Důležité je, že mudrci poslechli výzvy (v tom jsou nám dáni za vzor) a zázračnou hvězdu do vzdálené země následovali, vzdali poctu a předali dary novorozenému králi. A Bůh je ochránil před Herodem a zázračným snem je odvedl do bezpečí.

Podíváme-li se blíže na čas cesty, překvapí nás její přesný „jízdní řád“.[2]

  • Ježíš se narodil 25. prosince r. 1 před n.l. Král Herodes mezi léčením u Mrtvého moře a v Jerichu zavítá do Jerusaléma právě když tam přijdou mudrci a tak má příležitost se s nimi setkat.
  • Mudrci odejdou do Betléma, pokloní se novorozenému králi, předají mu dary a na pokyn ve snu odcházejí domů jinudy. Po šesti nedělích Marie s Josefem Ježíška obětují v chrámu (asi 2. února).
  • A pak Josef s rodinou, také na pokyn v zázračném snu, odchází do Egypta. Herodes se o odchodu mudrců dozví a dá příkaz k vraždě nemluvňat.
  • Krátce na to, kolem 20. března roku 1 n.l., Herodes umírá, necelé tři měsíce po narození Pána Ježíše.

Výtvarné umění a tradice[editovat | editovat zdroj]

Jako kometu zobrazil Betlémskou hvězdu do vánoční scény poprvé zřejmě italský malíř Giotto di Bondone (1267–1337), a to v roce 1304 na fresce Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Dílo bylo inspirováno úkazem Halleyovy komety v září 1301. Na jiných středověkých obrazech, například třeboňském Narození Páně, bývá Betlémská hvězda zobrazena mnohem nenápadnější.

Při vzniku tradice vyobrazení vánočního Betléma se ustálil i zvyk vyobrazení hvězdy, obvykle komety, nad scenérií betlémského chléva s jesličkami a Svatou rodinou.

Ohlasy[editovat | editovat zdroj]

Motiv hvězdy nebo hvězd ukazujících cestu se objevoval též v černošských spirituálech a gospelech, kde je často smíšen s motivy útěku z Egypta. V obou případech je zřejmá biblická inspirace.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Trilling,W. Hledání historického Ježíše, Vyšehrad 1995
  2. Pouč, J. "Náš letopočet", MCM, Olomouc

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]