Jáchym z Fiore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jáchym z Fiore Dřevoryt, 15. st.

Jáchym z Fiore, italsky Gioacchino de Fiore a latinsky Joachim de Floris (kolem 1135, Celico u Cosenzy v Kalábrii30. března 1202, opatství Fiore v Kalabrii) byl italský mnich, spekulativní teolog, mystik a milenarista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině notáře, vzdělával se v Cosenze a pracoval jako notář v Palermu na Sicílii. V roce 1159 vykonal pouť do Svaté země a v Jeruzalémě prožil duchovní obrácení, takže potom žil několik let jako poustevník a potulný kazatel. Vstoupil do cisterciáckého kláštera v Sambucine a potom v Corazzu, kde byl patrně 1168 vysvěcen na kněze. Zcela se věnoval studiu Bible, zejména knihy Zjevení Janova, a roku 1177 byl proti své vůli zvolen opatem. Roku 1182 ho papež Lucius III. na jeho žádost úřadu zprostil a Jáchym pak vystřídal několik klášterů, kde usilovně studoval a diktoval své spisy. Kolem 1190 založil klášter ve Fiore v Kalábrii, kde také zemřel. Svou opravdovostí a způsobem života si získal velkou autoritu i u dalších papežů a Dante Alighieri ho v Božské komedii představuje mezi světci. Jeho svátek se slaví 29. května.

Učení[editovat | editovat zdroj]

Veliký vliv si Jáchym získal svým výkladem dějin na základě Boží Trojice a Zjevení Janova. Podle Jáchyma se totiž dějiny dělí do tří období:

  • období Boha Otce, kdy platil Starý zákon a které skončilo příchodem Kristovým;
  • období Syna, kdy platí Nový zákon, ale církev musí mít svoji hierarchii a řády; toto období mělo skončit roku 1260, kdy začne
  • období Ducha svatého, to znamená čisté svobody, kdy bude vládnout pouze láska.

Toto pojetí se neobyčejně rychle šířilo, ale po Jáchymově smrti bylo odmítnuto Lateránským koncilem (1215) i Tomášem Akvinským a nakonec roku 1263 odsouzeno jako hereze. Nicméně i dále ovlivňovalo františkánské „spirituály“, Bratří svobodného Ducha a další, zjména pozdně středověká anarchická hnutí.

Myšlenka trojice dějinných období se od 16. století obecně prosadila, ruští carové prohlásili Moskvu za „Třetí Řím“ a ještě Hitlerova Třetí říše se původně opírala o představu následnosti středověké, Bismarckovy a nacistické říše.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • "Liber Concordiae Novi ac Veteris Testamenti ("Soulad Starého a Nového zákona"), jeho nejvýznamnější dílo.
  • Expositio in Apocalipsim ("Výklad knihy Zjevení")
  • Psalterium Decem Cordarum ("Žaltář o deseti strunách")
  • De ultimis tribulationibus ("O trápeních poslední doby")
  • Tractatus super quattuor Evangelia ("Traktát o čtyřech evangeliích").

Kromě toho se mu neprávem připisovala řada dalších spisů, zejména Vaticinia de Summis Pontificibus, kniha proroctví o budoucnosti papežství.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • F. Heer, Evropské duchovní dějiny. Praha 2006

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Frank Schleich, Ascende calve: the later series of the medieval pope prophecies"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]