Poslední večeře

Tento článek pojednává o události z Ježíšova života. O obraze od Leonarda da Vinciho pojednává článek Poslední večeře (da Vinci).

Poslední večeře (Katedrála v Meaux)

Fra Angelico, Poslední večeře ( Florencie, 1440)

S. Ušakov, Poslední večeře (1685)

Poslední večeře znamená důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři, která je vylíčena v evangeliích, jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Tak vzniklo křesťanské slavení a svátost eucharistie.

Popis [editovat]

Poslední večeři popisují všechna synoptická evangelia (Mt 26, 17-29 (Kral, ČEP); Mk 14, 17-26 (Kral, ČEP); L 22, 7-22 (Kral, ČEP)). Její průběh zhruba odpovídá židovské večeři Pesach na památku vyvedení Izraele z Egypta (Ex 12, 2-11 (Kral, ČEP)). Evangelia uvádějí její přípravu, rozdílení chleba a vína jako Ježíšova „těla a krve“ a zradu Jidáše Iškariotského, jednoho z učedníků. Podle Janova evangelia (J 13, 1-35 (Kral, ČEP)) začala tím, že Ježíš všem učedníkům umyl nohy, sama večeře se jen stručně zmiňuje bez rozdílení chleba a vína, a po večeři – podobně jako v Lukášově evangeliu - navazuje Ježíšova závěrečná promluva, modlitba a rozloučení.

Ustanovení eucharistie [editovat]

Podle synoptických evangelií Ježíš při rozdělování chleba a vína mluvil o „nové smlouvě“ a o „své krvi“, která tuto smlouvu zpečeťuje a prolévá se na odpuštění hříchů. V Lukášově evangeliu na to navazuje příběh o učednících na cestě do Emaus (L 24, 13-35 (Kral, ČEP)), kde se s Ježíšem setkali při lámání chleba, a o pravidelném slavení večeře Páně píše Pavel z Tarsu v listu Korintským (1K 11, 23 (Kral, ČEP)). Slavení eucharistie (mše, Večeře Páně) tak už v samém počátku křesťanství není jen připomínkou Poslední večeře, nýbrž také zpřítomněním Krista jako vykupitele. Tvoří patrně jádro nejstarší křesťanské bohoslužby a podle knihy Didaché se už ve 2. století konalo každou neděli.