Josef

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef

mužské jméno

Svátek: 19. března
Původ: hebrejský
Četnost v ČR: 236599
Pořadí podle četnosti: 4.
Podle údajů z roku: 2012
Jozef
Četnost v ČR: 12564
Yosyp
Četnost v ČR: 177
Joseph
Četnost v ČR: 98
Józef
Četnost v ČR: 97
Četnost jmen a příjmení na webu MV ČR či graficky na mapě či četnost dle ročníků v grafu

Josef (hebrejsky יוֹסֵף‎‎) je mužské jméno, jež má tento význam: „Ať (Hospodin) přidá“[1]. Nejstarší biblická zmínka o Josefovi[2] se týká syna patriarchy Jákoba, jenž se stal praotcem dvou izraelských kmenů, konkrétně kmene Manases a kmene Efraim. V Bibli jsou však zmínky o mnoha dalších mužích téhož jména.

Popularita tohoto jména má sice sestupnou tendenci, ale i přesto se udržuje mezi třicítkou nejčastěji používaných jmen u novorozenců.

Zdrobněliny[editovat | editovat zdroj]

Česky[editovat | editovat zdroj]

Jožka, Josífek, Jožin, Joža, Jožan, Jozin, Pípa, Pepa, Pepík, Pepek, Pepíček, Pepísek, Pepulka, Pepan, Pepák, Pepíno, Pepin, Pepča, Pepánek

Slovensky[editovat | editovat zdroj]

Jožko, Dodo, Ďoďo, Ošo (rusínsky), Bobeš, Bobšík

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména:

Rok Četnost Pořadí
1999 308987 2.
2002 294405 2.
Porovnání o 14582 méně žádná změna
2006 266258 4.
2007 260631 4.

Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -4,0%, což svědčí o poměrně značném poklesu obliby.

V roce 2008 se podle údajů ČSÚ jednalo o 24. nejčastější mužské jméno mezi novorozenci.

Josef v jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Jmeniny[editovat | editovat zdroj]

Slavní Josefové[editovat | editovat zdroj]

Svatí a blahoslavení[editovat | editovat zdroj]

Panovníci[editovat | editovat zdroj]

Herci[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Pražští pepíci[editovat | editovat zdroj]

Pražští pepíci na karikatuře z r. 1886

„Pražští pepíci“ (ve starších zdrojích psáni s velkým P) byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.[3] Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera[4] († 1865), vyloučený student gymnázia, tulák a „král pražské flámy“.[5] Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí;[4] v soudničkách se ale jako „Pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu[6] i násilných rvaček.[7] Říkalo se jim i „těžká váha“ nebo „pražská fláma“.[8]

„Pepíka“ jako jednu z typických pražských „figurek“ zdařile předváděl na své scéně populární herec a dramatik konce 19. století, Leopold František Šmíd.[9]

Pepíci v původním významu zmizeli po pražské asanaci na přelomu 19. a 20. století.[3] V současnosti se tento výraz někdy používá jako přezdívka pro všechny Pražany[10] nebo (v polštině) všechny Čechy.[11][12] Známí jsou i „žižkovští pepíci“, humorné označení obyvatel Žižkova, např. při tradičním masopustu.[13]

Josef jako příjmení[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha : Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 220.  
  2. Gn 30, 24 (Kral, ČEP)
  3. a b ŠUBRT, Josef. Vzpomínka na pražské Pepíky. Národní listy. 1940-11-19, roč. 80, čís. 316, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  4. a b NERUDA, Jan. Feuilleton. Národní listy. 1891-03-15, roč. 31, čís. 73, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  5. KUKLA, Karel Ladislav. Feuilleton. Národní politika. 1895-03-19, roč. 13, čís. 78, s. 1-2. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  6. Ze soudní síně. Z činnosti trojských a holešovických »maléristů«. Národní listy. 1890-09-21, roč. 30, čís. 260, s. 13. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  7. Ze soudní síně. Zábavy pražských uličníků. Národní listy. 1891-12-20, roč. 31, čís. 350, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  8. "Pražský pepík byl zvláštním typem lidového šviháka". Ihned [online]. 2003-12-23 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.  
  9. HORÁČEK, Jaroslav. Pražský zpěvák lidový. Národní politika. 1915-08-20, roč. 33, čís. 230, s. 1. Dostupné online [cit. 2013-03-17].  
  10. HAŠOVÁ, L.. Jak se (také) pojmenovávají Pražané. Naše řeč. 2002, roč. 85, čís. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].  
  11. Češi jsou Pepíci, říká polský spisovatel Surosz. Lidovky [online]. 2011-05-06 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.  
  12. Pepik na polském Wikislovníku
  13. Žižkovský masopust - 17. ročník (atlasceska.cz)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Josef ve Wikislovníku