Evangelium podle Matouše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Matouš
Evangeliář abatyše Ady, kolem 800.

Evangelium podle Matouše (zkratka Mt nebo Mat) je jedno ze čtyř kanonických evangelií a v pořadí první kniha Nového zákona. Spolu s evangeliem Markovým a Lukášovým patří mezi tzv. synoptická evangelia. Evangelia se obvykle datuje dle badatelů do rozmezí od 40 až do 133 n. l. Místem sepsání byla pravděpodobně syrská židokřesťanská komunita, snad v Antiochii.

Má se za to, že podobně jako ostatní evangelisté, i autor prvního evangelia sesbíral různé materiály pojednávající o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista a sestavil z nich ucelené vyprávění. Matoušovo evangelium je ze všech čtyř evangelií nejtěsněji spjato s židovskou starozákonní tradicí a snaží se ukázat, že Ježíš Kristus pochází z Davidova rodu (viz Mt 1, 1 (Kral, ČEP)) a že je očekávaný Mesiáš. Proto se soudí, že bylo určeno křesťanům ze židovského prostředí.

Autorství a vznik[editovat | editovat zdroj]

Sv. Matouš
Codex aureus, 8. stol., Stockholm

Evangelium podle Matouše obsahuje mnoho textů, které jsou synoptickým evangeliím společné.[1] Většina badatelů soudí, že autor používal Evangelium podle Marka a dnes již ztracený soubor Ježíšových výroků či logií, který se označuje jako Q (z něm. Quelle, pramen). Přitom Markovo pořadí důkladně změnil, patrně proto, že chtěl zdůraznit své poselství o Ježíšovi jako Mesiáši.[zdroj?] Jiní naopak vychází z předpokladu, že Marek napsal své evangelium později (podle některých badatelů Marek 60-65 n. l. zatímco Matouš asi 41 n. l.). Také pro Marka je podle starověké tradice považován jako hlavní zdroj Petr [2] [3] [4] Tudíž není příliš pravděpodobné, že by se mohl pro Matouše stát zdrojem. Podobně i použití sbírky logií Q je v prvé řadě hypotetické.

Z celkového počtu 1071 veršů je zde 387 společných s evangeliem Markovým i Lukášovým, 130 pouze s Mk a 184 pouze s Lk; 370 veršů se vyskytuje jen u Mt.[zdroj?]

Například Ježíšův rodokmen (Mt 1, 1 (Kral, ČEP)) u Matouše je jiný než podle (Lk 3, 23 (Kral, ČEP)) i když oba popisují jeho původ přes adoptivního otce Josefa. Mezi další události uvedené pouze v tomto evangeliu patří Josefova reakce na Mariino těhotenství Mt 1, 19 (Kral, ČEP) a to, že se Josefovi ve snu objevil anděl Mt 1, 20 (Kral, ČEP), návštěva astrologů, útěk do Egypta, zavraždění chlapců v Betlémě i v okolí a sen Pilátovy manželky, který se týkal Ježíše Mt 27, 19 (Kral, ČEP), příkaz s vysláním učedníků “do celého světa”, a další. V mnoha dalších verších, které popisují stejné události jako u ostatních evangeliích přidává podrobnosti. Například v úsecích tzv. Kázání na hoře (Mt 5-7) nebo řada podobenství v Mt 13. Celkově obsahuje Matoušovo evangelium 40 % materiálu, který není v ostatních třech evangeliích.

Autorem evangelia je podle tradice apoštol Matouš, syn Alfeův, původně celník, o jehož povolání se píše v Mt 9,9 a 10,3 (paralela v Mk 2, 14 (Kral, ČEP) a v Lk 5, 27 (Kral, ČEP). To je také patrně důvod, proč se Matoušovo evangelium obvykle řadí jako první. Ale už nejstarší známé rukopisy evangelií mají nadpis “podle Matouše” (Marka, Lukáše, Jana). Někteří badatelé pokládají konečný stav textu většinou za dílo neznámého autora, zatímco jiní hájí tradiční výklad a starší datum vzniku.[5] O vzniku evangelia cituje Eusebios z Kaisareie Papiův výrok: „Matouš psal výroky Páně v hebrejštině“[6], spíše však v aramejštině. Papias zemřel kolem roku 140 a – stejně jako Klement Alexandrijský, Órigenés a svatý Jeroným - snad měl na mysli právě spis Q. Většina současných biblistů ovšem považuje za původní jazyk knihy řečtinu.[7] Případně existuje domněnka, že ji do hovorové řečtiny - koiné - přeložil sám Matouš.

Struktura evangelia[editovat | editovat zdroj]

Zatímco v mnoha detailech se navržené osnovy evangelia liší,[8] většina teologů rozeznává v Evangeliu podle Matouše pět rozsáhlých promluv Ježíše, z nichž každá je ukončena větou „Když Ježíš dokončil tato slova,...“.[9] Kromě těchto promluv jsou zde obsažena mnohá vyprávění o životě Ježíše, ve kterých se jeho učení i skutky navzájem prolínají. Osnova knihy:

kapitoly obsah[10]
1-4 narození Ježíše, počátek jeho veřejné služby
5-7 promluva 1: Kázání na hoře (Ježíšovo poselství lidem)
8-9 Ježíš uzdravuje a zve do Božího království
10 promluva 2: Misijní vyslání Ježíšových učedníků
11-12 odmítnutí Ježíše lidmi
13 promluva 3: podobenství o Božím království
14-17 přijetí Ježíše jeho učedníky
18 promluva 4: o hříchu a odpuštění
19-23 Ježíš zve do království, čelí opozici
24-25 promluva 5: o přicházejícím soudu a konci světa
26-28 Ježíšovo zatčení, ukřižování a vzkříšení

Obsah evangelia[editovat | editovat zdroj]

Matouš vysvětluje Ježíšův původ rodokmenem, ve kterém figuruje Abraham i král David: tak ukazuje, že Ježíš se narodil v té rodové linii, ze které na základě židovských spisů má přijít Mesiáš.[11] Příběh o panenském početí zdůrazňuje nadpřirozený původ Ježíše (Mt 1,18). Přicházejí mudrci z východu, aby Ježíše uctili jako krále (Mt 2,1-12). Josef s Ježíšem a Marií prchají před králem Herodem do Egypta (Mt 2,13-23). Pak Evangelium podle Matouše pokračuje, když Ježíš ve věku asi 30 let přijímá křest od Jana Křtitele (Mt 3), odolává Ďáblovu pokušení na poušti (Mt 4,1-11) a začíná své veřejné působení v Galileji (Mt 4,12-25), kde povolává své první učedníky. Matoušovo evangelium syntetizuje Ježíšovo poselství do výzvy k pokání a hlásání božího království:

Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.
— Mt 4, 17 (Kral, ČEP)

Nejznámější a nejcitovanější částí Matoušova evangelia je pak Kázání na hoře (Mt 5--7), které je uvozeno blahoslavenstvími.

Samostatný článek: Kázání na hoře

Dále není obsah evangelia řazen přísně chronologicky, ale tematicky.[12] Ježíš potvrzuje svými skutky, že jeho autorita nespočívá jen ve slovech a jeho pozvání do Božího království není planým slibem -- uzdravuje nemocné, utišuje bouři pouhým slovem, vyhání démony (Mt 8--9). Vysílá své učedníky do vesnic v Izraeli se zprávou o příchodu Božího království (Mt 10), s vidinou budoucích sporů se židy, které jeho učení vyvolá:

Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
— Mt 10,16

Odpovídá na pochybnosti Jana Křtitele poukazem na to, že skutky uzdravování byly o Mesiáši rovněž prorokovány (Mt 11,1-6). Kárá lidi za jejich nevíru tváří v tvář zázrakům (Mt 11,20-24). Odpovídá na výtky farizeů, že porušuje židovský sabat a že vyhání démony ve jménu Belzebula, knížete démonů (Mt 12). Kvůli rostoucí opozici začíná mluvit na veřejnosti v podobenstvích (Mt 13).[13] Dozvídá se o smrti Jana Křtitele (Mt 14,1-14), sytí několikatisícový dav zázračným znásobením pěti chlebů a dvou ryb (Mt 14,15-21), chodí po vodní hladině (Mt 14,22-33). Následuje další spor Ježíše s farizeji, když se Ježíš staví proti židovskému rituálnímu pojetí čistoty:

Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a rozumějte: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje."
— Mt 15, 10–11 (Kral, ČEP)

Navzdory znamením, která Ježíš činí (rozmnožení chleba, uzdravování [Mt 15]) a jeho učení nejsou stále farizeové, učitelé židovského zákona a saduceové přesvědčeni, že je Mesiáš, a žádají od něj „znamení z nebe“ (Mt 12,38-42; Mt 16,1-12).[14] Ale učedníci Ježíši otevřeně vyznávají ústy apoštola Petra, že jej jako Mesiáše přijali (Mt 16,13-20). Nato Ježíš potvrzuje jejich vyznání při proměnění (Mt 17,1-8) Ovšem ani učedníci samotní nerozumí Ježíši a povaze jeho mesiášství -- zatímco přemýšlejí, jakou pozici po boku Ježíše dostanou oni sami v přicházejícím království (Mt 18,1-4; Mt 20,20-23), Ježíš začíná mluvit o svém blížícím se utrpení[15], učí o službě, nikoli nadvládě (Mt 20,24-28). Přitom zmiňuje význam své smrti jako vykoupení (Mt 20,27-28) k věčnému životu (Mt 19,16-22) a odpuštění hříchů (Mt 26,28). Mluví o vážnosti hříchu, ale též ukazuje na odpuštění (Mt 18). Následuje další diskuse s farizeji o Ježíšových názorech na Mojžíšův zákon (Mt 19,3)[16], při setkání s bohatým mladíkem vyučuje o vztahu k majetku:

Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."
— Mt 19,23n.

Kapitoly 21-28 popisují poslední týden Ježíšova života v Jeruzalémě. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma s velkou slávou a popularitou u lidí (Mt 21,1-11) a začíná uzdravovat a vyučovat v jeruzalémském chrámu. Říká, že Boží království je pro všechny národy, nejen pro židy (Mt 21,28-32). Velmi otevřeně říká židovským představitelům slova soudu (Mt 21,33-46) za to, že v jeho osobě Mesiáše nerozeznávají. Velmi příkrým podobenstvím farizeům a židovským představitelům sděluje, že přišel čas, aby jej jako Mesiáše uznali (Mt 22,1-14). Říká jim, že sami ještě do Boží království nevešli, že také potřebují odpuštění, protože se zdají dokonalí jen navenek (Mt 23).[17] Svým učedníkům sděluje proroctví o zničení chrámu (Mt 24,1-2) a připomíná, že až přijde Mesiáš v budoucnu, tak bude soudit všechny lidi (Mt 25,31-46). Velekněz Kaifáš a další židovští představitelé se dohodnou, že Ježíše zatknou a zabijí (Mt 26,1-5). Jidáš se jim nabídne, že je k Ježíši dovede tajně při vhodné příležitosti (Mt 26,14-16). Při poslední večeři před svou smrtí Ježíš ustanovuje Večeři Páně (svátost eucharistie). Je zatčen v Getsemanské zahradě (Mt 26,36-56), předveden před velekněze a odsouzen (Mt 26,57-66) za rouhání, že se prohlásil za Mesiáše, Božího syna, rovného Bohu (Mt 26,64-66). Římský místodržitel Pilát vydal příkaz k ukřižování Ježíše (Mt 27,11-26), které bylo téhož dne neprodleně provedeno (Mt 27,27-50). Mrtvý Ježíš je uložen do hrobu a hlídám římskou stráží (Mt 27,62-66). Dva dny nato se jde skupinka žen podívat k hrobu a setkají se s andělem, který jim sděluje, že Ježíš byl vzkříšen ze smrti, i se vzkříšeným Ježíšem (Mt 28,1-10). Židovští představitelé uvádějí do oběhu vysvětlení, že Ježíšovo tělo ukradli jeho učedníci (Mt 28,11-15). Vzkříšený Ježíš pověřuje apoštoly, aby mu šli do celého světa získávat učedníky (Mt 28,16-20):

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.
— Mt 28,19n.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz též článek synoptická otázka
  2. Církevní dějiny, Eusebius, VI, 25
  3. The Ante-Nicene Fathers, sv. III, s. 350
  4. Církevní dějiny, III, 39
  5. Carson D.A., Matthew Vol.1 (viz Literatura), s.20, udává dataci nejpozději 66 n.l.; Davies W. D., Allison, D. C. Matthew 1-7, Introduction, s. 138, datují 70 - 100 n. l., pravděpodobně 80-95 n.l.
  6. Církevní dějiny, III, 40-
  7. TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona. str. 91.
  8. Carson, D.A.: Matthew Vol. 1, str. 51: žádná osnova není vyčerpávajícím vysvětlením, ale pouze vodítkem k obsahu.
  9. Mt 7,28; 11,1; 13,53; 19,1; 26,1.
  10. na základě knihy Allison, Davies, Mt 1-7, s. 60.
  11. Mt 1, 1 (Kral, ČEP) ... Abrahamovi Bůh slíbil v Gn 12, 1-3 (Kral, ČEP), že v jeho potomstvu dojdou požehnání všechny národy; králi Davidovi v Zkratka biblické knihy není uvedena v požadovaném formátu. Zkratky knih jsou vypsány na stránce Šablona:Citace bible.[[|1 Par]] 17, 11-14 (Kral, ČEP) Bůh slíbil, že jeho potomek se stane králem v království, které nebude nikdy zničeno.
  12. Jak už bylo řečeno v části Autorství -- např. viz CARSON, Vol.1, s.196
  13. Tématem podobenství v Mt 13 je neustále Boží království a pozvání do něj
  14. Ježíš odpovídá, že jim dá pouze znamení proroka Jonáše -- má na mysli své vzkříšení.
  15. Předpovědi utrpení viz Mt 16,21-23; 17,9-13; 20,17-19; 26,1-2
  16. Na několika místech knih je řečeno, že farizeové Ježíše pokoušeli (Mt 16,1; 19,3), chtěli mu nastražit léčku (Mt 22,15), hledali křivé svědectví (Mt 26,59) - znamená to, že hledali jen důvod, proč Ježíše odmítnout, nenaslouchali jeho slovům a skutkům nestranně; důvody jejich odmítnutí Ježíše byly morální, nejednalo se o nestranné zvážení argumentů ... DAVIES, ALLISSON, Matthew 19-28, s.524 (viz Literatura)
  17. Matoušova ostrá slova nesmíme chápat jako projevy antisemitismu; jeho důvody byly historické, teologické a duchovní, nikoli rasové; za smrt Ježíše vinil židy i římany; novozákonní autoři hodnotí lidi na základě jejich reakce na Ježíše, nikoli na základě jejich rasy ... CARSON, Vol.2, s.552 (viz Literatura)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CARSON, D. A; MOO, Douglas J. Úvod do Nového zákona. Praha : Návrat domů, 2008. 700 s. ISBN 978-80-7255-165-1.  
  • DOUGLAS, J. D, a kol. Nový biblický slovník. 2. vyd. Praha : Návrat domů, 2009. 1243 s. ISBN 978-80-7255-193-4.  
  • POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha : Vyšehrad, 1993. 333 s. ISBN 80-7021-052-4.  
  • M. Hájek, Evangelium podle Matouše 1/2. Praha: Kalich 1995. ISBN 80-7017-924-4
  • D. J. Harrington, Evangelium podle Matouše. Praha 2003
  • M. Limbeck, Evangelium podle Matouše. Kostelní Vydří 1996
  • G. Hörster, Úvod do Nového zákona. Praha 1994
  • J. Merell, Úvod do Nového zákona. Praha 1991
  • L. Tichý, Úvod do Nového zákona. Svitavy 2003
  • CARSON, D.A.. Matthew, Vol.1, the Expositor's Bible Commentary. [s.l.] : Zondervan, 1984. 320 s. ISBN 0310499615. (anglicky) 
  • CARSON, D.A.. Matthew, Vol.2, the Expositor's Bible Commentary. [s.l.] : Zondervan, 1984. 272 s. ISBN 0310499712. (anglicky) 
  • DAVIES, W. D.; ALLISON JR., D. C.. Matthew 1-7: a Critical and Exegetical Commentary on the Gospel According to Saint Matthew. [s.l.] : T. & T. Clark Publishers, 1988. 731 s. ISBN 0567083551. (anglicky) 
  • DAVIES, W. D.; ALLISON JR., D. C.. Matthew 8-18: a Critical and Exegetical Commentary on the Gospel According to Saint Matthew. [s.l.] : T. & T. Clark Publishers, 1991. 807 s. ISBN 0567083659. (anglicky) 
  • DAVIES, W. D.; ALLISON JR., D. C.. Matthew 19-28: a Critical and Exegetical Commentary on the Gospel According to Saint Matthew. [s.l.] : T. & T. Clark Publishers, 1997. 789 s. ISBN 0567083756. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]