Microsoft Windows

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Microsoft Windows
Logo
Web: windows.microsoft.com
Vyvíjí: Microsoft
Druh: Uzavřený vývoj
Podporované platformy: x86, x86-64, ARM, Itanium
Typ kernelu: Hybridní jádro
Licence: Proprietární komerční software
Stav: Aktivní

Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990.

Označení Windows[editovat | editovat zdroj]

Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7).[1] Všechny systémy poskytují aplikacím podobné aplikační rozhraní (tj. API, resp. Windows API, dříve Win32). Provozovány mohou být na různých hardwarových platformách, které se nejčastěji liší konfigurací počítače.

Windows pro DOS[editovat | editovat zdroj]

Windows pro DOS je označení pro první grafický systém, který firma Microsoft začala prodávat v roce 1985, avšak není to termín, který by sama firma Microsoft pro tuto svoji řadu systémů používala (používáno bylo označení Microsoft Windows s číselným označením verze). Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem). Tyto Windows pro DOS se spouštěly jako běžný program až poté, co nastartoval systém DOS. Windows pro DOS používaly DOS pro své I/O operace (zejména pro přístup k souborovému systému). Tvorba grafického uživatelského rozhraní byla naopak hlavním úkolem Windows pro DOS, čím bylo programátorům nabídnuto jednotné aplikační rozhraní, jednotný subsystém pro tisk a podobně. K tomu byly využívány ovladače zařízení dodávané výrobci hardwaru.

Windows 1.0[editovat | editovat zdroj]

První verze Windows 1.0 byla na trh uvedena v roce 1985. Windows 1.0 poskytovaly jednoduché grafické rozhraní, ve kterém bylo možné spouštět většinu jednoduchých programů určených původně pro DOS. Okna se nemohla překrývat, některé složitější programy se v tomto prostředí používat nedaly. Naopak bylo výhodnější používat grafické aplikace určené přímo pro tento systém, které postupně vytlačily programy určené pro DOS (například textový editor Text602 byl nahrazen programy Microsoft Word, Ami Pro a podobně).

Windows 2.0[editovat | editovat zdroj]

Verze Windows 2.0 byla vypuštěna v říjnu 1987 a obsahovala několik vylepšení uživatelského rozhraní a správy paměti. Ve Windows 2.0 se mohly okna programů překrývat přes druhé a byly změněny a rozšířeny klávesové zkratky. Verze 2.1 byla uvedena v květnu 1988 a byla dostupná ve dvou provedeních: Windows/286 2.10 a Windows/386 2.10. Označení verzí korespondovalo se schopností využít rozšířený režim procesoru Intel 80286 a chráněný režim procesoru Intel 80386, které poskytovaly snadnější přístup k většímu množství paměti nad hranici 1 MiB operační paměti RAM.

Windows 3.0 a 3.1[editovat | editovat zdroj]

První systém, který zaznamenal komerční úspěch, byly Windows 3.0 (1990) a Windows 3.1 (1992). Jádro těchto systémů obsahovalo částečnou podporu 32bitových ovladačů, které přistupovaly k hardwaru přímo bez využití služeb DOSu a BIOSu. Windows 3.0 a Windows 3.1 měly i lepší design, hlavně kvůli dispozicím nových virtuálních paměti a načítatelných virtuálních ovladačů zařízení (VxDs), které jim umožnilo sdílení libovolných zařízení mezi okny DOS. Aplikace pro Windows tehdy už mohly běžet ve chráněném režimu, který jim dal přístup k několika megabajtům paměti a odstranil povinnost podílet se na schématu softwarové virtuální paměti systému. Stále běžely v rámci stejného adresního prostoru, kde segmentovaná paměť poskytovala určitý stupeň ochrany a také běžela v multi-taskingu. Bylo možné doinstalovat rozšíření. Některé části systému však zůstávaly 16bitové, takže systém mohl být ohrožen nesprávně fungujícími programy (na rozdíl od systému OS/2, který plně využíval schopnosti tehdejších 32bitových procesorů Intel 80386). Tyto nedostatky nutily uživatele přecházet na novější systém Windows NT (viz níže).

Windows 95[editovat | editovat zdroj]

Změna vzhledu grafického rozhraní (výměna správce oken) ve Windows 95 (1995) přinesla intuitivnější ovládání a vyšší zájem uživatelů. Ihned po vypuštění na trh, se první den prodalo 300,000 kopií. Windows 95 obsahoval i podporu protokolu TCP/IP, což znamenalo umožnění přímého přístupu k Internetu bez instalace doplňků od jiných dodavatelů (např. Trumpet Winsock), tlačítko Start, podporu dlouhých názvů pro soubory - až 255 znaků a schopnost automaticky detekovat a nakonfigurovat nově připojený hardware do počítače (Plug and Play - užívaný dodnes). Mohl nativně spouštět 32-bitové aplikace, a obsahoval několik technologických vylepšení, které zvýšily stabilitu systému oproti Windows 3.1. Byly představeny několik OEM Service Releases (OSR) (velké balíky aktualizací) pro Windows 95, z nichž každý byl hrubě ekvivalentní k aktualizaci Service Pack (SP).

Windows 98 a 98 SE[editovat | editovat zdroj]

Dalším vydáním byl Windows 98, uveden v červnu 1998. Windows 98 přidal podporu USB, automatickou aktualizaci počítače, Internet Explorer 4.01, Panel Snadné spuštění... Microsoft představil i druhou verzi systému Windows 98 v květnu 1999, pojmenovanou Windows 98 Second Edition (Druhé Vydání) (často zkracován jako Windows 98 SE), která opravila řadu menších chyb a obsahovala novější verze programů např.: Internet Explorer 5.0, Windows Media Player 6.2

Windows ME[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 byl uveden systém Windows ME (Millennium Edition), který byl posledním systém z řady Windows pro DOS.

Windows NT[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Windows NT.

V roce 1993 byla uvedena do prodeje nová řada Windows NT (anglicky New Technology), která plně využívá schopnosti procesoru Intel 80386 a jeho chráněný režim, pomocí kterého neztrácí jádro systému nikdy kontrolu nad počítačem a v něm provozovaných programech. Zajišťuje preemptivní multitasking, takže špatně naprogramovaná aplikace nemohla ohrozit běh celého systému. Systém Windows NT měl vyšší hardwarové požadavky a byl zamýšlen pro firemní prostředí (tzv. workstation, tj. pracovní stanice). Označení NT bylo později z názvů produktů odstraněno, ale stále se jedná o stejnou řadu operačního systému.

V roce 2012 verze Windows XP ustupuje novějším systémům Windows 7 a dalším.[1]

Windows CE[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Windows CE.

Windows CE je samostatný systém určený pro malé vestavěné systémy (PDA, chytré telefony), není tedy minimalizovanou variantou odvozenou od ostatních Windows.[2] Jsou postaveny na hybridním jádře, které je k dispozici pro platformy x86, ARM a MIPS. První verze byla vydána v roce 1996. Od druhého vydání v roce 1997 poskytuje deterministické plánování procesů, čímž se stává operačním systémem reálného času (RTOS - Real Time Operating System). Pro aplikace je k dispozici redukované Windows API (Win32). Od Windows CE jsou odvozeny různé systémy, mezi nejznámější patří: Pocket PC (2000 – 2002), Windows Mobile (2003 – 2010), Windows Phone 7 (2010), Windows Phone 8 (2013).

Windows RT[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Windows RT.

Windows RT je samostatný systém vycházející z Windows NT, který je určen pro procesory ARM, a který byl uveden na trh v říjnu 2012. Není prodáván samostatně, ale pouze je předinstalován na nově prodávaných zařízeních.

Windows 8[editovat | editovat zdroj]

Ve verzi Windows 8 je zachována plocha (Desktop), ale tlačítko Start zmizelo a bylo nahrazeno dlaždicovým prostředím Metro. Jelikož je to nová verze, obsahuje spoustu chyb. To měl opravit/upravit Windows 8.1 který byl představen koncem října 2013.

Windows 8.1[editovat | editovat zdroj]

Windows 8.1 je nejnovější verzí operačního systému Windows. Byl vypuštěn 17. října na Windows Store, jako bezplatný upgrade předchozí verze (pro dosavadní uživatele Windows 8) a 18. října všeobecně. Oproti výchozímu Windows 8 se vrátilo tlačítko Start. Je patrné také vylepšení grafiky a více možností využití. Zajímavostí je, že Microsoft vypsal odměnu za to, že někdo nalezne a opraví chyby v této verzi OS [3].

Windows 10[editovat | editovat zdroj]

Windows 10 byl představen 30. září 2014, zatím pouze v testovací verzi Technical Preview. Spojuje v sobě vlastnosti Windows 7 a 8; nabízí klasickou nabídku Start (která se při ovládání prstem zvětší na celou obrazovku) i živé dlaždice. Všechny aplikace se navíc spouštějí v okně (a ne přes celou obrazovku jako ve Windows 8), pro dotykové displeje jsou však primárně maximalizované. Úplnou novinkou je tlačítko Task Bar na hlavním panelu, které zobrazuje správce virtuálních ploch. Microsoft tento systém zatím prezentoval primárně firmám, pro něž přináší právě návrat klasického prostředí nebo oddělení firemních dat od osobních.

Novější verze Windows[editovat | editovat zdroj]

Název Datum vydání
Windows XP 24. 8. 2001
Windows Vista 8. 11. 2006
Windows 7 22. 10. 2009
Windows 8 26. 10. 2012
Windows 8.1 17. 10. 2013[4]
Windows 10 TP 30. 9. 2014

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Verze systémů Windows postupně přinášely různá vylepšení. Nejpodstatnější z nich jsou zmíněny v následujících kapitolách.

Oprávnění[editovat | editovat zdroj]

Žádný systém Windows pro DOS neposkytoval možnost nastavení oprávnění v souborovém systému FAT na soubory a adresáře, i když tyto systémy nabízely možnost definování uživatelských profilů pro různé uživatele. Teprve Windows NT přinesly možnost definování oprávnění, avšak pouze v souborovém systému NTFS. Současně je v jádře systému podpora pro rozlišení jednotlivých uživatelů a jejich procesů spolu s omezením jejich možností zasahovat si navzájem do své práce.

Preemptivní multitasking[editovat | editovat zdroj]

Jádro systémů Windows pro DOS používalo nepreemptivní multitasking (z marketingových důvodů byl označován jako kooperativní multitasking). Aplikace se musely samy vzdát procesoru pomocí speciálního volání služby operačního systému. Pokud byla taková aplikace špatně naprogramována, ponechala si procesor jen sama pro sebe a ostatní aplikace i části operačního systému se k procesoru nedostaly (neběžely). Z pohledu uživatele tak došlo k zaseknutí („zamrznutí“) počítače, protože pak nefungovala ani obsluha myši ani klávesnice.

Jádro systémů Windows NT využívalo naplno schopnosti procesorů 386 a novějších, a proto podporovalo preemptivní multitasking, při kterém jádro operačního systému nikdy neztrácí kontrolu nad počítačem a jakoukoliv úlohu může násilně přerušit a později ji znovu spustit (jádro pro plánování procesů využívá privilegovaný režim procesoru).

Víceuživatelský systém[editovat | editovat zdroj]

Systémy Windows pro DOS i Windows NT umožňují definovat v systému uživatele a používat pro každého z nich jiný profil (tj. nastavení prostředí, nastavení jednotlivých programů, vlastní domácí adresář). Takový systém však není možné považovat za víceuživatelský, protože jednotliví uživatelé nepracují v systému zároveň, nýbrž postupně (po odhlášení se může přihlásit jiný uživatel). Systém Windows pro DOS nemohl nabídnout víceuživatelské prostředí, protože jeho jádro neumělo jednotlivé uživatele rozlišit. Systém Windows NT 4.0, který již podporoval systém oprávnění, byl v roce 1996 vydán ve variantě Terminal Server, která umožňovala současnou práci se systémem více uživatelům zároveň pomocí Remote Desktop Services (v té době nazývané Terminal Services) tak, že se uživatelé připojovali k Terminal serveru pomocí klientského programu z jiných počítačů (komunikace probíhá pomocí protokolu RDP). Tato možnost je dostupná pouze pro serverové vydání Windows NT (poslední je Windows Server 2008). Desktopové systémy (Windows XP, Windows Vista a Windows 7) obsahují pouze částečnou podporu Remote Desktop Services, která umožňuje v jednom okamžiku přihlášení pouze jediného uživatele (tzv. Vzdálená plocha), přičemž toto omezení je pouze softwarová a marketingová záležitost.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Ne vždy je nová verze skutečně lepší. Například podle testů na hardwaru korespondujícím dobám vydání testovaného softwaru ukázaly, že při simulaci práce pomocí nástroje OfficeBench byla kombinace Windows Vista a Microsoft Office 2007 o 22 % pomalejší než kombinace Windows XP a Office 2003.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.netmarketshare.com/operating-system-market-share.aspx?qprid=10 – Operating System Market Share (Versions)
  2. http://blogs.msdn.com/b/ce_base/archive/2007/11/26/how-does-windows-embedded-ce-6.0-start_3f00_.aspx – How does Windows Embedded CE 6.0 Start?
  3. http://svetmicrosoftu.cz/microsoft-nabizi-100-000-za-nalezeni-bezpecnostni-chyby-ve-windows-8-1/
  4. http://www.zive.cz/bleskovky/finalni-windows-81-bude-k-dispozici-uz-v-srpnu/sc-4-a-169648/default.aspx
  5. http://www.infoworld.com/article/08/04/14/16TC-winoffice-performance_4.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]