Sčítání lidu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sčítání lidu (také populační census nebo soupis obyvatelstva) je proces získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva. Součástí sčítání bývá zjišťování dalších údajů, týkajících se sociálních a kulturních znaků (např. užívaného jazyka, praktikovaného náboženství, atd.). Termín se používá především ve spojení se státním sčítání obyvatelstva a domácností, které má být dle doporučení Spojených národů prováděno každých 10 let. Existuje také zemědělské sčítání a podnikatelské sčítání.

Sčítání se liší od běžného sociologického výzkumu tím, že nečerpá informace pouze ze vzorku populace, nýbrž od celého národa. Představuje způsob shromažďování statistických dat a plní důležitou roli při uplatňování demokracie (volby). Údaje ze sčítání jsou také běžně používány pro vědecké účely, obchod (marketing), plánování a v neposlední řadě při realizaci vzorkového výzkumu.

Historie sčítání[editovat | editovat zdroj]

Starověká sčítání[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známé sčítání bylo uskutečněno Babyloňany v roce 3800 př. n. l. [zdroj?], tedy skoro před 6000 lety. Záznamy naznačují, že se sčítání opakovalo každých šest nebo sedm let a zahrnovalo nejen informace o počtu lidí a dobytka, ale i o množství másla, medu, mléka, vlny a zeleniny.

Jedno z nejstarších doložených sčítání proběhlo v letech 500499 př. n. l. v armádě Perské říše za účelem přidělení pozemků a placení daní.[1]

Sčítání probíhala i v Maurijské říši, což dokládá maurijský ministr Čanaka v díle Artašástra (cca 350283 př. n. l.), které předepisuje sběr statistických údajů o obyvatelstvu, sloužící jako podklad pro státní daňovou politiku. Artašástra obsahuje podrobný popis provádění populačního, hospodářského i zemědělského sčítání.[2]

Bible zmiňuje hned několik sčítání. Kniha Numeri popisuje Bohem přikázané sčítání, které proběhlo v době, když Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta. Později nařídil sčítání lidu král David, což však vyvolalo Boží odplatu, jelikož bylo sčítání motivováno vojensky nebo ukazovalo nedostatek víry v Boha.[3] V Evangeliu podle Lukáše je dáván římský soupis lidu do souvislosti s cestou Josefa a Marie z města Nazareta do Betléma.

Ve starověkém Římě prováděli sčítání lidu kvůli stanovení daní (viz úřad římského cenzora). Termín populační census (jak se sčítání také říká) pochází právě ze starého Říma, z latinského výrazu censere neboli odhadovat.

Nejstarší dodnes dochovaný soupis obyvatelstva pochází z Číny z doby Dynastie Chan. Byl pořízen na podzim roku 2 n. l. a podle odborníků je poměrně přesný. V Číně dynastie Chan v té době žilo 59,6 milionů lidí.[4] Další dochovaný soupis pochází rovněž z dynastie Chan, z roku 140, kdy už bylo zapsáno pouze 48 milionů lidí. Tento pozoruhodný demografický úbytek je přisuzován hromadnému stěhování do oblasti dnešní jižní Číny.[5]

Středověká sčítání[editovat | editovat zdroj]

Ze středověku známe sčítání zaznamenané v knize Domesday Book, které nařídil Vilém I. Dobyvatel v roce 1086, aby mohl správně zdaňovat nedávno získanou půdu. V roce 1183 bylo provedeno sčítání v křižáckém státě Jeruzalémské království, jehož smyslem bylo přesvědčit se o počtu mužů a množství peněz použitelných proti invazi sultána Saladina.

Velmi zajímavou formu sčítání užívali od 15. století po dobytí území Španěly staří Inkové v andské oblasti. Inkové neměli žádný psaný jazyk, ale údaje získané při sčítání, stejně jako jiná číselná i nečíselná data, zaznamenávali pomocí uzlíků na pestrobarevných šňůrkách kipu, vyrobených z bavlny či srsti lamy nebo alpaky.

Novodobá sčítání[editovat | editovat zdroj]

První soupis veškerého obyvatelstva s doprovodnými údaji (věk, pohlaví, rodinný stav, zaměstnání) proběhl v letech 1665-6 v Nové Francii (dnešní kanadské provincii Québec). První celonárodní sčítání proběhlo v roce 1703 na Islandu, následovalo Švédsko 1749, Dánsko 1769, Polsko 1789, USA 1790, Anglie, Wales a Francie roku 1801. Některé státy již dnes sčítání neprovádí a údaje získávají z registrů (obyvatelstva, matrik, katastru nemovitostí, plátců daní, ekonomických subjektů, nezaměstnaných, plátců sociálního pojištění či důchodců), například severské státy, Nizozemsko, Rakousko či Slovinsko. Kombinovaný postup využije v roce 2011, kdy proběhne sčítání v 73 státech světa, poprvé Německo.

Sčítání v českých zemích a Československu[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Československa[editovat | editovat zdroj]

Na území Čech a Moravy jsou známy berní rejstříky a seznamy poddaných ze 14.17. století, určité znaky úředního sčítání obyvatelstva mělo však až tzv. solní sčítání z roku 1702. Pravidelná sčítání lidu byla stanovena reskriptem, který 13. října 1753 vydala Marie Terezie, na jehož základě byla první konskripce (soupis) provedena v roce 1754 (první svého druhu v Evropě). V roce 1770 vydala patent nařizující provádění soupisu lidu, tažného dobytka a domů v českých, dolnorakouských a vnitřních rakouských dědičných zemích.[6]

Jako přechod mezi výše uvedenými soupisy obyvatel a moderním sčítáním lidu bývá označováno sčítání lidu z roku 1857. Dalším důležitým mezníkem byl rok 1869, kdy v Rakousko-Uhersku došlo jednak k prvnímu modernímu sčítání lidu, definujícímu podrobně znaky zjišťované u obyvatelstva (státní příslušnost, rodinný stav, náboženské vyznání), a jednak bylo stanoveno, že se sčítání bude od té doby opakovat pravidelně každých 10 let. Od tohoto roku jsou také data ze sčítání veřejně publikována. Další sčítání byla provedena v letech 1880 (zjišťována i gramotnost a řeč), 1890, 1900 a 1910.

V Československu[editovat | editovat zdroj]

V samostatném Československu proběhla sčítání v letech 1921, 1930 (poprvé zjišťována fertilita žen a minulé bydliště sčítaných), 1950, 1961 (dle trvalého pobytu), 1970, 1980 a 1991.

V roce 1939 proběhlo sčítání v Sudetech obsazených Německou říší.

V samostatné České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice se po osamostatnění konalo první Sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu 2001. Od roku 2001 jsou do sčítání zahrnuti i cizinci s dlouhodobým pobytem.[7] Až do roku 2001 byli sčítací komisaři najímáni přímo statistickým úřadem a rekrutovali se převážně ze zaměstnanců obecních úřadů.[7]

Sčítání v roce 2011 se konalo k rozhodnému okamžiku půlnoci z pátku 25. na sobotu 26. března 2011. Sčítání nařídil Parlament České republiky zákonem č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 podle návrhu české vlády a na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008.

Podrobnější informace naleznete v článku Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v České republice.

V minulosti, s mnohem omezenější výpočetní technikou, byly předběžné výsledky v podrobném územním členění v rozsahu přibližně čtyřiceti nejdůležitějších údajů zpracovány zhruba do 6 týdnů, nepříliš odlišné definitivní výsledky byly zpracovány do 18 měsíců.[7]

Ochrana soukromí[editovat | editovat zdroj]

Všechny údaje zjištěné při sčítání podléhají v České republice ochraně podle zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů, zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Údaje mohou být využity výhradně ke statistickým účelům. Všechny osoby, které se podílejí na sběru a zpracování údajů, jsou vázány mlčenlivostí o všech skutečnostech, o nichž se v souvislosti se sčítáním dozvěděly. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení sčítání a je časově neomezená. Výstupem ze šetření údajně jsou zcela anonymizovaná data, ze kterých nelze získat individuální informace o konkrétních domácnostech ani osobách, což ovšem někteří oponenti zpochybnili. Originální formuláře, stejně jako neanonymizovaná data na technických nosičích, mají být zničena.

Srovnatelnost údajů ze sčítání[editovat | editovat zdroj]

Sčítání se koná téměř ve všech zemích světa s výjimkou těch, jež jsou aktuálně postiženy válečnými konflikty apod. V neevropských státech většinou proběhne již v roce 2010 (např. v USA). Obdobným způsobem jako u nás (klasické sčítání s částečným využitím registrů) bude sčítání probíhat ve většině zemí EU. Jen v několika zemích, kde existují potřebné celostátní registry (Švédsko, Nizozemí, Finsko atd.), bude klasické sčítání nahrazeno využitím informací právě z těchto registrů. Ovšem i výše uvedené země mají problém s tím, že EU požaduje údaje, které u nich v registrech nejsou (např. některé údaje o domech, bytech a domácnostech).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. KUHRT, A. The Ancient Near East c. 3000–330BC. Svazek 2. Londýn : Routledge, 1995. S. 695.  
  2. History of Indian Census [online]. 2000-04-30, [cit. 2007-09-13]. Dostupné online.  
  3. Bible [online]. 2000-04-30, [cit. 2007-09-13]. Dostupné online.  
  4. YOON, H. An early Chinese idea of a dynamic environmental cycle. GeoJournal. 1985, čís. 10 (2), s. 211–212.  
  5. BIELENSTEIN, Hans. The Cambridge History of China. Příprava vydání Denis Twitchett a John K. Fairbank. Svazek 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1978. Kapitola Wang Mang, the restoration of the Han dynasty, and Later Han., s. 223–290.  
  6. Historie. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 – Pramenné dílo. 2005-12-13. Dostupné online [pdf, cit. 2007-09-13].  
  7. a b c Libuše Kolářová: V kolonce pohlaví bylo uvedeno: náruživé, Písecký deník, 2. 3. 2011, rozhovor se statistikem Jiřím Brůhou, ředitelem statistického úřadu z let 1977 až 1994.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Census na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]