Komunita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Komunita (z lat. cum – spolu, mezi sebou a munere – darovat) je společenství živých bytostí, které sdílejí určitou oblast (omezenou prostorově, jejich společnými zájmy apod). Jednotlivé živé bytosti mohou být rostliny, zvířata nebo lidé, kteréhokoliv druhu nebo velikosti. Komunitu charakterizuje zejména sdílená vzájemná interakce, vycházející například ze společných potřeb nebo zájmů. Komunity se obvykle vytvářejí na jednom konkrétním místě (lidská komunita může být třeba obyvatelstvo obce, může se ale jednat i o spolek, rodovou osadu, občanské sdružení, církev, školu, společenský klub či firmu), zejména s rozšířením internetu však toto omezení přestávájí platit (například komunity na diskusních fórech, linuxová komunita nebo narůstající komunita kolem otevřené encyklopedie Wikipedie), nicméně každá skutečná lidská komunita je vždy založena na vzájemném fyzickém styku více živých lidí, nikoliv na virtuálně fiktivním prostředí omezené na pouhou elektronickou komunikaci (definice komunity založená pouze na internetové či jiné elektronické komunikaci může být ze sociologického hlediska značně problematická).[zdroj?]
KOMUNITA je pojmem, jenž je užíván v opozici vůči pojmu společnost. To znamená, že komunita je uzavřené společenství individuí, které kolem sebe vytvořilo polopropustné hranice. Do komunity vstupuje a stává se její součástí každý, kdo se chce aktivně účastnit její činnosti a mít užitek ze společné práce či aktivity. Komunita je slovo, které pochází z latiny. Communitas znamená přeloženo pomocí latinsko-českého slovníku společenstvo (í). Komunita je společenství stejně smýšlejících různorodých lidí, kteří se rozhodli společně s ostatním členy komunity trávit určitou část svého vymezeného času. „Za nejdůležitější znak komunity je považován pocit solidarity a sounáležitosti mezi lidmi.“ (Bauman, 1996 in Špatenková a kol.). „Komunita tak naplňuje lidskou potřebu někam patřit. Komunita je pocit sounáležitosti jejích členů, zájem jeden o druhého a o celou skupinu a společná víra, že potřeby členů komunity budou naplněny skrze pospolitost.“ (Špatenková) Pospolitost je také často spojována s očekáváním vzájemné pomoci. (Kropotkin, 1922 in Špatenková). V tradičních společnostech tedy asi k roku 1845 lze slovo komunita vnímat jako to co označuje sociální (společenské) útvary (společenstva) a to jako stav kněžský, šlechty, vojenský, městský, selský, cechy atd. Komunita byla místem, ve kterém její člen mohl prožít celý život, aniž by se cíleně kontaktoval s nekomunitním, vnějším okolím. Komunita v tradičních společnostech dříve označovala soudržné a samostatné sociální útvary, ve kterých byli její členové poutání nejen narozením, ale i potřebou společného zajišťování potravy a nutností společné obrany. (Keller 1992) Oproti tomu v moderních společnostech komunita označuje společenstvo lidí, kteří uspokojují své potřeby samostatně a komunitu vyžadují jenom pro uspokojení svých koníčků anebo zájmů.
ROZPAD KOMUNIT? Nejsilněji se prosazují hlasy autorů, kteří navrhují transformaci pojmu komunita do konceptu sociálních sítí. Komunita podle jejich názorů přestává být založena na společném původu nebo geografické blízkosti. Lidé vytvářejí sociální sítě, které přesahují sousedské hranice, ale jsou založeny na společných zájmech a aktivitách. Sociální sítě jsou pružné a proměnlivé. Sociologové (Calhoun, Light a Keller, 1994 in Špatenková a kol.) vyslovují tři možné názory na to, jak urbanizace ovlivnila komunitu. 1) V městské populaci není komunita možná 2) Pocit komunity přetrvává i mezi obyvateli velkých měst 3) Urbanizace dala vzniknout novému druhu komunity, který není založen na geografické blízkosti lidí
DNEŠNÍ CHÁPÁNÍ POJMU KOMUNITA Komunita je v současnosti nejčastěji vymezována na základě sdílené lokality či sdíleného zájmu. Existují tři kategorie vymezení pojmu komunity v moderní společnosti. (podle Wilmott in Popple, 1995 in Špatenková) 1) Komunita definovaná lokalitou, teritoriem 2) Komunita zájmů 3) Komunita složená z lidí, které spojují společné podmínky nebo problém Procesy globalizace a postmodernismu jsou spojovány s fenomény ztráty sociálních jistot, kterou zaručovaly instituce, jako je rodina a komunita. Postmoderní svět se tak stává světem rizika a nejistoty. (Prof. Jan Keller přednáška 7. 11. 2008, Ostravská univerzita)
SEEN COMMUNITY (Viditelná komunita) V moderních společnostech tedy asi od roku 1815 vzniká nebývalé množství komunit např. komunity, jež většinou charakterizuje buď společná potřeba (např. svazek obcí Luže), nebo společné zájmy (např. Obec spisovatelů), profesní příslušnost (lékařská komunita) anebo etnická a náboženská příslušnost (židovská komunita). Komunity mohou vznikat na omezeném prostoru (Dámský historicko-společenský klub Praha). Nebo ve virtuální realitě, právě vznik internetu a jeho postupné rozšíření dal vzniknout novému a dosud netušenému pojmu a to virtuální komunity. Tato společenství můžeme dělit například podle užití operačního systému nebo konkrétního software tzv. uživatelské komunity (Linuxová komunita, Windows Vista:komunita) anebo společného zájmu viz Last.fm - světová hudební komunita anebo narůstající virtuální komunita kolem serveru <http://libimseti.cz> nebo <http://cs.wikipedia.org/>). Zvlášť virtuální komunity boří mýtus, že každá komunita musí být vždy založena na vzájemné interakci fyzicky přítomných lidí. Řekněme, že jsme dosud hovořili o komunitách společností přijímaných lidí, tedy komunity, do kterých lidé vstupují rádi a s ochotou a s dobrými úmysly a nějakou vizí, zejména prospět sobě a obci, městu či regionu nebo škole či univerzitě, ale existují také jiné komunity, například společenství vytvořená ostrými nástroji státu (vězeňská komunita) nebo komunity vytvořené životními okolnostmi jejich členů (narkomanská komunita) či revoltující komunity (komunita Greenpeace, komunita nacionalistů). Všechny dosud uvedené komunity jsou řekněme viditelné (ve smyslu vnímané) komunity (seen community). Existují ale i jiné komunity.
UNSEEN COMMUNITY (Neviditelná komunita) Neviditelná (ve smyslu neviděná, nespatřená a nepřijímaná) komunita (unseen community). Pro každou komunitu je žádoucí, aby její projevy, vyjádření a činy nebo výsledky její činnosti a práce, byly nějakým způsobem společností přijímány (rómská komunita usiluje, aby nebyla diskriminována, komunita nacionalistů xenofobicky usiluje, aby Čechy patřily („bílým“)Čechům). Každá komunita má viděno očima jejich členů ospravedlnitelnou potřebu hájit svou existenci, a pokud se jí to daří v rámci zákonů, je společností přijímána. Pokud komunita zákony porušuje je odmítána, ale stále se o ní ví. Ale existují komunity lidí, které buď mocenské, ekonomické a sociální proměny ve společnosti strhly tak hluboko, že nejsou vidět a nechtějí být viděny anebo komunity které jejich zločinecké, teroristické a politické záměry nutí být skryté do chvíle sebezviditelnění nebo odkrytí ostrými nástroji státu. Neviditelné komunity se nezviditelňují z mnoha příčin, a to proto, že si nepřejí být rozpoznány do okamžiku, než se vyjeví (různé zločinecké komunity hackerů) nebo dokud nejsou odhaleny (komunita kolem teroristických organizací) anebo jsou neviditelné proto, že je společnost vidět nechce . Neviditelná komunita je tedy taková komunita, která buď vědomě, nebo proti své vůli není součástí sociálních sítí.
KOMUNITA JAKO SOUČÁST VĚTŠÍHO OBRAZU Komunity se navzájem ovlivňují. Vytvářejí rozsáhlou sociální síť. Pokud se nějaká komunita stává problémem a nikoli součástí řešení, a ostatní komunity nepřijmou zodpovědnost za jednání a činy takové komunity, je jen otázkou času kdy se nějaká část sociálních sítí přetíží a praskne. Následky mohou být nedozírné. Každá komunita svým jednáním nese odpovědnost, jak pevné, pružné a kvalitní budou jednotlivé sociální sítě, jejíž je nedílnou součástí.
Použitá literatura KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 2. upr. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1992. 186 s. ISBN 80-901059-7-1. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krize: psychologický a sociologický fenomén. 2004. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2004. 129 s. ISBN 80-24708-88-4. ŠENKOVÁ, Silva. Latinsko-český Česko-latinský slovník. 1999. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. 262 s. ISBN 80-7182-087-3.
Seznam použité literatury KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 2. upr. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1992. 186 s. ISBN 80-901059-7-1. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krize: psychologický a sociologický fenomén. 2004. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2004. 129 s. ISBN 80-24708-88-4. ŠENKOVÁ, Silva. Latinsko-český Česko-latinský slovník. 1999. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. 262 s. ISBN 80-7182-087-3.
[editovat] Související články
[editovat] Další zdroje
- Lietaer, B.: Budoucnost peněz, paradigma.sk, ISBN 80-968603-3-X, str. 167-174 o vlivu darů na soudržnost komunit
