Alois Pravoslav Trojan
Alois Pravoslav Trojan (2. dubna 1815, Knovíz – 9. února 1893, Praha) byl český právník a politik, ve své době jeden z nejváženějších českých veřejných činitelů.
Pocházel z rodiny rolníka a mlynáře. Studoval gymnázium ve Slaném a Praze,[1] roku 1838 dokončil práva a nastoupil do státních služeb. Nejprve pracoval u magistrátu v Litoměřicích, spojeného s trestním soudem, a po složení soudcovských zkoušek u královské dvorní prokuratury v Praze. Tam se zapojil do českého kulturního života.[2] Jeho přáteli byli například František Ladislav Rieger nebo Antonín Strobach.[3] Vstoupil do Průmyslové jednoty, kde prosazoval české národní zájmy a pořádal sbírku na založení české průmyslové školy.[2] Spolupořádal druhý český ples (1842) a byl jedním ze zakladatelů Měšťanské besedy (1845).[3]
V revolučním roce 1848 byl důležitým organizátorem schůze ve Svatováclavských lázních (11. března). Úspěšná byla i jeho cesta s deputací do Vídně, protože císařský patent z 8. dubna se z velké části zakládal na jeho návrzích.[2] František Palacký mu v té době správně předpověděl, že vstoupí do českých dějin.[4] Stal se členem Národního výboru[5] a čestným měšťanem Prahy.[2] Roku 1849 byl pro účast na revoluci zatčen, ale zanedlouho jako nevinný propuštěn. Karel Havlíček Borovský ho na konci roku ocenil v Národních novinách.[3]
Roku 1857 si otevřel notářskou kancelář v Rakovníku[2] a brzy se tam stal významnou osobností. Roku 1864 byl zvolen do městského zastupitelstva a v této funkci zajistil vybudování reálné školy a okresní nemocnice. Podílel se i na odstraňování následků katastrofální povodně z 25. května 1872. Tři roky tam v jeho rodině žila Havlíčkova dcera Zdeňka.[3] V roce 1861 byl rovněž zvolen do českého sněmu za okresy Dobříš a Příbram.[2]
V roce 1879 z Rakovníku odešel, aby přijal funkci poslance říšské rady.[3] Patřil ke slovanské pravici, byl členem mladočeské strany. Usiloval o zmírňování rozporů mezi mladočechy a staročechy,[3] snažil se o udržení jednoty všech, kdo bojovali za navrácení někdejších státních práv českého království. Zakládal český statoprávní klub a po celou dobu byl jeho místopředsedou.[2] Roku 1890 ale ostře vystoupil proti staročechům, a tím i proti svému dlouholetému příteli Riegrovi, když tato strana souhlasila s rozdělením českých zemí podle dorozumívacího jazyka. O rok později porazil Riegra ve volbách.[3] V říšské radě i českém sněmu využíval své znalosti práva a venkovského života.[5]
Trojan se účastnil většiny českých národních iniciativ. Navenek prosazoval práva českého království a jazyka, doma kulturu a vzdělanost jako nezbytné předpoklady. Usiloval o občanskou svobodu, rovnost a pokrok.[1] Prosazoval založení české univerzity (tj. rozdělení Karlo-Ferdinandovy university na českou a německou část)[5] a byl jednatelem Sboru pro vystavění Národního divadla.[2] Působil v Národní jednotě severočeské, která prosazovala práva české menšiny v německy mluvících oblastech, a byl jedním z ředitelů Hypoteční banky Království českého. V prosinci 1887 získal řád železné koruny III. třídy jako nejstarší člen pražské notářské komory a za zásluhy v právní oblasti.[4]
Byl autorem řady právních článků v časopisech. Samostatně vydal Zákon o sýpkach obecných a fondech peněžných k nim přislušících v Království českém.[2]
Pohřben je na Vyšehradském hřbitově. Současníci, včetně politických odpůrců, mu po smrti vyslovili úctu.[4] Vedle konkrétních zásluh připomněli i jeho lidumilnost a skromnost.[1]
[editovat] Příbuzní
- Bratranec František Břetislav Trojan[3] byl úředník a básník.[6]
- Strýc z matčiny strany Josef Duras, právník v Litoměřicích, vstoupil do literární historie jako zaměstnavatel Karla Hynka Máchy. Mácha se s Trojanem znal a pozdravoval ho v jednom ze svých posledních dopisů, který poslal z Litoměřic tři dny před smrtí.[3]
[editovat] Reference
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c Dr. Alois Pravoslav Trojan. Zlatá Praha, 2 1893, roč. 10, čís. 15, s. 179. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Dr. Alois Pravoslav Trojan. Světozor, 4 1885, roč. 19, čís. 19, s. 300. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i VÍŠEK, Zdeněk. Politik A. P. Trojan. Slánská radnice, 1 2008, roč. 11, čís. 1, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b c JUDr. Alois Pravoslav Trojan. Světozor, 2 1893, roč. 27, čís. 14, s. 168. Dostupné online.
- ↑ a b c Dr. Al. Pravoslav Trojan. Humoristické listy, 1 1882, roč. 27, čís. 14, s. 168. Dostupné online.
- ↑ Viz ukázku jeho díla na Wikizdrojích.
