Vláda České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vláda České republiky

Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadí třináctá (od r. 1993)
Předseda Bohuslav Sobotka
1. místopředseda Andrej Babiš
Místopředsedové Pavel Bělobrádek
Počet členů 17
Politické subjekty ČSSD (8), ANO (6), KDU-ČSL (3)
Jmenována Milošem Zemanem
Datum jmenování 29. ledna 2014
Vyslovení důvěry 18. února 2014
A 110N 38Z 33 / 181
Webová stránka www.vlada.cz
Programové prohlášení
                 

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Zakotvení v Ústavě[editovat | editovat zdroj]

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vlády[editovat | editovat zdroj]

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády. Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády jmenuje prezident nového člena vždy, když mu to premiér navrhne.[1]

Vyslovování důvěry a nedůvěry vládě[editovat | editovat zdroj]

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členů[editovat | editovat zdroj]

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo po té, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky vládu odvolá.[1]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky, činí tak ale prostřednictvím premiéra.[1] Po té, co prezident demisi přijme, může premiér prezidentovi navrhnout za odešlého člena náhradu.

Prezident republiky je povinen odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1]

Postavení předsedy vlády[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Kompetence a jednání vlády[editovat | editovat zdroj]

Vláda disponuje zákonodárnou iniciativou, tedy může podávat návrhy zákonů a má rovněž právo se ke všem návrhům zákonů vyjadřovat.[1] K provádění zákonů vláda vydává nařízení.[1] Vládě rovněž přísluší mnohé kompetence, jež nejsou v Ústavě přímo uvedeny.

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1]

Vztah k Parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise - zde se však může nechat zastoupit.[1]

Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Vláda Bohuslava Sobotky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku vláda Bohuslava Sobotky.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval vládu Bohuslava Sobotky, která má koaliční charakter, ve středu 29. ledna 2014. Podílejí se na ní tři politické subjekty, a to Česká strana sociálně demokratická, ANO 2011 a Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka byl jmenován předsedou vlády již 17. ledna 2014. Všichni další členové kabinetu pak 29. ledna 2014 složili na Pražském hradě slavnostní slib a stali se tak členy třinácté vlády České republiky.

 Členové vlády[editovat | editovat zdroj]

Funkce Člen vlády Politický subjekt Datum jmenování
Předseda vlády Bohuslav Sobotka ČSSD 17. ledna 2014
1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí Andrej Babiš ANO 2011 29. ledna 2014
Místopředseda vlády pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek KDU-ČSL 29. ledna 2014
Ministr vnitra Milan Chovanec ČSSD 29. ledna 2014
Ministryně spravedlnosti Helena Válková nestr. za ANO 2011 29. ledna 2014
Ministr obrany Martin Stropnický ANO 2011 29. ledna 2014
Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek ČSSD 29. ledna 2014
Ministr životního prostředí Richard Brabec ANO 2011 29. ledna 2014
Ministr zemědělství Marian Jurečka KDU-ČSL 29. ledna 2014
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek ČSSD 29. ledna 2014
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček ČSSD 29. ledna 2014
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová ČSSD 29. ledna 2014
Ministr kultury Daniel Herman KDU-ČSL 29. ledna 2014
Ministr dopravy Antonín Prachař ANO 2011 29. ledna 2014
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek ČSSD 29. ledna 2014
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová ANO 2011 29. ledna 2014
Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti

Předseda Legislativní rady vlády

Jiří Dienstbier ČSSD 29. ledna 2014

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Ústava ČR [online]. 1993. Dostupné online. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]