Rakovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rakovník
Radnice z let 1734–38

Radnice z let 1734–38

znak obce Rakovníkvlajka obce Rakovníkznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ020C 541656
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Rakovník (CZ020C)
obec s rozšířenou působností: Rakovník
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 18,5 km²
počet obyvatel: 16 427 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 322 m
PSČ: 269 01 až 269 02
zákl. sídelní jednotky: 16
části obce: 2
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Husovo náměstí 27
Rakovník I
269 01 Rakovník 1
starosta / starostka: Ing. Zdeněk Nejdl
Oficiální web: http://www.mesto-rakovnik.cz
E-mail: posta@murako.cz
Rakovník na mapě
Rakovník
Red pog.png
Rakovník
Rakovník, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Rakovník (něm. Rakonitz) je město ve středních Čechách ležící 50 km západně od Prahy a 47 km na severovýchod od Plzně. Nachází se v členité krajině na dně kdysi mokřinatého údolí, kterým protéká Rakovnický potok. Žije zde asi 16,5 tisíce obyvatel.

Je správním, průmyslovýmkulturním centrem. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Historické jádro tvoří místní část Rakovník I, zbytek města místní část Rakovník II.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rakovník se původně nazýval Rokytka a to podle říčky, která osadou protékala. Své dnešní jméno dostal údajně podle báje o velikém hladomoru, který zasáhl kraj. Tehdy pomřelo mnoho lidu a neštěstí by zřejmě pokračovalo dál, kdyby jednu moudrou ženu nenapadlo uvařit svým dětem k jídlu raka. V té době se totiž myslelo, že rak, který získá po uvaření rudou barvu, je jedovatý. Děti však nepomřely, Rokytka žila z raků a znova se postavila na nohy. Pravděpodobnější však je, že Rakovník dostal své jméno podle porostu, který kdysi rostl v tamních mokřinách.

Písemně je Rakovník poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu. Základ současné podoby (dlouhé náměstí) město získalo ovšem až někdy kolem roku 1300. Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva, která mělo již ve 13. století (právo mílové, tržní právo). Rakovník měl statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. Kolem roku 1352 vyhořel kostel sv. Mikuláše na východním konci náměstí. Byl vystavěn téměř celý nově jako děkanský kostel a posléze zasvěcen tentokrát sv. Bartoloměji.

Nový kostel byl také posléze samostatně opevněn, jak je patrno z bojů z roku 1422, kdy byli nuceni město opustit sympatizanti husitství. O opevnění celého města se postaral až Aleš Holický ze Šternberka v první polovině 15. století. V bitvě u Lipan stál na vítězné straně a posléze se přimkl k Jiřímu z Poděbrad. Křivoklátsko s Rakovníkem měl v zástavě až do roku 1453, kdy se oblast vrátila pod královskou komoru. Jiří z Poděbrad povolil v roce 1471 městu výstavbu zděných hradeb. Jeho nástupce Vladislav Jagellonský udělil Rakovníku v roce 1482 erb, v němž se objevil i rak, protože již zřejmě nebylo správné povědomí o vzniku jména města.

16. století nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská), které však nebyly nikdy vskutku dokončeny. Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které získalo věhlas i v zahraničí. Na severozápadě za městem byl v roce 1575 založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice se samostatnou zvonicí. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.

Při českém stavovském povstání v Rakovníku našlo útočiště na konci října 1620 stavovské vojsko pod vedením Kristiána z Anhaltu. V okolí kostela sv. Jiljí a morového hřbitova západně od města došlo ke střetu s koaličními vojsky vedenými Maxmiliánem Bavorskýmgenerálem Buquoyem. Po něm se ovšem obě armády vydaly na cestu ku Praze, kde byla svedena bitva na Bílé hoře, v níž bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Při následné rekatolizaci muselo i Rakovník opustit několik rodin. Mnohem horší však byly důsledky přechodů různých vojsk (Sasové, Švédové, císařští), které se pravidelně opakovaly až do konce třicetileté války v roce 1648. Ve městě zbyla sotva polovina domů a mnoho z nich bylo neobydlených. Ve druhé polovině 17. století město po sto letech postihl mor a na jeho sklonku také velká ničivá povodeň. V severní části Rakovníka, který od roku 1658 připadl Schwarzenberkům, vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro sto letech.

Vojska se ve městě zdržovala dlouhodobě i v 18. století. Např. Francouzi si Rakovník vybrali v roce 1741 jako základnu při svém okupování Prahy. Po moru v roce 1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí přibylo v roce 1749 Mariánské sousoší upravené v roce 1829. V roce 1755 na náměstí pravidelně obracel na katolictví kázáním Koniáš a ve městě byla vybudována kasárna. Rozvoj města byl nicméně zabrzděn, protože ho díky liknavosti místního představenstva minuly postupně silnice budované z Prahy do Karlových VarůChebu.

19. století ovšem začaly být odstraňovány hradby (včetně Svatojilské a Lubenské brány a opevnění kostela sv. Bartoloměje), aby se město mohlo rozrůstat. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, kterou nejprve vedli piarističtí a později premonstrátští kněží. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 18741884 svou učitelskou dráhu. V roce 1904 na této reálce maturoval budoucí malíř Václav Rabas. Postupně také byly stavěny budovy pro další školy, knihovnu, finanční ústavy a jiné. Přes čtyřicet let zde také fungovala botanická zahrada. V roce 1895 bylo založeno městské muzeum, které se po téměř čtyřiceti letech přestěhovalo do bývalého městského paláce cisterciákůkláštera v Plasích.

Rakovník byl od roku 1865 okresním městem, kde se rozvíjel i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, dále byl uveden do provozu cukrovar a další nové závody. Po těžbě černého uhlí se pozornost soustředila na šamot a jeho zpracování. V roce 1883 vznikl keramický závod. Díky novým zabydleným předměstím (Sekyra, Vinohrady, Kréta) prudce rostl počet obyvatel (1820 – 2200, 1870 – 4648, na konci století 6620). Město ovšem nejprve minul moderní dopravní prostředek, kterým byla železnice. Až dodatečně zde vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou, kde procházela hlavní trať z Prahy do Karlových Varů. Dále okresní město získalo přímé spojení s Berounem, Blatnem, MladoticemiLouny.

V souvislosti s rostoucí zástavbou byly vysoušeny rybníky a narovnáván potok. V roce 1872 přišla ovšem ničivá povodeň, po níž bylo rozhodnuto posunout jeho koryto dále od centra asi o 100 m od bývalých hradeb jižním směrem. Tato regulace stejně jako opravy různých památek pokračovaly i ve 20. století. Starostou v tomto období byl J. Čermák. I v novém století nadále rostl průmysl (rozrůstání přestěhované Ottovy mydlárny po roce 1928 i vznik nových závodů) a předměstí (Zátiší). Přestavovaly se ovšem také zástavby z minulého století. V roce 1930 měl Rakovník 11700 obyvatel.

Po mnichovské dohodě se Rakovník stal příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportováni Židé. Město bylo osvobozeno 9.května 1945 Rudou armádou. Ve městě po válce pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) i zvětšování obytné zástavby především za pomoci panelových sídlišť (Bendovka).

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Rakovník[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Rakovník[4]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Rakovník[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Rakovník (11073 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto úřady, továrny, živnosti a obchody:[7]

Instituce:

okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, cejchovní úřad, důchodkový kontrolní úřad, katastrální měřičský úřad, okresní četnické velitelství, 3 katolické kostely, kostel československé církve, synagoga, státní reálka, obchodní škola, rolnicko-chmelařská škola, rodinná škola, odborná škola pro ženská povolání, okresní nemocnice, chudobinec, městské muzeum

Živnosti a průmysl:

obchodní gremium, společenstvo holičů, hostinských, pekařů, živností oděvních, potravních, smíšených a stavebních a společenstvo kolářů, kovářů, mlynářů a řezníků, Lubna-Rakovnické kamenouhelné doly, důl Rosenbaum, Rakovnická keramická továrna Keram, Rakovnické a Poštorenské keramické závody, Družstevní lihovar, továrna na mýdla, Rakovnický pivovar, továrna na stroje (Linhart, Vltavský), svíčky, velocipedy, 5 cihelen, lom, 8 mlýnů, 5 pil, 3 pískovny, plynárna, 4 velkostatky

Služby:

10 lékařů, 2 zubní lékaři, 5 zvěrolékařů, 5 advokátů, notář, architekt, Anglo-československá a Pražská úvěrní banka, Česká průmyslová banka, 3 biografy, 3 fotoateliéry, 2 geometři, 6 hodinářů, 18 hostinců, hotely U bílého lva, U černého orla, Korbelář, Lidový dům, Pošta, Schneider, U černého koníčka, kavárna, 2 lékárny, restaurace U červeného raka, U České koruny, Nádražní, Okresní hospodářská záložna, Rakovnická spořitelna, Živnostenská Raiffeisenka, Živnostenská a občanská záložna, 4 zubní ateliéry

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]

  • Pozemní komunikace
Městem procházejí nebo z města vycházejí silnice 227 Žatec – Rakovník – Křivoklát, 228 Jesenice – Rakovník, 229 Kralovice – Rakovník – Louny, 233 Plzeň – Radnice – Slabce – Rakovník, 237 Rakovník – Nové Strašecí – Třebíz.
  • Železnice
Město leží na křižovatce železničních tratí 120, 126, 161, 162 a 174.
Železniční trať 120 Praha – Kladno – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava byla mezi Lužnou a Rakovníkem zahájena roku roku 1871.
Železniční trať 126 Most – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava byla mezi Rakovníkem a Louny zahájena roku 1904.
Železniční trať 161 Rakovník – Bečov nad Teplou je jednokolejná regionální trať, doprava byla mezi Rakovníkem a Žluticemi zahájena roku 1897.
Železniční trať 162 Rakovník – Kralovice u Rakovníka – Mladotice je jednokolejná regionální trať, doprava na ní byla zahájena roku 1899.
Železniční trať 174 Beroun – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1878.
Na území města jsou odbočná železniční stanice Rakovník, dále na trati 120 železniční zastávka Rakovník zastávka a na trati 161 železniční zastávka Rakovník západ.

Veřejná doprava 2011[editovat | editovat zdroj]

  • Autobusová doprava
Z města jezdily autobusové linky např. do těchto cílů: Jesenice, Kladno, Křivoklát, Louny, Nové Strašecí, Praha.
  • Železniční doprava
Po trati 120 z Lužné do Rakovníka jezdilo v pracovních dnech 7 párů rychlíků, 2 páry spěšných a 10 párů osobních vlaků, o víkendu 7 párů rychlíků, 1 pár spěšných a 9 párů osobních vlaků.
Po trati 126 jezdilo denně 10 párů osobních vlaků.
Po trati 161 mezi Rakovníkem a Jesenicí jezdilo v pracovních dnech 14 párů osobních vlaků, o víkendech 8 párů osobních vlaků.
Po trati 162 mezi Rakovníkem a Kralovicemi jezdilo v pracovní dny 9 osobních vlaků, o víkendech 8 osobních vlaků.
Po trati 174 jezdilo v pracovních dnech 12 párů osobních vlaků, o víkendech 10 párů osobních vlaků.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se natáčelo i několik českých filmů, z novějších Vážení přátelé, ano a Trhala fialky dynamitem.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rakovníku.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Král Vladislav Jagellonský byl ve zdejších lesích na honu a ztratil se. Potkal dívku Svatavu, která mu dala napít a ukázala cestu z lesa. Král jí z vděčnosti slíbil věno, které si měla vyzvednout na hradě Křivoklátě. Když tam Svatava šla, byla v lese přepadena a omráčena rytířem Janošem. Jiřík, otec Svatavy, si myslel, že je dívka mrtvá, a z žalu se vypravil do světa. Šel žebrotou, až došel do Budína. Tam vyprávěl svůj příběh králi Vladislavovi a ten, když vše vyslechl, dal Jiříkovi své věno. Jiřík se vrátil do Rakovníka, a když se dozvěděl, že jeho dcera žije, z radosti koupil za získané peníze městu zvon, který dostal jméno Žebrák.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  5. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  6. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  7. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1461-1463. (česky a německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. 2. vyd. Praha: Libri, 2001.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • ŠTEMBERA, Mat. Žebrák, velký rakovnický zvon a kostelíček sv. Jiljí u Rakovníka. Praha: 1861.
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha : Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra) Dostupné online. – kapitola Co povídá nejstarší kniha rakovnická?.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu