Johannes Kepler
| Johannes Kepler | |
 Portrét Johanna Keplera od neznámého autora z roku 1610 |
|
| Narozen | 27. prosince 1571 Weil der Stadt, Německo |
|---|---|
| Zemřel | 15. listopadu 1630 Řezno, Německo |
| Státní příslušnost | Německé |
| Obor | Matematika, astrologie a astronomie |
| Známý díky | Keplerovým zákonům |
Johannes Kepler (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno) byl německý matematik, astrolog a astronom. Především ve starší české literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména (Jan Kepler). Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.
Obsah |
Biografie [editovat]
Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde byl jeho učitelem astronomie Michael Mästlin. Studium ukončil v roce 1593. V letech 1594–1600 vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci. V roce 1600 přišel Kepler do Prahy. Stal se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti císařským matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech objevil v Praze první dva ze svých slavných Keplerových zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova. V letech 1607–1612 bydlel v dnešním domě U Francouzské koruny. V roce 1612 odešel Kepler do Lince a později v roce 1626 do Ulmu.
V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.
Tento článek obsahuje text (licence CC-BY 3.0 Unported) ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.
Dílo [editovat]
Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon.
Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství.
- Mysterium Cosmographicum (1596)
- De Fundamentis Astrologiae Certioribus K pevnějším základům astrologie (1601)
- Astronomiae Pars Optica (1604)
- De Stella nova in pede Serpentarii (1604)
- Astronomia nova (1609)
- Dissertatio cum Nuncio Sidereo (1610)
- Dioptrice (1611)
- De nive sextangula… (1611)
- Nova stereometria doliorum vinariorum (1615)
- Epitome astronomiae Copernicanae (1618–1621)
- Harmonices mundi (1619)
- Tabulae Rudolphinae (1627)
- Somnium (1634)
Keplerovy zákony [editovat]
- Související informace naleznete v článku Keplerovy zákony.
Tři základní zákony pohybu nebeských těles:
- Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
- Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Přímka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
- Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).
Kepler a astrologie [editovat]
Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku. Kepler však astrologii také později obhajoval, když mimo jiné napsal: „…naprosto neklamné zjištění – tak jisté, jak jen lze doufat – že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Odmítal sice pověry a bezduché přijímání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, dnes převažující pojetí astrologie.[1] Uvažoval dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození.
Svými kosmologickými zákony se snažil doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možností lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů například jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).
Na základě svých astronomických a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunkce (podobná nastala až v roce 1942).
Na počest Johanna Keplera [editovat]
- Gymnázium Jana Keplera, které stojí v místě, kde Kepler bydlel během svých pobytů v Praze
- Kepler – kráter na Měsíci
- Kepler – kráter na Marsu
- Kepler Dorsum – hřeben na Phobosu (Kepler předpověděl existenci měsíců Marsu již v roce 1610)
- (1134) Kepler – asteroid
- univerzita v Linci
- kosmická sonda Kepler, jež má hledat Zemi podobné exoplanety
- druhá mise bezpilotní zásobovací lodi ATV byla pojmenována Johannes Kepler
- Jméno Keplerovo bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
- Kepler jako označení nese také nejmodernější Grafické jádro GPU firmy nVidia ... Např Grafická karta GTX 650 Ti . s Jádrem GK106 Kepler , Kódové označení .
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- Zdeněk Horský: Kepler v Praze, Praha, Mladá fronta, 1980
- Josef Janáček: Valdštejn a jeho doba 2. vydání: Praha, Epocha, 2003, ISBN 80-86328-17-1
- KEPLER, Johannes. Dioptrika. Olomouc : Vladimír Chlup, 2011. Dostupné online.
- (německy) Max Caspar: Kepler, Stuttgart, 1948
- SMOLÍK, Josef. Mathematikové v Čechách od založení university Pražské až do počátku tohoto století. Praha : [s.n.], 1864. Dostupné online. - kapitola Jan Kepler, s. 108-112.
Externí odkazy [editovat]
