Monstrance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tradiční "sluncová" monstrance.

Monstrance (z lat. "monstrare" předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem "custodia" je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k nářadí katolických chrámů. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků, byla tedy původně relikviářem ("monstrantia pro reliquiis").

Účel[editovat | editovat zdroj]

Monstrance od vrcholného středověku slouží k vystavování a uctívání svěcené (tzv.konsekrované) hostie v katolickém kostele. Používá se mimo mši, při tzv. (eucharistickém) výstavu, kdy jsou věřící vyzváni k její adoraci (klanění). Obřad se nazývá adorace Nejsvětější svátosti oltářní, kromě klanění při něm znějí sborové modlitby. Během adorace se připomíná symbolika proměnění hostie v Tělo Kristovo. Dříve se ve svátek Božího Těla pořádala četná eucharistická procesí, v nichž byla monstrance nesena nebo vezena na voze. Odtud se pro největší monstrance vžilo označení "procesní".

Historie[editovat | editovat zdroj]

Monstrance se pro hostie používají od 13. století, označovaly se termínem "monstrantia pro corpore Christi". Tehdy tuto formu uctívání vyvolala svým zjevením řeholnice sv. Juliána z Lutychu (+1258), která rovněž předložila návrh uctívání ke schválení papeži. Brzy byla monstrance uvedena do praxe církevními představiteli některých regionů, a prosazována také řeholníky a řeholnicemi (s monstrancí bývá vyobrazena sv. Klára). Až do té doby se hostie adorovala bez monstrance, legendárním ctitelem byl starozákonní Melchisedech. Nejstarší dochované monstrance pocházejí z Nizozemí (Belgie) a z Porýní a datují se do 2. poloviny 13. století.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Monstrance se skládá z několika článků: tvoří ji noha členěná na podstavnou patku (kruhovou, laločnatou, cípatou či vykrajovanou) a dřík s ořechem (latinsky nodus) mezi prstenci. Na noze je vztyčena prosklená schránka, jež je v nejstarších dobách prostý skleněný válec, pak skleněné okénko s architektonickým rámečkem, od barokní doby převládá monstrance se sluncovou paprsčitou svatozáří. Ve schránce je hostie upevněna v držátku zvaném lunula (či melchisedech), ve tvaru ležatého půlměsíce, většinou se svorkami či pérkem, a s kolejnicemi k vysunutí. Lunula podle liturgického předpisu má být zhotovena ze zlata, může být zdobena drahokamy nebo plastickými okřídlenými hlavičkami andělů.

Gotická monstrance je tzv. architektonického typu, má systém věžic, oblouků arkád, opěráků a fiál, připomínající trojlodí či pětilodí gotického chrámu. Pod oblouky arkád či ve výklwncích nik bývají na soklech umístěny figurky světců.

Barokní monstrance je modelací celistvá, dřík její nohy může být modelován do podoby figury Panny Marie, proroka nebo světce. Její schránka bývá oválná, kruhová nebo ve tvaru kasulového okénka, rámeček je ověnčen zlatou paprsčitou svatozáří, někdy zdobenou drahými kameny. Společný termín pro monstranci a prosklený relikviář je ostensorium.

Nejvýznamnější monstrance[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

K největším exemplářům patří monstrance ze španělských chrámů, a to z Avily, Barcelony či Zaragozy, dosahují výšky kolem 3 metrů. K nejcennějším patří monstrance zhotovené celé ze zlata.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovaná gotická architektonická monstrance je v Sedlci u Kutné Hory a pochází z doby kolem roku 1400. Z 15.století pocházejí například monstrance z Mělníka, z Kutné Hory, nebo od sv. Michala z Olomouce

V České republice se dochovaly tři zlaté monstrance

  • ve Svatovítském pokladu
  • v Loretánské pokladnici v Praze na Hradčanech (tzv. Zlaté slunce)
  • Shrattenbachova monstrance v pokladu arcibiskupství v Olomouci (Zlaté slunce Moravy).
Monstrance z roku 2003, kaple sv. Zdislavy ve Slavkově okr. Uherské Hradiště

V současné době se monstrance používají i mnohem méně zdobené, zpravidla materiálem je pouze pozlacený kov, jsou tedy finančně výrazně méně nákladné.

Kategorie Monstrances ve Wikimedia Commons


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Joseph Braun: Das liturgisches Altargerät in seinem Sinn und seines Entwicklung. München 1932.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]