Vánoce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o křesťanském svátku. Další významy jsou uvedeny v článku Vánoce (rozcestník).
Vánoce
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem Vánoc
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem Vánoc
Oficiální název Vánoce
Slavený většinou křesťanů po celém světě, stejně jako některými nekřesťany
Druh křesťanský
Význam a smysl Narození Ježíše Nazaretského.
Datum Křesťanské slavení:
od 25. prosince po svátek Křtu Pánězápadních církvích

7. ledna ve většině východních církví včetně pravoslavných
6. ledna v arménské apoštolské církvi

Lidové slavení:
24. prosince v některých zemích, včetně ČR
25. prosince ve většině západních zemí (USA, Velká Británie atd.)

Zvyky a tradice

dávání dárků, rodinná setkávání, zdobení stromků.

Souvisí s Zvěstování, Advent, Epifanie, Svátek Křtu Páně

Vánoce (z něm. Weihnachten – svaté noci) je označení pro zimní období v němž je podle křesťanské tradice slaveno narození Ježíše Krista. S Vánoci souvisí doba adventní, která Vánocům předchází a slouží jako příprava na slavnost.

Vánoce s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do slavnosti Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, resp. 13. leden). Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, první oslava tohoto narození je potvrzena v Římě kolem roku 336.[1] Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. Od zvyku slavení Vánoc bylo již v počátcích upuštěno a později zvyk evangelická církev v Anglii zakazovala, jako projev pohanství. Katolická církev zakazovala některé vánoční zvyky, jako zdobení vánočního stromku a adventní věnce. Již v 18. a 19. století lze najít stesky nad komercionalizací a dětinskými zvyky Vánoc. V 20. a 21. století se z Vánoc v některých zemích stává svátek, který slaví společně katolíci, protestanti, bezvěrci i jinověrci.

V Česku a řadě dalších zemí začíná oslava Vánoc již na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.

Obsah

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc).[2] Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době.[3] Německý Pfeiferův etymologický slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat.[4] Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy „lidovou“ etymologií, je z výrazu dvě noce, který označoval období, kdy noc trvala jako tři.[zdroj?]

Místo termínu Vánoce, jenž zahrnuje několikadenní svátek, se někdy obecně používá označení Štědrý den (ačkoliv jde jen o jeden ze svátků) nebo hovorovější Ježíšek. Pro označení předvečeru svátku je používán termín Štědrý večer. Jako pojmenování období bývá používán výraz Vánoční svátky.

Podstata oslav – biblický příběh Narození Páně[editovat | editovat zdroj]

Vánoce jsou svátky, jejichž náboženskou podstatou je oslava narození (vtělení) Ježíše Krista. Příběh a okolnosti narození Ježíše jsou často znázorňovány pomocí vánočních betlémů. Události, které se vztahují k početí a narození Ježíše Nazaretského jsou vykládány podle textů v Bibli. Hlavními zdroji jsou evangelia podle Lukáše a podle Matouše. V mnoha případech tato evangelia, a to i podle některých církví, nepopisují reálné skutečnosti, ale jde o podobenství. I u popisu narození Ježíše není zřejmé, nakolik hodnověrně evangelia zachycují autentické děje. Následující děj je proto příběhem tak, jak jej popisuje Bible, a zde uváděné skutečnosti nelze považovat za prokázaná fakta.

V době, kdy byla matka Jana Křtitele, Alžběta, v šestém měsíci, zjevil se archanděl Gabriel v Nazaretě Marii, panně zasnoubené Josefovi, muži z rodu Davidova. Anděl Marii oznámil, že počne a porodí syna, Ježíše, jenž navěky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království bude bez konce.[5] Josef chtěl poté, co se zjistilo, že Marie počala z Ducha svatého, Marii potají propustit, avšak ve snu k němu sestoupil anděl a pravil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.[6]

Na základě císařského příkazu ke sčítání lidu Josef a Marie vydali z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se zvalo Betlém. Zde se Josef chtěl nechat zapsat.[7] V době, kdy dorazili do města, porodila Marie svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí v chlévě, kde nocovali, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Zdejší pastýři v té době pásli pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Této noci u nich přistál anděl Páně a řekl jim: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Pastýři spěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.[8]

Narození Ježíše předpověděla hvězda, která byla později při oslavách Vánoc zobrazována jako kometa. Hvězdu spatřili mudrci z východu a přišli do Jeruzaléma, kde se vyptávali po novorozeném králi Židů (Ježíšovi), jehož hvězdu viděli, aby se mu poklonili. Zprávy o tom se donesly králi Herodovi, který se znepokojil, svolal kneží a zákoníky a vyptával se jich na místo narození onoho Mesiáše. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak je psáno u proroka.[9] Herodes tedy vyslal mudrce do Betléma, aby dítě nalezli. Pak mu měli podat zprávu, aby se mohl také přijít poklonit. Hvězda, kterou mudrcové předtím spatřili na východě, se jim opět zjevila a šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Mudrcové tak nalezli dům i Ježíše s Marií a Josefem. Poklonili se Ježíšovi a předali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.[10] Protože dostali napomenutí ve snách, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se mudrcové jinou cestou do své země. K Josefovi ve snu také sestoupil anděl a varoval jej před Herodem, takže Marie s Ježíšem a Josefem brzy poté uprchli do Egypta. Král Herodes, když zjistil, že se mudrcové nevrátili se zprávou o novém židovském králi, dal příkaz povraždit všechny děti mladší dvou let v Betlémě a okolí.[11]

Tento příběh z Bible bývá během Vánoc připomínán a zobrazován nebo na něj odkazují vánoční symboly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoce během historie.

Přestože například západní křesťané jsou přesvědčeni o Vánocích jako autentickém datu narození Mesiáše, jiné křesťanské církve vnímají Vánoce jako ryze pohanské svátky, na rozdíl od Velikonoc.[12] Podle jiných zdrojů jsou Vánoce původně pohanský zvyk.[13] Křesťanská církev se snažila řadu pohanských zvyků proměnit v součást křesťanských oslav.[14] Období vzniku vánočních oslav v třetím nebo čtvrtém století odpovídá době, kdy v částečně pohanské Evropě byly stále slaveny pohanské zimní svátky a mnohde zachovávány pohanské zvyky.

Je prokázáno, že Vánoce začaly být oslavou narození Spasitele právě v třetím až čtvrtém století. Od slavení svátku bylo krátce upuštěno poté, co Řehoř z Nazianzu odstoupil z úřadu patriarchy konstantinopolského v roce 381, ale bylo znovu zavedeno Janem Zlatoústým asi v roce 400.[15]

Vánoční trhy, Frankfurt, 1851

V raném středověku byla oslava Štědrého dne považována za méně významný svátek než Epifanie (Zjevení Páně, 6. ledna), která je v západním křesťanství zaměřena na návštěvu mudrců. Významnost Štědrého dne byla postupně zvyšována po korunovaci Karla Velikého na císaře na Štědrý den v roce 800. Během středověku se pak svátek stal tak významným, že kronikáři běžně uváděli, kde různí magnáti slavili Vánoce. Různí umělci té doby byli odsouzeni za oplzlé koledy, což naznačuje, že divoké tradice Saturnálií a Yule pokračovaly v této nové formě pod názvem Vánoce.[16] Opilost, promiskuita a hazardní hry byly také v té době důležitým prvkem oslavy. Vánoce byly ve středověku veřejné svátky, jako ozdoby byly používány břečťan, cesmína, a jiné stálezelené rostliny.[17]

Na území Česka byl o Vánocích v období středověku dodržován zvyk bdění (vigilie) a půstu. Také bylo zvykem, aby v předvečer Narození Páně kněží a žáci chodili a kalendovali, čili koledovali, po domech svých věřících, což činili i v osmý den (oktáv) téhož svátku.[18] Je popisováno, že do 16. století měly vánoční dárky charakter úplatků. Poddaní dávali dárky vrchnosti a úředníkům, podřízení nadřízeným. Někdy bývaly dárky vymáhány i násilím.[19] Oslava vánoc se v 17. století přesunula do rodin, kde bylo oslavováno narození Ježíška a uctíváno rodinné štěstí a vzájemná pospolitost. Také se Vánocích vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i štědrovečerní zvyky a obyčeje.[20]

V roce 1647, během anglické občanské války, angličtí puritáni ovládající Parlament zakázali slavení Vánoc jako nebiblického a pohanského zvyku.[21] Následovaly protesty proti rušení Vánoc, zákaz však vydržel až do roku 1660. Ve Skotsku nebyly Vánoce slaveny od roku 1640 až do roku 1958, kdy se opět staly skotským svátkem.[22] V Americe byla oslava zakázána v Bostonu v letech 16591681.[23]

V Pensylvánii byli známi pro své nadšené oslavy Vánoc obyvatelé měst Bethlehem, Nazareth a Lititz. Tato města založili moravští osadníci německé i moravské národnosti z církve Moravských bratří. Moravané v Bethlehemu měli první vánoční stromky v Americe, stejně jako první betlémy.[24]

V Českých zemích bylo v 18. století hospodyňkám povoleno péct vánočku. Do 18. století směli péct vánočku výhradně pekaři.[25] Kromě darů pro hodnostáře bylo zvykem obdarovávat chudé a koledníky. V 18. století bylo vystavování jeslí považováno leckde za nedůstojné, protože jesle odváděly pozornost mládeže od kázání.[26] Proto nejprve Marie Terezie a poté i Josef II. vydali zákaz stavění jesliček v kostelích. Lidé však hledali náhradu a stavěli jesličky doma. Výroba domácích betlémů a jesliček se masivně rozšířila především na venkově.[27] Zákaz stavění jesliček v kostelích byl oficiálně zrušen až v roce 1825.[27]

Vánoce koncem 19. století

Na počátku 19. století spisovatelé ukazovali tudorovské Vánoce jako čas nevázaných oslav. V roce 1843 však napsal Charles Dickens román A Christmas Carol (česky Vánoční koleda), který pomohl oživit „duch“ vánočního a sezónního veselí. Okamžitá popularita této knihy sehrála velkou roli v představení Vánoc jakožto svátku, jenž klade důraz na rodinu, dobrou vůli a soucit.[28]

Překrytím církevních oslav svou světskou vizí svátků ovlivnil Dickens mnoho aspektů Vánoc v západní kultuře. Například rodinné oslavy, tradiční pokrmy a pití, tanec, hry a pojetí vánoc jako svátků štědrosti, velkorysosti ducha a lásky.[29]

Tradice zdobení vánočního stromku pochází z německých zemí. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. První stromeček v Česku postavil a ozdobil režisér pražského Stavovského divadla Leibich, jenž byl původem z Bavorska, v r. 1812.[30] Jako ozdoby stromečku je používáno nejen ovoce, ořechy a voskové, dřevěné, papírové nebo kovové ozdoby, ale i pečivo. Koncem 19. století je stromeček zdoben též lojovými svíčkami,[31] ale po vynálezu parafínu v roce 1833 a jeho použití na svíčky jsou používány parafinové svíčky.

V 19. století se v českých zemích uchytil způsob kuchyňské přípravy kapra, který se sem dostal z Rakouska.[31]

V Československu v období První republiky byly na Vánoce nedostatkovým zbožím nejen ryby, ale například i kvasnice. Místo mnoha potravin byly používány jen náhražky.

Společné slavení Štědrého večera znepřátelenými vojáky je popisováno jak během první, tak druhé světové války. Křesťanské tradice Vánoc se nacisté pokoušeli změnit na starogermánské pohanské „slavnosti slunovratu“ a „svatý svátek Němců“, v německých školách bylo zakázáno slavit narození Ježíše Krista a nesměly se zpívat vánoční koledy s náboženskou tematikou.

Československá komunistická vláda se podobně jako nacisté snažila co nejvíce potlačit křesťanskou podstatu Vánoc ve veřejném životě. Veřejných oslav Vánoc jako narození Ježíše Krista se československý občan dočkal znovu na Vánoce 1989.[32]

Liturgie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Vánoční liturgie a Slavnost Narození Páně.

Vánoce pro katolickou církev trvají od prvních nešpor Narození Páně do neděle po Zjevení Páně. Podle římské tradice lze slavit v den Narození Páně mši třikrát. V noci, za svítání a ve dne. Tato praxe byla zaznamenána už za Řehoře Velikého. Mešní texty z vigilie Narození Páně jsou použity pro Štědrý večer 24. prosince buď před I. nešporami, anebo po nich. Pro mše o slavnosti Narození Páně jsou čtení vybrána tak, aby odpovídaly římské tradici.

Pro evangelické církve Vánoce začínají 24. prosince. Liturgické texty se skládají z Starozákonních proroctví a Lukášova evangelia. Episkopální církev Spojených států amerických, Evangelická církev metodistická a luteránské církve používají společný lekcionář. Anglikánské církve, které jsou blízké římskokatolické církvi, rovněž slaví Vánoce.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

Tmavě hnědá barva ukazuje státy, kde nejsou Vánoce veřejným svátkem. Světle hnědá ukazuje státy, kde Vánoce nejsou veřejným svátkem, ale jsou slaveny.

Vánoce jsou slaveny v mnoha zemích různým způsobem, stejně jako je to u mnoha křesťanských tradic. Tato pestrost vánočních zvyků odráží místní tradice a často začleňuje pohanské zvyky. Oslavy Vánoc byly církvemi přizpůsobeny s ohledem na temperament obyvatel dané země, tak, aby bylo křesťanství a jeho podstata srozumitelnější a bližší lidem.

Mezi země, v nichž Vánoce nejsou oficiálním svátkem patří Afghánistán, Alžírsko, Ázerbájdžán, Bahrajn, Bhútán, Kambodža, Čína (s výjimkou Hongkongu a Macaa), Komory, Írán, Izrael, Japonsko, Kuvajt, Laos, Libye, Maledivy, Mauritánie, Mongolsko, Maroko, Severní Korea, Omán, Pákistán, Katar, Saharská arabská demokratická republika, Saúdská Arábie, Somálsko, Tádžikistán, Thajsko, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Spojené arabské emiráty, Uzbekistán, Vietnam a Jemen.

Vánoce, spolu s Velikonocemi, jsou obdobím nejvyšší návštěvností kostelů. V některých katolických zemích lidé organizují náboženská procesí ve dnech předcházejících Vánoce. Dárky jsou předávány ve většině zemí na Štědrý den.

V období kdy jsou slaveny Vánoce je v některých zemích slavena také afroamerická Kwanzaa a židovská Chanuka.[33]

Data oslav[editovat | editovat zdroj]

Křesťané ve 21. století vnímají vánoční svátky jako druhý nejdůležitější svátek, hned po Velikonocích, a Vánoce slaví jakožto svátek narození Krista.[34] Takto jsou Vánoce slaveny i v českých zemích. Celé Vánoce se berou u křesťanů po celém světě jako počátek Ježíšova putování a rozšiřování evangelia, ale k celému vánočnímu času patří i advent a vánoční svátky.

Vlastní Vánoce jsou chápány jako oslavy začínající v ČR Štědrým večerem, 24.12.(Vánoce ve skutečnosti začínají 27.11. podle prvního adventu). Na prosinec byl také zařazen svátek některých významných křesťanských světců. V průběhu adventu tak mají svátek někteří důležití svatí, např. sv. Ondřej (30. listopad), sv. Barbora (4. prosinec), sv. Mikuláš (6. prosinec) a sv. Lucie (13. prosinec). Uvedená data zahrnují některé významnější, v ČR slavené svátky ve vánočním období.

Svátky mezi Adventem a Štědrým dnem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Advent.

Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle (připadající na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) označuje počátek církevního (resp. liturgického) roku.[35] Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Giotto, Františkovy jesličky v Grecciu

K uvedeným svátkům se také vážou lidové nebo církevní tradice. Například svátek sv. Mikuláše je uctíván již od 5. století. Sv. Mikuláš byl patronem námořníků, lékárníků, pekařů, rybářů a obchodníků. Oslavy svátku svaté Lucie v severských zemích vychází zřejmě přímo z pohanských zvyků.[36]

Seznam významnějších svátků:[37]

  • sv. Ondřej – 30.11.
  • sv. Barbora – 4.12.
  • sv. Mikuláš – 6.12.
  • sv. Ambrož – 7.12.
  • Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu – 8.12.
  • sv. Lucie (Světluše) – 13.12.

Štědrý den[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Štědrý den.

Samotné Vánoce pro většinu obyvatel začínají Štědrým večerem (24. 12.), který byl od zmíněného roku 567 pro křesťany první z dvanácti svatých nocí. Protože nový den v raném středověku začínal nikoli půlnocí, ale již večer východem první hvězdy, je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25. 12.).[36]

Samotný Štědrý den ale podle křesťanských církví ještě není součástí Vánoc, ale poslední den adventu, ve kterém vrcholí přípravy na Vánoce. Dříve byl tento den dnem nařízeného přísného půstu, což někteří katolíci dodnes dodržují, byť již to církev nestanoví jako povinnost. Odtud pochází i řada zvyklostí, jako jsou pověsti o zlatém prasátku, které měly zpříjemnit půst dětem, či postní složení štědrovečerní večeře, kterou se po západu Slunce (resp. objevení první hvězdy) začínají vánoční oslavy. Štědrovečerní večeře je produktem toho, že na jedné straně podle liturgických zvyklostí přísluší doba po západu slunce už následujícímu dni (po západu slunce je tedy již možno oslavovat zítřejší svátek),[38] na druhé straně postní pravidla se mají dodržovat až do půlnoci.

Následující půlnoční mše je pozůstatkem noční vigilie, bdění, které původně předcházelo všem významným křesťanským svátkům.

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince,[38] (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.

Vánoční svátky od 24. prosince do 6. ledna[editovat | editovat zdroj]

Mistr parament z Narbonne, Klanění tří králů, kolem 1380

Od 25. prosince do 6. ledna byl v šestém století ustanoven „svatý dvanáctidenní čas“.[36]

6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.

Ne všichni křesťané však Vánoce slaví – například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli možnému pohanskému původu zakázány; podobně některé novodobé skupiny vycházející z křesťanství Vánoce neslaví ani dnes, například Svědkové Jehovovi. Přímo z Bible totiž nelze slavení Vánoc doložit.

Seznam významnějších svátků:[37]

Vánoční dekorace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní a vánoční vazba.

Adventní a vánoční vazba je zdobena přízdobami, které mají nejen dekorativní charakter ale obsahuje i symboly. Adventní a vánoční vazba také bývá používána jako součást církevní liturgie. Slouží ale především k dekoraci obydlí, společenských prostor i veřejných prostranství během adventu a Vánoc. Jakékoliv vazby a aranžmá, včetně smuteční a dárkové vazby, v tomto období bývají obvykle ovlivněny tradicemi a atmosférou svátků a zohledněno provedení v souladu s uvedenými svátečními zvyky. Některé z uvedených dekorací jsou používány se zapálenými svíčkami, nebo v jejich blízkosti, což bývá zdrojem bezpečnostních rizik. Vánoční a adventní dekorace si v ČR v 21. století často připravují i sami uživatelé.

Vánoční dekorace mají dlouhou historii. V 15. století bylo zaznamenáno, že v Londýně bylo vánočním zvykem každý dům a všechny farní kostely zdobit cesmínou, břečťanem, chvojím, a stálezelenými dřevinami.[39] Tvar srdčitých listů břečťanu měl symbolizovat příchod Ježíše, zatímco cesmína měla být ochranou proti pohanům a čarodějnicím. Trny a červené bobule cesmíny symbolizovaly trnovou korunu ukřižovaného Spasitele a jeho krev.[40][41]

Purpura, kadidlo a františek jsou názvy pro různé aromatické směsi nebo látky, které se pražením, nebo pomalým hořením (bez plamenů) používají k provonění příbytků nebo kostelů o Vánocích vonným kouřem.

Barvy[editovat | editovat zdroj]

Symbolika barev se mění s módou nebo je církevně dána. Tradiční barvy vánočních ozdob jsou červené, zelené a zlaté. Ačkoliv trendy vánočních dekorací každoročně určuje Evropská asociace floristů a výrobců dekorací (EFSA – European Floral and Lifestyle Product Suppliers Association),[42] nejsou tyto pokyny bezvýhradně obecně přijímány.

Červená často symbolizuje lásku, krev a oheň. Během Vánoc symbolizuje krev Ježíše, která byla prolita při jeho smrti ukřižováním za vykoupení křesťanů.

Zelená symbolizuje věčný život, zejména proto jsou již od předkřesťanských dob používány větve jehličnanů a stálezelených dřevin. Ty své listy (jehličí) mají po celý rok, v zimě nejsou opadané, a jsou tedy považovány za stále, „věčně“ živé.

Zlatá barva je považována už od dob starověkého Egypta za symbol nejvyšších hodnot, podle daného období tak je jí popisována jako symbol slunce, ušlechtilosti, velkorysosti, idealismu, vznešenosti, moudrosti nebo prostě bohatství a hojnosti. Je barvou spojenou s Vánocemi, zlato jako jeden z tří darů Tří králů symbolizuje Ježíšův královský původ (z rodu Davidova),[41] nebo potvrzení, že byl uznán za Božího krále.[43]

Bílá během Vánoc je symbolem nevinnosti, Panny Marie, čistoty, ale i sněhu. V adventním věnci je svíčka bílé barvy symbolem Panny Marie nebo Ježíše Krista. Bílá barva a Panna Marie jsou dávány do souvislosti s panenstvím a nevinností, jako symbol křesťanského zázraku, který je jedním z hlavních pilířů katolické víry (Neposkvrněného početí).

Fialová je barvou katolické církve během vánočního období od adventu do Vánoc, jde o barvu postu a pokání za hříchy.[44] V tomto období postu jsou málo používány i ozdoby, dokonce i adventní věnce v katolických kostelích jsou nezdobené, zdobené bývají pouze kněžská roucha.

Růžová barva symbolizuje radost, je barvou neděle Gaudete, je použita například pro svíce, které se poprvé rozžíhají o třetí naděli adventní.

Černá barva se od liturgické reformy provedné z rozhodnutí Vatikánského koncilu v roce 1965, nepoužívá.[43]

Modrá barva je obvyklou tradiční slavnostní vánoční barvou pro protestanty. Podle některých informací je modrá barva ale na počátku 21. století již symbolem „Panny Marie, Matky Boží, která Ježíše nosila ve svém lůně a zrodila ho celému světu právě o Vánocích“.[45] Ze zdrojů není zřejmé, zda dříve modrou barvu o Vánocích používali protestanti, nebo modrá barva Pannu Marii v katolické liturgii symbolizovala dříve. Názor protestantů na mariánský kult je znám. Podle jiných zdrojů modrá barva symbolizuje vše nadpozemské, nebeské,[46] ale také například víru nebo klid a ztišení.

Vánoční stromek[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční stromek.

Vánoční strom je někým považován za křesťany převzatou pohanskou tradici, pocházející z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stálezelených větví, s oledem na pohanské uctívání stromu. Podle životopisů z osmého století Æddi Stephanus, svatý Bonifác (634–709), misionář v Německu, zaťal sekeru do dubu věnovaného Thorovi a ukázal na jedli, se slovy že je vhodnější objekt uctívání, protože ukazuje na nebe a má trojúhelníkový tvar, který, jak řekl, je symbolem Nejsvětější Trojice.[47][P 1] Moderní tradice vánočního stromu podle dostupných zdrojů pochází z Německa 18. století,[48] ačkoliv mnozí tvrdí, že Martin Luther založil tuto tradici již v 16. století.[49][50]

Vánoční rostliny[editovat | editovat zdroj]

Vánoční hvězda Euphorbia pulcherrima

Vánoční hvězda, rostlina pocházející z Mexika, je s Vánocemi spojována již od 19. století. Mezi další populární vánoční dekorativní rostliny patří cesmína, jmelí, červený amarylis a vánoční kaktus, brambořík Cyclamen persicum. Interiér domu může být ozdoben spolu s vánočním stromečkem, těmito rostlinami a girlandami a dalšími dekoracemi.

Betlém[editovat | editovat zdroj]

Dřevěný betlém z kostela v Mohelnici
Podrobnější informace naleznete v článku Jesličky.

Betlémy byly vytvářeny v Římě od 10. století. Byly propagovány svatým Františkem z Asissi od roku 1223, a rychle se šířily po celé Evropě.[41] Typy dekorací vyvinuté v rámci křesťanské symboliky se podle místních tradic a zdrojů mohou lišit. V některých částech světa, zejména však na Sicílii, jsou živé betlémy v návaznosti na tradici svatého Františka populární alternativou k jesličkám.[51][52][53] První komerčně vyráběné dekorace tohoto typu se objevily v Německu v roce 1860. Byly inspirovány papírovými řetězy tvořenými dětmi.[41] V zemích, kde je předvádění Betléma velmi populární, jsou obyvatelé vyzýváni, aby vytvořili sami nejvíce originální nebo realistický Betlém či doplněk. V některých rodinách jsou doplňky používané při vytváření Betléma považovány za cenné rodinné dědictví.

Betlémská hvězda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Betlémská hvězda.

Betlémská hvězda, popisovaná v Matoušově evangeliu, je někdy považována za kometu. Jako kometu zobrazil Betlémskou hvězdu do vánoční scény poprvé zřejmě italský malíř Giotto di Bondone (1267–1337), a to v roce 1304 na fresce Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Dílo bylo inspirováno úkazem Halleyovy komety v září 1301. Na jiných středověkých obrazech, například třeboňském Narození Páně, bývá Betlémská hvězda zobrazena mnohem nenápadnější.

Při vzniku tradice vyobrazení vánočního Betléma se ustálil i zvyk vyobrazení hvězdy, obvykle komety, nad scenérií betlémského chléva s jesličkami a Svatou rodinou.

Betlémská hvězda nebo vánoční hvězda je jako zcela specifický symbol používána a vytvářena z mnoha různých materiálů v zcela ustálené tradiční podobě v některých zemích, jako například Fröbelstern v Německu nebo Moravian star v USA.

Adventní věnec[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní věnec.

Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví ozdobeného čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, na počátku 21. století je nahradily věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Věnec na zavěšení[editovat | editovat zdroj]

Věnce na zavěšení (bez svíček) používané k vánoční a adventní výzdobě jsou také někdy nazývány adventní věnce, protože se umisťují na dveře či okna během tohoto období. Někdy se jim říká domovní znamení, 

Adventní parter[editovat | editovat zdroj]

Adventní parter je název pro podlouhlé aranžmá v nádobě v níž jsou umístěny nejméně tři svíčky. Okolí svíček je upraveno chvojím a dekoracemi jako stuhy, baňky hvězdy a podobně. Svíčky v adventním parteru mohou být různě seskupeny, nebo rozmístěny. 

Adventní kalendář[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní kalendář.

Je součástí výzdoby zejména v domácnostech s dětmi. Kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu ke Štědrému dnu. Je obvykle zhotovován jako celek s čísly označujícími dny do vánoc, pod kterými se skrývají sladkosti nebo hračky. Někdy bývají kalendáře zhotoveny floristy. K skrývání objektů jsou použity malé krabičky, celková konstrukce bývá z drátěného pletiva či pevného papíru.

Kostýmy[editovat | editovat zdroj]

Vánoční oděvy a kostýmy jsou dány jednak daným svátkem a úlohou. Během svátků mohou být například měněny mešní roucha v katolickém kostele, adventní fialové za růžové o gaudette neděli a bílé nebo zlaté na Štědrý den.

Oslava svátku Svaté Lucie, Vídeň
Postavy v kostýmech Tří králů, Německo

Postava svatého Mikuláše má připomínat světce, vysokého katolického církevního hodnostáře, který rozdává nezletilým dětem dárky. Během svátků sv. Mikuláše má postava svatého Mikuláše roucho napodobující oděv arcibiskupa. Bílý oděv se zlatými znaky a lemy a křížem, mitra, vysoká, obvykle zlacená, berla se spirálovitým zakončením. Typickým znakem jsou bílé vlnité vlasy, delší bílý plnovous a huňaté bílé obočí. Čert symbolizuje postavu z podzemí plného kouře a plamenů, pekla, je mu přisuzována impulsivní agresivita, je temnou postavou. Čert má být bývá upraven jako děsivá nebo jen stylizovaná rohatá nestvůra s řetězy napodobující zvíře na dvou nohou, špinavé od sazí. Andělé symbolizují nevinnost, jsou nebeské bytosti. Andělé bývají zpodobněni jako postavy v bílých rozvolněných šatech (dívky), suknicích (chlapci), obvykle s dlouhými vlasy, hvězdami. Vhodné jsou zlaté paruky nebo blond vlasy. Obvykle jsou jasně vyznačeni i křídly umístěnými na zádech. Křídla andělů mohou připomínat holubí, nevhodná jsou dravčí, hmyzí nebo jiná křídla.

Svatá Lucie bývali veselí mladíci převlečení za dívky, oblečené v bílém splývavém kostýmu s maskou a nosem, nebo i v různých v maskách, podobných čertům či drakům, podle kraje. Lucie v českých zemích nenosí na hlavě věnec se svíčkami. V severských zemích jde o dívky v bílé říze s věncem a svíčkami na hlavě.

Santa Claus je představován postavou obvykle lehce obézního muže v jasně červeném teplém oblečení se širokými bílými lemy. Součástí je převisající čepice. Doplňkem jsou vysoké kožené zimní boty a rukavice. Typickým znakem jsou bílé vlnité vlasy, delší bílý plnovous a huňaté bílé obočí. Postavu někdy doprovází sobí spřežení, často stylizované. Maska Santa Clause bývá velmi oblíbenou pomůckou pro mnoho více či méně zábavných vánočních situací, včetně parodování a erotických představení a reklamních účelů. Zpodobnění zvířat v kostýmech Santa Clause, veselé žerty nebo karikatury nejsou chápány jako urážející.

Ježíšek je neviditelná bytost a nebývá proto nikdy zpodobňován lidmi.

Tři králové jsou zpodobňováni jako postavy s korunami a dary a někdy také s hvězdou na tyči. Jeden z tří králů může mít obličej symbolicky nebo věrohodně nabarven tmavou nebo černou barvou. Přestože je označován jako „ten černý vzadu“ toto zpodobnění nemá žádný rasistický podtext a je stejně významný a oblíbený jako zbylé postavy.

Girlandy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Girlanda.

Girlandy (neboli věncoví) bývaly častou vánoční ozdobou exteriéru i interiéru domů. Vánoční girlandy se dělaly nejčastěji z chvojí nebo z více druhů materiálů, a to obvykle namotáváním materiálu na šňůru, lano nebo drát. Girlandy jsou výrazným estetickým doplňkem, ekonomické použití takových ozdob je však třeba zvážit a přizpůsobit výběr materiálu záměru.

Vánoční svícny na hrob a do interiéru[editovat | editovat zdroj]

Svícny jsou určeny jako ozdoba hrobu nebo interiéru. S ohledem na rozdíl v prostředí, bezpečnost a konvence je možné zohlednit způsob provedení a dekoraci svícnu.

Andělské zvonění.

Andělské zvonění[editovat | editovat zdroj]

Dekorace andělské zvonění (také jako andělské zvonky, vánoční kolotoč nebo také vánoční pyramida) je konstrukce jejíž část se pohybuje vlivem proudění teplého vzduchu od zapálených svíček přes listy vrtule upevněné na hřídeli. Pohyb konstrukce bývá doprovázen zvukem, cinkáním visících pohybujících se kovových částí o pevné kovové části konstrukce. Kontrukce může být v mnoha ohledech odlišná ,u některých konstrukcí se pohybuje pouze vrtule na níž jsou zavěšeny cinkající prvky. V některých zemích je tradicí vytvářet velké bohatě zdobené dekorace. Mechanismus byl patentován v roce 1905.[54]

Prskavka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Prskavka.

Prskavka je druh zábavní pyrotechniky, používané během oslavy Vánoc v ČR běžně jako ozdoba. Během hoření pyrotechniky dochází k chemické reakci, kdy vznikají drobné hořící částečky. Tyto části odpadávají od vlastního tělesa prskavky, čímž vzniká vizuální vjem odpadávajících jisker. Prodávány jsou prskavky různé délky a barvy efektu.

Osvětlení, Santa, a další dekorace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Santa Claus.

Okolí domů může být ozdobeno světly a někdy jsou použity osvětlené saně se soby, sněhuláci a jiné vánoční postavy. Mezi další tradiční dekorace patří zvonky, svíčky, cukroví hole, punčochy, věnce a anděly. Zavěšené věnce a svíčky v každém okně jsou nejtradičnější vánoční symboly. Svíčky v každém okně mají symbolizovat Ježíše Krista, který je podle křesťanů světlem světa.[55]

V mnoha částech světa je běžné na náměstích a v nákupních centrech použití vánočního osvětlení a dekorací zavěšených podél ulic, pouštění vánoční hudby z reproduktorů, umístění vánočních stromků na náměstí. Jde o způsob navození vánoční nálady vhodné k nákupům dárků. Role pestrobarevných papíru se sekulárními či náboženskými vánočními motivy jsou vyrobeny pro účely balení dárků. V některých zemích jsou vánoční ozdoby tradičně sklízeny na Večer tříkrálový. 

Paradeisl[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Paradeisl.

Paradeisl nebo také Paradeiser, Paradeiserl nebo Klausbaum je adventní i vánoční dekorace, která sloužila jako ozdoba svátečního stolu a při modlitbách. Je používána především v Rakousku a Německu. Paradeisl je považován za předchůdce adventního věnce. V Bavorsku je považován za katolickou verzi protestantského adventního věnce.[56] Adventních věnce byly původně používány při slavení svátků protestanty. U paradeislu je původ nejistý.

Také byla v českých zemích známa forma ozdoby paradeisl, která je v knize České vánoce popisována pod názvem „zahrádka“ s tím ,že pokud jsou do jablíček umístěny svíčky, vytvoří se hezký svícen. Autor uvádí, že tyto ozdoby byly časté až do konce 19. století.[26]

Vánoční hudba[editovat | editovat zdroj]

Good King Wenceslas

Píseň Good King Wenceslas (Dobrý král Václav), první, třetí a pátá sloka v podání sboru US Army Band

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Stille Nacht, Heilige Nacht

Stille Nacht, Heilige Nacht (Tichá noc, svatá noc) v sólovém podání operní pěvkyně Ernestine Schumann-Heinkové (1861–1936)

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Adeste Fideles

melodie Adeste Fideles

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Nejstarší přímo vánoční hudba byla použita v 4. století v Římě. Latinské písně jako Veni Redemptor gentium, jejímž autorem je Ambrož Milánský, byly strohými prohlášeními teologické doktríny vtělení vymezující se vůči kacířskému ariánství. Píseň Corde natus ex Parentis, kterou složil španělský básník Prudentius (d. 413) je stále zpívána v některých církvích.[57]

V 9. a 10. století byly vánoční písně předváděny v severní Evropě v klášterech a rozvíjeny Bernardem z Clairvaux v rýmovaných slokách. V 12. století pařížský mnich Adam St. Victor začal používat hudbu z populárních písní a tak již vytvářel hudbu blízkou tradičním vánočním koledám.

Do 13. století ve Francii, Německu a zejména v Itálii, pod vlivem Františka z Assisi, byla vytvořena a rozvíjena tradice zpěvu populárních vánočních písní v místním jazyce. Vánoční koledy v angličtině se poprvé objevily v roce 1426.[57]

Vánoční písně, koledy, byly původně komunální lidové písně zpívané při oslavách jako jsou dožínky, stejně jako při oslavě Vánoc. Teprve později se koledy začaly zpívat v kostele. Tradičně jsou koledy jsou často založeny na středověkých akordech, jenž jim dávají jednoznačný charakteristický hudební zvuk. Původ některých koled jako Personent hodie, Good King Wenceslas (česky Dobrý král Václav) a Holly a Ivy lze vysledovat až do středověku. Tato hudební díla patří mezi nejstarší hudební skladby a jsou stále pravidelně zpívány. Adeste fideles se objevuje ve své současné podobě v polovině 18. století, ačkoliv slova mohou mít svůj původ již v 13. století.

Po protestantské reformaci v severní Evropě zpívání koled zpočátku upadlo. Někteří reformátoři, jako Martin Luther, však zpěv koled podporovali. Koledy z velké části přežily ve venkovských komunitách, dokud nedošlo k oživení zájmu o lidové písně v 19. století. V 18. století anglický reformátor Charles Wesley pochopil význam hudby v náboženství. Kromě mnoha žalmů na melodie, které měly vliv na náboženská hnutí ve Spojených státech, napsal texty pro nejméně tři vánoční koledy.[58]

Felix Mendelssohn-Bartholdy napsal melodii přizpůsobenou Wesleyho slovům koledy Hark! the Herald Angels Sing. V Rakousku v roce 1818 Mohr a Gruber složili píseň Stille Nacht (Tichá noc) pro kostel v Oberndorfu. Práce Williama Sandyse Christmas Carols Ancient and Modern (Vánoční koledy starověké a moderní) (1833) byla první tištěnou verzí mnoha dnes již klasických anglických koled a přispěla k oživení viktoriánského svátku.[59]

Zcela světské vánoční písně se objevily již na konci 18. století. „Deck The Halls“ pochází z roku 1784 a americká píseň Jingle Bells, která se dočkala mnoha verzí, byla autorsky chráněna v roce 1857. V 19. a 20. století, africké americké spirituály a písně o Vánocích, založené na tradici spirituálů, staly šířeji známými. Větší počet písní vztahujících se k Vánocům byl komerčně vyráběn v 20. století, včetně jazzových a bluesových variant. Kromě toho přišlo oživení zájmu o starou hudbu a skupiny zpěváků lidové hudby, včetně interpretů raně středověké a klasické hudby.

Vánoční písně se svou hlubokou romantikou a náboženskou tematikou jsou častým terčem zesměšňování. V závěrečných sekvencích filmu Monty Python: Smysl života (1983) lze najít scénu, v níž Graham Chapman pěje píseň Vánoce v nebi s Třemi králi vyzbrojenými nákupními košíky ze supermarketů.[60]

Největším vánočním hitem je, podle zisků z prodeje nosičů, píseň White Christmas (Bílé vánoce) od Binga Crosbyho. Písně se prodalo přes 50 miliónů kusů, ale spolu s dalšími coververzemi by to bylo hodně přes 100 miliónů.[61]

Písně určené jako koledy pro 21. století nazpívala na album vydané v roce 2008 Enya. Album bylo hodnoceno jako průměrné.[62]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší záznamy o české vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století. Tyto záznamy se nacházejí v rukopisu z knihovny Metropolitní kapituly pražské. České vánoční koledy pocházejí z 13. století, kdy měly podobu křesťanských písní. Rovněž ve 14. století v době adventu byly oblíbené písně s náboženskými motivy. Časem některé náboženské písně zlidověly do podob koledy.[63] Potulní žáci si koledami přivydělávali a šířili je.  Z 15. století pochází píseň Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné[63] (zápis této písně je již v Kodexu vyšehradském), ale i Narodil se Emanuel (rukopis Mikuláše Kozla) a Ježíš náš spasitel .[63]

V 16. a 17. století Jednota bratrská dala vytisknout kancionály, kde mezi mnoha písněmi k adventu a vánocům byla i píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se. V období renesance vzniká dílo Jana Campana Vodňanského Panna syna porodila.[63] Vánočním dílům české hudebního baroka se věnuje Adam Václav Michna z Otradovic jenž je mimo mnoha dalších i autorem písně Chtíc aby spal.

Do období baroka spadá i vznik českých pastorel – skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Mezi pastorely patří dílo Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo  Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc.[63] V pozdním baroku se vyvíjí i žánr vánoční mše. Nejznámějším hudebním ztvárněním vánoční mše v ČR je Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Ta je uváděna i pod názvem Hej mistře, vstaň bystře.

Ve 20. století Josef Suk napsal skladbu pro klavír O štědrém večeruBohuslav Martinů klavírní cyklus Vánoce a Vítězslav Novák Písně zimních nocí. Mezi lidmi jsou oblíbeny Vánoce, vánoce přicházejí (J. Vomáčka a Z. Borovec) nebo Rolničky, rolničky (Jingle Bells, americká lidová).

Ve 21. století jsou stále zpívány koledy, např.: Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody, Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Štědrý večer nastal, Dej Bůh štěstí atd.

Podle hlasování v anketě v roce 2014, kde hlasovalo přes 17 000 lidí, většina Čechů považuje za nejlepší vánoční hudbu britský popový hit Last Christmas z roku 1984 od George Michaela a skupiny Wham! (22 procent hlasů). další v pořadí byla píseň Happy Xmas od Johna Lennona.[61] Němci a Rakušané preferují píseň Tichá noc (Stille Nacht), která je velmi oblíbená i v ČR. Mnoho Čechů si ale neuvědomuje, že nejde ani o českou píseň, ani o lidovou píseň.[61]

Mezi českou vánoční hudbu 21. století lze zařadit některá díla známých popových interpretů, takových, jako je Helena Vondráčková, jenž jdou cestou nového přezpívání osvědčených světových hitů, jako v albu s názvem Kouzlo Vánoc.[64] Vánočním hitem hudebního tělesa Sodoma Gomora je píseň Zasraný Vánoce, která podle autorů odráží soudobou realitu.[65]

Klasickou vánoční hudbu lze obvykle najít na hudebních koncertech pořádaných v kostelech.[66]

Vánoční pohlednice[editovat | editovat zdroj]

První hromadně vyráběná vánoční pohlednice, vytvořená Johnem Callcottem Horsleym pro Henryho Colea (1843)

Vánoční pohlednice jsou ilustrované pohlednice zasílané si vzájemně mezi přáteli a členy rodiny během týdnů předcházejících vánocům. Tradiční forma pozdravu zní: „Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok“. Jde o podobnou formulaci, která byla použita na první komerční vánoční přání, vyrobené pro Henryho Colea, v Londýně v roce 1843.[67] Zvyk posílání pohlednic byl populární v ČR mezi lidmi během druhé poloviny 20. století. Zasílání desítky, často i více pohlednic, v ČR se zprávou „Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok“ patřilo téměř mezi společenskou nutnost a nezaslání pohlednice spřízněné osobě k vánocům bylo považováno za velmi nevhodné, znak nezájmu a pro zklamaného příjemce velmi deprimující. Příjemcem a návštěvami během vánočních svátků byla hodnocena slohová kvalita textu přání, gramatika, krasopis, úprava (zarovnání textu), případné znečištění nebo poškození, ale i výběr motivu pohlednice, u vánočních pozdravů, které během Vánoc a počátku Nového roku postupně přicházely. Z uvedených znaků bylo usuzováno na schopnosti nebo neschopnosti odesílatele. To vedlo nejen k zábavě během návštěv, ale také ke zvýšení nebo snížení prestiže odesílatele u příjemce.

Vánoční pohlednice se Santa Clausem z 19. století

Z rozstříhaných pohlednic byly dětmi ve škole vytvářeny koláže. Během 20. století bylo vhodné nakoupit vánoční pohlednice co nejdříve, jakmile byly před vánocemi v prodeji, protože šlo o „nedostatkové zboží“ a hezké pohlednice (například s oblíbenými ladovskými motivy) byly „podpultovým zbožím“. Posílat vlastnoručně vytvořené pohlednice bylo v ČSSR zakázáno jako technicky nevhodné a i později tento způsob nebyl doporučován. V jiných zemích byla výroba vlastnoručně vyrobených pohlednic běžná a taková pohlednice pak velmi ceněná příjemci.

Koncem 20. století vznikl a s prudce stoupající cenou poštovních služeb se rychle rozšířil, moderní trend zasílání elektronických vánočních zpráv. Jde často o odesílatelem zhotovený nebo upravený, obvykle tématický obrázek nebo fotografii. Jako nostalgická vzpomínka na minulost, nebo mezi obyvateli jenž nevyužívají internet, jsou někdy posílány i ve 21. století papírové pohlednice.

Vánoční pohlednice byly nakupovány ve značných množstvích. Některé zobrazovaly umělecká díla, náboženské symboly, přírodu, jiné byly komerčně upraveny s ohledem na dané období. Obsah zobrazení se mohl vztahovat přímo k příběhu Vánoc s vyobrazením Narození Ježíše Krista, nebo mohl obsahovat křesťanskou symboliku, jako je například Betlémská hvězda, nebo bílou holubici, která může představovat Ducha svatého nebo mír na Zemi. Sekulární vánoční přání mohla zobrazovat vánoční tradice, mýtické postavy, jako je Ježíšek či Santa Claus, předměty přímo spojené s Vánocemi, jako jsou svíčky, cesmíny a ozdoby, nebo různé motivy spojené s obdobím zimy, scény se sněhem nebo volně žijící živočichy. Byly dokonce vytvářeny i vtipné pohlednice a pohlednice zobrazující nostalgické scény z minulosti, jako jsou nakupující dámy v krinolínách na idealizovaných ilustracích z 19. století.

Některé osoby dávají přednost zasílání pohlednice s básní, modlitbou, nebo biblickými verši. Některé texty vánočních přání se zcela vyhýbají zmínce o Vánocích nebo náboženství s texty jako „Všechno nejlepší do Nového roku a hodně zdraví, přeje….“

Vánoční známky[editovat | editovat zdroj]

Vánoční známka s motivem tří králů.

Některé státy vydávají pamětní známky k Vánocům. Zákazníci pošty tak mohou často používat tyto známky na vánoční přání, což je oblíbené u sběratelů pohlednic. Jedná se o regulérní poštovní známky, které jsou platné jako označení zaplacení poštovného pro celý rok. Obvykle jsou v prodeji nějaký čas mezi počátkem října a začátkem prosince, a jsou vytištěny ve značných množstvích.

V roce 1898 byla vydána kanadská známka s mapou světa a nápisem „XMAS 1898“ (VÁNOCE 1898) v dolní části. V roce 1937 vydalo Rakousko dvě známky pro vánoční pozdravy s růží a znamením zvěrokruhu. V roce 1939 vydala Brazílie čtyři poštovní známky se zobrazením představujícím tři krále a betlémskou hvězdu, anděly a dítě, Jižní kříž a dítě, a matku a dítě.

Rozdávání dárků[editovat | editovat zdroj]

Dárky jsou jedním z hlavních atributů moderních vánoc. Vánoce jsou proto jedním z nejziskovější období roku pro maloobchodníky a podniky po celém světě. Předávání darů byl běžný zvyk u římské oslavy Saturnálií, starobylého svátku, který se konal na konci prosince. Tím se mohly inspirovat vánoční zvyky.[68] Tradice, podle které si lidé na Vánoce dávají dárky, je spojena s postavou Svatého Mikuláše (ale i jinými postavami).[69] Je tomu tak podle některých zdrojů na památku toho, že tři mudrcové z Východu přinesli novorozenému Ježíšovi ke kolébce jako dary zlato, kadidlo a myrhu.

Vánoční postavy[editovat | editovat zdroj]

Lucky, postavy obcházející na svátek sv. Lucie, z Budějovic.
Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční zvyky a pověry.

Mezi tradiční vánoční postavy v Česku patří průvod svatého Mikuláše s jeho doprovodem, především čertem a andělem, a dále tři králové na konci Vánoc. Některé zvyky mohly být lokálně odlišné nebo kombinovány. Bukači jsou osoby nebo skupiny osob (často děti) koledující s bukálem (brumbálem, fanfrnochem) den po Silvestru. Ale na Tři krále, na Plzeňsku například koledovali často tři králové s nástrojem nazývaným bukač, nástrojem podobným bubnu nebo bubínku, vyluzujícímu hluboký zvuk po zatahání za žíně.

Svátek Svaté Lucie je oslavován třináctého prosince. Svatá Lucie byla zpodobněna jako bíle oblečená osoba mlčící se zamoučeným obličejem nebo maskou, z bílé masky na obličeji ční dlouhý hrot. Někde chodila kobyla Lucka s celým bujarým průvodem který prováděl různé neplechy, loutka s koňskou hlavou. Jinde je Lucie popisována: „na hlavě králičí kůži, na těle obrácený kožich, v pokrvácené ruce nůž… …jak hrozně vypadala tato obluda v přítmí blikavého světla za zimního večera v nízké světnici venkovské pro strach dětem i dospělým.“ .[70] Lucie je v Česku bez věnce se svícemi na hlavě, na rozdíl od severské tradice. Původně byl svátek svaté Lucie byl v předvečer Vánoc, 23. prosince, ale byl přesunut se změnou juliánského kalendáře na gregoriánský.[71] V ruce Lucie nosila peroutku a vařečku nebo velký dřevěný nůž, ale u této tradice je popsaná poměrně velká různorodost. Lucky kontrolovaly pořádek, neposlušné děti, dodržování půstu a zvyku, že se 13.12. nesmí drát peří ani příst. Kdo zákaz porušil, toho přišly Lucie klepnout přes prsty vařečkou a pocuchat přádlo. Nehodné děti svaté Lucie strašily, vytahovaly z postelí a cpaly do džberu (menší kádě), chtěly jim dloubat oči, propíchnout břicho nebo si je odnést. Poslušným dětem Lucie nadělovaly do punčoch. Peroutkou z husího křídla ometla ve světnici prach, vyčistila police a skříně a všechny učesala hřebenem.[71] na Přerovsku byly „Lucky“ prohánějící hospodyně a vymetající dům koštětem doménou rozverných mládenců.[71] Podle některých zdrojů vesničané věřili se na svátek svaté Lucie scházejí čarodějnice aby škodily dobrým křesťanům.[72] [73] tradice se ale různě vyvíjela, Jakub Jan Ryba o Lucii píše:„Jak ta vyhlíží! Ó, ta jest strašlivá. Ta bere vám neposlušné děti do břicha. Oho, toť by muselo býti břicho![74]

Perchty (také Peruchta, Šperchta, Parychta, Šperechta) kontrolovaly dodržování půstu na Štědrý den. Tato postava není totožná a s Bílou Paní, Perchtou z Rožmberka a není zde žádná souvislost.[70] Šlo o strašidelné bytosti a jsou známy v jiném označení již od keltských národů. Představovaly pokání, symbol zla s děsivým obličejem a s vyplazeným jazykem. V ruce nosily škopíček na krev a v druhé ruce nůž a hrozily dětem, když budou zlobit, že jim rozpářou břicho. Břicho vycpávaly koudelí nebo hrachem, ukázky operace v zábavné formě předváděly.[75] [76] V rukopisu z roku 1418 je popisována strašidelná Perchta, která prý má zlatou hlavu, cínové oči, měděné uši, železný nos, stříbrnou bradu (vous?) a olověný krk.[70]

Šprecht je zmiňován v křesťanských dobách jako postava kontrolující dodržování půstu na Štědrý den. Břicho dětem kontroloval probodnutím.[18]

Žber je popisovaný Č. Zíbrtem jako veliká bytost, celá pokrytá koudelí. Žberem rodiče strašili děti velmi účinně.„Kde měli nedobré děti, tam zastavil, vešel do jizby a nepoddanci prý rozřezal břicho, vnitřnosti vybral a místo nich vložil koudel.“ popisuje Č. Zíbrt pověst. Postava přicházela 13. prosince a vozila s sebou na vozíku taženém dvěma koni nebo osly pytle koudelí.[74]

Čaputa chodil na Moravě po dědinách již na štědrý večer a pokračuje ve svých rozpustilostech na nový rok. Je to člověk malého vzrůstu oděný do napolo do mužských a napolo do ženských šatů, vycpaných slámou a senem, s řešetem na hlavě a býkovcem v ruce. Pokud potká výrostka, bije ho býkovcem, aby prý lépe rostl a nebyl líný.[77][78]

Ometačky chodívaly koledovat o silvestrovské noci a prosí o almužnu. Zpodobňují je staré ženštiny černě oděné, jen s bílým šátkem zavázaným tak, že obličej není skoro vidět mimo velký hrot vpředu na hlavě. Postava zaklepá třikrát na dveře, nemluví dokud nedojde ke kamnům které třikrát přejede březovou metličku se slovy „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“ a popřeje hospodáři „Aby jim Pambů dal šťastnej novej rok!“.[79]

Baby byla dvojice osob představují postavy, celé, i přes hlavy zahalené šátky. V jedné ruce držely husí křídlo, v druhé hrneček s kolomazí. Chodily o štědrý večer i před novým rokem i na nový rok se strašidelným hlasem a slovy „Dejte holky nebo vdolky“. Bývají podarovány vdolky. Tradice je popsána z Bystřice u Benešova.[80]

Štědrá bába, klokavá, klovcová, šťuchavá, vrtibába, byla bíle zahalená postava s maskou s dlouhým nosem. Někdy vymýšlela různé žertíky a hrozila metlou a jindy tajně nadělovala dárky.[81]Já jsem klovcová bába a chodím mezi Štědrým dnem a Novým rokem a mučím zlobivé děti. Některé stačí jen tak vyděsit, aby se bály...“ uvádí při výstupu postava ve skanzenu v Kouřimi.[74]

Mikuláška, matka svatého Mikuláše. Byla samostatnou postavou nebo v průvodu svatého Mikuláše. Podle popisu březovými proutky šlehala po oknech a nosila košík s dárky pro hodné děti. Vystupovala také s cepem, kopistem či srpem.[81] V lidové tradici se objevuje také v říkadle:„Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, hledali, nenašli, byli oba smutní.[82] V Seničce rodiče straší děti zlou Mikuláškou, která sbírá dárky od sv. Mikuláše. Zde má bílý oděv a krvavé oči.[74]

Kališové (kalašové) jsou koledníci nebo postavy koledující o Štědrém dni, podle některých zpráv ještě před východem slunce. V Praze podle dobových zpráv chodil kališ s peroutkou (bílou nebo zlatou) a oprašoval nábytek a všechny osoby. Koledou si přivydělávali o Vánocích učitelé, rektoři, kněží a správcové školy[80], s touto koledou chodili i řezničtí učni, tedy nikoliv žebráci. Kališ je popisován jako „…muž, oděný v bílý rubáš, s korunkou z pozlaceného papíru na hlavě. V ruce měl kosinku rovněž pozlacenou a zpívaje písně vánoční obešel každou zelenářku [P 2], jejíž kosův a pak obou tváří se dotýkal tou kosinkou pro štěstí[83] Podle jiných zpráv byl kališ oblečen pestře, s dlouhým ptačím perem za vysokým špičatým kloboukem. Odměnou je zboží které obchod nabízí nebo pár grošů.[80]

Svatý Ambrož je postava v bílém hábitu se špičatou černou čepicí a závojem přes obličej. Působila kolem kostelů ve středních Čechách, kam po setmění lákala děti na dobroty a potom je strašila a honila s metlou polepenou bílým papírem. [84][85]

Barbory nadělovaly dětem drobné dárečky, ale většinou bonbóny. Vystupovaly jako kladné postavy, nezastrašovaly děti.[74]

Je třeba uvést na pravou míru, že tyto zvyky byly obvykle prováděny za účelem pobavení zúčastněných, což se koledníci, včetně tří králů snažili naplňovat žerty, narážkami, změnou hlasu a vtipnými modifikacemi textů. Za zábavu byli odměňování spíše než za strašení. I děsivé lucie a prechty byly představením, které mělo pobavit.[86]

Z Moravy jsou ještě v křesťanských dobách zaznamenány staré kulty božích poslů „divé ženy“ obcházející na Silvestra, kterým je uchystáno něco chleba, vdolek.[87] Protože „divé ženy“ byly neviditelné, šlo o spíše o úlitbu bůžkům než zábavu či koledu.

Postavy rozdávající dárky[editovat | editovat zdroj]

S Vánocemi a rozdáváním dárků je spojen velký počet postav. Mezi ně patří sv. Mikuláš (St. Nicholas) i postavy od něj odvozené – anglický Santa Claus, francouzský Père Noël, nizozemský Sinterklaas či německý Weihnachtsmann. Ve střední Evropě rozdává dárky Christkind čili Ježíšek, v Rusku Děda Mráz, ve Finsku Joulupukki, ve Švédsku skřítek Jultomten, v Norsku jiný skřítek Julenissen.

Celosvětově nejznámější je dnes červeně oblečený Santa Claus. Jméno Santa Claus lze vysledovat zpět do holandského výrazu Sinterklaas, což je jednoduché pojmenování pro sv. Mikuláše. Mikuláš byl biskupem z Myry, v současném Turecku, během 4. století. Mimo jiné byl známý péči o děti, štědrostí a dáváním dárků. Jeho svátek je 6. prosince. Bývá slaven v mnoha zemích dáváním darů.[88]

Saint Nicholas je tradičně představován postavou v biskupském oděvu, doprovázenou pomocníky. Vyžaduje (po svých pomocnících) informace o chování dětí v průběhu minulého roku před rozhodnutím, zda si zaslouží dárek, nebo ne. Do 13. století byl svatý Mikuláš dobře znám v Nizozemsku, a zvyk dávat dary v jeho jméně se rozšířil na další části střední a jižní Evropy. Během reforem v 16.-17 století mnoho protestantů změnilo jméno postavy která nosí dárky z Ježíška neboli Christkind na anglosasky deformovanou vetzi Kris Kringle, a bylo změněno datum rozdávání dárků z 6. prosince na Štědrý den.[88]

Santa Claus v akci.

V moderní době populární postava Santa Clause byla nicméně vytvořena ve Spojených státech, konkrétně v New Yorku. Na proměně postavy se podíleli Washington Irving (1783–1859) a německo-americký karikaturista Thomas Nast (1840–1902). Po americké revoluci někteří obyvatelé New Yorku hledali symboly neanglické, americké minulosti. New York byl původně založen jako holandská kolonie (původně nesl název New Amsterdam) a obyvatelé si vzpomněli na holandské tradice a postavu Sinterklaase.[89] St. Nicholas se tak stal patronem newyorkské Historické společnosti (New York Historical Society). Washington Irving v roce 1809 vydal satirický spis Knickerbocker's History of New York from The Beginning of the World To the End of The Dutch Dynasty, kde St. Nicholase vyobrazil jako tlustého Holanďana s dýmkou.[89] Během několika následujících let se ze z ctihodného biskupa St. Nicholase stal Father Christmas (Otec Vánoc), muž silné postavy, v červeném plášti, se saněmi a soby.[89]

Nast kreslil nový obraz Otce Vánoc každoročně pro Harper's Weekly Magazine, počínaje rokem 1863. Je autorem pojmenování Santa Claus, což je smíšenina holandského Sinterklaas a německého Sankt Niklaus.[89] Obraz byl standardizován inzerenty v roce 1920,[90] a tehdejší podoba se tedy již téměř neliší od dnešní. Santa Claus je tak zobrazován jako mírně obézní muž středního věku s vousy a veselou povahou.[91][92] Ke zvýšení známosti a popularity Santa Clause ve Spojených státech významně přispěla firma The Coca-Cola Company, která jej hojně vyobrazovala ve svých vánočních inzerátech mezi lety 1931 až 1964.[89] V některých kulturách Santa Clause doprovází Knecht Ruprecht, nebo Černý Petr. V jiných verzích elfové vyrábějí hračky. Jeho žena bývá pojmenována Mrs. Claus.

Existuje jistý rozpor ve výše naznačené historii proměny svatého Mikuláše na moderního Santa Clause. Společnost The Saint Nicholas Society of the City of New York, k jejímž zakladatelům patřil i Washington Irving, byla založena až v roce 1835, tedy téměř půl století po skončení americké války za nezávislost.[93] Kromě toho studie „dětských knih, periodik a časopisů“ vydávaných v New Amsterdamu, provedená Charlesem Jonesem, neodhalila žádné odkazy na svatého Mikuláše nebo Sinterklaase.[94] Ne všichni odborníci ovšem souhlasí s jeho zjištěními, která uvedl ve své studii z roku 1978.[95] Howard G. Hageman z New Brunswického teologického semináře tvrdí, že tradice slavení Sinterklaase v New Yorku byla živá na počátku osídlení údolí Hudsonu.[96]

Father Christmas (také česky Duch Vánoc), je zobrazován jako veselý, dobře živený, vousatý muž, který zosobňuje ducha dobré nálady na Vánoce. Svým vzezřením tak předcházel symbolu, kterým je Santa Claus. Nejprve byl zaznamenán na počátku 17. století v Anglii, kde byl ale spojován se sváteční náladou, bujarou veselostí a opilostí spíše než s rozdáváním dárků.[97] Ve viktoriánské Británii byl jeho obraz byl přepracován tak, že odpovídá Santa Clausovi.

Francouzský Père Noël se vyvinul z podobného zdroje, případně přijetím obrazu Santa Clause. V Itálii se Babbo Natale chová jako Santa Claus, zatímco La Befana je nositelem darů a přichází v předvečer Zjevení Páně. Říká se, že La Befana měla přinést Ježíškovi dárky, ale ztratila se na cestě. Teď přináší dárky pro všechny děti.

Tradice v několika latinskoamerických zemích (jako je Venezuela a Kolumbie) praví, že Santa Claus dělá hračky a pak je dává Ježíškovi, který je tím, kdo ve skutečnosti roznáší dárky do dětských domovů. Tato verze je smířením tradiční náboženské víry a ikonografie Santa Clause importované ze Spojených států.

V Jižním Tyrolsku (severní Itálie), Rakousku, České republice, jižním Německu, Maďarsku, Lichtenštejnsku, na Slovensku a ve Švýcarsku přináší dárky Christkind (Ježíšek v češtině, Jézuska v maďarštině a Ježiško ve slovenštině). Řecké děti dostávají dárky od svatého Basila na Silvestra, v předvečer liturgické slavnosti tohoto světce.[98] Německý St. Nikolaus není totožný s Weihnachtsmannem (který je německou verzí Santa Clause nebo Otce Vánoc). St. Nikolaus nosí biskupský oděv a stále přináší drobné dárky (obvykle bonbóny, ořechy a ovoce) 6. prosince a je doprovázen Knechtem Ruprechtem.

I když mnoho rodičů po celém světě běžně učí své děti o Santa Clausovi a dalších nositelích dárků, někteří odmítají tuto praktiku jako podvod.[99]

Tři králové[editovat | editovat zdroj]

Tři králové na mozaice ze 6. století
Související informace naleznete také v článcích Tři králové a Tříkrálová sbírka.

Mudrci z Východu, tradičně označovaní jako Tři králové, jsou postavy z Matoušova evangelia. Bible zmiňuje, že tito mudrcové navštívili Ježíše krátce po jeho narození v Betlémě a přinesli mu dary, zlato, kadidlo a myrhu. Informace, že tito mudrcové byli tři, že to byli králové a jejich jména, nejčastěji uváděná jako Kašpar, Melichar a Baltazar, přinesla až pozdější tradice. Tyto údaje se v Novém zákoně nevyskytují.

Na konci Vánočních svátků, 6. ledna, chodí ještě v některých zemích, obvykle na venkově, koledovat postavy imitující tyto tři mudrce.

V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna) píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B †. Zkratka se mylně vykládá jako iniciály tří králů (Kašpar, Melichar, Baltazar). Skutečný text ovšem zní Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná.

Vánoční tradice podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Vánoce v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Jesličky a Vánoční stromek.

Vánoce jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce i pro nekřesťany, kteří jej spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. V českých zemích bylo ve 20. století a 21. století běžné strojení vánočního stromku. Počátkem 19. století se součástí dekorace stalo i osvětlení. Důležitým zvykem je rodinná nebo společná podoba oslavy Vánoc, lidé tráví svátky společně a v dobré pohodě. Samozřejmostí bývala návštěva hřbitova. Nejdříve musel být obstarán dobytek, teprve po jeho poklizení a odzvonění klekání se rodina sešla u stolu.[100]

V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení.[101] Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze[102] Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá. Koledování se nezúčastňovaly děti z bohatších rodin, protože jejich rodiče jim nedovolovaly „žebrotu“.[100] Na Tři krále byly předváděny dětmi divadelní hry na vánoční motivy, odměnou byly nejčastěji peníze.[100]

Vánoční zvyky a pověry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční zvyky a pověry.

K Vánocům se vztahují některé pranostiky například: Zelené Vánoce, bílá Velkonoc.[103] Štědrý večer je považován lidmi odedávna za zvláštní dobu, kdy působí silněji kouzla.

Bylo třeba naplňovat určité rituály a vyhnout se tak dopadu zlých pověr a naklonit si na svou stranu síly ovládající věci budoucí. Rovněž prý bylo možné snadněji nahlédnout do budoucnosti. Rituály pocházející z předkřesťanských dob ukazují, spíše než co jiného, nejhlubší lidské touhy, které se příliš nemění.

Při zadělávání kynutého těsta měla hospodyně na zahradě rukama hladit ovocné stromy a volat: „Stromečku, obroď, obroď“, aby byly plodné.[100] Mezi křesťanské zvyky se zřejmě pohanskými kořeny patří zvyk bdění (vigilie) a půstu.[104] Přinejmenším mezi večeří a půlnocí jsou hrány karty a kostky, aby hráči zjistili jaké štěstí je čeká příští rok, jak jim půjde karta.[18] Častým moderním zvykem je procházka před večeří. Někde bývá procházka spojena s moderním vánočním zvykem pustit vánočního kapra do řeky ve městě, což bývá někým považováno za záchranu pro uvedeného kapra, odborníky však za rozsudek smrti.[105]

O Štědrém večeru má mít kapsy hospodář otevřené, aby do nich napadalo štěstí, aby přišel hospodář k bohatství.[18] Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu. A nesmí se rozhodně věšet prádlo, protože by se během roku mohl někdo oběsit.[106] Zvykem bylo rozkrajování ovoce, z něhož se věštilo zdraví či nemoc a smrt. Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal. Nesmí se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.[18]

Při večeři jsou všichni jsou svátečně oblečeni a jídelna je vyzdobena. Na stole může být ubrus s vánočním motivem a zapálené svíce. S pojídáním jídla se čeká až bude shromážděna celá rodina. Před večeří se všichni společně nahlas pomodlí, nebo jsou pronášeny přímluvy. Na večeři se podává ryba, obvykle kapr. Během večeře se v různých oblastech země dodržují některé zvyklosti. V některých rodinách se připravuje o talíř více pro nečekanou návštěvu. Často je zmiňován zvyk položit pod talíř minci či šupinu, tento zvyk měl udržet peníze v rodině nebo je přinést.[107] Součástí večeře měly být luštěniny, nejčastěji měla být při večeři zkonzumována lžíce vařené čočky, aby byla příští rok dobrá úroda a spousta peněz. Kdo na Štědrý den nikomu nedá nikomu dar, do roka prý skončí v bídě.[18]

Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky a bývají zapalovány svíčky v lodičkách z ořechových skořápek, které jsou pouštěny v lavóru (velké míse sloužící k mytí, velmi často na metr vysokém samostatném stojanu) s vodou. Rituálem bylo házení střevíce, zda se dívka další rok vyvdá, halekání z brázdy, třesení bezem nebo plotem a poslouchání z které strany štěká pes:[18]

Města jsou vánočně vyzdobena, stejně jako domy a někdy i okna a dveře domů. Adventní svíce na adventním věnci se zapalují postupně jako v jiných zemích. Soboty a neděle tráví lidé, ti kteří tyto dny nemusí trávit prací, svátečně. Často vycházkami do přírody nebo do města, kde navštěvují trhy, muzea, kostely, galerie a jiná hezká místa. Celé období před Vánocemi má sváteční nádech. Během období před Vánocemi obyvatelé uklidí a vyčistí celý dům, nakupují dárky a pečou cukroví. Ve vánočním období jsou v ČR časté koncerty a děti na náměstích mají pod vedením učitelek vystoupení se zpěvem a hrami, ve školách a školkách ukázky prací s vánoční tematikou. Bývají připravovány betlémy, jesličky často se živými herci.

Po Vánocích chodí děti s doprovodem katechetky nebo katecheta dům od domu vybírat peníze na Tříkrálovou sbírku, kterou pořádá Katolická Charita.

Vánoční dárky[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o vzájemném obdarování se objevují již ve starověkém Římě. Nedílnou součástí Vánoc se však dárky staly až v 19. století. Bylo zvykem obdarovávat členy rodiny, ale i služebnictvo. Domácí chasa například dostávala ošacení nebo malou finanční částkou na přilepšení k celoroční mzdě. Dárky se dávaly také žebrákům nebo tulákům bez domova, kteří v době křesťanských svátků zaklepali na dveře bohatších domácností. Na počátku 20. století,[108] v dobách hospodářské prosperity, se pod vánočním stromkem vyjma potřebných věcí stále častěji objevovaly drobnosti a hračky jen pro radost. V chudých letech mezi dárky byly i oděvní součástky.[100]    

Vánoční pokrmy a nápoje[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční pokrmy a nápoje.
Vánočka
Vánoční kapr s bramborovým salátem.

Na Štědrý den matka organizovala aby dcery v kuchyni pekly z „bílé mouky“, koláče „pecaky“, „lopaťaky“ hruškové, zelné,nebo jiné, makovníky, makové bábovky (buchty), a  jablečný štrůdl.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Společná vánoční rodinná večeře se speciálním jídlem je tradičně důležitou součástí oslav Vánoc, ale během svátků se podávají i jiné tradiční pokrmy než obvyklé dny nebo svátky. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem.

Již v rámci příprav na Štědrý den se v Česku peče vánoční cukroví, vánočka a štóla. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice. Vánočka je druh sladkého pleteného pečiva z kynutého těsta. Má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti. Štóla je druh pečeného vánočního moučníku. Má tvar bochníku a pochází z Německa. Uvnitř je zapečené například sušené ovoce a ořechy a z vrchu je štóla posypaná moučkovým cukrem.

Jelikož se podle zvyku nemá do štědrovečerní večeře jíst maso, jako polední jídlo se na Štědrý den podává kuba (také staročeský kuba, černý kuba). Jde o tradiční české jídlo, jehož základem jsou kroupy a houby (zejména stroček trubkovitý).[109]

Hlavním chodem štědrovečerní večeře je v Česku tradičně kapr. Podává se obalovaný a osmažený s bramborovým salátem. Z některých částí (hlava, vajíčka, sperma, vnitřnosti, kosti se zbytky masa) se dělá oblíbená chutná tradiční polévka.

Tradiční uzeninou je vinná klobása.

K oblíbeným nápojům patří svařené víno a vaječný koňak.

Betlémské světlo[editovat | editovat zdroj]

Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě, a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají o 3. neděli adventní (Gaudete) delegacím z celé Evropy; pro české země jej přebírají brněnští skauti, kteří jej rozvážejí v sobotu před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách apod.

Vánoční tradice ve světě[editovat | editovat zdroj]

Vánoce se slaví na mnoha místech po celém světě a to i tam, kde křesťanství nemá silnou tradici či stoupence; slaví se zvláště v Evropě, Americe, Austrálii, Africe a částečně i Asii. Samotná oslava Vánoc se však značně liší s ohledem na historické tradice či víru obyvatel.

Anglie, Kanada, USA[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Santa Claus.

V Anglii a v Severní Americe jsou Vánoce slaveny v duchu náboženské tradice, spojené s obdarováváním bližních dárky, jež jsou rozbalovány 25. prosince ráno. V domácnostech nesmí chybět vánoční stromek, v USA je též oblíbené venkovní zdobení domů vánoční výzdobou, především osvětlením.

Tradičním štědrovečerním pokrmem je nadívaný krocan, případně jiná drůbež. Podává se s pečenými bramborami, zeleninou a brusinkovou omáčkou. Tradičním dezertem je vánoční pudink. Ten se vyrábí dlouho před vánocemi a je díky vysokému obsahu alkoholu velmi trvanlivý. Je nejčastěji vyrobený z oříšků, hrozinek, rumu, vajec, strouhanky, cukru, citronů a švestek. Podává se s koňakem nebo punčem. Jelokož v USA je nadívaný krocan tradičním pokrmem též na Den díkůvzdání, bývá zde v některých oblastech u štědrovečerní večeře nahrazován jiným jídlem. Například ve Virginii se podávají ústřice, šunkové placky a nadýchané oplatky. V některých oblastech na středozápadě s původně skandinávským osídlením se podává tzv. lutefisk (speciálně upravená ryba) s tuřínem. V některých venkovských oblastech může být též podáváno maso ze soba, vačice či křepela.

Dárky v anglosaských zemích roznáší starší mužská postava jménem Santa Claus (ve Velké Británii, Austrálii a jinde též nazývaný Father Christmas, tj. Otec Vánoc), který vozí dárky na saních, v některých podáních tažených soby.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky od Sinterklaase (ve Vlámsku) nebo Saint Nicholase (ve Valonsku). Těm zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska. Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké „vánoční poleno“, ve vlámštině „kerststronk“ a ve francouzštině „la bûche de Noël“. Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser . Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci, kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání „vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček charakterizující obdarovanou osobu – poukazují na ctnost nebo vadu, např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce a zpívajíc koledy.

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Prvním vánočním svátkem je ve Švédsku 13. prosince Den sv. Lucie. Tento svátek se podobá českému Mikuláši. Mladí lidé se v převlečení za anděly a na hlavě ozdobení korunou s hořícími svíčkami vydávají nadělovat dětem cukroví. Typickou vánoční ozdobou je slaměná postavička kozla, ať už je v nadživotní velikosti nebo k zavěšení na stromeček, která se později na Tři krále hází do ohně. Hlavním chodem sváteční večeře je sušená treska s bílou omáčkou, dalším tradičním pokrmem je vörtbröt – kořeněný chléb s hřebíčky a zázvorem. Jako vánoční specialita se podávají i vařené fazole se slaninou a cibulí nebo malé klobásky, kterým se říká julkorv. Po večeři přichází nadělovat dárky přihrblý dědeček Jultomten (Vánoční muž) za pomoci skřítků Julnissarů. Je zvykem na dárky místo jména obdarovaného napsat krátký verš charakterizující danou osobu, která se má podle toho o svůj dárek sama přihlásit.

Polsko[editovat | editovat zdroj]

V Polsku začínají Vánoce večer 24. prosince v okamžiku, kdy se na nebi objeví první hvězda. Poláci slaví svátek sv. Mikuláše 6. prosince, ale tento den Mikuláš přináší dárky jen dětem. Teprve o Štědrém večeru Mikuláš, ale častěji Dzieciątko (dítě Ježíš), Aniołek (Anděl) anebo Gwiazdor (ve Velkopolsku) nechává pod stromečkem dárky pro všechny. Odedávna zvykem jsou také jesličky v kostele, v jejichž pozadí se často místo betlémské krajiny zobrazují polská města a historické stavby. Během svátku se tradičně navštěvují tyto betlémy s celou rodinou. Sváteční stůl nebo i podlaha se zdobí trochou slámy, která má připomínat, že se Ježíšek narodil ve chlévě. Na začátku štědrovečerní večeře se rodina a hosté dělí oplatkou. Je to symbol smíření a příležitost přát si všechno nejlepší. Zvykem je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc, pro případného hosta. Jedná se o aluzi na židovskou tradici vyhrazení místa u pesachového stolu proroku Eliášovi. Samotná večeře se skládá z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Hlavním jídlem je smažený kapr nebo jiná ryba. Před tím se obvykle podává červený boršč s tzv. uszkami (taštičky s houbami, které připomínají tvarem uši), pak pierogi tj. taštičky se zelím a houbami, a jiná postní jídla. V různých částech Polska se jedí různé vánoční pochoutky: např. pro Slezsko je typická moczka, namočený perník s rozinkami, ořechy, mandlí a sušeným ovocem, a také makůvky – rohlíky máčené ve sladkém mléce a obalované v máku. Typická je také kutia, která je části východní tradici a její základem je pšenice, med, rozinky, mandle apod. Na Vánoce se také peče perník. O půlnoci z 24. na 25. prosince se slaví v katolické církvi půlnoční mše – pasterka, která připomíná pastýře, kteří jako první navštívili Ježíše. Zpívají se také koledy.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V Itálii bývají hlavním symbolem Vánoc jesličky. Zpravidla ale nechybí i ozdobený vánoční stromeček (nejčastěji jedle). Konkrétní zvyky a tradice se liší dle rodin a zejména podle jednotlivých měst a regionů. Zejména křesťanské rodiny mají jesličky doma, a na ty v životní velikosti se chodí dívat do kostelů nebo na náměstí. Rodinné betlémy se obvykle dědí z generace na generaci. Vánočním dnem je 25. prosinec. Hlavní slavnostní pokrmy o několika chodech se podávají při večeři 24. 12. nebo při obědě 25. 12., kdy se scházejí celé rodiny. Dárky se rozbalují po večeři 24. 12. (čeká se do půlnoci, kdy začne 25. prosinec) nebo druhý den ráno a leží vedle jesliček nebo pod stromečkem. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause – Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb.

V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice La Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.

Pravoslavné Vánoce[editovat | editovat zdroj]

Ikona „Narození Krista“ od Andreje Rubleva z roku 1405

Ve východní Evropě, a některých asijských zemích, včetně Ruska, jsou slaveny především pravoslavné Vánoce. Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu gregoriánskému kalendáři (25. prosinec juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden gregoriánského). V historii byly Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současném Rusku jsou tak oslavy spojeny spíše s Novým rokem s jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou je Děda Mráz.[110]

Řecko[editovat | editovat zdroj]

V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech, zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24. prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25. prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce. Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky, někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí slaná voda.

Vánoce v umění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoce v umění.
Narození Krista na desce z Vyšebrodského cyklu, kol. r. 1350

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení Vánoc ve výtvarném umění je téměř výhradně doménou malby. Sochařské zpracování je, s výjimkou reliéfního podání a lidových betlémů, velmi vzácné. Umělcem v Česku známým malbami vánočních motivů byl ještě ve 20. století Josef Lada. Jeho typická a často užívaná díla však na počátku 21. století upadly u mladé generace v zapomenutí kvůli nákladům na copyright. Mezi poměrně známé patří disneyovské vánoční postavy. Rozšířeným druhem výtvarného umění s vánočními motivy bylo lidové řezbářství, které se s ohledem na období Vánoc zaměřovalo na loutky a betlémy.

Narození Krista[editovat | editovat zdroj]

Základním vánočním tématem ve výtvarném umění je Narození Krista. To bylo zobrazováno již v raněkřesťanském umění, avšak zpravidla pouze jako součást christologických cyklů.[111] Místo narození není v biblickém textu nikterak popsáno a jedinou indicií je to, že narozený Ježíš byl položen do jeslí. Kristovo narození je proto zpravidla situováno do chléva, respektive do dřevěného přístřešku postaveného pro zvířata, který často (zvláště v pozdní gotice a rané renesanci) bývá vestavěný do trosek rozměrné antické stavby. V oblastech působení Ortodoxní církve se Kristovo narození odehrává zpravidla v jeskyni.[111] Kromě zvířat a svaté rodiny bývají od 14. století obvyklou součástí scény narození Krista klanění pastýřů. Často jsou součástí scény také andělé, kteří buďto v pozadí výjevu zvěstují narození Spasitele, nebo jsou jako pozorovatelé přítomni samotnému betlémskému výjevu.[111]

Klanění tří králů od Albrechta Dürera z roku 1504

Klanění tří králů[editovat | editovat zdroj]

Námětově patří k Vánocům také Klanění tří králů. Motiv hvězdy se objevuje již ve 4. století. Především ve východní církvi se objevují rozsáhlé umělecké cykly zobrazující celý legendický příběh tří králů.[112]

Řada zobrazovaných detailů klanění králů je opět apokryfních. Bible nejenže nezmiňuje jména „králů“ (dle biblického textu má jít o mágy), ale dokonce nezná ani jejich počet, který odpovídá počtu darů a zároveň může symbolizovat tři tehdy známé světadíly (Evropa, Asie, Afrika).[112]

Chronologický přehled[editovat | editovat zdroj]

V českém i evropském gotickém umění byly Vánoční události zpravidla zobrazovány jako součást christologických cyklů. Příkladem je například Vyšebrodský cyklus od Mistra vyšebrodského oltáře. Narození Krista v tomto cyklu obsahuje množství vedlejších ikonografických motivů, což je pro gotické umění obvyklé. Marie zde mj. líbá malého Ježíše jako poukaz na paradoxní situaci, že ji katolická teologie chápe nejen jako Kristovu matku, ale i jako symbol církve tj. nevěstu Kristovu. V popředí výjevu je zobrazen donátor a také nezvyklý apokryfní motiv lázně.

Adorace z Hluboké, kol. r. 1370

Od druhé poloviny 14. století se často pod vlivem sílícího dobového důrazu na Krista objevuje motiv Adorace Krista, kdy se Marie malému Ježíši klaní. Příkladem je Adorace z Hluboké od Mistra třeboňského oltáře.

Na obraze Klanění tří králů od Giotta di Bondone z let 13046 se poprvé objevuje od té doby obvyklé zobrazení betlémské hvězdy jako komety.[113]

V pozdní gotice a rané renesanci jsou často spojovány motivy klanění pastýřů a příjezdu tří králů. Výjevy mívají mnohafigurový komparz, bohatě a podrobně zobrazenou krajinu. Příkladem je nedokončené Klanění tří králů od Leonarda da Vinci. Na obrazech z této doby se také často objevují klečící donátoři. Na klanění tří králů mívají dokonce někdy podobu některého z králů.[112]

Vrcholně renesanční a především barokní zobrazení směřují opět k intimitě a to i na obrazech s mnoha postavami, jako na Klanění tří králů ze Smiřic od Petra Brandla.

V pobarokním sekularizujícím se prostředí se zobrazení Vánočních událostí přesouvá do sentimentální polohy lidového umění, například vyřezávaných betlémů, obsahujících často i stovky figurek, zobrazení řady periferních a zcela anachronických motivů, dějů. Výjimkou přitom nejsou pohyblivé betlémy především z konce 19. století.

Ve „vysokém“ umění se objevují spíše výjimečně. V 19. století například v díle nazarénů, ve 20. století pak v tvorbě některých katolicky orientovaných tvůrců, v Čechách například Bohuslava Reynka.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V anglické literatuře uvedl Vánoce do povědomí Charles Dickens ve svém díle A Christmas Carol (č. Vánoční koleda) z roku 1843. Příběh o lakomém, studeném, necitelném a mrzoutském Ebenezeru Scroogeovi a jeho nápravě poté, co ho navštíví tři duchové o Štědrém večeru redefinoval ducha a význam Vánoc a vyvolal znovuzrození svátečního veselí poté, co puritánské autority v 17. století v Anglii a Spojených státech amerických potlačily předkřesťanské rituály spojené se svátky.

O Vánocích se odehrává počátek jedna z velmi zdařilých pohádek Hanse Christiana Andersena, Sněhová královna. Tato kniha je o Vánocích jeho čtivo, nebo v rozhlasovém zpracování také oblíbená.

V německé literatuře najdeme například novelu Bergkristall (č. Horský křišťál, 1845) od šumavského rodáka Adalberta Stiftera. Jedná se o příběh dvou dětí, sourozenců, kteří se ve vánici na Štědrý den ztratí.

Karel May se věnoval tématu v knize Weihnacht (č. Vánoce, 1897). Jde dobrodružný román, jenž zobrazuje Old Shatterhanda jako hluboce věřícího muže, jenž neustále zdůrazňuje význam víry v životě člověka. Nad Vánocemi a způsobem jejich davové oslavy nebo naopak důvody neslavení v 21. století se humorně zamýšlí John Grisham ve svém románu Skipping Christmas (č. Vánoce nebudou!, 2001).

Česko[editovat | editovat zdroj]

Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.

Karel Jaromír Erben, Kytice, Štědrý den

Téma Vánoc se objevuje především v literatuře z doby národního obrození. Autoři tak šířili české povědomí, kulturu a tradice. Popis Vánoc či vánoční tematiku nalezneme v poezii i próze. Součástí sbírky Kytice (1853) od Karla Jaromíra Erbena je i balada Štědrý den. Dvě dívky se na Štědrý den vydají k jezeru, aby zde podle staré pověry ve vodách jezera spatřily budoucnost. Jedna uvidí svatbu, druhá smrt. Oboje se do roka vyplní. Jan Neruda je autorem básní Romance štědrovečerní (Balady a romance, 1883) a Ukolébavka vánoční (Zpěvy páteční, 1896). Známou báseň Vánoce (Co život dal, 1883) napsal Jaroslav Vrchlický během jednoho ze svých pobytů v Čisté u Rakovníka. Vánoce a vánoční zvyky na českém venkově líčí i Božena Němcová ve své Babičce (1855). Vánoce kupeckého učně v rodině městského obchodníka popisuje Ignát Herrmann ve své povídce Tobiáškův Štědrý den. Bratři Mrštíkové věnovali Vánocům kapitolu ve svém díle Rok na vsi (1903 – 1904). Popisují zde Vánoce na Slovácku na přelomu 19. a 20. století.

Knihy o Vánocích a vánočních zvycích[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na tradice spojené se slavením jsou vydávány knihy s tématikou koled (např kniha Vánoční koledy s nahrávkami a notovým zápisem), vaření vánočních pokrmů (např kniha Nejchutnější vánoční cukroví), nebo zdobení interiérů (Vánoční inspirace, autor Markéta Lukášová). Mezi zdařilé jsou prodejci v 21. století zařazovány díla jako dílo Lucie Kochové Velká kniha o Vánocích nebo Česká vánoční kniha Michaely Zindelové.[114] V 21. století jsou často vydávány knihy obsahující sbírky povídek nebo literárních děl s Vánoční tématikou od renomovaných literárních autorů minulých století.

Televize a film[editovat | editovat zdroj]

Vánoční a předvánoční období je v USA i ve světě jedním z období, kdy se v kinech konají premiéry vysokorozpočtových filmů. Tvůrci si od období svátků slibují větší zisky a vzhledem k blízkosti konce roku i větší naději v boji o nominace na filmovou cenu Oscar.

Existuje mnoho filmů s vánoční tematikou. Příběh A Christmas Carol od Charlese Dickense se dočkal hned několika filmových adaptací. V polovině 20. století si velkou popularitu získal film Zázrak v New Yorku (1947). V 90. letech byla populární série filmů Sám doma (Sám doma (1990), Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (1992) a další tři méně známé filmy).

V televizi se na Vánoce tradičně vysílají pohádky, komedie či show s vánoční tématikou.

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

V Česku patří k nejoblíbenějším vánočním pořadům výpravné filmové pohádky, z klasických například Pyšná princezna (1952), Princezna se zlatou hvězdou (1959), Tři oříšky pro Popelku (1973) či ruský Mrazík (1964), z modernějších pak třeba Nesmrtelná teta (1993), Princezna ze mlejna (1994), Princezna ze mlejna 2 (2000) či Anděl Páně (2005). Celosvětově mezi zdařilé počiny v tomto směru patří televizní zpracování novely Charlese Dickense A Christmas Carol s názvem Duch vánoc (1984), veršovaný Grinch (2000) s Jimem Carreym, animovaný Polární expres (2004) nebo Otec prasátek (2006). Mezi dětmi je v druhé dekádě 21. století velmi oblíbený animovaný film Ledové království (2013).

Seriály[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. prosince 1989 vznikl první díl řádných dvacetiminutových epizod seriálu Simpsonovi, který nese název Vánoce u Simpsonových. Vánoce jsou oblíbeným tématem sitcomů. Například v roce 1989 vznikl vánoční speciál sitcomu Ženatý se závazkyIt's A Bundyful Life (dvoudílná epizoda).

Komedie[editovat | editovat zdroj]

Vánoce jsou nakloněny ztřeštěným taškařicím s mnoha veselými nedorozuměními. Některé komedie s vánoční tématikou jsou oprávněně řazeny mezi horory. Mezi propagované vánoční komedie patří tématická řada Sám doma (pět filmů, 1990 – 2012), ale i Strašidelné Vánoce (1988), Vánoční prázdniny (1989), Rolničky, kam se podíváš (1996), Tehdy o Vánocích (2000), Santa je úchyl! (2003), Ukradené Vánoce (2003), Láska nebeská (2003), Vánoce naruby (2004), Každý den jsou Vánoce (2006), Vezmeš si mě? (2008), Čtvery Vánoce (2008), Velká vánoční jízda (2011).

Do žánru fantasy spadá filmové zpracování románu Terryho Pratchetta Otec prasátek (2006).

U animovaných filmů pro děti jsou v posledních letech oblíbené vánoční speciály známých sérií jako Shrekovy Vánoce (2007), Doba ledová: Mamutí Vánoce (2011) či Šmoulokoleda (2011).

Horory[editovat | editovat zdroj]

Horory na vánoční téma jsou výrazné mísením očekáváním sladkostí a klidu s příběhem plným brutálního násilím a lekačkami. Krev na sněhu esteticky vyniká výrazným kontrastem. Kritici však tvrdí, že kombinování hororu a Vánoc jednoduše komerčně většinou nefunguje. Mnohé vánoční horory se pokouší kombinovat ve vánočním aranžmá komedii a strašidelný příběh.[115]

Do téta kategorie patří filmy jako Černé Vánoce (1974 a remake z roku 2006), Vánoční zlo (1980), Gremlins (1984), Krvavé Vánoce (1984), Silent Night, Deadly Night (1984), Vánoční teror (1989), Santa Claws (1996), Jack Frost (1998), Ďábelský Santa (2005), P2 (2007), Vzácný export (2010), Mrtvoly přicházejí (2011) a další.

Romantické[editovat | editovat zdroj]

Romantika Vánoc podtrhuje happyendy a pomáhá vytvořit tu správnou atmosféru pro zamilované, jako ve filmech Láska nebeská (2003), Max, Katrin a Vánoce se psem (2004) nebo Bláznivé Vánoce (2005).

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomický význam Vánoc.

Vánoce jsou každoročním vrcholem prodejního období pro většinu maloobchodníků v mnoha zemích po celém světě.[116] Prodej se dramaticky zvýší, protože lidé nakupují dárky, dekorace a zásoby k oslavám. Například v USA „vánoční nákupní sezóna“ začíná již v říjnu.[117][118]

V České republice byl podle dostupných údajů nárůst ceny objednávek internetových obchodů (proti běžným měsícům roku) v říjnu 2011 při vánočním prodeji o desítky procent, v listopadu 2011 asi o 300% a v prosinci o 600 %.[117] Naproti tomu v roce 2014 byl v listopadu tento nárůst skokově 43% a září a říjen byly podprůměrné.[119] V roce 2011 Češi utratili za vánoční dárky 15 miliard korun.[118] Průzkum společnosti Era odhadoval, že česká domácnost utratí za dárky v roce 2012 v průměru kolem pěti tisíc korun a průměrná cena dárku dosahuje téměř devět set korun.[118]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rozepře o Vánoce.

Vánoce byly během času předmětem diskusí a útoků z různých zdrojů. Zákaz slavení Vánoc puritány v 17. století v Anglii, Skotsku a anglických koloniích byl veden snahou odstranit zbývající pohanské prvky Vánoc. Zákaz vánočních dekorací radními města Oxford na počátku 21. století a rozhodnutí přejmenovat Vánoce na 'Winter Light Festival' (Svátek zimních světel) bylo vedeno snahou o politickou korektnost a přesné dodržování zákonů.

Školy v Evropě i USA byly terčem protestů, když byly zveřejněny informace (ať už jen podezření či skutečnost), že zakazují zpívat a hrát oblíbené koledy, kvůli jejich náboženskému podtextu.[120]

Iniciativa vegetariánů a veganů „Vánoce bez násilí“ pořádá v Česku každoročně akce směřované proti pěstování kaprů (jakožto i jiných zvířat) pro vánoční večeři.[121] Projekt „Zachraňte Ježíška“ vznikl jako reakce na využívání „nečeských“ vánočních symbolů v kampaních, které jsou cílené především na děti.

Vánoční legendy[editovat | editovat zdroj]

Společná vánoční oslava vojáků znepřátelených armád, 1914.

Vánoční příměří[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční příměří.

Během první světové války se vojáci bojujících stran setkávali a společně slavili vánoce, či dokonce někde sehráli vánoční fotbalové utkání. Vojáci si vyměňovali dary, někdy i adresy, a pili. Často příměří začalo žádostí o možnost pohřbít mrtvé kamarády.[122] Tento příběh je někdy upravován jako dramatické vyprávění v krátkých literárních dílech.

Betlémská hvězda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Betlémská hvězda.

Betlémská hvězda, popisovaná v Matoušově evangeliu, je někdy považována za kometu. Avšak mohlo by jít i o novou hvězdu (novu či supernovu). Konjunkcím planet již dříve byl přikládán velký význam i mezi laiky a je jistá možnost, že krátkodobá konjunkce planet mohla být také jevem, který upoutal pozornost vědců té doby. Možnost, že by šlo o velmi vzácnou konjunkci planet, jenž byla později mylně interpretována, patří k oblíbeným, ačkoliv ostatní možnosti o jaký úkaz na nebi vlastně šlo, rovněž nelze vyloučit.[123]

Kometa zobrazovaná na lidových betlémech byla vytvářena až podle Halleyovy komety, po roce 1301. Odborníci však nemohou vyloučit, že mohla v době Kristova narození být na noční obloze viditelná jiná kometa. Tuto teorii zastává například A.A. Borett (1983).[123] Možnost, že by v té době byla viditelná nová hvězda, v moderní astronomické terminologii buď nova nebo supernova, je považována za pravděpodobnější. Zastáncem této možnosti je například A.J. Morehouse (1978).[123]

Většina astronomů podporuje názor Johannese Keplera, že šlo spíše o konjunkci planet.[123] Význam tomuto úkazu připisuje astrologie, která byla v dřívější době s astronomií nerozlučně spjata. Mudrci od východu tedy mohli být astrology, kteří vykládali ze "znamení na nebi" věštby. Konjunkce je mohla zavést do Betléma. Podle Johanese Keplera v roce 7 před naším letopočtem došlo dokonce k trojnásobné konjunkci planet Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb. To potvrzují i moderní výpočty. K úhlovému přiblížení Jupiteru a Saturnu došlo 29. května, 30. září a 5. prosince téhož zmíněného roku. Podle těchto výpočtů šlo o neobyčejně nápadný úkaz.[123]

Na základě této teorie by se Kristus, jako osoba, narodil koncem léta či na podzim roku 7 před naším letopočtem. Jinou verzi konjukce jako Betlémské hvězdy uvádí R.W. Sinnott.[123]

Vánoce v geografických názvech[editovat | editovat zdroj]

Vánoční ostrov[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční ostrov.

Vánoční ostrov je zámořským územím Austrálie. Nachází se v Indickém oceánu. Ostrov byl mezi mořeplavci znám již na začátku 17. století, název ostrova pochází od kapitána Williama Mynorse, jenž tak ostrov nazval, protože kolem něj 25. prosince 1643 plul.

Kiritimati[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční ostrov (Kiritimati).

Kiritimati pojmenoval jako Vánoční ostrov kapitán James Cook, protože jej objevil na Štědrý den roku 1777. Tento atol se nachází v Tichém oceánu v severním řetězci Liniových ostrovů. Je to největší korálový atol na světě.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jeho životopisec, Eddius Stephen poznamenává, že když Bonifác byl jako misionář v blízkosti Geismaru, v Německu, použil sekeru, kterou udeřil do dubu věnovaného bohu Thorovi. Bonifác skácel strom a Thor jej za to odvážil udeřit. Když se nic nestalo, Bonifác ukázal na mladou jedli mezi kořeny dubu, a vysvětlil, že je to strom vhodnější jako předmět úcty namířený na křesťanské nebe, a pro jeho trojúhelníkový tvar, který připomíná Nejsvětější trojici.
  2. [zelinářku na zelném trhu]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christmas na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Weihnachten na německé Wikipedii.

  1. POSPÍŠIL, Ctirad V.. Čím jsou Vánoce pro křesťany: perspektivou dogmatického profesora [online]. [cit. 2007-11-18]. Dostupné online.  
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha : SPN, 1978. S. 501.  
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník. 3. vyd. Praha : Academia, 1971. S. 677.  
  4. PFEIFER, Wolfgang. Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. 1. vyd. München : Deutscher Taschenbuch Verlag, 1995. ISBN 3-05-000626-9. S. 1549.  
  5. Lk 1 (Kral, ČEP)
  6. Mt 1 (Kral, ČEP)
  7. Lk 2 (Kral, ČEP)
  8. Lk 2 (Kral, ČEP)
  9. Mt 2 (Kral, ČEP)
  10. Mt 2 (Kral, ČEP)
  11. Mt 2 (Kral, ČEP)
  12. Pravda o původu Vánoc [online]. Mary Evans Picture Library. Dostupné online.  
  13. The Triumph of Christianity: Religion as an Instrument of Control, Robert L. Cleve
  14. Vánoce ve středověku
  15. MARTINDALE, Cyril Charles. The Catholic Encyclopedia, Vol. 3/ Christmas. [s.l.] : New York: Robert Appleton Company, 1908. [[http://www.newadvent.org/cathen/03724b.htm Dostupné online.]  
  16. MURRAY, Alexander. "Medieval Christmas" [online]. . Dostupné online.  
  17. MCGREEVY, Patrick. "Place in the American Christmas," [online]. 2007-09-10. Kapitola Geographical Review Vol. 80, No. 1, January 1990 32–42. JSTOR Dostupné online.  
  18. a b c d e f g JAN Z HOLEŠOVA. Pojednání o Štědrém večeru. [s.l.] : [s.n.].  
  19. Dárky [online]. . Dostupné online.  
  20. Staročeské Vánoce [online]. . Dostupné online.  
  21. DURSTON, Chris. Lords of Misrule: The Puritan War on Christmas 1642-60 [online]. History Today. Dostupné online.  
  22. HOUSTON, Rab; HOUSTON, Robert Allan. Scotland: a very short introduction. [s.l.] : Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-923079. S. 172.  
  23. When Christmas Was Banned – The early colonies and Christmas [online]. Apuritansmind.com, 2011-02-24. Dostupné online.  
  24. SMITH, Nancy Thomas. Moravian Christmas in the South. [s.l.] : [s.n.], 2007. ISBN 0-8078-3181-6. S. 20.  
  25. NAVRÁTILOVÁ, Monika. Jak se dříve slavily tradiční české Vánoce [online]. 2012, [cit. 2014-11-28]. Dostupné online.  
  26. a b HERYNEK, Petr. České vánoce [online]. Grada, [cit. 2014-11-28]. Dostupné online.  
  27. a b ZÁBRANSKÝ, Milan. Putování za betlémy České republiky. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  28. ROWELL, GEOFFREY. 'Dickens and the Construction of Christmas'. 43. vyd. [s.l.] : History Today, 1993. S. 17 – 24.  
  29. KELLY, Richard Michael. A Christmas Carol. [s.l.] : Broadview Literary Texts, New York: Broadview Press, 2003. ISBN 1-55111-476-3. S. 9,12.  
  30. Vánoce – kouzelný čas a jejich tradice
  31. a b Štědrý den [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné online.  
  32. Vánoce za první republiky, protektorátu a dědy Mráze
  33. Vánoce (Christmas Day), Velvyslanectví USA
  34. http://www.biblenet.cz/app/b/Luke/chapter/2#v1%7Cnarozen%C3%AD
  35. http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=1712
  36. a b c Historie adventu a vánočních svátků [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  37. a b Liturgický kalendář na rok 2014 [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  38. a b http://deti.vira.cz/Liturgicky-rok-kalendar/Vanoce
  39. Miles, Clement A, Christmas customs and traditions, Courier Dover Publications, 1976, ISBN 0-486-23354-5, p. 272.
  40. Heller, Ruth, Christmas: Its Carols, Customs & Legends, Alfred Publishing (1985), ISBN 0-7692-4399-1, p. 12.
  41. a b c d COLLINS, Ace. Stories Behind the Great Traditions of Christmas [online]. Zondervan, [cit. 2010-04-01]. Dostupné online. ISBN 978-0-310-87388-4.  
  42. Letošní vánoční stromy mohou být rustikální, něžné i bohémské [online]. ČTK, [cit. 2014-12-03]. Dostupné online.  
  43. a b Církevní rok (stručný text) – Advent, Vánoce, I. mezidobí
  44. Symbolika Vánoc: Co možná neznáte
  45. SYMBOLIKA ADVENTNÍHO VĚNCE [online]. Farnost Ostrožská Lhota, [cit. 2014-12-03]. Dostupné online.  
  46. ŠPORKOVÁ, Sylva. Vánoce. [s.l.] : Grada. S. 86.  
  47. ALLHOFF, Fritz; LOWE, Scott C.. Christmas. [s.l.] : John Wiley & Sons, 2010.  
  48. van Renterghem, Tony. When Santa was a shaman. St. Paul: Llewellyn Publications, 1995. ISBN 1-56718-765-X
  49. The Chronological History of the Christmas Tree. [s.l.] : The Christmas Archives. [trees.html Dostupné online.]  
  50. Christmas Tradition – The Christmas Tree Custom [online]. Fashion Era, [cit. 2007-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. [1] Carl Seaburg, Celebrating Christmas: An Anthology, iUniverse, 2003
  52. [2] Gerry Bowler, The World Encyclopedia of Christmas, Random House LLC, 2012
  53. KING, Carol. A Christmas Living Nativity Scene In Sicily. [s.l.] : Italy Magazine, 2012-12-24. [christmas-living-nativity-scene-sicily Dostupné online.] (anglicky) 
  54. Historie – svět [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné online.  
  55. Liturgical Year : Symbolic Lights and Fires of Christmas (Activity) [online]. Catholic Culture, [cit. 2011-12-10]. Dostupné online.  
  56. blog.berchtesgadener-land.com
  57. a b Miles, Clement, Christmas customs and traditions, Courier Dover Publications, 1976, ISBN 0-486-23354-5, p.32
  58. Dudley-Smith, Timothy(1987). A Flame of Love. London:Triangle/SPCK. ISBN 0-281-04300-0. 
  59. Richard Michael Kelly. A Christmas carol p.10. Broadview Press, 2003 ISBN 1-55111-476-3
  60. Bizarní vánoční písně opěvují fotbal, zavařovačky i lehké děvy [online]. . Dostupné online.  
  61. a b c Vánoční hity: Zapomeňte na Štědrej večer, Češi milují Last Christmas [online]. Novinky.cz. Dostupné online.  
  62. VLČEK, Josef. Enya nabízí koledy pro 21. století, i tentokrát dominuje zasněnost [online]. MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, 2008, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.  
  63. a b c d e BRÁZA, Aleš. Kořeny vánoční duchovní hudby [online]. 2009. Dostupné online.  
  64. Helena Vondráčková : Kouzlo vánoc [online]. . Dostupné online.  
  65. Sodoma Gomora v čele se Řezníkem má Zasraný Vánoce! [online]. . Dostupné online.  
  66. informuji.cz
  67. Christmas card sold for record price BBC News, navštíveno 2011-10-28
  68. WAYBACK. The Origin of the American Christmas Myth and Customs [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  69. COLLINS, Ace. Stories Behind the Great Traditions of Christmas. [s.l.] : Zondervan. [url=http://books.google.com/books?id=mo8vgZoROl8C&pg=PT88&dq=giving+gifts+wise+men&hl=en&sa=X&ei=FdGDT_nhC4Orgwfw65XgBw&ved=0CDwQ6AEwADgK#v=onepage&q=giving%20gifts%20wise%20men&f=false Dostupné online.] S. 17.  
  70. a b c Perchta, Perechta, Peruchta, Parychta, Šperechta; NÚLK
  71. a b c Svátek svaté Lucie [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  72. proč svatá Lucie noci upije a dne nepřidá [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  73. Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá: Legenda vypráví o tom, jak si Lucie vydloubne oči a rozpárá dětem břicho!
  74. a b c d e V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  75. Kromě Mikuláše chodila dříve ulicemi i perchta [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  76. Strašidelné Perchty a věštění z polínek - i takové byly staročeské Vánoce [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  77. Národní ústav lidové kultury
  78. BARTOŠ,, Frant.. Moravský Lid. Telč : [s.n.], 1892. S. str. 14..  
  79. Český Lid I. 411. Šilhá B. V. ve sbírce: Vánoce.
  80. a b c Chození s kališem. Sylvestrovští Smítálkové. Vometači. Ometačky. Babí večer. [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  81. a b Mikuláška a další báby [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  82. Malý výběr lidové slovesnosti k zimnímu období (praktická část)
  83. Z Národní Politika, XXIV. č. 224. Feuilleton Dra V. Řezníčka: Romantika Zeleného trhu.
  84. O adventu se věštilo, chodily Barborky, Lucky i Ambrožové a Mikuláš rozdával dárky [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  85. Pozapomenutý "svatý" Ambrož se honil s dětmi po náměstí [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  86. Na Tři krále. [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.  
  87. http://www.nulk.cz/ek-obsah/veselechvile/sv2/html/kniha/texty/0024-0024.htm Fr. Bartoš, Moravský lid 1892, atr. 24.
  88. a b Forbes, Bruce David, Christmas: a candid history, University of California Press, 2007, ISBN 0-520-25104-0, pp. 68–79.
  89. a b c d e LENDERING, Jona. Saint Nicholas, Sinterklaas, Santa Claus [online]. 2008-11-20, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. Mikkelson, Barbara and David P., „The Claus That Refreshes“, Snopes.com, 2006.
  91. ROSENFELD |URL= HTTP://WWW.NPR.ORG/BLOGS/BRYANTPARK/2007/12/AMERICAS_NEXT_TOP_SANTA_1.HTML, Win. America's Next Top Santa. NPR. 2007. ...Father Christmas – but this Santa also goes by the name Jonathan Meath.....  
  92. GEORGANTOPOULOS, Mary Ann. Miracle on Mass. Ave.: City Santa takes suit seriously. Boston Globe [online]. 2007 [cit. 2012-11-22]. ...Meath, who is in his first year of being a full-time Santa, makes appearances around Massachusetts at places such as Swing City in Newton..... Dostupné online.  
  93. History of the Society The Saint Nicholas Society of the City of New York
  94. JONES, Charles W.. Knickerbocker Santa Claus. The New-York Historical Society Quarterly [online]. . Svazek XXXVIII.  
  95. Charles W. Jones, Saint Nicholas of Myra, Bari, and Manhattan: Biography of a Legend (Chicago: U of Chicago P, 1978).
  96. HAGEMAN, Howard G.. Review of Saint Nicholas of Myra, Bari, and Manhattan: Biography of a Legend' [online]. Princeton: Theology Today - Princeton Theological Seminary, 1979, [cit. 2008-12-05]. Číslo vydání 36. [v36-3-bookreview15.htm Dostupné online.]  
  97. Harper, Douglas, Christ, Online Etymology Dictionary, 2001.
  98. St. Basil (330–379) [online]. Skiathosbooks.com, [cit. 2012-02-03]. [saints_basil.htm Dostupné online.] (anglicky) 
  99. Matera, Mariane. „Santa: The First Great Lie“, Citybeat, Issue 304
  100. a b c d e 5 Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm Pánbu, všichni svatí a ti druzí [online]. [cit. 2014-12-15]. Dostupné online.  
  101. Vánoční stromek [online]. . Dostupné online.  
  102. Tradice betlémů [online]. [cit. 2007-11-18]. Dostupné online.  
  103. ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní eské písn a říkadla [online]. 1864, [cit. 2014-12-15]. Dostupné online.  
  104. Co nevíte o českých Vánocích [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.  
  105. Smilovat se nad kaprem většinou znamená jeho konec [online]. [cit. 2014-12-14]. Dostupné online.  
  106. 6 Vánočních pověr: Žádné praní a pozor na dopisy! [online]. [cit. 2014-12-14]. Dostupné online.  
  107. Hospodářská a kulturní studia (HKS) [online]. [cit. 2014-12-14]. Dostupné online.  
  108. http://blog.obchod-s-darky.cz/vanocni-darky-odkdy-a-proc-si-je-davame
  109. Štědrý den v Čechách [online]. Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach, [cit. 2008-12-01]. Dostupné online.  
  110. Vánoce ve světě - jiný kraj, jiný mrav [online]. [cit. 2007-11-23]. Dostupné online.  
  111. a b c ROYT, Jan: Slovník biblické ikonografie, Karolinum, Praha 2006, S. 164–167
  112. a b c ROYT, Jan (cit. v pozn. 7) S. 110–113
  113. http://www.komety.cz/article.php3?sid=186
  114. VÁNOCE: NEJZAJÍMAVĚJŠÍ KNIHY O VÁNOCÍCH [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné online.  
  115. Top 10: Vánoční horory, Eduard Spáčil, 2010-12-26
  116. Obchodníci odstartovali povánoční výprodeje a silvestrovské nabídky [online]. iDnes. Dostupné online.  
  117. a b Vánoční nákupy mall.cz
  118. a b c Češi utratí za vánoční nákupy na internetu až 18 miliard korun Zdroj: http://finance.idnes.cz/cesi-utrati-za-vanocni-darky-18-miliard-korun-fz9-/viteze.aspx?c=A121030_141415_viteze_zuk [online]. iDnes, 2012-11-01, [cit. 2014-11-24]. Dostupné online.  
  119. Předvánoční období se za posledních 5 let prodloužilo o měsíc [online]. 2014-11-20. Dostupné online.  
  120. U.S. Supreme Court declines appeal of ban on religious music at N.J. schools, Jeanette Rundquist, 2010
  121. Vánoce bez násilí
  122. Demystifying the Christmas Truce
  123. a b c d e f GRYGAR, Jiří. Astronomie a data biblických událostí [online]. Víra.cz, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-133-7.  
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha : Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra) Dostupné online. - kapitola Štědrý den v radnici staroměstské.  
  • PAVEL, Körber. Praha ve dne v noci : Líčení pražského života slovem i obrazem. Svazek 1. [s.l.] : Körber. Dostupné online.  
  • ZEMAN, Jiří. Hoj ty štědrý večere, aneb jak se slavily Vánoce ve Staré Praze. 2. vyd. Třebíč : Akcent, 2011. - kapitola Vánoce.  
  • ZÍBRT, Čeněk. Hoj, ty štědrý večere : Od vánoc koledou do Nového roku. Praha : Šimáček, 1910. Publikace českého kulturního historika, folkloristy a etnografa zachycující obyčeje, pověry, zábavy a slavnosti českého lidu v době Vánoc od Štědrého dne do svátku Mláďátek 28. prosince.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
Štědrý den Narození Páně Svátek sv. Štěpána Svátek sv. Jana Svátek Mláďátek Svaté rodiny Oktáv Narození Páně Zjevení Páně Křtu Páně
Český liturgický kalendář