Vánoce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o křesťanském svátku. Další významy jsou uvedeny v článku Vánoce (rozcestník).
Vánoce
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem Vánoc
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem Vánoc
Oficiální název Vánoce
Slavený většinou křesťanů po celém světě, stejně jako některými nekřesťany
Druh křesťanský
Význam a smysl Narození Ježíše Nazaretského.
Datum Křesťanské slavení:
od 25. prosince po svátek Křtu Pánězápadních církvích

7. ledna ve většině východních církví včetně pravoslavných
6. ledna v arménské apoštolské církvi

Lidové slavení:
24. prosince v některých zemích, včetně ČR
25. prosince ve většině západních zemí (USA, Velká Británie atd.)

Zvyky a tradice

dávání dárků, rodinná setkávání, zdobení stromků.

Souvisí s Zvěstování, Advent, Epifanie, Svátek Křtu Páně

Vánoce (z něm. Weihnachten - svaté noci) je označení pro zimní období v němž je podle křesťanské tradice slaveno narození Ježíše Krista. S Vánoci souvisí doba adventní, která Vánocům předchází a slouží jako příprava na slavnost.

Vánoce s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do slavnosti Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, resp. 13. leden). Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, první oslava tohoto narození je potvrzena v Římě kolem roku 336.[1] Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století.

V Česku a řadě dalších zemí začíná oslava Vánoc již na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.

V 20. a 21. století se z Vánoc v některých zemích stává svátek, který slaví společně katolíci, protestanti, bezvěrci i jinověrci.

Obsah

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc).[2] Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době.[3] Německý Pfeiferův etymologický slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat.[4] Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy "lidovou" etymologií, je z výrazu dvě noce, který označoval období, kdy noc trvala jako tři.[zdroj?]

Místo termínu Vánoce, jenž zahrnuje několikadenní svátek, se někdy obecně používá označení Štědrý den (ačkoliv jde jen o jeden ze svátků) nebo hovorovější Ježíšek. Pro označení předvečeru svátku je používán termín Štědrý večer. Jako pojmenování období bývá používán výraz Vánoční svátky.

Podstata oslav[editovat | editovat zdroj]

Vánoce jsou svátky, jejichž náboženskou podstatou je oslava narození (vtělení) Ježíše Krista. Události, které se vztahují k početí a narození Ježíše Nazaretského jsou upraveny podle textů v Bibli. Příběh a okolnosti narození Ježíše jsou často znázorňovány pomocí vánočních betlémů. Hlavními zdroji jsou evangelia podle Lukáše a podle Matouše.

Evangelia popisují, že se v době, kdy byla matka Jana Křtitele, Alžběta, v šestém měsíci, zjevil se archanděl Gabriel v Nazaretě Marii, panně zasnoubené Josefovi, muži z rodu Davidova. Podle tohoto zdroje jí archanděl oznámil, že počne a porodí syna, Ježíše, jenž navěky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království bude bez konce.[5]

Podle biblického příběhu se na základě císařského příkazu ke sčítání lidu Josef a Marie vydali z Galileje, z Nazareta, do Judska, do města, které se zvalo Betlém. Zde se Josef chtěl nechat zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Podle Bible byla v požehnaném stavu z Ducha svatého a Josef si ji vzal za manželku, jelikož k němu tak promluvil anděl ve snu. Vyprávění upřesňuje, že v době, kdy dorazili do města, porodila Marie svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí v chlévě, kde nocovali, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. V té době v této oblasti pásli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Podle informace v Lukášově evangeliu u nich přistál anděl Páně a řekl jim: "Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus. Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." Pastýři spěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.[5]

Narození Ježíše podle popisu Bible předpověděla hvězda, která byla později při oslavách Vánoc zobrazována jako kometa. Podle vyprávění se zpráva o narození Ježíše a proroctví o novém židovském králi (Ježíši), který se v Betlémě narodil, donesly králi Herodovi. Herodes vyslal mudrce do Betléma, aby našli Spasitele, kterému by se mohl přijít poklonit. Hvězda, kterou mudrcové předtím spatřili na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Mudrcové tak nalezli dům i Ježíše s Marií a Josefem. Poklonili se Ježíšovi a předali mu mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Protože dostali napomenutí ve snách, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se mudrcové jinou cestou do své země a Marie s Ježíšem a Josefem uprchli do Egypta. Král Herodes, aby se zbavil konkurence, záhy na základě věštby o novém židovském králi, který se v Betlémě narodil, dal příkaz povraždit všechny novorozené děti v okolí.[5]

Tento příběh z Bible bývá během Vánoc připomínán a zobrazován nebo na něj odkazují vánoční symboly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Přestože například západní křesťané jsou přesvědčeni o Vánocích jako autentickém datu narození Mesiáše, jiné křesťanské církve vnímají Vánoce jako ryze pohanské svátky, na rozdíl od Velikonoc.[6] Svědkové Jehovovi se k oslavám Vánoc slaví kriticky s odůvodněním, že pokyny jak mají oslavovat Spasitele (Eucharistie) věřící obdrželi již od Spasitele a poukazují na skutečnost že jde o narození Ježíšovy lidské formy. Důvody neslavení Vánoc zde ale zřejmě budou komplikovanější.[7]

Podle jiných zdrojů jsou Vánoce pohanský zvyk,[8] křesťanská církve se snažila i řadu jiných pohanských zvyků proměnit v součást křesťanských oslav. Dokládá to dokument Pojednání o Štědrém večeru z časů vlády krále Václava IV.[9]

Původ Vánoc, ať je již jakýkoliv, nemá žádný vliv na míru a podstatu slavení Vánoc jako křesťanského svátku, jako oslavy Ježíše Krista, ale ani občanského svátku Vánoc, který je oslavou míru, vzájemnosti a rodiny.

Dobový kontext vzniku a vliv pohanství[editovat | editovat zdroj]

Období vzniku vánoc v třetím nebo čtvrtém století odpovídá době, kdy v částečně pohanské Evropě byly stále slaveny pohanské zimní svátky a mnohde zachovávány pohanské zvyky.

V předkřesťanské Evropě a v prvních staletích křesťanství byly běžné zimní oslavy spojené zejména se zimním slunovratem. Tento svátek byl nejpopulárnějším svátkem roku u mnoha evropských pohanských kultur. Důvody zahrnovaly skutečnost, že v zimě bylo třeba udělat jen málo zemědělských prací, i pastevci zahnali stáda z pastvin a ustájili je ve chlévech. Také to bylo období očekávání období lepšího počasí, které se s jarem přiblížilo.[10] Mnoho pozdějších a moderních vánoční zvyků bylo přímo ovlivněno pohanskými (skandinávskými a germánskými) svátky a tradicemi, včetně Římských Saturnálií, Nového roku a svátku Díkuvzdání. Z pohanských tradic vychází dekorace, světla, obdarovávání, i různé tradiční pokrmy. [11]

Paganská Skandinávie slaví v tomto období Yule, svátek zimního slunovratu, slavený 21.–22. prosince, jehož oslavy trvají až ledna. [57] Severní Evropa byla evangelizována jako poslední část kontinentu a pohanské tradice měly velký vliv na Vánoce. Příkladem takové tradice je slovanský zimní svátek Koleda (také Kračun, Hody), [12] který byl začleněn do Vánoc jako vánoční zvyk koledy. Ve Skandinávii je stále ještě slovo Yule synonymem pro Vánoce.[13] Toto použití bylo poprvé zaznamenáno v roce 900 n.l.

Zajímavostí je, že v tomto období, tedy v prosinci, je slavena i židovská chanuka, velmi významný židovský tradiční svátek, od něhož jsou odvozeny i některé vánoční zvyky.

Vznik Vánoční tradice[editovat | editovat zdroj]

Doba rozšíření vzniku Vánoc není jistá, stejně jako důvod vzniku křesťanských oslav narození Spasitele v období kdy jiné náboženské skupiny a pohané slavili Saturnálie a zimní slunovrat není spolehlivě doložena. Je uváděno, že základ koncepce oslav narozenin Krista byl založen ranými křesťany v druhém století. Vánoční tradice byla během 3. století opuštěna a znovu vytvořena ve čtvrtém století.[14]

Doba vzniku tradice[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv v roce 303 n. l. se Arnobius de Sicca (Arnobius starší), propagátor raného křesťanství, vysmívá slavení narozenin bohů, neznamená to, že Vánoce v této době nebyly slaveny. Je totiž možné, že by mohlo nějak být oslavováno narození Ježíše Krista jako narozeniny kteréhokoliv člověka, který žil a zemřel. [14]Nelze tedy spolehlivě říci, že v této době ještě Vánoce nebyly již podobným křesťanským svátkem jakým jsou v 21. století, nebo dokonce, že by dnešní podoba slavení Vánoc byla ranými křesťany vysmívána. S ohledem na to, že ještě do počátku 21. století není známo skutečné datum, tedy rok, a ani měsíc, vtělení Ježíše, je však slavení narozenin z dnešního pohledu těžko představitelné.

Je prokázáno, že Vánoce začaly být oslavou narození Spasitele právě v třetím až čtvrtém století, v tomto období raného křesťanství. Lze však předpokládat, že kdyby bylo známo, a slaveno dříve ranými křesťany jako nějak významné datum, bylo by již do třetího století zmíněno v dobových zdrojích. Pro nedostatek jiných důkazů a jakýchkoliv podkladů, je tedy jako možný počátek prvního slavení Vánoc ranými křesťany uvažovat hypoteticky toto krátké období mezi kritikou slavení narozenin bohů propagátorem křesťanství a první doloženou oslavou Vánoc jako narozenin Spasitele.

Souvislost oslav Vánoc a svátku Dies Natalis Solis Invicti[editovat | editovat zdroj]

Dies Natalis Solis invicti znamená v překladu Narozeniny nepokořitelného Slunce. Tento svátek slavnostně založil římský císař Aurelianus (214 – 275 n. l.) na oslavu boha Slunce a byl slaven v době zimního slunovratu, 25. prosince. [15] [16] Během své vlády Aurelianus upevnil postavení slunečního boha Sola a jeho krédem bylo Jeden Bůh, jedna Říše a „Bůh a přirozený pán“. Křesťanství, které se v této době šířilo, je také monoteistické náboženství, jsou li pominuty některé atributy jako andělé, svatí a trojjediná podstata. Oslava boha Slunce, jako nejvýznamnějšího boha, je později zmiňována v souvislosti s Vánocemi a Ježíš je označován za skutečného boha Slunce. 

Za vlády císaře Konstantina I. křesťanští spisovatelé použili tradici oslav svátku Dies Natalis.. jako oslavy narozenin Ježíše, jako „Slunce spravedlnosti“, podle zmínky uvedené v Mal 4, 2 (Kral, ČEP) Malachiáši 4:2 (Sol iustitiae).[17][15][16] :Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho. Tedy vycházeti budete, a porostete jako telata vykrmená. Podobně jako Malachiáš nebo spíše jeho vykladatelé použili pro Ježíše popis Sol innvictus, ale v tomto směru užívají Židé stejně jméno pro Eliáše Sol invictus.

V té době, ve čtvrtém století, Jan Zlatoústý, který podporoval oslavy v termínu 25. prosince, komentoval spojení Spasitele a Dies Natalis Solis invicti takto: Ale náš Pán, se také narodil v prosinci ... osm dní před začátkem ledna (25 prosince) ..., ale oni tomu říkají „narozeniny neporazitelného“. Kdo vlastně je tak neporažený jako náš Pán ...? Nebo když řeknou, že jsou to narozeniny Slunce, On je Slunce spravedlnosti.[14]

Termín svátku[editovat | editovat zdroj]

Termín pravděpodobného narození Ježíše na 25. prosince vypočítávají podle zdrojů blízkých katolické církvi i díla, která tyto výpočty datují na konec 2. století.

Již jeden z nejstarších biblických komentářů z přelomu 2. a 3. století připisovaný Hippolytovi, označuje jako možné datum Kristova vtělení středu 25. prosince.[18] Totéž datum uvádí ve svém díle Chronografiai z roku 221 římský historik Sextus Iulius Africanus,[zdroj?] a již zmiňovaný spis De Pascha computus.[zdroj?] Z dalších indicií lze usuzovat, že v mnoha částech římské říše křesťané slavili Kristovo narození již před Konstantinem. [zdroj?]

Některé zdroje předpokládají, že slaví-li společně Vánoce donatisté i katolíci v severní Africe, bylo by možné se domnívat, že se zde Kristovo narození slavilo již před schismatem obou stran, k němuž došlo po roce 311.[zdroj?] Což je ovšem jen jedno z možných vysvětlení.

Irenej z Lyonu (130 - 202 n. l.) se podílel na vytvoření koncepce oslav v souvislosti s ukřižováním Ježíše Krista, které byly stanoveny na 25. března v době kdy panovaly spory o ukotvení svátku. Irenej je spojován podle některých zdrojů, jako autor díla Adversus Haereses[19],(plným názvem Elenchos kai anatropé tés pseudonymú gnóseós, česky Odhalení a odmítnutí předstíraného, avšak falešného poznání) tedy díla které se zabývá heretickými, především asijskými církvemi a jejich praktikami v druhém století, se založením a ukotvením data oslav narození Ježíše Krista (Vánoc) v kalendáři.[19]

Ukotvení data v kalendáři je vysvětlováno vypočtením termínu narození z termínu početí. Oslava početí Ježíše, známá jako Zvěstování Panny Marie, bylo spojeno s oslavou jarní rovnodennosti, tedy po devíti měsících se oslava narození shoduje s termínem oslav zimním slunovratem. [19][62] Dílo anonyma známé jako De Pascha computus (243 n.l) vede k myšlence, že stvoření začíná jarní rovnodenností, 25. března s početím nebo narozením (slovo nascor může znamenat jedno nebo druhé) Ježíše dne 28. března, v den vzniku slunce podle Genesis. Jeden z možných překladů tak zní: "O skvělá a božská prozřetelnost Pána, že v ten den, ten stejný den, kdy bylo stvořeno Slunce, 28. března, ve středu, by se Kristus měl narodit. Z tohoto důvodu prorok Malachiáš, jenž hovořil o něm s lidmi, trefně řekl: Vzejde Vám slunce spravedlnosti, a zdraví bude na jeho křídlech."[14]

Vzhledem k prosincovému termínu náboženského svátku slunce jako bůh (Sol), které se odlišuje od svátku slunovratu, astronomického „znovuzrození“ slunce, jeden učenec poznamenal, že "zatímco zimní slunovrat v den, nebo v době kolem 25. prosince byl dobře zaveden v římském císařském kalendáři, není zde žádný důkaz, že náboženská oslava boha slunce v ten den předcházela oslavu Vánoc. "[20]

Thomas Talley dokázalo, že i když císaře Aurelián zasvětil chrám bohu slunce na Martově poli (274) a pravděpodobně se oslavy Narozenin nepokořitelného Slunce konaly 25. prosince, kult slunce v pohanském Římě překvapivě nebyl slaven v zimní slunovrat, ani v žádné jiné čtvrtletí, tedy v dny, kdy by se to dalo logicky očekávat. "[19]

V knize Oxford Companion to Christian Thought je na základě poznámek o nejistotě ohledně pořadí mezi náboženskými oslavami narozenin nepokořitelného Slunce a narozeniny Ježíše zmíněna hypotéza, že 25. prosinec byl vybrán na oslavu narození Ježíše na základě přesvědčení, že k početí došlo dne 25. března a potenciálně stanovilo 25.prosince jako křesťanský svátek ještě před Aurelianovým dekretem, který, když byl vyhlášen, mohla být pro křesťanský svátek příležitostí a výzvou. "[21]

Hypotézy vzniku Vánoc[editovat | editovat zdroj]

Přesný původ přiřazení 25. prosince na narození Ježíše Krista, je nejasný a zpochybnitelný. Ohledně zakotvení přesného termínu oslav vánoc je vytvořeno několik hypotéz.

Nahrazení římského svátku[editovat | editovat zdroj]

Podle hypotézy, která pochází z 18. století,[zdroj?] mají Vánoce kořeny v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (např. svátky mrtvých či Saturnáliích v antickém Římě).[zdroj?] Literární prameny ovšem prokazují, že křesťané spojovali datum 25. prosince s narozením Krista mnohem dříve, než císař Aurelianus (270-275) ustanovil na tento den svátek zrození nepřemožitelného slunce (natalis solis invicti).[zdroj?] Saturnálie se pak neslavily 25. prosince, ale od 17. prosince, respektive později v nejdelší verzi 17.-23. prosince.[zdroj?] ´Podle jiných zdrojů od 17. prosince do 30. prosince. Pevný termín Saturnáliím 25. prosince jako svátek Dies Natalis Solis Invicti dal římský císař Aurelianus .

Hypotéza, podle které pochází slavení Vánoc nahrazením římského svátku Dies Natalis Solis Invicti (Narozeniny nepokořitelného Slunce) vysvětluje údajně fakt, že tyto „oslavy neporaženého slunce“ měly inspirovat křesťanský výklad verše z proroka Malachiáše (4, 2), podle něhož těm, kdo se bojí Boha, „vzejde slunce spravedlnosti“. Jenže Malachiáš hovoří o „slunci spravedlnosti“ a nikoli o „nepřemožitelném slunci“ a podle zdrojů blízkých katpolické církvi není možné tyto výrazy směšovat.

Propojení názvu římského svátku je spojováno s raně křesťanskou christologickou exegezí verše proroka Malachiáše,[22] který obsahuje proroctví o Mesiáši, v němž „vzejde slunce spravedlnosti“. Teorie však opomíná skutečnost, že mezi pojmy „slunce spravedlnosti" a „nepřemožitelné slunce" neexistuje shoda.

Proroctví Malachiáše je také opakováno, s použitím titulu „slunce spravedlnosti" přiřčeného Kristu, ve spisku De Pascha computus, který se dochoval mezi díly kartáginského biskupa Cypriána z roku 243.[23]

V souvislosti touto hypotézou lze zmínit fakt, že ve čtvrtém století, kdy byly oslavy Vánoc znovu zahájeny Jan Zlatoústý přirovnal v souvislosti oslavami Dies Natalis Solis Invicti (narozenin nepokořitelného Slunce) Ježíše Krista právě k nepokořitelnému slunci, nikoliv slunci spravedlnosti.[14]

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Oslava narozenin se v tomto případě odvíjí od předpokladu, že jsou li slaveny narozeniny smrtelných osob lze v případě Ježíše slavit také "narozeniny" božské. Termín byl pak stanoven podle termínu početí Spasitele.

Datum 25. prosince coby den narození Krista pak může mít svůj původ v oslavě Velikonoc, jejichž termín oslavy byl sjednocen okolo roku 200. Z uvedeného určeného termínu oslavy lze k přibližnému datu narození dojít prostým výpočtem, připočítáním 9 měsíců, tedy trvání těhotenství . Ačkoliv je to z biologického hlediska opravdu jen orientační odhad, lze takto dojít k datu 25. prosinec.

Spis De solsticiis et aequinocibus z poloviny 4. století ale klade datum Velikonoc k 25. březnu, a toto datum ztotožňuje s datem Kristova vtělení, tedy početí.[24] A právě prostým připočítáním devíti měsíců pak lze dojít k datu 25. prosince. Této hypotéze vzniku Vánoc odpovídá i analogický způsob oslav, běžnější na křesťanském Východě, které takto váže 6. duben a 6. leden, kdy křesťané slaví svátek Epifanie čili Zjevení Páně.[25]

Zjednodušení na pouhý výpočet se poněkud protiví dílo anonyma známé jako De Pascha computus z roku 243 n.l , které vede k myšlence, že stvoření začíná jarní rovnodenností, 25. března : "O skvělá a božská prozřetelnost Pána, že v ten den, ten stejný den, kdy bylo stvořeno Slunce, 28. března, ve středu, by se Kristus měl narodit." (nebo byl počat)...[18]

Pravdivé datum vtělení[editovat | editovat zdroj]

Jedna z posledních hypotéz tvrdí, že datum oslavy Vánoc může odpovídat skutečnému datu Ježíšova narození. Tato hypotéza se zakládá na analýze esénské knihovny v Kumránu a některých informací z Lukášova evangelia, podle něhož archanděl Gabriel knězi Zachariášovi v jeruzalémském chrámu během služby Abiovy kněžské třídy, do níž náležel,[26] oznamuje, že se mu narodí syn.

Podle kalendáře služeb jednotlivých tříd, který se podařilo zrekonstruovat na základě kumránských svitků, Abiova třída v chrámu sloužila dvakrát do roka, z toho jednou v posledním záříjovém týdnu, kdy k tomuto poselství tedy také mohlo dojít.[27] Jan Křtitel by tak mohl narodit na konci června (konec září + 9 měsíců Alžbětina těhotenství). Ježíš se pak narodil , jak lze vyčíst z Lukášova evangelia[28] o šest měsíců po Janu Křtiteli. Pak je tedy možné, že by k narození došlo na konci prosince.

V době vtělení Spasitele, podle evangelií, v oblasti kde k vtělení došlo, pásli pastýři pod širým nebem: "V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda." (Luk. 2:8).[5] Pastýři během zimního období v Judsku v těchto letech však mívali z praktických důvodů stáda v chlévech. Podle této informace v evangeliích by tak pravděpodobným datem vtělení nemohl být 24 .prosinec, 25. prosinec, a zřejmě ani lednová data oslav.

Pastýři v této zemi vždycky sháněli svá stáda z hor a luk a zahnali je nejpozději do 15. října do stájí, aby dobytek chránili před chladem (15-18°C) a dešti. Zimní období je zde období dešťů. Samotná Bible zmiňuje, v Písni písní 2:11 a Ezdráš 10: 9, 13, že zima byla chladným a deštivým obdobím, které nedovoluje, aby pastva probíhala v noci na loukách. [29]

Jiné vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na mísení a přejímání tradic různých kultur existuje možnost, že datum 25. prosince jako oslavy Ježíšova narození může pocházet i z nějaké jiné nebo starobylé tradice, která měla historické jádro. Tato možnost zůstává zatím otevřena.

Podle některých astronomů mohli Mudrci z východu být astrology, kteří vykládali ze "znamení na nebi" věštby. Nápadná konjunkce planet je mohla zavést do Betléma. Podle Johanese Keplera v roce 7 před naším letopočtem došlo k trojnásobné konjunkci planet Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb. To potvrzují i moderní výpočty. K úhlovému přiblížení Jupiteru a Saturnu došlo 29. května, 30. září a 5. prosince téhož zmíněného roku. Podle těchto výpočtů šlo o neobyčejně nápadný úkaz.[30] Rok 7. př.n.l. odpovídá pravděpodobnému datu narození Krista, je-li odpočítána matematická chyba a je li kalendářní rok 0 považován za rok narození Ježíše Krista.[30]

Pevné ustavení svátku[editovat | editovat zdroj]

Prvním dokumentem, který pak dosvědčuje přímo slavení Vánoc je Filokalův Chronograf , z roku 354, když uvádí narození Krista mezi oslavami mučedníků římské církve v tzv. Depositio martyrum.[31] Kvůli jisté nepravidelnosti v seznamu úmrtí papežů v témže kalendáři pak můžeme datovat toto svědectví do roku 336.[32] Tento údaj znamená, že křesťané Vánoce coby narození Krista slavili v Římě nejpozději tohoto roku, pravděpodobně však již dříve.

Chronograf je iluminovaný rukopis, ilustrovaný kalendář, sestavený v Římě. Obsahuje seznam výročních dnů a seznam římských biskupů a je také prvním písemným dokladem jenž odkazuje na datum slavení narozenin Spasitele v 25. prosinci. [33]Na východě první křesťané slavili narození Krista jako součást Zjevení Páně 6. ledna. [34]

Vánoce byly rozšířeny mezi východní křesťany jako součást oživení katolicismu po smrti proariánského císaře Valense (Flavius Iulius Valens 328 – 378) v bitvě u Adrianople. Zvyk slavení Vánoc byl zaveden v Konstantinopoli v roce 379, a do Antiochie tradice dosáhla okolo roku 380. Od slavení svátku bylo upuštěno poté, co Řehoř z Nazianzu odstoupil jako biskup v roce 381, ale bylo znovu zavedeno Janem Zlatoústým v asi v roce 400.[14]

Betlémská hvězda[editovat | editovat zdroj]

Zjevení betlémské hvězdy, popisované v Matoušově evangeliu je někdy považováno za kometu. Avšak mohlo by jít i o novou hvězdu (novu či supernovu). Konjunkcím planet již dříve byl přikládán velký význam i mezi laiky a je jistá možnost, že krátkodobá konjunkce planet mohla být také jevem který upoutal pozornost vědců té doby. Možnost, že by šlo o velmi vzácnou konjunkci planet, jenž byla později mylně interpretována patří k oblíbeným, ačkoliv ostatní možnosti o jaký úkaz na nebi vlastně šlo, rovněž nelze vyloučit.[30]

Jako kometu zobrazovanou na lidových betlémech betlémskou hvězdu poprvé namaloval italský malíř Giotto di Bondone. Učinil tak podle Halleyovy komety, která byla pozorovatelná jako velmi nápadný úkaz na noční obloze v roce 1301. Odborníci však nemohou vyloučit, že mohla v době Kristova narození být na noční obloze viditelná jiná kometa. Tuto teorii zastává například A.A. Borett (1983).[30]

Možnost, že by v té době byla viditelná nová hvězda, v moderní astronomické terminologii buď nova nebo supernova, je považována za pravděpodobnější. Zastáncem této možnosti je například A.J. Morehouse (1978).[30]

Většina astronomů podporuje názor, jejž poprvé vyslovil Johannes Kepler, že totiž šlo o konjunkci planet. Skutečná vzdálenost uvažovaných planet v prostoru zůstává ovšem stále velmi veliká, a nemusí se ani podstatně měnit ale vlivem své polohy vůči pozorovateli se mohou jevit některé tělesa jako přibližující se a vzdalující k sobě navzájem. Tělesa obíhající na oválných drahách se tak pro pozorovatele z určitého bodu mohou "setkat" ačkoliv jsou ve skutečnosti stále na stejné dráze která se neprotíná. Pouze tím, že stojí pro pozorovatele v řadě za sebou, v jedné linii dochází ke konjunkci.[30]

Význam tomuto úkazu připisuje astrologie, která byla v dřívější době s astronomií nerozlučně spjata. Mudrci od východu tedy mohli být astrology, kteří vykládali ze "znamení na nebi" věštby. Konjunkce je mohla zavést do Betléma. Podle Johanese Keplera v roce 7 před naším letopočtem došlo dokonce k trojnásobné konjunkci planet Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb. To potvrzují i moderní výpočty. K úhlovému přiblížení Jupiteru a Saturnu došlo 29. května, 30. září a 5. prosince téhož zmíněného roku. Podle těchto výpočtů šlo o neobyčejně nápadný úkaz.[30]

Na základě této teorie by se Kristus měl narodit koncem léta či na podzim roku 7 před naším letopočtem. Tato hypotéza je podepřena faktem že zmíněný rok odpovídá roku narození Ježíše Krista po odečtení matematické chyby vzniklé v kalendáři.[30]

Jinou verzi konjukce jako Betlémské hvězdy uvádí R.W. Sinnott. Velmi těsná konjunkce Jupiteru a Venuše, k níž došlo 17. června roku dva před naším letopočtem způsobila, že obě planety společně vytvořily úkaz připomínající velmi jasnou hvězdu. S ohledem na ostatní historická fakta je však tato možnost považována za méně věrohodnou. Zajímavá je v této souvislosti také informace, že se v srpnu v roce 0 n. l. překryly v linii všechny tehdy známé planety v souhvězdí Lva.[30]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V raném středověku byla oslava Štědrého dne považována za méně významný svátek než Epifanie (Zjevení Páně, 6. ledna), která je v západním křesťanství zaměřena na návštěvu mágů. Ale v středověkém kalendáři byly významné vánoční svátky. Čtyřicet dní před Vánocemi se stalo obdobím "čtyřiceti dnů sv. Martina" (období začalo 11. listopadu, na svátek svatého Martina z Tours), jenž je nyní známé spíše jako adventní období.[35] V Itálii, kde bývala tradice Saturnálií tyto oslavy byly spojeny s adventem.[35] Kolem 12. století, byla tato tradice opět změněna na Dvanáct vánočních dnů (25. prosince - 5 ledna), doba která se v liturgických kalendářích slaví jako Dvanáct svatých dní.[35]

Významnost Štědrého dne byla postupně zvyšována po korunovaci Karla Velkého na císaře na Štědrý den v roce 800. Král Edmund Mučedník byl pomazán na Vánoce 855 a král Vilém I. Dobyvatel byl korunován na Štědrý den 1066.

Během středověku se pak svátek stal tak významným, že kronikáři běžně uváděli, kde různí magnáti slavili Vánoce. Anglický král Richard II. v roce 1377 pořádal vánoční oslavy, při které bylo připraveno a zkonzumováno dvacet osm volů a tři sta ovcí.[35] Kanec z Yule byl společným prvkem středověkých vánočních svátků. Koledování se stalo velmi populárním, původně šlo o skupiny tanečníků, kteří zpívali. Skupina se skládala ze zpěváka a kruhu tanečníků, kteří tvořili sbor. Různí spisovatelé té doby byli odsouzeni za oplzlé koledy, což naznačuje, že divoké tradice Saturnalií a Yule pokračovala v této nové formě pod názvem Vánoce.[35] Opilost, promiskuita a hazardní hry byly také v té době důležitým prvkem oslavy. V Anglii se na Nový rok lidé obdarovávali, a bylo zde vařeno speciální vánoční pivo.[35]

Vánoce během byly ve středověku veřejné svátky, jako ozdoby byly používány břečťan, cesmína, a jiné stálezelené rostliny.[36] Dávání vánočních dárkůbylo během středověku obvyklé mezi lidmi s právními vztahy, jako je nájemce a pronajímatel.[36] Celoroční střídmost v jídle, tanec, zpěv, sportovní a hraní karet v Anglii vyvrcholilo v 17. století, kdy Vánoce představovaly opulentní večeře, komplikované maškarády a průvody. V roce 1607, král Jakub I. Stuart trval na tom, že divadelní hry budou trvat celou Štědrovečerní noc, a že královský dvůr se věnovat hrám.[37] Během reformace v 16.-17 století v Evropě, mnoho protestantů změnilo nositele vánočních dárků na osobu Ježíška nebo Jezulátko a datum předávání dárků bylo změněno z 6. prosince na Štědrý den.[38]

Středověké Vánoce v Čechách, Slezsku a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Na území Česka byly v období středověku dodržován zvyk bdění (vigilie) a postu. Také je zvykem, aby v předvečer Narození Páně kněží a žáci chodili a kalendovali, čili koledovali, po domech svých věřících, což činí i v osmý den (oktáv) téhož svátku.[39] Domy byly zdobeny chvojím jehličnanů. Mezi běžné pokrmy v té době o Vánocích patřily oplatky, které se podávaly jako první chod, s medem, ale také s česnekem, s bylinkami, šípky nebo jinými plody. Česnekem byly ochucovány i další pokrmy. Česnek byl považován za mocnou ochrannou a posilující bylinu. Dalším chodem byla polévka často s houbami, které se přidávaly do více druhů štědrovečerních pokrmů.[40]

Nejznámějším štědrovečerním jídle s houbami v té době byl kuba (černý kuba), připravovaný z krupek a hub. K večeři se také podávala krupičná, hrachová nebo prosná kaše. Tento pokrm měl být symbolem hojnosti. Součástí večeře bylo i vařené sušené ovoce. [40]

Čeští křesťané se v předvečer Vánoc postili „až do hvězdy“ tedy do první hvězdy (ve 20. a 21. století zvyk trvá i mezi nekatolíky, novodobým účelem každoročního postu je, aby postící se viděl zlaté prasátko). Děti dobří křesťané strašili, že přijde o Štědrém večeru svatý Šprech a provrtá jim břicho aby zjistil zda se řádně postili.[40]

Nicméně dobový písmák (Jan z Holešova †1436) dodává, že „…kteří jsou v jeho moci (ďáblově), … se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí, hrajíce v onen nejsvětější večer v kostky a zkoušejíce, jaké budou míti v kostkách štěstí po celý budoucí rok.“ Popisuje, že lidé nikdy v celém roce se neprovozuje tolik a takových kouzel, věcí tak hanebných a zavrženíhodných jako o Vánocích. Zdůvodňuje to tak, že je to veliký svátek, a proto chce také ďábel mít z něho veliký podíl. Proto ďábel vnucuje lidem přesvědčení, že s ohledem na význam Štědrého dne mají i jejich kouzla větší moc.[39]

Zvykem popisovaným ze středověku je pohostinnost. Na večer Štědrého dne jsou věrní a zbožní křesťané štědřejší než jindy. Žádný hospodář není tak chudý, aby v tento večer nevystrojil své rodině štědrý večer neboli štědrou potěchu, nemůže-li více, aspoň udělá toho večera větší světlo ve své světnici. I dobytčatům sedláci dopřávali více krmiva než jindy. Popisuje, že lidé dříve v tento večer otvírali své domy až po střechu, a každý potřebný dostal občerstvení. Poctiví lidé darovali ze svého měšce otevřené, pohotověji sahajíc pro peníz chudobnému než obvykle. Podle uvedeného zdroje bylo zvykem při obědě (zřejmě polévka při lehkém půstu) na Štědrý den položit na svůj stůl peníze, které chce majitel darovat toho večera chudým.[39]

Ale byly vánoční zvyky a pověry, kterými, podle písmáka, ďábel všechny tyto chvályhodné tradice převrací v nesprávné. Bylo tradicí držet na Štědrý večer ruku v měšci. Nikoliv však proto, aby bohatí mohli obdarovat chudé, ale aby míchali penězi a aby se jim proto po celý budoucí rok peníze množily. další tradicí bylo klást peníze na Štědrý večer na stůl. Ale ne proto, aby je bohatí rozdělili chudým, ale aby boháč měl štěstí na peníze. Rovněž se popisuje pověru otvírat kapsy toho večera, nikoli chudobným, ale aby všechno štěstí napadalo do jejich kapes.[39]

Z tohoto období je rovněž popsán zvyk obdarovávat blízké, předávat jim „příjemné a vybrané věci“ a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami. Podle zdroje někdy ovšem nikoliv pro potěšení jiných a na památku narození Ježíše, ale proto, aby dárci měli celý rok štěstí. Popisuje pověru, že „kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dřív, než rok skončí“.[39]

V tomto období věřící připravují a pojídají vánočky nebo koláče a velké bílé chleby. Což písmák popisuje jako zvyk na památku toho, „že se pro nás narodil a nám byl dán v Betlémě, tj. v „Domě chleba„, velký bílý chléb nebeský, totiž náš Pán Ježíš Kristus.“ Podle jeho zprávy lidé dobré víry nechávali na stolech tyto velké bílé chleby s noži, aby si o tomto svátku čeleď pro sebe, i pro chudé příchozí, mohla ukrojit podle své úvahy. [39]

Ďábel pak, podle dobové informace vytvořil z tohoto křesťanského zvyku „hrubý blud smyslu téměř opačného, …křesťané nechávají chleby na stolech a ubrusech… …nikoli na počest… Kristova dětství, ale aby v noci přicházeli bůžkové a jedli. Tj. v pravdě hrubý příklad nevěry pohanů… .[39]

Křesťané podle tohoto písemného dokumentu také v předvečer Štědrého dne ve středověku pojídají více ovoce než jindy, na památku toho dne, kdy se narodilo ovoce vybrané a užitečné, Ježíš Kristus. Věřící pokládali o tomto svátku ovoce na stoly a krájeli čeledi a chudým a ovocné stromy omotávali slámou. Ovšem podle písmáka lidé hned převracejí smysl těchto ušlechtilých zvyků „a krájejí ovoce, aby na něm pozorovali budoucí dobré či zlé věci, a ovazují stromy slamou, aby jim v budoucím létě nesly hodně ovoce.[39]

Rovněž bylo ve středověku zvykem křesťanů v předvečer Štědrého dne a stlát slámu do místností a do kostelů jako památku toho, …že je předvečer svátku, kdy Paní celého světa, královna nebeská a Matka Boží porodila na tento svět Pána našeho Ježíše Krista. – Ať si však dají pozor ti, kdož své rozpustilosti a necudnosti provádějí na oné slámě… [39]

Zvykem byl zákaz zametání během Štědrého dne. Tato tradice vychází z pověry, že o „svatých nocích“ přebývají duše zemřelých mezi živými a mohly by být zraněny nebo vymeteny z domu. Při večeři na Štědrý den hospodyně nesměla v průběhu večeře vstát od stolu, jinak by slepice neseděly celý rok na vejcích. Další pověrou byl zákaz kýchání. Lidé obávali, že by mohl někdo v místnosti, nebo z jejich přítel, zemřít. Také nesměl nikdo z rodiny sedět naproti dveřím od ulice, aby se nestalo, že v dalším roce zemře.[40]

Vánoce v 17. století v Čechách, Slezsku a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Vánoce se vítaly nejen jako svátky narození Ježíše, ale jako svátek domácího štěstí a společenství.[41] Zprávy ze 17. století popisují , že se na Vánoce pekly v českých zemích nejen vánočky, ale rovněž housky, húsce či pletenice, štědrovnice, štědráky, calty, spletky, makůvky, ceplíky a žemle. Jsou popisovány v souvislosti s vánočními dary panovníkovi, vrchnosti a kněžím. Koláče a buchty se dávaly jako koleda hlavně kněžím a učitelům, nebo je jako výslužku na Sv. Štěpána a o Novém roce dostala chasa.[42]

Do 17. století byl středem vánočních zvyků kostel, kde byl vystaven betlém s jesličkami a probíhala štědrovečerní mše. V kostelích se taé hrály i církevní vánoční hry. Během 17. století v těchto liturgických hrách účinkovali žáci avšak ti je občas prokládali scénkami pro které byli z kostelů vyhoštěni. Poté měla podle některých zdrojů vzniknout tradice, kdy žáci chodili na Vánoce hrát dům od domu, koledovat.

Oslava vánoc se v 17. století přesunula do rodin, kde bylo oslavováno narození Ježíška a uctíván rodinné štěstí a vzájemná pospolitost. také se Vánocích vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i štědrovečerní zvyky a obyčeje.[43]

Je popisováno že do 16. století měly vánoční dárky charakter úplatků. Poddaní dávali dárky vrchnosti a úředníkům, podřízení nadřízeným. Někdy bývaly dárky vymáhány i násilím. Například hrabě Václav Jiří Holický ze Šternberka napsal ve své korespondenci roce 1597 panu Jindřichu ze Švamberka, bohatému šlechtici z hradu Zvíkov, jako odpověď na několikerou urgenci o vánoční dárek toto: "Tu chrtici novýho líta posílám." Česká města poslala v 17. století rakouské císařovně k Vánocům deset koroptví a šedesát kvíčal. Vánoční dárky státním úředníkům nazývali staročeši „halafance“, což byly v podstatě vánoční úplatky vlivným úředníkům kteří byli poté k prosbám českých měst vstřícnější. Zvyk rozdávat dárky i dětem se ujal až později, až v 19. století. Ale už Daniel Adam z Veleslavína popisuje že dárky dostávaly i děti: "Toho dne mají obyčaj dítkám rodičové rozličné dárky klásti času nočního pod titulem Krista Pána a slují ti štědrovečerní darové: darové Krista Pána." [44]

Změny v 18. století[editovat | editovat zdroj]

V Anglii[editovat | editovat zdroj]

Po protestantské reformaci, některé náboženské skupiny v Anglii, především puritáni, důrazně odsoudili oslavu Vánoc, jako katolický vynález a "pozlátko papežství" nebo "hadrovou bestii". [45] Katolická církev reagovala tím, že podporovala oslavu Vánoc ve více nábožensky orientované formě. Vánoce však dálebyly jedním z velkých témat sporu mezi anglikány a puristy.[46]

Karel I. Stuart nařizoval během své vlády svým šlechticům a panstvu, aby se vraceli na své panství během zimního slunovratu a aby tak mohli dodržovat staré vánoční zvyky.[37] V návaznosti na vítěství Parlamentu nad Karlem I., v roce 1647, během anglické občanské války, angličtí puritáni zakázali slavení Vánoc jako nebiblický a pohanský zvyk.[45]

Následovaly protesty proti rušení Vánoc. Vzpoura, která vypukla v několika městech a několik týdnů bylo Canterbury řízeno výtržníky, kteří zdobili vchody cesmínou a pokřikovali hesla monarchistů.[45] Kniha The Vindication of Christmas (česky Ospravedlnění Vánoc) (London, 1652), zveřejnila námitky proti puritánům a vyzvedla staré anglické vánoční tradice jako večeře, pečená jablka na ohni, hraní karet, tančení se "služebnými" a "sedláky", a také zpívání koled.

Reformy během vlády krále Karla II v roce 1660 ukončily zákaz slavení Vánoc, ale mnoho duchovních stále nesouhlasilo s vánočními oslavami. Presbyteriánská církev (Presbyterian Church of Scotland) ve Skotsku také odrazovala od slavení Vánoc. V době když Jakub I. Stuart přikázal slavení Vánoc v roce 1618, účast puritánů zde byla sporá.[47]

Skotský parlament oficiálně zrušil zvyk dodržování Vánoc v roce 1640.[48] Vánoce nebyly ve Skotsku slaveny až do roku 1958, kdy se Vánoce opět staly skotským svátkem.[49]

Deník Jamese Woodforde, z druhé poloviny 18. století, popisuje detaily o dodržování Vánoc a oslav spojených s vánočním obdobím po řadu let.[50]

V Americe[editovat | editovat zdroj]

V koloniální Americe, puritáni z Nové Anglie sdíleli radikální protestantský nesouhlas s oslavami Vánoc. Oslava byla zakázána v Bostonu od roku 1659 do 1681. Zákaz slavení Tří králů byla zrušen až v roce 1681 anglickým guvernérem Edmundem Androsem. Ale ani po zrušení zákazu nebyl svátek slaven až do poloviny 19. století, kdy se slavení Vánoc stalo v oblasti Bostonu módním.[51]

V téže době, křesťanští obyvatelé Virginie a New Yorku slavili Vánoce bez omezení. V Pensylvánii němečtí osadníci, původní moravští osadníci Betléma, Nazaretu a města Lititz v Pensylvánii a osad ve Wachovii v Severní Karolíně, jsou známi pro své nadšené oslavy Vánoc. Moravané v Betlémě měli první vánoční stromky v Americe, stejně jako první betlémy.[52] Vánoce však ve Spojených státech byly méně oblíbené po americké revoluci, kdy byly považovány za anglický zvyk.[53]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 19. století, spisovatelé ukazovali tudorovské Vánoce jako čas srdečných oslav. V roce 1843, Charles Dickens napsal román A Christmas Carol (česky Vánoční koleda), který pomohl oživit "duch" vánočního a sezónního veselí. Okamžitá popularita této knihy sehrála velkou roli v představení Vánoc jakožto svátku jenž klade důraz na rodinu, dobrou vůli a soucit.[54]

Dickens se snažil ukázat Vánoce jako svátek štědrosti slavený ve středu rodiny, na rozdíl od komunitních a církevních obřadů s ukázněnými tradicemi a pravidly, jejichž dodržování kleslo na konci 18. století a na začátku 19. století.[55]

Překrytí církevních oslav svou světskou vizí svátků, Dickens ovlivnil mnoho aspektů Vánoce, které se slaví dnes v západní kultuře, jako například rodinné oslavy, tradiční pokrmy a pití, tanec, hry a pojetí vánoc jako svátků štědrosti, velkorysosti ducha a lásky.[56] Nejoblíbenější fráze z příběhu, "Merry Christmas", byla příběhem popularizována.[57] To souvisí se založením Oxford Movement a růstem anglo-katolicismu, což následně vedlo k znovuoživení tradičních rituálů katolické církve a původních náboženských tradic.[55]

Pojmenování Scrooge se stalo synonymem lakomce, i s jeho projevem "Bah! Humbuk!" a odmítáním slavnostního ducha Vánoc.[58] V roce 1843 byla vyrobena první komerční vánoční pohlednice jejímž autorem byl Henry Cole.[59] [84] Oživení vánoční koledy začalo s vydáním publikace Williama Sandyse "Christmas Carols Ancient and Modern" (1833) (česky "Vánočních koledy starověké a moderní"), s "The First Noel", "I Saw Three Ships", "Hark the Herald Angels Sing" and "God Rest Ye Merry, Gentlemen", jenž byla uvedena i v Dickensově '"A Christmas Carol".

V 19. století se Vánoční stromek šíří mimo německé prostředí. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk.

20.století[editovat | editovat zdroj]

Až do 1950 bylo ve Velké Británii mnoho vánočních zvyků omezeno na privilegované sociálně silné horní třídy a bohatší rodiny. Větší část populace v Británii nepřijalo mnoho vánočních rituálů, které se později staly obecnými. Vánoční strom byl vzácností. Vánoční večeře mohla být připravena z hovězího masa, nikoliv z krocana. Ve svých punčochách děti mohly najít jablko, pomeranč a sladkosti. Rodinná oslava Vánoc se stala rozšířenou až se zvýšenou prosperitou od roku 1950.[60][61]

Tmavá hnědá barva ukazuje státy kde nejsou Vánoce veřejným svátkem. Světlá hnědá ukazuje státy, kde Vánoce nejsou veřejným svátkem, ale jsou slaveny.
Mistr parament z Narbonne, Klanění tří králů, kolem 1380

Tradice[editovat | editovat zdroj]

Vánoce jsou slaveny v mnoha zemích různým způsobem, stejně jako je to u mnoha křesťanských tradic. Tato pestrost vánočních zvyků odráží místní tradice a často začleňuje pohanské zvyky. Oslavy Vánoc byly církvemi přizpůsobeny s ohledem na temperament obyvatel dané země, tak, aby bylo křesťanství a jeho podstata srozumitelnější a bližší lidem.

Mezi země, v nichž Vánoce nejsou oficiálním svátkem patří Afghánistán, Alžírsko, Ázerbajdžán, Bahrajn, Bhútán, Kambodža, Čína (s výjimkou Hongkongu a Macaa), Komor, Írán, Izrael, Japonsko, Kuvajt, Laos, Libye, Maledivy, Mauretánie, Mongolsko, Maroko, Severní Korea, Omán, Pákistán, Katar, Sahrawi arabská demokratická republika, Saúdská Arábie, Somálsko, Tádžikistán, Thajsko, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Spojené arabské emiráty, Uzbekistán, Vietnam a Jemen.

Vánoce, spolu s Velikonocemi, jsou obdobím nejvyšší návštěvností kostelů. V některých katolických zemích lidé organizují náboženská procesí ve dnech předcházejících Vánoce. Dárky jsou předávány ve většině zemí na Štědrý den.

Data oslav[editovat | editovat zdroj]

Křesťané ve 21. století vnímají vánoční svátky jako druhý nejdůležitější svátek, hned po Velikonocích, a Vánoce slaví jakožto svátek narození Krista[62]. Takto jsou Vánoce slaveny i v českých zemích. Celé Vánoce se berou u křesťanů po celém světě jako počátek Ježíšova putování a rozšiřování evangelia, ale k celému vánočnímu času patří i advent a vánoční svátky.

Vlastní Vánoce jsou chápány jako oslavy začínající v ČR Štědrým večerem, 24.12.(Vánoce ve skutečnosti začínají 27.11. podle prvního adventu). Na prosinec byl také zařazen svátek některých významných křesťanských světců. V průběhu adventu tak mají svátek někteří důležití svatí, např. sv. Ondřej (30. listopad), sv. Barbora (4. prosinec), sv. Mikuláš (6. prosinec) a sv. Lucie (13. prosinec). Uvedená data zahrnují některé významnější, v ČR slavené svátky ve vánočním období.

Svátky mezi Adventem a Štědrým dnem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Advent.

Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle (připadající na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) označuje počátek církevního (resp. liturgického) roku.[63] Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného[zdroj?], mají čistě komerční význam[zdroj?], spojený s předvánočními nákupy dárků.

Giotto, Františkovy jesličky v Grecciu

K uvedeným svátkům se také vážou lidové nebo církevní tradice. Například svátek sv. Mikuláše je uctíván již od 5. století. Sv. Mikuláš, byl patronem námořníků, lékárníků, pekařů, rybářů a obchodníků. Oslavy svátku svaté Lucie v severských zemích vychází zřejmě přímo z pohanských zvyků.[64]
Seznam významnějších svátků:[65]

  • sv. Ondřej - 30.11.
  • sv. Barbora - 4.12.
  • sv. Mikuláš - 6.12.
  • sv. Ambrož - 7.12.
  • Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu 8.12.
  • sv. Lucie (Světluše) - 13.12.

Štědrý den[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Štědrý den.

Samotné Vánoce pro většinu obyvatel začínají Štědrým večerem (24. 12.), který byl od zmíněného roku 567 pro křesťany první z dvanácti svatých nocí. Protože se nový den v ranných dobách středověku začínal ne o půlnoci, ale večer východem první hvězdy, je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25. 12.).[64]

Tzv. Štědrý den ale podle křesťanských církví ještě není součástí Vánoc, ale poslední den adventu, ve kterém vrcholí přípravy na Vánoce. Dříve byl tento den dnem nařízeného přísného postu, což někteří katolíci dodnes dodržují, byť již to církev nestanoví jako povinnost. Odtud pochází i řada zvyklostí, jako jsou pověsti o zlatém prasátku, které měly zpříjemnit půst dětem, či postní složení štědrovečerní večeře, kterou se po západu Slunce (resp. objevení první hvězdy) začínají vánoční oslavy. Štědrovečerní večeře je produktem toho, že na jedné straně podle liturgických zvyklostí přísluší doba po západu slunce už následujícímu dni (po západu slunce je tedy již možno oslavovat zítřejší svátek),[66] na druhé straně postní pravidla se mají dodržovat až do půlnoci.

Následující půlnoční mše je pozůstatkem noční vigilie, bdění, které původně předcházelo všem významným křesťanským svátkům.

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince,[66] (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.

Vánoční svátky od 24. prosince do 6. ledna[editovat | editovat zdroj]

Od 25. prosince do 6. ledna byl v šestém století ustanoven "svatý dvanáctidenní čas". [64]
6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.

Ne všichni křesťané však Vánoce slaví – například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli možnému pohanskému původu zakázány; podobně některé novodobé skupiny vycházející z křesťanství Vánoce neslaví ani dnes, například Svědci Jehovovi. Přímo z Bible totiž nelze slavení Vánoc doložit.

Seznam významnějších svátků:[65]

  • slavnost Narození Páně - 25.12.
  • sv. Štěpán - 26.12.
  • Nový rok - slavnost Matky Boží Panny Marie 1.1.
  • slavnost Zjevení Páně 6.1.

Vánoční dekorace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní a vánoční vazba.

Adventní a vánoční vazba je zdobena přízdobami, které mají nejen dekorativní charakter ale obsahuje i symboly. Adventní a vánoční vazba také bývá používána jako součást církevní liturgie. Slouží ale především k dekoraci obydlí, společenských prostor i veřejných prostranství během Adventu a Vánoc. Jakékoliv vazby a aranžmá, včetně smuteční a dárkové vazby, v tomto období bývají obvykle ovlivněny tradicemi a atmosférou svátků a zohledněno provedení v souladu s uvedenými svátečními zvyky. Některé z uvedených dekorací jsou používány se zapálenými svíčkami, nebo v jejich blízkosti, což bývá zdrojem bezpečnostních rizik. Vánoční a adventní dekorace si v ČR v 21. století často připravují i sami uživatelé.

Vánoční dekorace mají dlouhou historii. V 15. století bylo zaznamenáno, že v Londýně byl vánoční zvyk každý dům a všechny farní kostely zdobit cesmínou, břečťanem, chvojím, a stálezelenými dřevinami.[67] Tvar srdčitých listů břečťanu měl symbolizovat příchod Ježíše, zatímco cesmína měla být ochranou proti pohanům a čarodějnicím. Trny a červené bobule cesmíny symbolizovaly trnovou korunu ukřižovaného Spasitele a jeho krev. [68][69] [107] [108]

Tradiční barvy vánočních ozdob jsou červené, zelené a zlaté. Červená symbolizuje krev Ježíše, která byla prolita v jeho ukřižování, zatímco zelená symbolizuje věčný život, a zejména symbolizovaný jehličnany, které neztrácí své listy v zimě. Zlato je barva spojená s Vánocemi, jako jeden z tří darů tří králů, zlato zde symbolizuje královský původ Ježíše.[69]

Vánoční stromek[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční stromek.

Vánoční strom je někým považován za křesťany převzatou pohanskou tradici, pocházející z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stálezelených větví, s oledem na pohanské uctívání stromu. [120] Podle životopisů z osmého století Æddi Stephanus, svatý Bonifác (634-709), misionář v Německu, zaťal sekeru do dubu věnovaného Thorovi a ukázal na jedli, se slovy že je vhodnější objekt uctívání, protože ukazuje na nebe a má trojúhelníkový tvar , který, jak řekl, je symbolem Nejsvětější Trojice.[70] Moderní tradice vánočního stromu, jak je předpokládáno, začala v Německu v 18. století [71], ačkoliv mnozí tvrdí, že Martin Luther založil tuto tradici v 16. století. [72][73]

Vánoční rostliny[editovat | editovat zdroj]

Vánoční hvězda, rostlina pocházející z Mexika, je s Vánocemi spojována již od 19. století. Mezi další populární vánoční dekorativní rostliny patří cesmína, jmelí, červený amarylis a vánoční kaktus. Interiér domu může být ozdoben spolu s vánočním stromečkem, těmito rostlinami a girlandami a dalšími dekoracemi.

Betlém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jesličky.

Betlémy byly vytvářeny v Římě od 10. století. Byly propagovány svatým Františkem z Asissi od roku 1223, a rychle se šířily po celé Evropě.[69] Typy dekorací vyvinuté v rámci křesťanské symboliky se podle místních tradic a zdrojů mohou lišit. V některých částech světa, zejména však na Sicílii, jsou živé betlémy v návaznosti na tradici svatého Františka populární alternativou k jesličkám. [74][75][76] První komerčně vyráběné dekorace tohoto typu se objevily v Německu v roce 1860. Byly inspirovány papírovými řetězy tvořenými dětmi.[69] V zemích, kde je předvádění Betléma velmi populární, jsou obyvatelé vyzýváni, aby vytvořili sami nejvíce originální nebo realistický Betlém či doplněk. V některých rodinách jsou doplňky používané při vytváření Betléma považovány za cenné rodinné dědictví.

Adventní věnec[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní věnec.

Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce ze jehličnatých větví ozdobeného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, na počátku 21.století je nahradily věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Věnec na zavěšení[editovat | editovat zdroj]

Věnce na zavěšení (bez svíček) používané k vánoční a adventní výzdobě jsou také někdy nazývány adventní věnce, protože se umisťují na dveře či okna od tohoto období. Někdy se jim říká domovní znamení, 

Adventní parter[editovat | editovat zdroj]

Adventní parter je název pro podlouhlé aranžmá v nádobě v níž jsou umístěny nejméně tři svíčky. Okolí svíček je upraveno chvojím a dekoracemi jako stuhy, baňky hvězdy a podobně. Svíčky v adventním parteru mohou být různě seskupeny, nebo rozmístěny. 

Adventní kalendář[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní kalendář.

Je součástí výzdoby zejména v domácnostech s dětmi. Kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu ke Štědrému dnu. Je obvykle zhotovován jako celek s čísly označujícími dny do vánoc pod kterými se skrývají sladkosti nebo hračky. Někdy bývají kalendáře zhotoveny floristy. K skrývání objektů jsou použity malé krabičky, celková konstrukce bývá z drátěného pletiva či pevného papíru.

Girlandy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Girlanda.

Girlandy (nebo li věncoví) bývaly častou vánoční ozdobou exteriéru i interiéru domů. Vánoční girlandy se dělaly nejčastěji z chvojí nebo z více druhů materiálů, a to obvykle namotáváním materiálu na šňůru, lano nebo drát. Girlandy jsou výrazným estetickým doplňkem, ekonomické použití takových ozdob je však třeba zvážit a přizpůsobit výběr materiálu záměru.

Vánoční svícny na hrob a do interiéru[editovat | editovat zdroj]

Svícny jsou určeny jako ozdoba hrobu nebo interiéru. S ohledem na rozdíl v prostředí, bezpečnost a konvence je možné zohlednit způsob provedení a dekoraci svícnu.

Osvětlení, Santa, a další dekorace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sanda Claus.

Okolí domů může být ozdobeno světly a někdy jsou použity osvětlené saně se soby, sněhuláci a jiné vánoční postavy. Mezi další tradiční dekorace patří zvonky, svíčky, cukroví hole, punčochy, věnce a anděly. Zavěšené věnce a svíčky v každém okně jsou nejtradičnější vánoční symboly. Svíčky v každém okně mají symbolizovat Ježíše Krista, který je podle křesťanů světlem světa.[77]

V mnoha částech světa je běžné na náměstích a v nákupních centrech použití vánočního osvětlení a dekorací zavěšených podél ulic, pouštění vánoční hudby z reproduktorů, umístění vánočních stromků na náměstí. 126] Jde o způsob navození vánoční nálady vhodné k nákupům dárků. Role pestrobarevných papíru se sekulárními či náboženskými vánočními motivy jsou vyrobeny pro účely balení dárků. V některých zemích jsou vánoční ozdoby tradičně sklízeny na Večer tříkrálový. 

Vánoční hudba[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší přímo vánoční hudba byla použita v 4. století v Římě. Latinské písně jako "Veni Redemptor gentium", který napsal Ambrose, arcibiskup v Miláně, byly strohými prohlášeními teologické doktríny vtělení vůči kacířskému Arianismu. Píseň "Corde natus ex Parentis", kterou složil španělský básník Prudentius (d. 413) je stále zpívána v některých církvích.[78]

V 9. a 10. století byly vánoční písně předváděny v severní Evropě v klášterech a rozvíjeny Bernardem z Clairvaux v rýmovaných slokách. V 12. století pařížský mnich Adam St. Victor začal používat hudbu z populárních písní a tak již vytvářel hudbu blízkou tradičním vánočním koledám.

Do 13. století ve Francii, Německu a zejména v Itálii, pod vlivem Františka Asissi, byla vytvořena a rozvíjena zásadní tradice populárních vánočních písní v místním jazyce. Vánoční koledy v angličtině se poprvé objevily v roce 1426.[78]

Vánoční písně, koledy, byly původně komunální lidové písně zpívané při oslavách jako jsou dožínky, stejně jako při oslavě Vánoc. Teprve později, se koledy začaly zpívat v kostele. Tradičně jsou koledy jsou často založeny na středověkých akordech, jenž jim dávají jednoznačný charakteristický hudební zvuk. Původ některých koled jako "Personent hodie", "Good King Wenceslas"(česky Dobrý král Václav) a "Holly a Ivy" lze vysledovat až do středověku. Tyto hudební díla patří mezi nejstarší hudební skladby a jsou stále pravidelně zpívány. "Adeste fideles" se objevuje ve své současné podobě v polovině 18. století, ačkoliv slova mohou mít svůj původ již v 13. století.

Zpívání koled zpočátku, po protestantské reformaci v severní Evropě, upadlo. Někteří reformátoři, jako Martin Luther, podporoval použití koled. Koledy z velké části přežily ve venkovských komunitách, dokud nedošlo k oživení zájmu o lidové písně v 19. století. V 18. století anglický reformátor Charles Wesley pochopil význam hudby v náboženství. Kromě mnoha žalmů na melodie, které měly vliv na náboženská hnutí ve Spojených státech, napsal texty pro nejméně tři vánoční koledy.[79]

Felix Mendelssohn napsal melodii přizpůsobenou Wesleyho slovům koledy "Hark! the Herald Angels Sing". V Rakousku v roce 1818 Mohr a Gruber složili píseň "Tichá noc" pro kostel v Oberndorfu. Práce Williama Sandyse Christmas Carols Ancient and Modern (Vánoční koledy starověké a moderní) (1833) byla první tištěnou verzí mnoha dnes již klasických anglických koled a přispěla k oživení viktoriánského svátku.[80]

Zcela světské vánoční písně se objevily již na konci 18. století. "Deck The Halls" pochází z roku 1784 a americká píseň "Jingle Bells", která se dočkala mnoha verzí, byla autorsky chráněna v roce 1857. V 19. a 20. století, africké americké spirituály a písně o Vánocích, založené na tradici spirituálů, staly šířeji známými. Větší počet písní vztahujících se k Vánocům bylo komerčně vyráběno v 20. století, včetně jazzových a bluesových variant. Kromě toho bylo oživení zájmu o starou hudbu a skupin zpěváků lidové hudby, se oživení zájmu týká i umělců raně středověké a klasické hudby.

Vánoční písně se svou hlubokou romantikou a náboženskou tématikou jsou častým terčem zesměšňování. V závěrečných sekvencích jejich posledního filmu Monty Pythonův smysl života (1983) lze najít scénu, v níž Graham Chapman pěje píseň Vánoce v nebi s Třemi králi vyzbrojenými nákupními košíky ze supermarketů.[81]

Největším vánočním hitem je, podle zisků z prodeje nosičů, píseň White Christmas od Binga Crosbyho. Písně se prodalo přes 50 miliónů kusů, ale spolu s dalšími coververzemi by to bylo hodně přes 100 miliónů.[82]

Písně určené jako koledy pro 21. století nazpívala na album vydané v roce 2008 Enya. Album bylo hodnoceno jako průměrné.[83]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší záznamy o české vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století. Tyto záznamy se nacházejí v rukopisu z knihovny Metropolitní kapituly pražské. České vánoční koledy pocházejí z 13. století, kdy měly podobu křesťanských písní. Rovněž ve 14. století v době adventu byly oblíbené písně s náboženskými motivy. Časem některé náboženské písně zlidověly do podob koledy.[84] Potulní žáci si koledami přivydělávají a šíří je.  Z 15. století pochází píseň Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné[84] (Kodex vyšehradský), ale i Narodil se Emanuel (rukopis Mikuláše Kozla), Ježíš náš spasitel .[84]

V 16. a 17. století Jednota bratrská dala vytisknout kancionály kde mezi mnoha písněmi k adventu a vánocům byla i píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se. V období renesance vzniká dílo Jana Campana Vodňanského Panna syna porodila.[84] Vánočním dílům české hudebního baroka se věnuje Adam Václav Michna z Otradovic jenž je mimo mnoho dalších i autorem písně Chtíc aby spal.

Do období baroka spadá i vznik českých pastorel – skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů.  Mezi pastorely patří dílo Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo  Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc.[84] V pozdním baroku se vyvíjí i žánr vánoční mše. Nejznámějším hudebním ztvárněním vánoční mše v ČR je Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Ta je uváděna i pod názvem Hej mistře, vstaň bystře.

Ve 20. století Josef Suk napsal skladbu pro klavír O štědrém večeru, Bohuslav Martinů klavírní cyklus Vánoce a Vítězslav Novák Písně zimních nocí. Mezi lidmi jsou oblíbeny Vánoce, vánoce přicházejí (J. Vomáčka a Z. Borovec) nebo Rolničky, rolničky (Jingle Bells, americká lidová),  

Ve 21. století jsou zpívány koledy, např.: Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny,Veselé vánoční hody, Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Štědrý večer nastal, Dej Bůh štěstí, atd.

Podle hlasování v anketě v roce 2014, v níž hlasovalo přes 17 000 lidí, většina Čechů považuje za nejlepší vánoční hudbu britský popový hit Last Christmas z roku  1984 od hudební skupiny Wham (22 procent hlasů). další v pořadí byla píseň Happy Xmas od Johna Lennona.[82] Němci a Rakušané preferují píseň Tichá noc (Stille Nacht), která je velmi oblíbená i v ČR. Mnoho Čechů si ale neuvědomuje, že nejde ani o českou píseň, ani o lidovou píseň.[82]

Mezi českou vánoční hudbu 21. století lze zařadit některá díla známých popových interpretů, takových, jako je Helena Vondráčková, jenž jdou cestou nového přezpívání osvědčených světových hitů, jako je v albu s názvem Kouzlo Vánoc.[85] Vánočním hitem hudebního tělesa Sodoma Gomora je píseň Zasraný Vánoce, která podle autorů odráží soudobou realitu.[86]

Klasickou vánoční hudbu lze obvykle najít na hudebních koncertech pořádaných v tomto období často v kostelech.[87]

Vánoční pokrmy[editovat | editovat zdroj]

Společná vánoční rodinná večeře se speciálním jídlem je tradičně důležitou součástí oslav Vánoc, ale jídlo, které se podává jako vánoční večeře se často liší podle země. Některé regiony, jako je Sicílie, mají jako štědrovečerní pokrm 12 druhů ryb. Ve Spojeném království a zemích, které jsou ovlivněny britskými tradicemi, standardní vánoční jídlo obsahuje krůtu nebo husu, maso, omáčky, brambory, zeleninu, někdy chléb a jablečný mošt. Speciálním vánočním dezertem je pak vánoční pudink, biskupský chlebíček a ovocný koláč.[88][89]

V Polsku a jiných částech východní Evropy a Skandinávie, jsou často používány pro tradiční hlavní chod ryby, ale bohatší masa jako jehněčí je také stále používáno. V Německu, Francii, a Rakousku jsou oblíbené husa a vepřové. Hovězí, šunka, kuřecí maso upravené podle různých receptů jsou populárním vánočním pokrmem po celém světě.

Malťané tradičně používají Imbuljuta Tal-Qastan,[90], nápoj z čokolády a kaštanů, po půlnoční mši a po celou dobu vánočních svátků. Slováci připravují tradiční vánoční chlebíček, ve Francii se podává Buche de Noël, v Itálii, panettone a komplikované koláče a dorty. Pojídání sladkostí a čokolády v období Vánoc se stalo populární po celém světě. Mezi sladké vánoční pochoutky patří německá štóla, marcipánový dort nebo cukroví, a ovocný dort s jamajským rumem. Jako jeden z mála plodů tradičně podávaných o Vánocích v severských zemích, byly v zimě pomeranče.

Vánoční pohlednice[editovat | editovat zdroj]

Vánoční pohlednice jsou ilustrované pohlednice zasílané si vzájemně mezi přáteli a členy rodiny během týdnů předcházejících vánocům. Tradiční forma pozdravu zní: "Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok". Jde o podobnou formulaci, která byla použita na první komerční vánoční přání, vyrobené Henry Colem, v Londýně v roce 1843.[91] Zvyk posílání pohlednic byl populární v ČR mezi lidmi během druhé poloviny 20. století. Zasílání desítky, ale často více, pohlednic v ČR se zprávou "Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok" však patřilo spíše mezi společenskou nutnost a nezaslání spřízněné osobě pohlednice k vánocům bylo považováno za velmi nevhodné, znak nezájmu a pro zklamaného příjemce velmi deprimující. Příjemcem a návštěvami během vánočních svátků byla hodnocena slohová kvalita textu přání, gramatika, krasopis, úprava (zarovnání textu), případné znečištění nebo poškození ale i výběr motivu pohlednice (podpultové s ladovskými motivy), u vánočních pozdravů, které během Vánoc a počátku Nového roku postupně přicházely. Z uvedených znaků bylo usuzováno na schopnosti nebo neschopnosti odesílatele. To vedlo nejen k zábavě během návštěv ale také ke zvýšení nebo snížení prestiže odesílatele u příjemce.

Z rozstříhaných pohlednic byly dětmi ve škole vytvářeny koláže. Během 20. století bylo vhodné nakoupit vánoční pohlednice co nejdříve, jakmile byly před vánocemi v prodeji, protože šlo o „nedostatkové zboží“ a hezké pohlednice byly „podpultové zboží“. Posílat vlastnoručně vytvořené pohlednice bylo v ČSSR zakázáno jako technicky nevhodné a i později tento způsob nebyl doporučován. V jiných zemích byla výroba vlastnoručně vyrobených pohlednic běžná a a taková pohlednice pak velmi ceněná příjemci.

Ve 20. století vznikl, a s prudce stoupající cenou poštovních služeb se rychle rozšířil, moderní trend zasílání elektronických vánočních zpráv. Jde často o odesílatelem zhotovený nebo upravený, obvykle tématický obrázek nebo fotografii. Jako nostalgická vzpomínka na minulost, nebo mezi obyvateli jenž nevyužívají internet, jsou někdy posílány i ve 21. století papírové pohlednice.

Vánoční pohlednice byly nakupovány ve značných množstvích. Některé zobrazovaly umělecká díla, náboženské symboly, přírodu, jiné byly komerčně upraveny s ohledem na dané období. Obsah zobrazení se mohl vztahovat přímo k příběhu Vánoc s vyobrazením Narození Ježíše Krista, nebo mohl obsahovat křesťanskou symboliku, jako je například Betlémská hvězda, nebo bílé holubice, která může představovat i Ducha svatého a mír na Zemi. Sekulární vánoční přání mohly zobrazovat vánoční tradice, mýtické postavy, jako je Santa Claus, předměty přímo spojené s Vánocemi, jako jsou svíčky, cesmíny a ozdoby, nebo různé motivy spojené s obdobím zimy, scény se sněhem nebo volně žijící živočichy. Byly dokonce vytvářeny i vtipné pohlednice a pohlednice zobrazující nostalgické scény z minulosti, jako jsou nakupující dámy v krinolínách na idealizovaných ilustracích z 19. století.

Některé osoby dávají přednost zasílání pohlednice s básní, modlitbou, nebo biblickými verši. Některé texty vánočních přání se zcela vyhýbají zmínce o Vánocích nebo náboženství s texty jako "Všechno nejlepší do Nového roku a hodně zdraví, přeje…."

Vánoční známky[editovat | editovat zdroj]

Některé státy vydávají pamětní známky k Vánocům. Zákazníci pošty tak mohou často používat tyto známky na vánoční přání, což je jsou oblíbené u sběratelů pohlednic. Jako známky jsou používány regulérní poštovní známky, a jsou platné jako označení zaplacení poštovného pro celý rok. Obvykle jsou v prodeji nějaký čas mezi počátkem října a začátkem prosince, a jsou vytištěny ve značných množstvích.

V roce 1898 byla vydána kanadská známka s mapou světa a nápisem "XMAS 1898" (VÁNOCE 1898) v dolní části. V roce 1937, Rakousko vydalo dvě známky pro vánoční pozdravy s růží a znamením zvěrokruhu. V roce 1939, Brazílie vydala čtyři poštovní známky se zobrazením představujícím tři krále a betlémskou hvězdu, anděle a dítě, Jižní kříž a dítě, a matku a dítě.

Jak Postal Service tak i Royal Mail pravidelně vydává s vánoční tematikou razítka každý rok.

Rozdávání dárků[editovat | editovat zdroj]

Dárky jsou jedním z hlavních atributů moderních vánoc. Vánoce jsou proto jedním z nejziskovější období roku pro maloobchodníky a podniky po celém světě. Předávání darů byl běžný zvyk u římské oslavy Saturnálií, starobylého svátku, který se konal na konci prosince, To mohlo ovlivnit vánoční zvyk.[92] Tradice, že si lidé na Vánoce dávají dárky je spojena s postavou svatého Mikuláše (ale i jinými postavami) [93] je tomu tak podle některých zdrojů na památku toho , že tři mudrcové z Východu přinesli jako dary zlato, kadidlo a myrhu novorozenému Spasiteli.

Postavy rozdávající dárky[editovat | editovat zdroj]

S Vánocemi a dáváním dárků je spojen velký počet postav. Mezi ně patří Santa Claus (odvozené od nizozemského pojmenování pro svatého Mikuláše), Père Noël, a Weihnachtsmann; Saint Nicholas nebo Sinterklaas; Ježíšek; Kris Kringle; Joulupukki; Babbo Natale; Saint Basil; a Mrazík.

Nejznámější je dnes červeně oblečený Santa Claus. Jméno Santa Claus lze vysledovat zpět do holandského výrazu Sinterklaas, což je jednoduché pojmenování pro svatého Mikuláše. Mikuláš byl biskupem z Myry, v současném Turecku, během 4. století. Mimo jiné byl známý péči o děti, štědrostí a dáváním dárků. Jeho svátek je 6. prosince. Byl slaven v mnoha zemích dáváním darů.[38]

Saint Nicholas je tradičně představován postavou v biskupském oděvu, doprovázenou pomocníky. Vyžaduje (po svých pomocnících) informace o chování dětí v průběhu minulého roku před rozhodnutím, zda si zaslouží dárek, nebo ne. Do 13. století byl svatý Mikuláš byl dobře znám v Nizozemsku, a zvyk dávat dary v jeho jméně rozšířil na další části střední a jižní Evropy. Během reforem v 16.-17 století Evropy, mnoho protestantů změnilo postavu která nosí dárky z Ježíška nebo Christkindl, pojmenování deformované v angličtině na Kris Kringle, a bylo zaměněno datum rozdávání dárků z 6.prosince na Štědrý den.[38]

V moderní době populární postava Santa Clause, nicméně, byla vytvořena ve Spojených státech, zejména v New Yorku. Na proměně postavy podílel Washington Irving a německo-americký karikaturista Thomas Nast (1840-1902). Po americké revoluci, někteří obyvatelé New Yorku hledali symboly neanglické, americké minulosti. New York byl původně založen jako holandská kolonie, město New Amsterdam a tradice nizozemské postavy Sinterklaas byla tak znovuobjevena.[94]

V roce 1809 New-York Historical Society pak nalézá a zpětně pojmenuje postavu na Sancte Claus patrona Nieuw Amsterdam, holandského jména pro New York City.[95] Premiéra Santa Clause přišla v roce 1810, kdy Santa Claus vystoupil v oděvu biskupa. Nicméně noví umělci Santa Clause oblékli do světského oděvu.[96] Nast kreslil nový obraz postavy Santa Clause každoročně, počínaje rokem 1863. Od roku 1880, Nast postavu obdařil oděvy v kožešině ve formě která je v 21. století používána, možná na základě anglické postavu Ježíška. Obraz byl standardizován inzerenty v roce 1920[97] a tato jeho podoba je používána běžně. Santa Claus je tak zobrazován jako mírně obézní muž středního věku s vousy a veselou povahou.[98] [99] V některých kulturách Santa Clause doprovází Knecht Ruprecht, nebo Černý Petr. V jiných verzích elfové vyrábějí hračky. Jeho žena bývá pojmenována mrs. Claus.

Existuje jistý rozpor v historii proměny svatého Mikuláše na moderního Santa Clause. Společnost Saint Nicholas nebyla údajně založena v roce 1835, ale téměř půl století po skončení americké války za nezávislost.[100] Kromě toho studie o "dětských knih, periodik a časopisů" New Amsterdam Charles Jones neodhalilo žádné odkazy na svatého Mikuláše nebo Sinterklaas [101] Nicméně, ne všichni odborníci souhlasí s Jonesovými zjištěními, která zopakoval ve své studii v roce 1978.[102] Howard G. Hageman, z New Brunswického teologického semináře, tvrdí, že tradice slavení Sinterklaas v New Yorku, byla živá na počátku osídlení v údolí Hudson.[103]

Father Christmas (také česky Duch Vánoc), je zobrazován jako veselý, dobře živený, vousatý muž, který zosobňuje ducha dobré nálady na Vánoce. Svým vzezřením tak předcházel symbol, kterým je Santa Claus. Nejprve byl zaznamenán na počátku 17. století v Anglii, ale byl spojován s sváteční náladou, bujarou veselostí a opilostí spíše než rozdáváním dárků.[104] Ve viktoriánské Británii byl jeho obraz byl přepracován tak, že odpovídá Santa Clausovi.

Francouzský Père Noël se vyvinul z podobného zdroj, případně přijetím obrazu Santa Clause. V Itálii se Babbo Natale chová jako Santa Claus, zatímco La Befana je nositelem darů a přichází v předvečer Zjevení Páně. Říká se, že La Befana měl přinést Ježíškovi dárky, ale ztratil se na cestě. Teď přináší dárky pro všechny děti.

Tradice v 21. století v několika latinskoamerických zemích (jako je Venezuela a Kolumbie) praví, že Santa dělá hračky a pak je dává Ježíškovi, který je tím, kdo ve skutečnosti rozdává dárky do dětských domovů. Tato verze je smířením tradiční náboženské víry a ikonografie Santy Clause importované ze Spojených států v těchto zemích.

V Jižním Tyrolsku (Itálie), Rakousku, České republice, jižním Německu, Maďarsku, Lichtenštejnsku, na Slovensku a ve Švýcarsku, přináší dárky Christkind (Ježíšek v češtině, Jézuska v maďarštině a Ježiško ve slovenštině). Řecké děti dostávají dárky od svatého Basila na Silvestra, v předvečer liturgické slavnosti tohoto světce.[105] Německý svatý Nikolaus není totožný s Weihnachtsmannem (který je německou verzí Santa Clause nebo Otce Vánoc). St. Nikolaus nosí biskupský oděv a stále přináší drobné dárky (obvykle bonbóny, ořechy a ovoce) 6. prosince a je doprovázen Knechtem Ruprechtem.

I když mnoho rodičů po celém světě běžně učí své děti o Santa Clausovi a dalších nositelích dárků, někteří odmítají tuto praktiku jako podvod.[106]

Vánoční tradice podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Vánoce v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Jesličky a Vánoční stromeček.

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.

S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 19. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení.[107] Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze[108] Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší "Ježíšek". Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Vánoční tradice[editovat | editovat zdroj]

Města jsou vánočně vyzdobena, stejně jako domy a někdy i okna a dveře domů. Adventní svíce na adventním věnci se zapalují postupně jako v jiných zemích. Soboty a neděle tráví lidé, ti kteří tyto dny nemusí trávit prací, svátečně. Často vycházkami do přírody nebo do města, kde navštěvují trhy, muzea, kostely, galerie a jiná hezká místa. Celé období před Vánocemi má sváteční nádech. Během období před Vánocemi obyvatelé uklidí a vyčistí celý dům, nakupují dárky a pečou cukroví. Ve vánočním období jsou v ČR časté koncerty a děti na náměstích mají pod vedením učitelek vystoupení se zpěvem a hrami, ve školách a školkách ukázky prací s vánoční tématikou. Bývají připravovány betlémy, jesličky často se živými herci.

Se Štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem. Nesmí se věšet prádlo, protože by se během roku mohl někdo oběsit. Všichni jsou svátečně oblečeni a jídelna je vyzdobena. Na stole může být ubrus s vánočním motivem a zapálené svíce. S jídlem se čeká až bude shromážděna celá rodina. Na večeři se podává ryba, obvykle kapr. Pod talíř se vkládá šupina z kapra. Na Vánoce nemá vstát hospodyně od večeře, protože by slepice nenesly. Podle jiných zvyků nesmí vstávat nikdo dokud všichni nedojí, aby se rodina nerozešla. Ve většině rodin bývá tradicí osvětlený ozdobený stromek s dárky, které se rozbalují po večeři.

Po Vánocích chodí děti s doprovodem katechetky nebo katecheta dům od domu vybírat peníze na Tříkrálovou sbírku, kterou pořádá Katolická Charita.

Vánoční dárky[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o vzájemném obdarování se objevují již ve starověkém Římě. Nedílnou součástí Vánoc se však dárky staly až v 19. století. Bylo zvykem obdarovávat členy rodiny, ale i služebnictvo. Domácí chasa například dostávala ošacení nebo malou finanční částkou na přilepšení k celoroční mzdě. Dárky se dávaly také žebrákům nebo tulákům bez domova, kteří v době křesťanských svátků zaklepali na dveře bohatších domácností. Na počátku 20. století[109], v dobách hospodářské prosperity, se pod vánočním stromkem vyjma potřebných věcí stále častěji objevovaly drobnosti a hračky jen pro radost.      

Vánoční cukroví[editovat | editovat zdroj]
Vánoční cukroví
Související informace naleznete také v článku Vánoční cukroví.

Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typická vůně je vanilka, koření skořice.

Betlémské světlo[editovat | editovat zdroj]

Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě, a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají o neděli Gaudete delegacím z celé Evropy; pro české země jej přebírají brněnští skauti, kteří jej v sobotu rozvážejí před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách apod.

Vánoční tradice ve světě[editovat | editovat zdroj]

Vánoce se slaví na mnoha místech po celém světě a to i tam, kde křesťanství nemá silnou tradici či stoupence; slaví se zvláště v Evropě, Americe, Austrálii, Africe a částečně i Asii. Samotná oslava Vánoc se však značně liší s ohledem na historické tradice či víru obyvatel.

Západní Evropa a Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Santa Claus.

V západní Evropě a v Severní Americe jsou Vánoce slaveny v duchu náboženské tradice, spojené s obdarováváním bližních dárky, jež jsou rozbalovány 25. prosince ráno . Jako ústřední postava se v anglosaských zemích vyskytuje starší mužská postava jménem Santa Claus (ve Velké Británii, Austrálii a jinde též nazývaný Father Christmas, tj. Otec Vánoc), který vozí dárky na saních. V jiných zemích nosí dárky vánoční skřítci.

Pravoslavné Vánoce[editovat | editovat zdroj]
Ikona „Narození Krista“ od Andreje Rubleva z roku 1405

Ve východní Evropě, a některých asijských zemích, včetně Ruska, jsou slaveny především pravoslavné Vánoce. Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného Juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu Gregoriánskému kalendáři (25. prosinec Juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden Gregoriánského). V historii byly Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současném Rusku jsou oslavy tak spojeny spíše s Novým rokem s jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou je Děda Mráz.[110]

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser . Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci, kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání „vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček charakterizující obdarovanou osobu - poukazují na ctnost nebo vadu, např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciální dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce a zpívajíc koledy.

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Prvním vánočním svátkem je ve Švédsku 13. prosince Den sv. Lucie. Tento svátek se podobá českému Mikuláši. Mladí lidé se v převlečení za anděly a na hlavě ozdobení korunou s hořícími svíčkami vydávají nadělovat dětem cukroví. Typickou vánoční ozdobou je slaměná postavička kozla, ať už je v nadživotní velikosti nebo k zavěšení na stromeček, která se později na Tři krále hází do ohně. Hlavním chodem sváteční večeře je sušená treska s bílou omáčkou, dalším tradičním pokrmem je Vörtbröt- kořeněný chléb s hřebíčky a zázvorem. Jako vánoční specialita se podávají i vařené fazole se slaninou a cibulí nebo malé klobásky, kterým se říká Julkorv. Po večeři přichází nadělovat dárky přihrblý dědeček Jultomten(Vánoční muž) za pomoci skřítků Julnissarů. Je zvykem na dárky místo jména obdarovaného napsat krátký verš charakterizující danou osobu, která se má podle toho o svůj dárek sama přihlásit.

Polsko[editovat | editovat zdroj]

V Polsku začínají Vánoce večer 24. prosince v okamžiku, kdy se na nebi objeví první hvězda. Poláci slaví svátek sv. Mikuláše 6. prosince, ale tento den Mikuláš přináší dárky jen dětem. Teprve o Štědrém večeru Mikuláš, ale častěji Dzieciątko (dítě Ježíš), Aniołek (Anděl) anebo Gwiazdor (ve Velkopolsku) nechává pod stromečkem dárky pro všechny. Odedávna zvykem jsou také jesličky v kostele, v jejichž pozadí se často místo betlémské krajiny zobrazují polská města a historické stavby. Během svátku se tradičně navštěvují tyto betlémy s celou rodinou. Sváteční stůl nebo i podlaha se zdobí trochou slámy, která má připomínat, že se Ježíšek narodil ve chlévě. Na začátku štědrovečerní večeře se rodina a hosté dělí oplatkou. Je to symbol smíření a příležitost přát si všechno nejlepší. Zvykem je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc, pro případného hosta. Jedná se o aluzi na židovskou tradici vyhrazení místa u pesachového stolu proroku Eliáši. Samotná večeře se skládá z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Hlavní jídlo je smažený kapr a jiné jídla z ryb. Před tím se obvykle podává červený boršč s tzv. uszkami (taštičky s houbami, které připomínají tvarem uši), pak pierogi tj. taštičky se zelí s houbami, a jiná postní jídla. V různých částech Polska se jedí různé vánoční pochoutky: např. pro Slezsko typická je moczka, namočený perník s rozinkami, ořechy, mandlí a sušeným ovocem, a také makůvky - rohlíky máčené ve sladkém mléce a obalované v máku. Typická je také kutia, která je části východní tradici a její základem je pšenice, med, rozinky, mandle apod. Na Vánoce se také peče perník. O půlnoců z 24 na 25. prosince se slaví v katolické církvi půlnoční mše - pasterka, která připomíná pastýři, kteří první navštívili Ježíše. Zpívají se také koledy.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky od Sinterklaase (ve Vlámsku) nebo Saint Nicholase (ve Valonsku). Těm zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska. Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké "vánoční poleno", ve vlámštině "kerststronk" a ve francouzštině "la bûche de Noël". Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V Itálii bývají hlavním symbolem Vánoc jesličky. Zpravidla ale nechybí i ozdobený vánoční stromeček (nejčastěji jedle). Konkrétní zvyky a tradice se liší dle rodin a zejména podle jednotlivých měst a regionů. Zejména křesťanské rodiny mají jesličky doma, a na ty v životní velikosti se chodí dívat do kostelů nebo na náměstí. Rodinné betlémy se obvykle dědí z generace na generaci. Vánočním dnem je 25. prosinec. Hlavní slavnostní pokrmy o několika chodech se podávají při večeři 24. 12. nebo při obědě 25. 12., kdy se scházejí celé rodiny. Dárky se rozbalují po večeři 24. 12. (čeká se do půlnoci, kdy začne 25. prosinec) nebo druhý den ráno a leží vedle jesliček nebo pod stromečkem. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause - Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb.

V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.

Řecko[editovat | editovat zdroj]

V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech, zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24. prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25. prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce. Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky, někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí slaná voda.

Havaj[editovat | editovat zdroj]

Na Havaji prý panuje zvyk pořídit si na Vánoce domů akvárium s ostencem běloskvrnným. Domorodé jméno této ryby je humu-humu-nuku-nuku-a-pua-a.[111]

Vánoce v umění[editovat | editovat zdroj]

Narození Krista na desce z Vyšebrodského cyklu, kol. r. 1350

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení Vánoc ve výtvarném umění je téměř výhradně doménou malby. Sochařské zpracování je, s výjimkou reliéfního podání a lidových betlémů, velmi vzácné.

Narození Krista[editovat | editovat zdroj]

Základním vánočním tématem ve výtvarném umění je Narození Krista. To bylo zobrazováno již v raněkřesťanském umění, avšak zpravidla pouze jako součást christologických cyklů.[112] Místo narození není v biblickém textu nikterak popsáno a jedinou indicií je to, že narozený Ježíš byl položen do jeslí. Kristovo narození je proto zpravidla situováno do chléva, respektive do dřevěného přístřešku postaveného pro zvířata, který často (zvláště v pozdní gotice a rané renesanci) bývá vestavěný do trosek rozměrné antické stavby. V oblastech působení Ortodoxní církve se Kristovo narození odehrává zpravidla v jeskyni.[112] Kromě zvířat a svaté rodiny bývají od 14. století obvyklou součástí scény narození Krista klanění pastýřů. Často jsou součástí scény také andělé, kteří buďto v pozadí výjevu zvěstují narození Spasitele, nebo jsou jako pozorovatelé přítomni samotnému betlémskému výjevu.[112]

Klanění tří králů od Albrechta Dürera z roku 1504

Klanění tří králů[editovat | editovat zdroj]

Námětově patří k Vánocům také Klanění tří králů. Motiv hvězdy se objevuje již ve 4. století. Především ve východní církvi se objevují rozsáhlé umělecké cykly zobrazující celý legendický příběh tří králů.[113]

Řada zobrazovaných detailů klanění králů je opět apokryfních. Bible nezmiňuje nejen jména „králů“ (dle biblického textu má jít o mágy), ale dokonce nezná ani jejich počet, který odpovídá počtu darů a zároveň může symbolizuje tři tehdy známé světadíly (Evropa, Asie, Afrika).[113]

Chronologický přehled[editovat | editovat zdroj]

V českém i evropském gotickém umění byly Vánoční události zpravidla zobrazovány jako součást christologických cyklů. Příkladem je například Vyšebrodský cyklus od Mistra vyšebrodského oltáře. Narození Krista v tomto cyklu obsahuje množství vedlejších ikonografických motivů, což je pro gotické umění obvyklé. Marie zde mj. líbá malého Ježíše jako poukaz na paradoxní situaci, že ji katolická teologie chápe nejen jako Kristovu matku, ale i jako symbol církve tj. nevěstu Kristovu. V popředí výjevu je zobrazen donátor a také nezvyklý apokryfní motiv lázně.

Adorace z Hluboké, kol. r. 1370

Od druhé poloviny 14. století se často pod vlivem sílícího dobového důrazu na Krista objevuje motiv Adorace Krista, kdy se Marie malému Ježíši klaní. Příkladem je Adorace z Hluboké od Mistra třeboňského oltáře.

Na obraze Klanění tří králů od Giotta di Bondone z let 13046 se poprvé objevuje od té doby obvyklé zobrazení betlémské hvězdy jako komety.[114]

V pozdní gotice a rané renesanci jsou často spojovány motivy klanění pastýřů a příjezdu tří králů. Výjevy mívají mnohafigurový kompars, bohatě a podrobně zobrazenou krajinu. Příkladem je nedokončené Klanění tří králů od Leonarda da Vinci. Na obrazech z této doby se také často objevují klečící donátoři. Na klanění tří králů mívají dokonce někdy podobu některého z králů.[113]

Vrcholně renesanční a především barokní zobrazení směřují opět k intimitě a to i na obrazech s mnoha postavami, jako na Klanění tří králů ze Smiřic od Petra Brandla.

V pobarokním sekularizujícím se prostředí se zobrazení Vánočních událostí přesouvá do sentimentální polohy lidového umění, například vyřezávaných betlémů, obsahujících často i stovky figurek, zobrazení řady periferních a zcela anachronických motivů, dějů. Výjimkou přitom nejsou pohyblivé betlémy především z konce 19. století.

Ve „vysokém“ umění se objevují spíše výjimečně. V 19. století například v díle nazarénů, ve 20. století pak v tvorbě některých katolicky orientovaných tvůrců, v Čechách například Bohuslava Reynka

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Vánoce jsou každoročním vrcholem prodejního období pro většinu maloobchodníků v mnoha zemích po celém světě.[115] Prodej se dramaticky zvýší, protože lidé nakupují dárky, dekorace, a zásoby k oslavám. V USA, "vánoční nákupní sezóna" začíná již v říjnu.[116][117] Rozšiřování vánočních prodejů mimo vánoční sezónu je nazýváno Christmas Creep a smyslem takového kroku je zvýšit zisky prodejce. Nicméně Jen málo zákazníků touží vidět obchody vánočně ozdobení již v říjnu, třeba i před Halloweenem.[118] Stejně tak je tomu i v ČR, kde se období vánočních prodejů v letech 2009 - 2014 prodloužilo o měsíc.[119] Návštěvníci ovšem velmi kriticky reagují na předčasnou vánoční nabídku.

V Kanadě, obchodníci začínají reklamní kampaně těsně před svátkem Halloween (31. října). V Spojeném království a Irsku, nákupní sezóna vánoční začíná od poloviny listopadu, zhruba v době, kdy jsou na hlavních třídách zapnuta vánoční světla.[120][121] Ve Spojených státech, bylo vypočteno, že čtvrtina všech osobních výdajů je vydána během vánoční nákupní sezóny.[122]

Údaje z amerického sčítání lidu ukazují že výdaje obyvatel v prosinci roku 2004 oproti v listopadu roku 2004 narostly o 54 procent. V jiných odvětvích byl předvánoční nárůst výdajů ještě větší. Oproti listopadu v prosinci byl zaznamenán nárůst nákupu o 100 procent v knihkupectvích a 170 procent v klenotnictví. Mezi odvětví výroby jenž jsou zcela závislé na Vánocích patří vánoční přání, pěstování vánočních stromků.

V České republice byl podle dostupných údajů nárůst ceny objednávek internetových obchodů v říjnu 2011 při vánočním prodeji o desítky procent, v listopadu 2011 asi o 300% a v prosinci o 600%.[116] Naproti tomu v roce 2014 byl v listopadu tento nárůst skokově 43% a září a říjen byl podprůměrný.[119] V roce 2011 Češi utratili za vánoční dárky 15 miliard korun.[117] Průzkumu společnosti Era odhadoval, že české domácnosti utratí za dárky v roce 2012 v průměru kolem pěti tisíc korun a průměrná cena dárku dosahuje téměř devět set korun.[117] 

Obecně obyvatelům ČR vadí brzké zahájení sezónních prodejů a tlačenice v obchodech. Polovina dotázaných Čechů, zejména starší lidé, nesnáší Santa Clause. Třetina obyvatel nemá ráda předvánoční úklid ale většina se těší na nakupování. Obyvatelé v druhé dekádě 21. století u Vánoc preferují posezení s přáteli a rodinou, ačkoliv také rádi dostávají a rozdávají dárky.[123]

Muži zpravidla utrácejí za dárky pro ženy a ženy obvykle utrácejí za dárky pro muže a děti. Nejdražšími vánočními dárky je elektronika, oděvy, šperky a kosmetika.[117] Častým vánočním dárkem jsou rovněž peníze. Po vánočních prodejích následují povánoční výprodeje se slevami až 70%.[115] Obchodníci slevami cílí na zákazníky, kteří dostali jako vánoční dárek peníze. Na počátku 21. století jsou však zákazníky oblíbené nejen povánoční ale i vánoční slevy.

Podle průzkumu společnosti Cetelem v ČR:[124]

  • 6% obyvatel plánuje nakoupit vánoční dárky výhradně v povánočním výprodeji
  • mimo těchto 6% dalších 14 % obyvatel takto nakoupí dárky osobám s kterými nestráví Štědrý večer, ale dalších 15 procent takto v povánoční slevě koupí vánoční dárky i osobám s kterými stráví Štědrý večer.
  • 65% obyvatel kupuje vánoční dárky do Štědrého dne, z čehož téměř polovina kupuje dárek až na poslední chvíli (častěji muži).

Ve většině západoevropských národů je Štědrý den nejméně aktivní den pro podnikání a obchod. Téměř všechny prodejny, úřady a instituce jsou zavřeny, a téměř všechna průmyslová odvětví ukončují činnost (více než jakýkoli jiný den v roce), ať už to právní předpisy státu vyžadují, nebo ne. V Anglii a Walesu ustanovení Christmas Day (Trading) Act 2004 omezuje všechny velké obchody na Štědrý den. Skotsko v současné době plánuje podobnou legislativní úpravu. Filmové ateliéry vydávají filmy s vysokým rozpočtem právě v průběhu prázdnin, včetně vánočních filmů, fantasy filmů nebo dramat s vysokými výrobními náklady, činí tak s nadějí že budou maximalizovat šanci nominace na Oscara.

Jsou uvažovány účinky Vánoc na životní prostředí a skutečnost, že věcné dary mají další náklady na údržbu a skladování.[125]

V souvislosti s většími výdaji během svátků a většími nákupy během Vánoc dochází k zvýšení drobné kriminality a internetovým útokům. [126]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako jsou osoby, pro které jsou Vánoce oblíbené svátky, svátky duchovní obnovy či čas strávený v pohodě rodinného kruhu, či v očekávání dárků pod stromečkem, jsou další osoby, pro které Vánoce znamenají emoční i fyzickou zátěž. Velké úklidy, organizaci společně stráveného času, velké nákupy, každoroční zklamání z dárků, pravidelné rodinné hádky a podobně. Stejně tak je pozitivně nebo negativně vidět rozpory v křesťanské komunitě při chápání Vánoc. Pro někoho jsou Vánoce svátky komerce, pro jiného šancí přinést příběh Ježíše Krista do každé rodiny a ukázat i nevěřícím cestu do kostela a smysl víry.

Zákaz Vánoc Puritány[editovat | editovat zdroj]

Vánoce byly během času předmětem diskusí a útoků z různých zdrojů. Zákaz slavení Vánoc Puritány byl veden snahou odstranit zbývající pohanské prvky Vánoc. Během této krátké doby puritány vedený anglický parlament zakázal oslavu Vánoc úplně, jakožto "papežského svátku bez biblického zdůvodnění", a jako čas zbytečného a nemorálního chování.[127][128] V koloniální Americe puritáni zakázali oslavy Vánoc v roce 1659.[129] Zákaz Vánoc v Anglii vyvolal nepokoje.

Zákaz vánočních dekorací[editovat | editovat zdroj]

Radní města Oxford na počátku 21. století přijali rozhodnutí přejmenovat Vánoce na 'Winter Light Festival' (Svátek zimních světel). Nápad byl inspirován agenturou pro rozvoj kraje, jako název pro souhrn světských a církevních oslav. Nešlo ale o přejmenování svátků, pouze o název festivalu. Přesto taková úprava názvu zvedla vlnu nevole, protože obyvatelé, bez rozdílu vyznání, se těšili na Vánoce.[130]

V Jižní Karolíně zakázala státní nemocnice umístit betlém ve svých prostorách. V roce 2011 Kongres USA plánoval přijmout nezávazné usnesení které silně odsuzuje pokusy o zákazy ohledně Vánoc s tím že podporuje používání symbolů Vánoc. Kongres řešil stížnosti na prodejce, kteří používali slova „svátky“ místo slova „Vánoce“, dávali sváteční slevy místo vánočních slev.[131]

Někteří křesťané a organizace, jako Pat Robertson's American Center for Law and Justice (česky Americké centrum pro právo a spravedlnost Pata Robertsona) projednávají údajné útoky na Vánoce (Válka o Vánoce).[132][133][134] Jedním z diskutovaných problémů je přejmenování vánočních stromků na sváteční stromky.[133] Ve Spojených státech byla tendence, v některých kontextech, nahradit pozdrav „Merry Christmas“ (česky Veselé Vánoce) pozdravem „Happy Holidays“ (Šťastné svátky).[135]

Naopak skupiny jako American Civil Liberties Union (Americký odbor občanských svobod) zahájily soudní pře, kdy vyžadují zákaz zobrazení obrázků a jiného materiálu odkazující na Vánoce z veřejných rozpočtů, včetně škol.[136]

V Anchorage na Aljašce, byl plánován protest na radnici se zpěvem koled na obranu vánočních zvyků, s tím že věřili, že mají být přejmenovány "Merry Christmass" na "Happy Holidays".[131][zdroj?]

V kalifornském okrese Sonoma byl vydán zákaz vystavování ozdobných hvězd a andělů v prostorách vládních budov. Ozdoby ve tvaru hvězd a andělů na vánočních stromech prý zdůrazňují vládní podporu křesťanství. Některé skupiny obyvatel[kdo?] tvrdí, že státem financovaná propagace vánočních symbolů a tradic porušuje první dodatek k Ústavě Spojených států amerických, který zakazuje založení (jakéhokoliv) národního náboženství.[137] V roce 1984 americký Nejvyšší soud rozhodl v případu Lynch vs. Donnelly, že předváděné vánoční dekorace (které zahrnovaly betlém), ve vlastnictví a veřejně představené městem Pawtucket na Rhode Islandu, první dodatek Ústavy neporušily.[138]

V roce 2011 vedl pastor v Texasu shromáždění několika tisíc křesťanů, které vymáhalo právo na vystavění betléma a zároveň prosazovalo zákaz plakátu slavícího slunovrat. "Našli jsme příležitost povstat a zabývat se otázkou,… stále intenzivnějšího pronásledování křesťanství v Americe." řekl. Členové organizace prosazující svobodu náboženství chtěli totiž odstranit betlém ze státního pozemku nebo vyvěsit reklamu slavící slunovrat, tak aby nebylo státem propagováno jediné náboženství. "Nikdo nemluví o zákazu betlémů na církevním pozemku a v soukromých domech." řekl mluvčí organizace.[131]

Pečení domácích zvířat v období Vánoc[editovat | editovat zdroj]

Aktivisté bojující za práva zvířat jsou přesvědčeni, že až tři procenta populace ve Švýcarsku na Vánoce pojídá svá domácí zvířata, protože pojídání koček či psů je na Vánoce v některých oblastech Švýcarska tradicí. Je zde vánočním zvykem, podobným způsobem jako králíka, upéct na Vánoce kočku nebo psa. Asi 16 000 osob podepsalo v roce 2014 petici protestující proti tomuto zacházení s domácími zvířaty. Petice byla předána švýcarskému parlamentu.[139][140]

Zákaz zpěvu koled[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2009 vzbudila v USA pozornost informace, že Federální odvolací soud ve Filadelfii podpořil zákaz zpěvu vánočních koled ve školách. O rok později Nejvyšší soud USA tento rozsudek formálně potvrdil, když se odmítl zabývat odvoláním.[141] Školy v South Orange-Maplewood v New Jersey zakázaly používání náboženských písní ve školních představeních již v 90. letech 20. století. V roce 2004 byl zákaz rozšířen i na vokální a instrumentální výkony, včetně melodií oblíbených koled, dokonce i beze slov.[142]

O změnu zákazu se pokouší organizace Defending Freedom (Obrana svobody), právní firma specializující se na náboženské svobody. Ta prokázala, že zpívání náboženských koled na školách není v rozporu s prvním dodatkem Ústavy Spojených států amerických, a je tedy vhodné, aby zákaz byl zrušen.[143][144]

V roce 2009 se v některých švýcarských médiích objevila zpráva, že jsou v Curychu s ohledem na muslimské děti zakázány ve veřejných školách koledy, ve kterých se vyskytuje Ježíš nebo které mají nějaký náboženský obsah. Povolena měla být píseň "O Tannenbaum".[145][146] Zpráva byla odsouzena jako provokace s tím, že náboženské písně jsou, v případě že slouží k nějakému druhu výuky, povoleny. Pouze by nikdo neměl být nucen k projevům, jenž jsou vlastní nějakému náboženství.[147]

Prodej vánočních psů[editovat | editovat zdroj]

Iniciativa vegetariánů a veganů „Vánoce bez násilí“ pořádá v Česku každoročně akce směřované proti pěstování kaprů (jakožto i jiných zvířat) pro vánoční večeři.[148] Například 20. 12. 2010 nabízel před pražským Obecním domem muž v zakrvácené kostkované řeznické zástěře ochutnávku a koupi psího masa. Podobně jako u stánků s kapry byl u stánku ceník za zabití psa a vyvrhnutí. Aktivista Marek Voršilka k akci uvedl: "Považujeme za absurdní, že svátky klidu, míru a lásky slavíme tak, že miliónům živých bytostí způsobujeme každoročně utrpení a smrt. Je to něco tak absurdního, že by to mělo vést k zamyšlení nad naším vztahem ke zvířatům." [149]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christmas na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Weihnachten na německé Wikipedii.

  1. POSPÍŠIL, Ctirad V.. Čím jsou Vánoce pro křesťany: perspektivou dogmatického profesora [online]. [cit. 2007-11-18]. Dostupné online.  
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha : SPN, 1978. S. 501.  
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník. 3. vyd. Praha : Academia, 1971. S. 677.  
  4. PFEIFER, Wolfgang. Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. 1. vyd. München : Deutscher Taschenbuch Verlag, 1995. ISBN 3-05-000626-9. S. 1549.  
  5. a b c d Online Bible21 [online]. . Dostupné online.  
  6. Pravda o původu Vánoc [online]. Mary Evans Picture Library. Dostupné online.  
  7. Svědkové Jehovovi a Vánoce - jak to je doopravdy? [online]. eStránky.cz. Dostupné online.  
  8. The Triumph of Christianity: Religion as an Instrument of Control, Robert L. Cleve
  9. Vánoce ve středověku
  10. Christmas – An Ancient Holiday [online]. The History (U.S. TV channel History Channel), 2007. Dostupné online.  
  11. COFFMAN, ELESHA. Why December 25? [online]. Christian History & Biography, Christianity Today, 2000. Dostupné online.  
  12. Koliada [online]. Encyclopediaofukraine.com, [cit. 2012-11-19]. Dostupné online.  
  13. Yule [online]. . Dostupné online.  
  14. a b c d e f MARTINDALE, Cyril Charles. The Catholic Encyclopedia, Vol. 3/ Christmas. [s.l.] : New York: Robert Appleton Company, 1908. [[http://www.newadvent.org/cathen/03724b.htm Dostupné online.]  
  15. a b SNYDER, Graydon F.. Ante Pacem: Archaeological Evidence of Church Life Before Constantine. [s.l.] : Mercer University Press. Dostupné online. S. 122.  
  16. a b BROWNING, W. R. F.. A Dictionary of the Bible. [s.l.] : Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954398-4. S. 58–59.  
  17. On the Detection and Overthrow of the So-Called Gnosis - Adversus Haereses. [s.l.] : [s.n.], 2009.  
  18. a b T.C. SCHMIDT,. Hippolytus of Rome: Commentary on Daniel. [s.l.] : CreateSpace, 2010. ISBN 1453795634.  
  19. a b c d ANDERSON, Michael Alan,. Symbols of Saints. [s.l.] : ProQuest, 2008. ISBN ISBN 978-0-54956551-2. S. 42–46.  
  20. HIJMANS, S.E.. 'The Sun in the Art and Religions of Rome'. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 978-90-367-3931-3.  
  21. HASTINGS, Adrian; MASON, Alistair. 'The Oxford Companion to Christian Thought'. [s.l.] : Oxford University Press, 2000. ISBN 978-0-19860024-4. S. 114.  
  22. Mal 4, 2.
  23. Ps.Cyprianus, De Pascha computus, 19.
  24. De solst. I, 230-233 (ed. Botte).
  25. TALLEY, T. J. Origins of the Liturgical Year. Collegeville : Liturgical Press, 1991, passim.
  26. Lk 1, 5 (Kral, ČEP).
  27. Byzantský liturgický kalendář mimochodem označuje jako den Janova početí 23. září, což je přinejmenším podivná shoda okolností: srov. of St. John the Baptist Nativity of St. John the Baptist(anglicky).
  28. Lk 1, 26 (Kral, ČEP); Lk 1, 36 (Kral, ČEP).
  29. [The Plain Truth About CHRISTMAS, Herbert W. Armstrong, kapitola:Jesus Not Born December 25th]
  30. a b c d e f g h i GRYGAR, Jiří. Astronomie a data biblických událostí [online]. Víra.cz, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.  
  31. New Advent - Christmas [online]. [cit. 2007-11-18]. Dostupné online.  
  32. Srov. VOPŘADA, David. Původ Vánoc coby oslavy narození Krista [online]. 2007-12-17, [cit. 2008-01-29]. Dostupné online.  
  33. WAINWRIGHT, Geoffrey. The Oxford History of Christian Worship [online]. Oxford University Press , Google.com, 2005. S. 65. |title=Geoffrey Wainwright, Karen Beth Westerfield Tucker (editors), ''The Oxford History of Christian Worship'&#39 Dostupné online. ISBN 978-0-19-513886-3.  
  34. POKHILKO, Hieromonk Nicholas,. "History of Epiphany" [online]. . Dostupné online.  
  35. a b c d e f MURRAY, Alexander. "Medieval Christmas" [online]. . Dostupné online.  
  36. a b MCGREEVY, Patrick. "Place in the American Christmas," [online]. 2007-09-10. Kapitola Geographical Review Vol. 80, No. 1, January 1990 32–42. JSTOR Dostupné online.  
  37. a b RESTAD, Penne L.. Christmas in America: a History. Oxford : Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-510980-5.  
  38. a b c Forbes, Bruce David, Christmas: a candid history, University of California Press, 2007, ISBN 0-520-25104-0, pp. 68–79.
  39. a b c d e f g h i JAN Z HOLEŠOVA. Pojednání o Štědrém večeru. [s.l.] : [s.n.].  
  40. a b c d Co nevíte o českých Vánocích [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  41. Vánoce - historická fakta [online]. . Dostupné online.  
  42. Sladké Vánoce našich předků [online]. . Dostupné online.  
  43. Staročeské Vánoce [online]. . Dostupné online.  
  44. Dárky [online]. . Dostupné online.  
  45. a b c DURSTON, Chris. Lords of Misrule: The Puritan War on Christmas 1642-60 [online]. History Today. Dostupné online.  
  46. OLD, Hughes Oliphant. Reformed According to Scripture. [s.l.] : Westminster John Knox Press. ISBN 9780664225797. S. 29.  
  47. CHAMBER, Robert. 'Domestic Annals of Scotland'. [s.l.] : [s.n.]. S. 211..  
  48. The Records of the Parliaments of Scotland to 1707 [online]. St Andrews: University of St Andrews and National Archives of Scotland. dischairging the Yule vacance Dostupné online.  
  49. HOUSTON, Rab; HOUSTON, Robert Allan. Scotland: a very short introduction. [s.l.] : Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-923079. S. 172.  
  50. WOODFORDE, James. The Diary of a Country Parson 1758-1802. [s.l.] : Oxford University Press, 1978. ISBN 0-19-281241-6.  
  51. When Christmas Was Banned – The early colonies and Christmas [online]. Apuritansmind.com, 2011-02-24. Dostupné online.  
  52. SMITH, Nancy Thomas. Moravian Christmas in the South. [s.l.] : [s.n.], 2007. ISBN 0-8078-3181-6. S. 20.  
  53. ANDREWS, Peter. Christmas in Colonial and Early America. [s.l.] : World Book Encyclopedia, Inc., 1975. ISBN 0-7166-2001-4.  
  54. ROWELL, GEOFFREY. 'Dickens and the Construction of Christmas'. 43. vyd. [s.l.] : History Today, 1993. S. 17 – 24.  
  55. a b HUTTON, Ronald. 'Stations of the Sun: The Ritual Year in England'. Oxford : Oxford University Press-, 1996. ISBN 0-19-285448-8.  
  56. KELLY, Richard Michael. A Christmas Carol. [s.l.] : Broadview Literary Texts, New York: Broadview Press, 2003. ISBN 1-55111-476-3. S. 9,12.  
  57. COCHRANE, Robertson. Wordplay: origins, meanings, and usage of the English language.. [s.l.] : University of Toronto Press, 1996. ISBN 0-8020-7752-8. S. 126.  
  58. WHEELER, Joe L.. 'Christmas in my heart'. Volume 10.. vyd. [s.l.] : Review and Herald Pub Assoc., 2001. ISBN 0-8280-1622-4. S. 97.  
  59. EARNSHAW, Iris. The History of Christmas Cards [online]. Inverloch Historical Society Inc. Dostupné online. Dostupné také na: [1].  
  60. HARDING, Patrick. The Xmas Files: Facts Behind the Myths and Magic of Christmas. London : Metro Publishing, 2003.  
  61. When was the last time football matches in Britain were played on Christmas Day? [online]. The Guardian. Dostupné online.  
  62. http://www.biblenet.cz/app/b/Luke/chapter/2#v1%7Cnarozen%C3%AD
  63. http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=1712
  64. a b c Historie adventu a vánočních svátků [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  65. a b Liturgický kalendář na rok 2014 [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  66. a b http://deti.vira.cz/Liturgicky-rok-kalendar/Vanoce
  67. Miles, Clement A, Christmas customs and traditions, Courier Dover Publications, 1976, ISBN 0-486-23354-5, p. 272.
  68. Heller, Ruth, Christmas: Its Carols, Customs & Legends, Alfred Publishing (1985), ISBN 0-7692-4399-1, p. 12.
  69. a b c d COLLINS, Ace. Stories Behind the Great Traditions of Christmas [online]. Zondervan, [cit. 2010-04-01]. Dostupné online. ISBN 978-0-310-87388-4.  
  70. ALLHOFF], Fritz; LOWE, Scott C.. Christmas. [s.l.] : John Wiley & Sons, 2010. Jeho životopisec, Eddius Stephen poznamenává, že když Bonifác byl jako misionář v blízkosti Geismaru, v Německu. Použil sekeru kterou udeřil do dubu věnovanému bohu Thorovi, Bonifác skácel strom a Thor jej za to odvážil udeřil. Když se nic nestalo, Bonifác poukázal na mladou jedli mezi kořeny dubu, a vysvětlil, že je to strom vhodnější jako předmět úcty namířený na křesťanské nebe, a pro jeho trojúhelníkový tvar, který připomíná křesťanské trojice..  
  71. van Renterghem, Tony. When Santa was a shaman. St. Paul: Llewellyn Publications, 1995. ISBN 1-56718-765-X
  72. The Chronological History of the Christmas Tree. [s.l.] : The Christmas Archives. [trees.html Dostupné online.]  
  73. Christmas Tradition – The Christmas Tree Custom [online]. Fashion Era, [cit. 2007-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. [2] Carl Seaburg, Celebrating Christmas: An Anthology, iUniverse, 2003
  75. [3] Gerry Bowler, The World Encyclopedia of Christmas, Random House LLC, 2012
  76. KING, Carol. A Christmas Living Nativity Scene In Sicily. [s.l.] : Italy Magazine, 2012-12-24. [christmas-living-nativity-scene-sicily Dostupné online.] (anglicky) 
  77. Liturgical Year : Symbolic Lights and Fires of Christmas (Activity) [online]. Catholic Culture, [cit. 2011-12-10]. Dostupné online.  
  78. a b Miles, Clement, Christmas customs and traditions, Courier Dover Publications, 1976, ISBN 0-486-23354-5, p.32
  79. Dudley-Smith, Timothy(1987). A Flame of Love. London:Triangle/SPCK. ISBN 0-281-04300-0. 
  80. Richard Michael Kelly. A Christmas carol p.10. Broadview Press, 2003 ISBN 1-55111-476-3
  81. Bizarní vánoční písně opěvují fotbal, zavařovačky i lehké děvy [online]. . Dostupné online.  
  82. a b c Vánoční hity: Zapomeňte na Štědrej večer, Češi milují Last Christmas [online]. Novinky.cz. Dostupné online.  
  83. VLČEK, Josef. Enya nabízí koledy pro 21. století, i tentokrát dominuje zasněnost [online]. MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, 2008, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.  
  84. a b c d e BRÁZA, Aleš. Kořeny vánoční duchovní hudby [online]. 2009. Dostupné online.  
  85. Helena Vondráčková : Kouzlo vánoc [online]. . Dostupné online.  
  86. Sodoma Gomora v čele se Řezníkem má Zasraný Vánoce! [online]. . Dostupné online.  
  87. informuji.cz
  88. Broomfield, Andrea (2007) Food and cooking in Victorian England: a history pp.149–150. Greenwood Publishing Group, 2007
  89. Muir, Frank (1977) Christmas customs & traditions p.58. Taplinger Pub. Co., 1977
  90. Imbuljuta [online]. Schoolnet.gov.mt, [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. Christmas card sold for record price BBC News, navštíveno 2011-10-28
  92. WAYBACK. The Origin of the American Christmas Myth and Customs [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  93. COLLINS, Ace. Stories Behind the Great Traditions of Christmas. [s.l.] : Zondervan. [url=http://books.google.com/books?id=mo8vgZoROl8C&pg=PT88&dq=giving+gifts+wise+men&hl=en&sa=X&ei=FdGDT_nhC4Orgwfw65XgBw&ved=0CDwQ6AEwADgK#v=onepage&q=giving%20gifts%20wise%20men&f=false Dostupné online.] S. 17.  
  94. LENDERING, Jona. Saint Nicholas, Sinterklaas, Santa Claus [online]. 2008-11-20, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. John Steele Gordon, The Great Game: The Emergence of Wall Street as a World Power: 1653–2000 (Scribner) 1999.
  96. Forbes, Bruce David, Christmas: a candid history, pp. 80–81.
  97. Mikkelson, Barbara and David P., "The Claus That Refreshes", Snopes.com, 2006.
  98. ROSENFELD |URL= HTTP://WWW.NPR.ORG/BLOGS/BRYANTPARK/2007/12/AMERICAS_NEXT_TOP_SANTA_1.HTML, Win. America's Next Top Santa. NPR. 2007. ...Father Christmas – but this Santa also goes by the name Jonathan Meath.....  
  99. GEORGANTOPOULOS, Mary Ann. Miracle on Mass. Ave.: City Santa takes suit seriously. Boston Globe [online]. 2007 [cit. 2012-11-22]. ...Meath, who is in his first year of being a full-time Santa, makes appearances around Massachusetts at places such as Swing City in Newton..... Dostupné online.  
  100. History of the Society The Saint Nicholas Society of the City of New York
  101. JONES, Charles W.. Knickerbocker Santa Claus. The New-York Historical Society Quarterly [online]. . Svazek XXXVIII.  
  102. Charles W. Jones, Saint Nicholas of Myra, Bari, and Manhattan: Biography of a Legend (Chicago: U of Chicago P, 1978).
  103. HAGEMAN, Howard G.. Review of Saint Nicholas of Myra, Bari, and Manhattan: Biography of a Legend' [online]. Princeton: Theology Today - Princeton Theological Seminary, 1979, [cit. 2008-12-05]. Číslo vydání 36. [v36-3-bookreview15.htm Dostupné online.]  
  104. Harper, Douglas, Christ, Online Etymology Dictionary, 2001.
  105. St. Basil (330–379) [online]. Skiathosbooks.com, [cit. 2012-02-03]. [saints_basil.htm Dostupné online.] (anglicky) 
  106. Matera, Mariane. "Santa: The First Great Lie", Citybeat, Issue 304
  107. Vánoční stromek [online]. . Dostupné online.  
  108. Tradice betlémů [online]. [cit. 2007-11-18]. Dostupné online.  
  109. http://blog.obchod-s-darky.cz/vanocni-darky-odkdy-a-proc-si-je-davame
  110. Vánoce ve světě - jiný kraj, jiný mrav [online]. [cit. 2007-11-23]. Dostupné online.  
  111. BEDNÁŘOVÁ, Jana. Symboly Vánoc. Týdeník Květy. prosinec 2007, roč. XVII, čís. 51, s. 57.  
  112. a b c ROYT, Jan: Slovník biblické ikonografie, Karolinum, Praha 2006, S. 164–167
  113. a b c ROYT, Jan (cit. v pozn. 7) S. 110–113
  114. http://www.komety.cz/article.php3?sid=186
  115. a b Obchodníci odstartovali povánoční výprodeje a silvestrovské nabídky [online]. iDnes. Dostupné online.  
  116. a b Vánoční nákupy mall.cz
  117. a b c d Češi utratí za vánoční nákupy na internetu až 18 miliard korun Zdroj: http://finance.idnes.cz/cesi-utrati-za-vanocni-darky-18-miliard-korun-fz9-/viteze.aspx?c=A121030_141415_viteze_zuk [online]. iDnes, 2012-11-01, [cit. 2014-11-24]. Dostupné online.  
  118. WOLFE, Lahle. finition Christmas Creep – What is Christmas Creep [online]. Womeninbusiness.about.com, [cit. 2014-11-24]. [/womeninbusiness.about.com/od/womeninbusinessanswers/a/Wib-Answers-What-Is-The-Definition-Of-Christmas-Creep.htm Dostupné online.]  
  119. a b Předvánoční období se za posledních 5 let prodloužilo o měsíc [online]. 2014-11-20. Dostupné online.  
  120. South Molton and Brook Street Christmas Lights (Tuesday November 16, 2010) View London.co.uk
  121. Julia Kollewe Monday (November 29, 2010) West End spree worth £250m marks start of Christmas shopping season The Guardian
  122. This Foolishness With Santa [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. Co Čechům vadí na Vánocích [online]. 2014-11-20. Dostupné online.  
  124. Každý pátý Čech odloží nákupy vánočních dárků na povánoční výprodeje [online]. 2014-11-24. Dostupné online.  
  125. Reuters. "Christmas is Damaging the Environment, Report Says" December 16, 2005.
  126. Podvodníci oprášili před Vánoci starý trik [online]. . Dostupné online.  
  127. Marta Patiño, The Puritan Ban on Christmas [online]. Timetravel-britain.com, [cit. 2011-02-24]. [ban.shtml Dostupné online.]  
  128. Why did Cromwell abolish Christmas? [online]. The Cromwell Association, 2001, [cit. 2006-12-28]. [faqs4.htm Dostupné online.] (anglicky) 
  129. Christmas in the Colonies Time. Retrieved 2011-12-25
  130. Christmas banned in Oxford by council-owned charity [online]. The Telegraph. Dostupné online.  
  131. a b c War on Christmas: Is the festival under attack?, 23.11. 2011
  132. ACLJ, Christmas laws [online]. Aclj.org, [cit. 2013-12-25]. Dostupné online.  
  133. a b Christmas controversy – Muslim Canadian Congress.
  134. "Jews for Christmas"—NewsMax article
  135. Don Feder on Christmas – Jewish World review
  136. Gibson, John, The War on Christmas, Sentinel Trade, 2006, pp. 1–6
  137. Ostling, Richard. "Have Yourself A Merry Little Lawsuit This Season." Buffalo Law Journal 12/1/2005, Vol. 77 Issue 96, p. 1-4.
  138. Lynch vs. Donnelly (1984)
  139. Call to ban dog sausages and traditional Christmas dinner of roast cat in Switzerland: Activists demand change to law that currently allows owners to eat their pets; dailymail
  140. CATS - FRIEND OR FOOD (4) RECENT CASES
  141. RUNDQUIST, Jeanette. Ban On School Christmas Carols Upheld [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. U.S. Supreme Court declines appeal of ban on religious music at N.J. schools, Jeanette Rundquist, 2010
  143. STARNES, Todd. Fox News; New Jersey school bans religious Christmas music [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. SC school bans religious Christmas carols…even without words
  145. Keine Weihnachtslieder an Zürcher Schulen;pi-news
  146. «Stille Nacht, heilige Nacht» ist den Schulen nicht genehm, Tages Anzeiger, 21.12.2009
  147. Entrüstung um Weihnachtslieder-Verbot an Schulen
  148. Vánoce bez násilí
  149. Ochutnejte místo kapra psí maso, pobuřovali řezníci v centru Prahy [online]. . Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-133-7.  
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha : Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra) Dostupné online. - kapitola Štědrý den v radnici staroměstské.  
  • PAVEL, Körber. Praha ve dne v noci : Líčení pražského života slovem i obrazem. Svazek 1. [s.l.] : Körber. Dostupné online.  
  • ZEMAN, Jiří. Hoj ty štědrý večere, aneb jak se slavily Vánoce ve Staré Praze. 2. vyd. Třebíč : Akcent, 2011. - kapitola Vánoce.  
  • ZÍBRT, Čeněk. Hoj, ty štědrý večere : Od vánoc koledou do Nového roku. Praha : Šimáček, 1910. Publikace českého kulturního historika, folkloristy a etnografa zachycující obyčeje, pověry, zábavy a slavnosti českého lidu v době Vánoc od Štědrého dne do svátku Mláďátek 28. prosince.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
Štědrý den Narození Páně Svátek sv. Štěpána Svátek sv. Jana Svátek Mláďátek Svaté rodiny Oktáv Narození Páně Zjevení Páně Křtu Páně
Český liturgický kalendář