Marie Magdalena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tizian: Kající se Marie Magdalena
Correggio: Noli me tangere - setkání se vzkříšeným Ježíšem

Marie Magdalena (v českém ekumenickém překladu Marie Magdalská; v kralickém překladu Maria Magdaléna; lidově také Máří Magdaléna) byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu[1] či dokonce manželku Ježíše.[2]

V Novém zákoně[editovat | editovat zdroj]

V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská, tj. "pocházející z Magdaly" (město na břehu Genezaretského jezera). V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen „které chodily s Ježíšem a jeho učedníky“ a z níž Ježíš předtím „vyhnal sedm démonů“.L 8, 2 (Kral, ČEP). Celkem na osmi místech se zmiňuje její jméno v souvislosti s Ježíšovou smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním. Delší souvislý úsek, v němž hraje významnou roli, je příběh prázdného hrobu a jejího setkání se vzkříšeným Ježíšem v Janově evangeliu.J 20, 1-18 (Kral, ČEP).

Podle Lukášova evangelia byla Magdalena oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Podle všech evangelií stála pod křížem se dvěma dalšími ženami (Pannou Marií a Marií Kleofášovou) a byla přítomna jeho smrti (J 19, 25 (Kral, ČEP)) i pohřbu (Mk 15, 47 (Kral, ČEP)). Den po sobotě, když šla s dalšími dvěma ženami jeho mrtvé tělo pomazat, jeho hrob nalezly prázdný, podaly o tom první zprávu apoštolům (L 24, 10 (Kral, ČEP)). V Matoušově verzi potkaly cestou od hrobu vzkříšeného Ježíše a hovořily s ním (Mt 28, 1-10 (Kral, ČEP)). Podle Janova evangelia šla ke hrobu Magdalena sama, přiběhla k apoštolům se zprávou o prázdném hrobě. S Petrem a Janem pak zřejmě běželi k prázdnému hrobu a oba apoštolové se vrátili do města. Marie zůstala před hrobem a setkala se s Ježíšem, kterého zprvu nepoznala. Když se jí dal poznat, vykřikla aramejsky Rabbuni! (Mistře), ale Ježíš ji varoval, aby se ho nedotýkala (lat. noli me tangere) a všechno oznámila apoštolům (J 20, 1-18 (Kral, ČEP)). Tím biblické zprávy o Marii Magdalské končí.

Apokryfy[editovat | editovat zdroj]

A. A. Ivanov Noli me tangere (Zjevení Krista Marii Magdaleně)

Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech ze 3.-4. století. Jejich zlomky byly známy už dříve z citátů raně křesťanských spisovatelů, téměř úplné texty v koptštině se našly po roce 1945 v Nag Hammadi v horním Egyptě. Ve spise Pistis Sofia (Víra - Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítnou. Také tzv. "Mariiny otázky" a "Evangelium Mariino" vztahuje Petr Pokorný[3] i E. Hennecke k Marii Magdalské.[4]

Legendy[editovat | editovat zdroj]

O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou-hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno (L 7, 36-50 (Kral, ČEP)). Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu - patrně mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.[5]

Podle jedné z legend odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné verze žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence, kde kolem poloviny 1. století zemřela. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi a tam také zemřela.

Antonio Canova: Marie Magdalena

Marie Magdalena v umění[editovat | editovat zdroj]

Marii Magdalenu ztvárnilo mnoho umělců. Jedno z nejdojemnějších je na Isenheimském oltáři v Colmaru (Marie Magdalena u nohou Ježíše). Dále Giottův obraz v kapli v dolním kostele baziliky v Assisi nebo dílo Lucase Cranacha staršího (Kolín, Muzeum Wallrafa Richartze). Mezi autory jsou takoví umělci jako Antonio Correggio, El Greco, Fra Angelico, Guido Reni, Honoré Daumier, José de Ribera, Caravaggio, Tizian nebo sochaři Antonio Canova, Donatello a Giovani Bandini. Jedinečný obraz Úmrtí Máří Magdalény českého barokního malíře Petra Brandla lze vidět v německém Frankfurtu v Kaiserdomu.

Marie Magdalena – ikona

Uctívání[editovat | editovat zdroj]

Díky legendám se stala Maří Magdalena patronkou mnoha řemesel a živností. Nejvíce se k ní obracejí zkroušené kajícnice a svedené ženy, ale je také patronkou holičů (na základě legendy, že svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Bývá zobrazována s mastí nebo s alabastrovou skřínkou.

Svátek svaté Marie Magdaleny je 22. července. O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli, aby vyrostly ještě delší. V den tohoto svátku se nemělo koupat, protože se věřilo, že by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavíraly se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.

Další podoby jména[editovat | editovat zdroj]

Její jméno je rozšířeno po celém světě. U nás se dříve vyslovovalo i Majdalena, z tohoto tvaru vznikla moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívenka, děvče jako lusk. Dříve bychom mohli slyšet také krásnou podobu Maří Magdalena, hojně rozšířena je i domácká forma Magda. Z Magdaleny patrně vznikly i Lenka a Alena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.vira.cz/otazky/Je-Marie-Magdalena-autorem-ctvrteho-evangelia.html - Je Marie Magdalena autorem čtvrtého evangelia?
  2. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7559 - Ježíš měl manželku
  3. Pokorný, Píseň o perle, str. 235.
  4. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I., str. 250.
  5. Haag, Bibellexikon. str. 1099

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. Haag et al., Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968
  • E. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I. Berlin: EVA 1970
  • P. Pokorný, Píseň o perle. Praha: Vyšehrad 1986
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]