Geocentrismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cellarius ptolemaic system.jpg

Geocentrismus je názor, že Země je středem vesmíru a všechna nebeská tělesa krouží kolem ní. Tento názor poprvé vyslovil řecký filozof Aristotelés, po něm ho převzal starověký astronom Klaudios Ptolemaios. Katolická církev z teologických důvodů tento systém podporovala a na počátku 17. století dala řadu knih, odporujících geocentrismu, na Index zakázané literatury. Nicméně i katoličtí astronomové včetně Clavia nebyli spokojeni s ptolemaiovským systémem, a mnoho z nich přešlo ke konkurenčnímu Tychonovu systému, geocentrickému kompromisu; po roce 1633 používání tohoto systému v katolických zemích převážilo.

Geocentrický model vesmíru byl na základě objevů 17. století nahrazen heliocentrismem. Což mělo význam především pro filosofii a teologii.

Filosofické zdůvodnění[editovat | editovat zdroj]

Kresba geocentrického modelu z islandského manuscriptu datovaného okolo roku 1750
Geocentrismus, ilustrace z bible Martina Luthera

Starověcí učenci už věděli, že Země je kulatá. Podle jejich filosofických úvah se nad Zemí nachází řada soustředných sfér, které kolem Země rotují a unášejí hvězdy a planety. Čím je sféra vzdálenější, tím rychleji rotuje. Nejvzdálenější je sféra stálic, která rotuje nejrychleji (jednou za den). Od ní směrem k Zemi pak následuje sféra Saturna, Jupitera, Marsu, Slunce, Venuše, Merkura a Měsíce. Toto pořadí je dáno rychlostí pozorované rotace těchto těles kolem nehybné Země. Vzhledem k tomu, že planety i Slunce se po obloze zdánlivě pohybují proti směru, kterým pro pozemského pozorovatele rotují hvězdy, je jejich složený pohyb skutečně pomalejší a to ve výše uvedeném pořadí.

Geocentrická projekce[editovat | editovat zdroj]

Princip geocentrické projekce spočívá v promítnutí zdánlivého pohybu nebeských těles (planety, hvězdy, družice…) na pozadí pozorovací scény pozorovatelné z konkrétního místa na Zemi v konkrétním čase. Trajektorie heliocentrického pohybu planet ve sluneční soustavě a vlastních cyklických pohybů všech těles v třírozměrném prostoru vesmíru se tak promítají do mnohem složitějších křivek na nebeské sféře, přičemž z těchto křivek je možné pro každý okamžik a pozorovací místo na Zemi v jejím středu odečíst souřadnice pro pozorované těleso.

Na tomto geocentrickém principu projekce je například založeno směrování astronomických dalekohledů, či princip promítání planetária.

Moderní užívání pojmů geocentrický a heliocentrický ve vědě[editovat | editovat zdroj]

Podle speciální teorie relativity neexistuje žádné privilegované místo ve vesmíru, které by bylo vzhledem k principu relativity v klidu. Kategorie Geocentric model ve Wikimedia Commons V praktických výpočtech však musí být často určen počátek a orientace vztažné soustavy. Z praktických důvodů se často používají systémy s počátkem ve hmotném středu Země, Slunce nebo v hmotném středu sluneční soustavy, který vzhledem k hmotnosti planet leží mimo střed Slunce. Přídavná jména geocentrický a heliocentrický mohou být používána v tomto kontextu. Takový výběr vztažné soustavy však nemá žádné filosofické ani fyzikální dopady.

Astrologie[editovat | editovat zdroj]

Praktickou aplikaci geocentrické projekce požívá dodnes astrologie, která pro sestavení horoskopu na tuto projekci navazuje ještě následným promítnutím příslušných bodů do roviny ekliptiky.

Pro jednodušší způsob výpočtů aktuálních pozic vesmírných těles na pozorovací sféře či v astrologickém zvěrokruhu se používají astronomické nebo astrologické tabulky zvané efemeridy.