Mikuláš Koperník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Mikuláše Koperníka

Mikuláš Koperník (19. února 1473, Toruň24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie.

Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník)[1][2] a na Marsu (Koperník).[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským.

Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi.

Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie.

Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře.

Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium.

V letech 15161519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. V roce 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziądz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem. Spolupracoval s Bernardem Wapowským na mapě Království polského a Litvy.

V roce 1533 byly jeho názory v rukopise jeho díla De Revolutionibus předneseny papeži Klemensovi VII. V roce 1537 byl králem potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na biskupa warminského.

V roce 1539 jej biskup Jan Dantyszek obvinil z konkubinátu[zdroj?], nařídil mu propustit hospodyni a připravoval kanonický proces. K Mikuláši Koperníkovi v roce 1539 přijel Georg Joachim von Lauchen zvaný Rhaeticus, profesor matematiky ve Wittenbergu, aby se seznámil s jeho naukou. V témže roce vyjádřil své mínění o Mikuláši Koperníkovi Martin Luther: Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi! Norimberský teolog Andreas Osiander přemluvil Mikuláše Koperníka, aby v předmluvě ke svému dílu představil svůj model jako hypotézu, čímž by zjemnil příliš odvážné myšlenky. V Basileji vyšlo v roce 1541 tiskem druhé vydání Narratio prima, Koperník vykonal své poslední astronomické pozorování v životě (zatmění Slunce). Téhož roku jeho žák Georg Joachim zv. Reticus opouští Frombork s rukopisem De Revolutionibus, aby jej dal v Norimberku vytisknout. Úplný název tohoto díla, v němž Koperník shrnul své poznatky v celistvou heliocentrickou teorii, zní De Revolutionibus orbium coelesticum libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských).

Lutherův spolupracovník Filip Melanchton shrnul svůj názor na Mikuláše Koperníka takto: Někteří si myslí, že je vynikající vypracovat věc tak absurdní, jako onen sarmatský astronom, který uvádí do pohybu Zemi a zadržuje Slunce. Moudří vládci by měli zajisté ovládnout talentovanou lehkomyslnost. V roce 1542 vyšly z tiskařských lisů první dva archy De Revolutionibus. Mikuláš Koperník posílá do Norimberka předmluvu dedikovanou papeži Pavlu III. Kapitoly 13 a 14 první knihy vyšly ve Wittenbergu tiskem v podobě samostatné knihy De lateribus et angulis triangulorum… (O stěnách a úhlech trojúhelníků) s předmluvou Georga Joachima zv. Retica. A v následujícím roce vyšla v Norimberku tiskem celá kniha De Revolutionibus. Tato kniha, ačkoli byla především církevními autoritami považována přinejmenším dalších sto let za nepřijatelnou, přinesla základní obrat v chápání místa člověka v kosmu, neboť na rozdíl od ptolemaiovského systému odmítla přiznat Zemi nejvýznamnější místo v centru všehomíra.

Národnost[editovat | editovat zdroj]

Současné pojetí národnosti vzniklo v 19. století a za jeho života neexistovalo. Nemohl se tedy považovat za osobu té či oné národnosti.[zdroj?] Od počátků moderního nacionalismu si jej přisvojují Poláci i Němci.

Argumenty pro polskou národnost[editovat | editovat zdroj]

  • Narodil se v Polsku. Polsko však nebylo národním státem.
  • Byl poddaným polského krále, účastnil se bojů proti křižákům na straně Polska, ale rozdělení politické a etnicko-jazykově-národnostní se překrývalo jen v malé míře.
  • Většina zdrojů uvádí, že Koperník byl Polákem.
  • Soudobí vědci ho považovali za polského astronoma.
  • Dedikoval svá díla polskému králi.

Argumenty pro německou národnost[editovat | editovat zdroj]

  • Jeho matka byla původem Němka. Původ otce je sporný.
  • Příjmení Koperník může pocházet od dolnoněmeckého Kopper (měď). Má ale polskou koncovku „-nik“.
  • Toruň bylo město s převážně německým obyvatelstvem.
  • Nejsou důkazy, že uměl polsky. Zachovaly se pouze jeho latinské a německé texty. Polština v jeho době nebyla v písemném projevu příliš používána.

Hrob[editovat | editovat zdroj]

Hrob Mikuláše Koperníka

Po smrti byl pohřben ve fromborské katedrále u oltáře, o který se staral, jak bylo zvykem u kanovníků. Nebylo však známo, který oltář měl na starosti. Polští archeologové řadu let jeho hrob v katedrále hledali a 3. listopadu 2005 oznámili, že v srpnu nalezená lebka s velkou pravděpodobností patřila Mikuláši Koperníkovi.[4] Důkazem má být počítačová rekonstrukce tváře v Ústřední kriminalistické laboratoři ve Varšavě. [1] Stoprocentní jistoty však nešlo dosáhnout, protože chyběly testy DNA jeho potomků (jako duchovní nemohl Koperník mít děti). Autentičnost ostatků byla prokázána teprve v roce 2008, když polští vědci za pomoci švédských kolegů porovnali DNA vlasu z knihy, kterou Koperník vlastnil, a DNA jeho zubu z objeveného hrobu.[5] Vědci tak mohli konstatovat, že jde skutečně o astronomovy ostatky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Souborné Koperníkovo dílo, rozvržené do 9. svazků vydává pod názvem Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe bavorské nakladatelství Akademie Verlag.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info
Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 25. 3. 2006, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článkůNápověda

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Iwaniszewska Cecylia, Astronomie Mikuláše Koperníka, Praha, Orbis 1972.
  • Bietkowski Henryk - Zonn Wlodzimierz, Koperníkův svět, Praha : Orbis, 1972.
  • Štefl Vladimír, Mikuláš Koperník : tvůrce heliocentrické soustavy, Praha : Prometheus, 2002, ISBN 80-7196-234-1.
  • Haubelt Josef, Mikuláš Koperník, Praha : Horizont, 1974.
  • Horský Zdeněk, Mikuláš Koperník : Profil významné osobnosti renesanční doby, Praha : Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1973.
  • Jaworczak Mira, Slunce jsem zadržel : životopis Mikuláše Koperníka, Praha : Albatros, 1979 (životopisný román).
  • Koyré Alexandre, Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru, Praha : Vyšehrad 2004, ISBN 80-7021-586-0.
  • (německy) Schmauch Hans, heslo Copernicus, Nicolaus. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3. Duncker & Humblot, Berlin 1957, s. 348–355.
  • (německy) Bruhns Christian, heslo Copernicus, Nicolaus. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, s. 461–469.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Copernicus, str. 88, č. mapového listu 31, ISBN 80-85277-10-7
  2. Crater Copernicus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  3. Crater Copernicus on Mars Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  4. Vědci odhalili tajemství Koperníkova hrobu iDNES, 3.11.2005
  5. Vědci identifikovali Koperníkovy ostatky, pomohly jim vlasy z knihy iDNES, 20.11.2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedické heslo Koprník Mikuláš v Ottově slovníku naučném na Wikizdrojích
  • Galerie Nicolaus Copernicus ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš Koperník
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš Koperník
  • Iwaniszewska Cecylia, Astronomie Mikuláše Koperníka, Praha, Orbis 1972.
  • Bietkowski Henryk - Zonn Wlodzimierz, Koperníkův svět, Praha : Orbis, 1972.
  • Štefl Vladimír, Mikuláš Koperník : tvůrce heliocentrické soustavy, Praha : Prometheus, 2002, ISBN 80-7196-234-1.
  • Haubelt Josef, Mikuláš Koperník, Praha : Horizont, 1974.
  • Horský Zdeněk, Mikuláš Koperník : Profil významné osobnosti renesanční doby, Praha : Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1973.
  • Jaworczak Mira, Slunce jsem zadržel : životopis Mikuláše Koperníka, Praha : Albatros, 1979 (životopisný román).
  • Koyré Alexandre, Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru, Praha : Vyšehrad 2004, ISBN 80-7021-586-0.
  • (německy) Schmauch Hans, heslo Copernicus, Nicolaus. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3. Duncker & Humblot