Tomáš Akvinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Tomáš Akvinský
{{{název}}}
Učitel církve
Narození: 1225, Roccasecca, Lazio, Itálie
Úmrtí: 7. března 1274, Fossanova
Svátek: 28. leden
Svatořečen: 18. července 1323 papežem Janem XII.
Úřady: řeholník - dominikán, biskup (posmrtně jmenován)
Uctíván církvemi: římskokatolická církev
Atributy: zářící hvězda, holubice, pás, kniha a pero, lilie, drahokam, monstrance, mitra, biskupská berla
Patronem: dominikánů, teologů, katolických vysokých škol, studentů; proti nepohodě
Sv. Tomáš Akvinský Demidoffský oltář od Carla Crivelliho

Svatý Tomáš Akvinský OP (1225–7. března 1274), latinsky Thomas Aquinas, označovaný jako Aquinatus, Aquinata nebo jen Tomáš, byl katolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi platí Tomáš za jednu z největších teologických autorit. Je jeden ze třiceti tří učitelů církve, na kterého byl povýšen papežem Piem V. roku 1567. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá Summa theologická. Kromě teologických spisů napsal i pět náboženských hymnů oslavujících Nejsvětější svátost, například Adoro te devote (Klaním se ti vroucně) nebo Pange, lingua (Chvalte, ústa).

Obsah

[editovat] Život

Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, stal se členem dominikánského řádu. Studia absolvoval jednak v Neapoli a Kolíně nad Rýnem, kde byl v kontaktu s významným dominikánským teologem Albertem Velikým, a jednak na univerzitě v Paříži, kde pak vyučoval teologii.

Tomášova filosofie vychází z teologické interpretace Aristotelova díla. Významně ovlivněna byla též neoplatónismem.

Zemřel při své cestě na druhý lyonský koncil. Byl pochován v klášteře Fossanova a později jeho ostatky přeneseny do Toulouse.[1] Roku 1323 byl prohlášen za svatého a v 16. století za učitele církve.

[editovat] Důkazy existence Boha

Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie. Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa). Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha. Tomáš formuloval celkem pět následujících důkazů, přičemž se inspiroval Aristotelovou metodikou, a také učením Augustinovým:

  • z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls
  • vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní příčina
  • věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje nějaká nutnost
  • skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti
  • v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování věcí, musí však existovat něco, co dané věci řídí

Přestože Tomášovo učení bylo zprvu římskokatolickou církví i pařížskou univerzitou odmítáno, tomistická filosofická škola, kterou Tomáš založil, se stala půlstoletí po Tomášově smrti na dlouhou dobu hlavním směrem křesťanské filosofie. Souběžně ovšem existovaly i směry další. Pokračování tomistické školy, novotomistická filosofie, byla roku 1879 papežskou encyklikou Aeterni Patris označena za oficiální filosofii církve.[2] Novotomismus zaujímá významné postavení i v současné filosofii.

[editovat] Sociálně-politická nauka, přínos k politologii

Zdrojem jeho sociálně-politické nauky byla Bible, Augustinus a Aristoteles.

Na základě Aristotela hájil feudální zřízení. Podle něj je svět založen na hierarchii forem, v čele této hierarchie stojí Bůh. Na hierarchickém principu je organizována společnost – sféra práva. Nejvýše je božské právo, nadřazené pozitivnímu právu a světským zákonům.

Na rozdíl od sv. Augustina nepovažoval stát za zlo a následek prvotního hříchu. Výrazem suverenity státu jsou jeho vlastní zákony.

Sv. Tomáš obhajoval monarchii jako formu státu.

Citát: „Monarcha se stará o lid a reprezentuje ho.“ – to je nejlepší záruka míru, jednoty státu a dobra, míní sv.Tomáš.

[editovat] Hlavní díla

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Tomáš Akvinský

Tomáš Akvinský sepsal svá hlavní díla v letech 1260 - 1273. Jsou to zejména knihy:

[editovat] Odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Tomáš Akvinský
Ichtys.svg Související články obsahuje
Portál Křesťanství
Aristotle Bust White Background Transparent.png Související články obsahuje
Portál Filosofie
Sword.jpg Související články obsahuje
Portál Středověk

[editovat] Poznámky

  1. ↑ http://www.ateismus.com/na/page4_3.html
  2. ↑ KOLEKTIV. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-064-4. str. 415.

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Akvinsk%C3%BD“