Evangelium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Codex Alexandrinus (řecký rukopis), Lukášovo evangelium

Evangelium (řecky εὐαγγέλιον euangelion, dobrá zpráva) je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tyto texty vznikly krátce po Ježíšově smrti a začaly se velmi rychle šířit. Některé byly ve starověku přijaty do kánonu katolické církve, jiné nikoli. První nazýváme „kanonickými evangelii“, druhé „apokryfními“.

Původní význam slova evangelium, jak jej používali první křesťané či snad i Ježíš[1] je ve smyslu „radostné zvěsti, kterou přinesl Ježíš lidem“. Avšak záhy po Ježíšově smrti tento termín dostal posunutý význam „radostné zvěsti o Ježíši“. Pozvolný přechod významu tohoto termínu můžeme spatřit v rámci Markova evangelia. Pořadí sepsání kanonických evangelií je stále předmětem vědeckého bádání.

Evangelia jsou obvykle sbírkou kratších textů nejrůznějšího charakteru, které autor – redaktor (evangelista) posbíral, upravil, seřadil a z nichž utvořil jeden kompaktní text. Každý evangelista své evangelium koncipoval specificky, což vycházelo z toho, že každý promlouval k trochu jinému okruhu čtenářů. Všem evangeliím je však společné, že celková koncepce vypráví o Ježíšově životě a zvěstuje spásu.

Kanonická evangelia[editovat | editovat zdroj]

Papyrus 52, zlomek Janova evangelia a nejstarší doklad Nového zákona

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Do kánonu Nového zákona byla přijata čtyři evangelia, která se nazývají podle tradičních jmen svých autorů: Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Evangelium podle Lukáše, Evangelium podle Jana – tyto knihy jsou dnes většinou křesťanských církví považovány za inspirované Bohem. Skutečnost, že se v názvu uvádí termín „podle“ (řecky κατά) připomíná skutečnost, že pro autory a první čtenáře evangelií existovalo jen jedno evangelium, tedy jedna „dobrá zpráva“, zachovaná ve čtverém různém podání podle čtyř autorů.

První tři evangelia (Mt, Mk, Lk) jsou si ve srovnání se čtvrtým velmi podobná a obsahují mnoho společného materiálu, nazývají se proto synoptickými (lze je „položit vedle sebe a srovnávat“). Vzájemného literárního vztahu těchto tří evangelií se týká tzv. synoptická otázka. Evangelium podle Jana používá pravděpodobně jiné, synoptickým evangeliím neznámé prameny. Všechna čtyři evangelia mají nicméně tyto dvě základní části: první vypráví o Ježíšově životě, druhá o jeho umučení, smrti a vzkříšení z mrtvých.

Historicita jednotlivých dílčích událostí není od doby, kdy byla historická kritika uplatněna i na Bibli, obecně přijímána; evangelia ostatně nevznikla jako historické dokumenty, ale jako prostředek křesťanského zvěstování. O tom, že jednotlivé příběhy nejsou přesným popisem historických událostí, svědčí i to, že stejný příběh se u jednotlivých evangelistů více či méně odlišuje – to je dáno tím, že každý evangelista psal s trochu jiným teologickým záměrem, každý chtěl zdůraznit trochu jiný aspekt „dobré zprávy“. Jednotlivé příběhy tak nepopisují přesně historické události, ale mají čtenáře zvát k přijetí evangelia. Některé snad slouží jako metafory širšímu kontextu – mají podat svědectví o spáse.[2]

Codex Aureus Laurensius, vyobrazení evangelisty Marka

Charakteristika jednotlivých evangelií[editovat | editovat zdroj]

  • Evangelium podle Marka podle mínění tradice sepsal Marek, jeden z prvních křesťanů. Vzhledem k tomu, že se Marek vůbec nezmiňuje o zboření Chrámu, datuje se vznik tohoto evangelia před rok 70.[3] Kniha nebyla určena primárně židům, ale pohanům-helénům. To lze usoudit podle toho, že text obsahuje některá vysvětlení, která by židovský čtenář považoval za zcela zbytečná.
  • Evangelium podle Lukáše bývá většinou přičítáno lékaři Lukášovi. Pisatelem byl vzdělaný člověk, slovní zásoba je bohatší než u ostatních evangelií. Lukáš čerpal i z jiných pramenů než předchozí dva evangelisté a obsahuje mnohé další příběhy (např. obsáhlé vyprávění o Ježíšově dětství). Dokončení evangelia se klade do let 80-90.
  • Evangelium podle Jana sice neuvádí jméno pisatele, ale tradičně se má za to, že je napsal apoštol Jan, který o sobě v evangeliu píše jako o tom, „kterého Ježíš miloval“, např. J 21, 20 (Kral, ČEP). Jedná se o evangelium odlišné od ostatních tří, velkou roli v něm hraje symbolika. Vznik knihy se klade přibližně do roku 100.

Datace evangelií[editovat | editovat zdroj]

S tématem datace úzce souvisí otázka historicity evangelií. Různé zdroje uvádějí různá datování vzniku kanonických evangelií, jak ukazuje následující tabulka:

Evangelium Zdroj informací a období vzniku
Adolf von Harnack (1851-1930) Encyclopaedia Britannica (1899-1903) John A. T. Robinson (1919-1983) Werner Georg Kümmel (1905-1995) Současná teologická nauka[4]
Matouš 70 - 75 n. l. 100 - 133 n. l. 40 - 60+ n. l. 80 - 100 n. l. 80 - 90 n. l.
Marek 65 - 70 n. l. 70+ n. l. 45 - 60 n. l. asi 70 n. l. 60 - 75, nejspíše 69 - 73
Lukáš 79 - 93 n. l. asi 100 n. l. 57 - 60+ n. l. 70 - 90 n. l. 85 ± 5-10 let
Jan 80 - 110 n. l. asi 100 n. l. 40 - 65+ n. l. 90 - 100 n. l. 80 - 110 n. l.

Apokryfní evangelia[editovat | editovat zdroj]

Některá apokryfní evangelia byla inspirací mnoha umělců všech dob, zde Giotto di Bondone: Uvedení Panny Marie do Chrámu

Apokryfní evangelia jsou obecně ta, která se nedostala do novozákonního kánonu, buď proto, že nebyla dostatečně rozšířená, nebo proto, že vznikla až později po vytvoření a uzavření kánonu. Při porovnávání kanonických a apokryfních evangelií (a nejenom jich) si lze také všimnout jistého rozdílu v obsahu. Všechna čtyři evangelia, byť jsou každé trochu jiné, přirozeně zapadají do celkového kontextu celé Bible. Hovoří o týchž zásadách a myšlenkách jako ostatní pisatelé. Na druhou stranu u apokryfních evangelií je často možné se setkat s myšlenkami a názory, které jsou často i v přímém rozporu s celkovým poselstvím bible.[5]

I zde se jedná většinou o sbírky různých textů, ale jejich forma je daleko pestřejší než v případě evangelií kanonických. Většinou jsou to sbírky Ježíšových výroků. U starších evangelií se může předpokládat, že jednotlivé prvky mohou být velmi staré či autentické (např. Tomášovo evangelium), u jiných se jedná o parafrázi kanonických evangelií či výroků ve snaze jiné interpretace Ježíšovy osoby. Většina těchto evangelií pochází buď z židovsko-křesťanských sekt (pak prezentují Ježíše jako Mesiáše, nikoli však jako syna Božího a Boha), nebo z gnostických kruhů (např. Jidášovo evangelium).

Evangelia dětství[editovat | editovat zdroj]

Evangelia dětství vyprávějí o Ježíšově dětství. Patří sem především Tomášovo evangelium dětství (nezaměňovat s gnostickým Tomášovým evangeliem), Protoevangelium Jakubovo či Matoušovo evangelium dětství (nezaměňovat s Matoušovým -kanonickým- evangeliem). Jedná se o texty pozdní, vzešlé z lidové představivosti, která vytvářela legendy o té době Ježíšova (či Mariina, jako v případě Jakubova evangelia) života, o níž kanonická evangelia z valné části mlčí. Z hlediska křesťanských církví jsou tyto texty považovány stejně jako jiná nekanonická evangelia za apokryfní a obsahují často prvky pro křesťanskou víru zcela nepřijatelné. A to i přes to, že tato evangelia byla ve středověku velmi ceněna, stála u zrodu mnoha uměleckých námětů a děl.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Gospels ve Wikimedia Commons

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Srv. Mk 1,14; 8,35; 10,29; 13,10 aj.
  2. Srov. POKORNÝ, Petr a kol. Hermeneutika jako teorie porozumění. Od základních otázek jazyka k výkladu Bible. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-779-0. str. 187-192.
  3. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-219-6. str. 12.
  4. [1], [2], [3], [4], [5].
  5. Srov. T. Halík v druhé polovině článku, dále např. komentář - odst. č. 3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového Zákona. Praha: Vyšehrad, 1993.
  • TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]