Aristarchos ze Samu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aristarchos ze Samu

Aristarchos ze Samu (asi 320 – 250 př. n. l.) byl řecký matematik a astronom, tvůrce heliocentrického modelu vesmíru. Je po něm pojmenován kráter Aristarchus na Měsíci.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O životě Aristarcha nemáme téměř žádné údaje, neboť žil ve 3. stol. př. n. l. Narodil se na ostrově Samos u pobřeží Malé Asie. Tato oblast byla skutečnou „líhní géniů“. Pocházeli odtud první řečtí filozofové, kteří přestali věřit starým mýtům a pokusili se objasnit, jak vesmír doopravdy vypadá a funguje. Na Samu se narodil i slavný Pythagoras. Jeho následovníci byli skutečnými zakladateli vědeckých úvah o naší planetární soustavě. Jako první si uvědomili, že nelze pouhým pohledem jednoznačně rozhodnout, které těleso se pohybuje a které zůstává v klidu.

Jako každý učenec své doby byl Řek a působil v Alexandrii, která se za vlády Ptolemaiovců stala hlavním centrem antické vědy a vzdělanosti. Téměř všechny jeho spisy byly později ztraceny nebo zničeny. Jeho teorie proto známe jen z knih jiných autorů, kteří se o něm zmiňují.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dochoval se jen malý spis O velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností mezi uvedenými tělesy a naší planetou. Podle spisovatelů byl také vynálezcem mnohých složitých strojů a také komplexnějších slunečních hodin a zavedl pojem velký rok (annus magnus), který se rovnal 2484 rokům.

Je mu také připisováno sestrojení pomůcky skafé (kamenné sluneční hodiny s číselníkem na vnitřní straně duté polokoule a vertikálním ukazatelem s vrcholem uprostřed).

Aristarchos také studoval filosofii, zabýval se peripatetickou filosofií, která rozvíjela a bránila Aristotelovy myšlenky.

Aristarchův heliocentrismus[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce proslul jako zakladatel heliocentrického modelu. Jako první prohlásil, že ve středu soustavy leží nehybné Slunce a Země a planety kolem něj obíhají. Země oběhne kolem Slunce jednou za rok a jednou za den se otočí kolem své osy. V té době bylo známo pět planet, které se pohybovaly nerovnoměrně a někdy se dokonce zastavovaly a několik dní „couvaly“. Astronomové se snažili rozluštit tento proces, na který jim poskytl odpověď až Aristarchův systém.

Aristarchos ovšem nepřestal pobuřovat veřejně mínění. Z velikosti zemského stínu na Měsíci při zatmění vyvodil, že Slunce musí být mnohem větší než Země. A poprvé se také pokusil měřením zjistit, jaký doopravdy je vzájemný poměr velikostí Země, Měsíce a Slunce. Došel k závěru že Měsíc je asi třikrát menší, kdežto Slunce skoro sedmkrát větší než Země. Dále také zjistil, že vzdálenost ke Slunci je 19krát větší než vzdálenost k Měsíci. To jsou sice velmi nepřesná čísla, ale metoda, kterou použil, byla správná. Přesnější měření bylo provedeno až v 17. století. K dovršení všeho Aristarchos prohlásil, že vesmír je nekonečný a hvězdy jsou jiná Slunce. To byly kacířské myšlenky a Aristarchos byl obžalován z bezbožnosti. Jeho model byl zamítnut a posléze na dlouho zapomenut.

Trvalo pak více než 17 staletí, než polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543) myšlenku Aristarcha ze Samu znovuobjevil a dal Řekovi za pravdu. Proto bývá někdy Aristarchos zván starověkým Koperníkem.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu