Internet
Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí („síť sítí“), ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodiny protokolů TCP/IP. Společným cílem všech lidí využívajících Internet je bezproblémová komunikace (výměna dat).
Nejznámější službou poskytovanou v rámci Internetu je WWW (kombinace textu, grafiky a multimédií propojených hypertextovými odkazy) a e-mail (elektronická pošta), avšak nalezneme v něm i desítky dalších. Laici někdy spojují pojmy WWW a Internet, i když WWW je jen jednou z mnoha služeb, které na Internetu nalezneme.
Obsah |
[editovat] Charakteristika
Internet jsou volně propojené počítačové sítě, které spojují jeho jednotlivé síťové uzly. Uzlem může být počítač, ale i specializované zařízení (například router). Každý počítač připojený k Internetu má v rámci rodiny protokolů TCP/IP svoji IP adresu. Pro snadnější zapamatování se místo IP adres používají doménová jména, například:
www.wikipedie.cz
Slovo Internet pochází z mezinárodní (původně latinské) předpony inter (česky mezi) a anglického slova net (network, česky síť). Původně šlo o označení jedné ze sítí připojených k Internetu, avšak došlo k zobecnění pojmu, který dnes označuje celou síť.
[editovat] Orientace na Internetu
Většina zajímavých informací je na Internetu soustředěna do WWW (webové stránky). Pro usnadnění orientace ve stránkách vznikly specializované služby. Abychom se dostali k informacím, které hledáme, používáme tzv. odkazy. Nejznámějšími službami, které systematicky s odkazy pracují, jsou:
- Internetový katalog – seznam logicky roztříděných odkazů, udržovaný obvykle ručně. Například:
- Centrum.cz
- Seznam.cz – katalog (obsahuje i vyhledávač, který pro seznam.cz zajišťuje Bing)
- Yahoo! – katalog (obsahuje i vyhledávač)
- Internetový vyhledávač – automatizovaný systém pro hledání podle výskytu zadaných slov. Například:
[editovat] Historie
První vizi počítačové sítě nalezneme v povídce z roku 1946.[1] V únoru 1958 byla založena agentura ARPA (později DARPA, v podstatě grantová agentura pro řešení krátkodobých projektů v malých týmech), která měla po úspěšném vypuštění Sputniku v SSSR zajistit v období studené války obnovení vedoucího technologického postavení USA.[2][3] Dne 29. října 1969 byla zprovozněna síť ARPANET se 4 uzly, které představovaly univerzitní počítače v různých částech USA. Síť byla decentralizovaná, takže neměla žádné snadno zničitelné centrum a používala pro přenos dat přepojováním paketů (data putují v síti po malých samostatných částech, které jsou směrovány do cíle jednotlivými uzly sítě). Od té doby se počet připojených počítačů i uživatelů neustále čím dále tím rychleji zvyšuje (exponenciální růst).
- 1962 – vzniká projekt počítačového výzkumu agentury ARPA[4]
- 1969 – vytvořena experimentální síť ARPANET, první pokusy (2. září) s přepojováním uzlů (čtyři uzly)
- 1972 – ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů, použit protokol NCP (Network Control Program) -- neplést s NCP (NetWare Core Protocol) od firmy Novell
- 1972 – Ray Tomlinson vyvíjí první e-mailový program
- 1973 – zveřejněna idea vedoucí později k TCP/IP jako náhrady za stávající protokol NCP
- 1976 – první kniha o ARPANETu
- 1980 – vydáno RFC 760, které popisuje IPv4, experimentální provoz TCP/IP v síti ARPANET
- 1983 – z ARPANETu oddělena síť MILNET (Military Network), TCP/IP přeneseno do komerční sféry (Sun), zavedeno DNS (Domain Name System)
- 1984 – vyvinut program BIND pro DNS, k Internetu připojeno pouhých 1000 počítačů
- 1985 – zahájen program NSFNET, sponzoruje rozvoj sítě ve výši 200 mil. dolarů, první komerční služby
- 1987 – vzniká pojem „Internet“
- 1987 – v síti je propojeno 27 000 počítačů
- 1989 – Tim Berners-Lee publikuje návrh vývoje WWW (Information Management: A Proposal)
- 1990 – Tim Berners-Lee a Robert Cailliau publikují koncept hypertextu
- 1990 – končí ARPANET
- 1991 – nasazení WWW v evropské laboratoři CERN
- 1992 – připojen Bílý dům (vstup vládních institucí na Internet), oficiálně připojena Česká republika (13. února připojeno ČVUT v Pražských Dejvicích)[5]
- 1993 – Marc Andreessen vyvíjí Mosaic, první WWW prohlížeč, a dává ho zdarma k dispozici
- 1994 – vyvinut prohlížeč Netscape Navigator
- 1994 – Internet se komercionalizuje
- 1996 – 55 milionů uživatelů
- 1999 – rozšiřuje se Napster
- 2000 – 250 milionů uživatelů
- 2003 – 600 milionů uživatelů
- 2005 – 900 milionů uživatelů
- 2009 – 1,8 miliardy uživatelů[6]
- 2010 – ve Finsku jako první zemi na světě mají lidé podle zákona nárok na Internet[7]
- 2010 - přes 2 miliardy uživatelů
- 2011 - došlo k vyčerpání adres protokolu IPv4
- 2011 - 8. června mezinárodní den IPv6
[editovat] Historie WWW
Nejzajímavější složkou historie Internetu, jsou samotné webové stránky. Existuje několik služeb, které poskytují pohled na stránky, jak v daném období přibližně vypadaly. Takovýmto službám se říká webarchiv. Ukázka Google z roku 1999
Vývoj WWW si prošel několika etapami, které lze označit jako web 1.0, web 2.0 a web 3.0. Je to spíše ale mediální označení etapy vývoje.
[editovat] Základní služby Internetu
V rámci Internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb. Služby jsou zajišťovány počítačovými programy a programy navzájem komunikují pomocí protokolů. Protokoly jsou obvykle definovány v dokumentech RFC, které nejsou normami, ale spíše doporučeními, která se všichni snaží dodržovat, aby dosáhli bezproblémové komunikace. Dobrovolnost dodržování těchto dokumentů a jejich snaha o jejich naplňování odpovídá podstatě svobodného fungování samotného Internetu.
Mezi základní služby Internetu patří:
- WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí webového prohlížeče
- E-mail – elektronická pošta
- Instant messaging – online (přímá, živá) komunikace mezi uživateli
- VoIP – telefonování pomocí Internetu
- SIP
- Skype – proprietární protokol
- FTP – přenos souborů
- služba se jmenuje stejně, jako protokol
- pro přenos souborů se využívá též protokol HTTP
- DNS – domény (systém jmen počítačů pro snadnější zapamatování)
- využívá stejnojmenný protokol
- sdílení souborů
- NFS, GFS, AFS, …
- protokol SMB – sdílení v sítích s Microsoft Windows
- připojení ke vzdálenému počítači
- Telnet – klasický textový terminálový přístup
- SSH – zabezpečená náhrada protokolu telnet
- VNC – připojení ke grafickému uživatelskému prostředí
- RDP – připojení ke grafickému uživatelskému prostředí v Microsoft Windows (proprietární protokol)
- služební protokoly
- a další služby a protokoly (online hry, …)
[editovat] Sociální sítě
Sociální sítě se stávají novým komunikačním kanálem. Pomocí sociálních sítí se prostřednictvím Internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky nemohli setkat. V současné době prožívají sociální sítě rychlý rozvoj, který je urychlován nově vznikajícími technologiemi (Web 2.0, blog a podobně). O popularitě sociálních sítí svědčí i fakt, že se do nich připojuje stále více uživatelů.[zdroj?] Účel sociálních sítí se různí, některé slouží ke sdílení informací a k zábavě, jiné pomáhají hledat práci, případně sdružují etnika nebo umělce. Známé sociální sítě jsou například:
[editovat] Způsoby připojení k Internetu
Mezinárodní dálkové spoje dosahují v Internetu velmi vysokých přenosových rychlostí, avšak tyto vysokorychlostní spoje nedosahují až ke koncovým uživatelům, kteří jsou k Internetu připojeni prostřednictvím tzv. „poslední míle“. Samotné připojení uživatelů je realizováno různými technologiemi. Uživatelé se někdy spojují do skupin, aby ušetřili náklady nebo naopak dosáhli na dražší a rychlejší připojení. Zprostředkovatele připojení k Internetu označujeme Internet service provider (ISP).
V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k Internetu:
- telefonní linka (majitelem linky je telefonní operátor)
- využívá se modem
- dříve se používalo vytáčené připojení, později ISDN a dnes různé varianty DSL
- někdy je linka vyhrazena pouze pro datové přenosy
- kabelová přípojka
- bezdrátová datová síť
- satelitní síť
- mobilní telefonní síť
- Wi-Fi
- pomocí elektrické rozvodné sítě
- a další možnosti
O kvalitě připojení rozhoduje:
- agregace (tj. kolik uživatelů sdílí jednu linku)
- doba odezvy (dlouhé odezvy mohou mít negativní vliv např. při internetové telefonii)
- rychlost připojení poslední míle
- technologie použitá pro připojení poslední míle
[editovat] Česká republika
V listopadu 2008 mělo připojení k Internetu 32 procent domácností[8] a na jaře 2009 mělo přes 90 % domácích počítačů v ČR možnost připojit se k Internetu. Nejrozšířenějším typem připojení v domácnostech bylo bezdrátové (36 %), nejčastěji realizované technologií Wi-Fi,[9] následované pevnou telefonní linkou s ADSL (25 %) a po kabelu (23 %). Připojení prostřednictvím mobilního telefonu vykázalo pouze 5 % a kdysi nejvyužívanější technologie dial-up (vytáčené připojení) zanedbatelné 2 %. Nejvíce počítačů bylo připojeno rychlostí 2 Mbit/s (20 %) a 4 Mbit/s (19 %), uživatelů s rychlostí do 1 Mbit/s bylo 36 %. 14 % uživatelů Internetu si není vědomo, jakou rychlost připojení k Internetu používají.[10]
Rychlost připojení v domácnostech byla poskytovateli připojení k síti Internet průběžně navyšována. V roce 2007 disponovalo rychlostí 2 Mbit/s a vyšší 36 % uživatelů, v září 2008 se tento podíl zvýšil již na 51 %. „Bezdrátovému připojení dávají přednost především lidé, pro které je nejdůležitějším parametrem cena, nikoliv rychlost připojení. Kromě toho existuje také poměrně velká skupina těch, kteří nemají a nechtějí v domácnosti pevnou linku a zároveň nemají možnost připojit se prostřednictvím kabelu. Tito lidé také obvykle volí poskytovatele bezdrátového připojení“, uvedl Michal Peca ze společnosti Factum Invenio.[10]
[editovat] Závislost
Podobně jako u jiných věcí, existuje i možnost závislosti na Internetu. Studií a materiálu zpracovaného na toto téma je ovšem minimum a tato forma závislosti je často podceňována.[11][12][13]
[editovat] Související články
- Internet time
- UIN
- Internetová horečka
- Webový prohlížeč
- Rychlost internetu
- Způsob umožňující dálkový přístup
[editovat] Reference
- ↑ Leinster, Murray: en:A Logic Named Joe (anglicky)
- ↑ ARPA/DARPA [online]. Defense Advanced Research Projects Agency, [cit. 2007-05-21]. Dostupné online.
- ↑ DARPA Over the Years [online]. Defense Advanced Research Projects Agency, [cit. 2007-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Hlavní internetový evangelista o neutralitě sítě na Lupa.cz
- ↑ WOLF, Karel. Jan Gruntorád: Jednou z killer aplikací pro IPv6 by mohly být mobilní telefony (rozhovor s historií Cesnetu) [online]. Praha : Lupa, 2009-03-27, [cit. 2010-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Internet users, update for 2009 [online]. internetworldstats.com, [cit. 2009-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Ve Finsku získal podle zákona každý nárok na internet na Týden.cz
- ↑ Balíky s levným zbožím z USA zaplavily pošty. Novinky.cz [online]. [cit. 2008-11-19]. Dostupné online.
- ↑ http://www.novinky.cz/clanek/162196-cesi-se-nejcasteji-pripojuji-k-internetu-pomoci-bezdratove-technologie-wi-fi.html
- ↑ a b Internet v českých domácnostech zrychluje. Factum.cz [online]. [cit. 2008-11-8]. Dostupné online.
- ↑ http://technet.idnes.cz/sw_internet.asp?r=sw_internet&c=A050330_113519_sw_internet_brz
- ↑ http://www.novinky.cz/internet-a-pc/146969-zavislost-na-internetu-muze-obratit-zivot-vzhuru-nohama.html
- ↑ http://zdravi.centrum.cz/zivotni-styl/2006/10/21/clanky/zavislost-na-internetu-nici-vztahy/
[editovat] Externí odkazy
- Internet Society (ISOC) - mezinárodní organizace pro globální koordinaci a kooperaci v rámci Internetu
- Internet Architecture Board (IAB) - technická poradní skupina ISOC. Stará se o protokolovou architekturu Internetu
- Internet Engineering Task Force (IETF) - pracuje pod vedením IAB a připravuje specifikace pro Internet, vytváří architekturu a domluvené de facto normy zveřejňuje jako RFC dokumenty
- Internet Engineering Steering Group (IESG) - Je součástí ISOC a je zodpovědná za řízení technických činností
- Internet Research Task Force (IRTF) - skupina určená pro podporu výzkumu v oblasti protokolů, aplikací a technologií spojených s Internetem
- Internet Assigned Numbers Authority (IANA) - Úřad pro globální přidělování internetových IP adres, čísel portů, protokolů, MIB atd.
- Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN) - stará se o přidělování doménových jmen, adresního prostoru a protokolových parametrů