Syrští křesťané
Syrské církve představují kulturně a jazykově vyhraněnou součást východního křesťanstva. Dnes tuto část křesťanstva, jehož lze hledat především na Blízkém východě, představuje množství středovýchodních a indických církví.
Obsah |
Dějiny[editovat]
Syrští křesťané jsou dědici tradic, vázaných především na syrštinu, jeden z aramejských dialektů. Syrština coby semitský jazyk je bližší hebrejštině a židovské a mezopotámské kultuře. Syrští křesťané také na rozdíl od řecky a latinsky hovořících křesťanů nežili v římské či byzantské říši, které postupně křesťanství přijaly, a byli tak často vystaveni pronásledování.
Politickým a kulturním střediskem syrských křesťanů byla Antiochie, která se také stala sídlem patriarchátu. Antiošský patriarchát byl sice silně helénizován, nicméně syrsky hovořícími kulturními středisky se stala města Edessa, Nisibis a Ktésifón.
Mezi rané syrské literární památky patří Taciánův Diatessaron, harmonizace čtyř kanonických evangelií a syrský překlad bible, Pešitta. Mezi další významná díla patří Nauka Addajova, spisy Afraatovy, Efrémovy a Izáka z Antiochie.
V 5. století dochází k prvnímu rozdělení mezi křesťany žijícími v sásánovské Persii a římské říši kvůli nestoránskému schizmatu, a to jak z teologických, tak politických příčin. Ktésifón se poté stal hlavním střediskem Asyrské církve Východu.
Po Chalkedonském koncilu mnoho syrských křesťanů rozhodnutí tohoto koncilu nepřijalo. Antiochijský patriarchát byl v této otázce rozdělen a byla narušena jednota jeho společenství. Křesťané, kteří přijali rozhodnutí Chalkedonu, jsou zváni jako melchité (ze syrského ܡܠܟܐ malká král, tj. císařská strana), zatímco odpůrci chalkedonské christologie byli označeni jako monofyzité (ti, kdo věří v jednu přirozenost Kristovu) či jakobité (jakobitská pravoslavná církev, srov. Jakub Baradaios). Mezi oběma stranami se ocitla maronitská katolická církev, která nicméně tvrdí, že vždy zůstala ve společenství katolické církve s římským biskupem, papežem.
Během staletí některé z těchto církví přešly do společenství s katolickou církví a staly se východními katolickými církvemi, malankarská syrská církev Mar Thoma pak navázala společenství s anglikánskými církvemi. Některé ze syrských církví již syrštiny při bohoslužbě neužívají.
Církve vycházející ze syrské tradice[editovat]
- Západosyrský ritus
- Syrská pravoslavná církev — orientální církev, která nepřijala Chalkedonský koncil, antiochijský patriarchát
- Malankarská jakobitská syrská pravoslavná církev — orientální církev, která nepřijala Chalkedonský koncil v Indii
- Malankarská pravoslavná syrská církev — autokefální orientální církev, která nepřijala Chalkedonský koncil, v Indii
- Syrská katolická církev — východní katolická církev
- Maronitská katolická církev — východní katolická církev v dnešním Libanonu
- Syrsko-malankarská katolická církev — východní katolická církev v indickém státě Kérala
- Syrská pravoslavná církev — orientální církev, která nepřijala Chalkedonský koncil, antiochijský patriarchát
- Východosyrský ritus
- Orientální církve:
- Asyrská církev Východu — někdy též označovaná jako nestoriánská
- Chaldejská katolická církev — východní katolická církev
- Syrsko-malabarská katolická církev — východní katolická církev v indickém státě Kérala
- Malankarská syrská církev Mar Thoma — východní církev, součást anglikánského společenství
- Orientální církve:
V moderní době se o průnik do syrské oblasti snaží i množství protestantských denominací, takže v oblasti vznikají nová protestantská uskupení, např. asyrská letniční církev. Tato společenství však nejsou obyčejně řazena mezi orientální církve, k nimž se syrští křesťané obvykle přiřazují.
Literatura[editovat]
- (slovensky) Caban P., Sýrska liturgia v prostredí katolíckej tradície, Teologické texty 23 (2012), 3, 121-123.
