Papyrus 52

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Papyrus 52

Papyrus 52, zkráceně obvykle P 52, někdy známý pod označením Papyrus Rylands Greek 457, je nejstarší dochovaný text Nového zákona. V roce 1920 jej získal anglický papyrolog Greenfeld spolu s papyry nalezenými pravděpodobně ve Fajjúmu. Profesor C. H. Roberts z John Rylands Library v Manchesteru při podrobném ohledání zjistil, že útržek papyru obsahuje text Janova evangelia 18,31-33, na zadní straně 18,37-38. Úlomek je 9 cm vysoký a 6 cm široký a obsahuje celkem 114 řeckých písmen. Původní list měl velikost asi 21 x 20 cm.

Papyrus se datuje obvykle do roku 125, což v době svého objevu posunulo dataci Janova evangelia značně dopředu (mnozí v té době datovali toto evangelium do let 150200). Naopak, jestliže tento egyptský úlomek pochází přibližně z roku 125, muselo být samotné evangelium napsáno alespoň mezi lety 90100, aby se mohlo dostat do Egypta a zde z něj udělána kopie, tj. kodex s fragmentem P 52.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hurtado, Larry. W., 2003. "P52 (P.Rylands Gr 457) and the Nomina Sacra; Method and Probability." Tynedale Bulletin 54.1.
  • Nongbri, Brent, 2005. "The Use and Abuse of P52: Papyrological Pitfalls in the Dating of the Fourth Gospel." Harvard Theological Review 98:23-52.