Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky
7. volební období
Coat of arms or logo
Typ
Typ dolní komora
Vedení
Předseda Jan Hamáček, ČSSD
od 27. listopadu 2013
1. místopředsedkyně Jaroslava Jermanová, ANO
od 27. listopadu 2013
Místopředseda Vojtěch Filip, KSČM
od 27. listopadu 2013
Místopředseda Petr Gazdík, TOP 09
od 12. prosince 2013
Místopředseda Jan Bartošek, KDU-ČSL
od 6. února 2014
Struktura
Členové 200 poslanců
Chamber_of_Deputies_of_the_Czech_Republic_2014.svg
Politické subjekty

     ČSSD (50)     ANO (47)     KDU-ČSL (14)

     KSČM (33)     TOP 09 (26)     ODS (16)     ÚSVIT (14)
Volby
Volební systém poměrný
Poslední volby 25.–26. října 2013[1]
Zasedací sál
Zasedací sál Poslanecké sněmovny.jpg
Thunovský palác, Malá Strana, Praha
Web
www.psp.cz

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, v Ústavě České republiky označovaná jen jako Poslanecká sněmovna, je dolní komora Parlamentu České republiky, v Ústavě označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady.[2]

Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru[3] (67 poslanců) nadpoloviční většinou. Kvalifikované většiny jsou 101 poslanců (např. přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě)[4] a 120 hlasů (přijetí ústavního zákona, ratifikace některých mezinárodních smluv).[5] Kromě toho Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, volebního zákona či zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek.[6]

Sídlo[editovat | editovat zdroj]

Sídlo sněmovny se nachází na Malé Straně v Praze, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem Sněmovní a Thunovské ulice.[7]

Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně Sněmovní ulice), který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů.

Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou:

  • Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo královského místodržitelství a jezuitského gymnázia
  • Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), 7 (Šternberský palác) 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu Tomášské ulice) a 8 (na rohu Thunovské a Tomášské ulice). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.

V letech 1993–1996 byl celý komplex budov rekonstruován.

Volby[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Volební právo v Česku#Poslanecká sněmovna.

Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a není zbaven svéprávnosti. Právo být volen má každý občan starší 21 let s volebním právem.

Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu ústavního zákona a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu. I přesto jsou změny volebního zákona časté.

Volby se konají ve 14 vícemandátových obvodech, které kopírují krajskou strukturu. Počet mandátů v jednotlivých obvodech není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech. K určení počtu mandátů je třeba nejprve zjistit celorepublikové mandátové číslo. To se vypočte jako podíl celkového počtu odevzdaných platných hlasů a celkového počtu mandátů (200). Číslo se zaokrouhluje na jednotky. Pro každý kraj se vypočítá „teoretický“ počet mandátů a to tak, že se vezme celkový počet odevzdaných platných hlasů kraje a podělí se republikovým mandátovým číslem. Zaokrouhluje se dolů na jednotky. Pro každý kraj se zjistí zbytek po dělení počtu odevzdaných platných hlasů kraje republikovým mandátovým číslem. Zbylé mandáty, které je potřeba přidělit, se přidělí těm krajům, které vykazují největší tento zbytek.[8] Tím končí určení počtu mandátů pro jednotlivé kraje.

Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 % pro samostatně kandidující strany, 10, 15, případně 20 % pro koalice dvou, tří, resp. více stran). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých obvodech. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v těchto krajích (viz výše), načež se začnou hlasy v každém kraji zvlášť přepočítávat na mandáty. K tomu se používá d'Hondtova metoda: počet hlasů pro každou stranu v daném kraji (volebním obvodu) je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, …, přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každé položky je označeno, které straně podíl náleží). Stranám uvedeným na prvních položkách tohoto seřazeného seznamu je pak přidělen odpovídající počet mandátů (přirozeně se bere v potaz pouze počet podílů, který je roven počtu mandátů v daném kraji). Jednotlivým kandidátům strany jsou mandáty přiřazovány podle jejich pořadí na kandidátkách; voliči mohou toto pořadí ovlivnit pomocí čtyř tzv. preferenčních hlasů (zakroužkováním). Kandidáti, kteří získali nejméně 5 % preferenčních hlasů (ze všech pro jejich stranu v rámci kraje), získají mandát přednostně.

Rozpuštění[editovat | editovat zdroj]

Thunovský palác, jedno ze sídel Poslanecké sněmovny

Rozpuštěním končí zasedání Poslanecké sněmovny, zanikají mandáty zvolených poslanců a do šedesáti dnů se konají nové volby. Poslanecká sněmovna ale nemůže být rozpuštěna tři měsíce před skončením svého čtyřletého volebního období.

Rozpustit ji může svým rozhodnutím prezident, a to jen z těchto Ústavou stanovených důvodů:

  • nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (nastává až po dvou nevysloveních důvěry vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem)
  • neusnese se do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry
  • přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní)
  • není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi

V roce 2009[9] byla zavedena další možnost rozpuštění sněmovny, při které již ale prezident republiky nemá na výběr. Rozpustit ji musí vždy, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas alespoň třípětinová většina všech poslanců (většina vyžadovaná pro přijetí nebo změnu ústavních zákonů). Tato novelizace byla přijata v reakci na to, když Ústavní soud daného roku zrušil zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období[10] (podobné zkrácení volebního období v roce 1998 zrušeno nebylo[11][12]).

Během rozpuštění Poslanecké sněmovny nabývá Senát pravomoc přijímat v neodkladných věcech zákonná opatření.

K historicky prvnímu rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny došlo 20. srpna 2013. Stalo se tak po rozpadu tehdejší koalice stran ODS, TOP 09 a LIDEM, která ač deklarovala 101 hlasů, podílela se na odmítnutí vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka nižším počtem hlasů, než bylo očekáváno. Pro rozpuštění hlasovalo 140 poslanců, proti 7. Prezident Miloš Zeman rozpustil sněmovnu 28. srpna a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013.[13]

Orgány a vedení[editovat | editovat zdroj]

Vedení Poslanecké sněmovny v 7. volebním období[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam předsedů Poslanecké sněmovny.
Související informace naleznete také v článku Seznam členů vedení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Funkce osoba foto poslanecký klub nástup do funkce odchod z funkce
Předseda Jan Hamáček
Jan Hamáček 2014.JPG
  ČSSD 27. listopadu 2013 úřadující
Místopředsedkyně Jaroslava Jermanová
No female portrait cs.svg
  ANO 27. listopadu 2013 úřadující
Místopředseda Vojtěch Filip
Vojtěch Filip březen 2013.JPG
  KSČM 27. listopadu 2013 úřadující
Místopředseda Petr Gazdík
Petr Gazdík 2012.jpg
  TOP 09 a Starostové 12. prosince 2013 úřadující
Místopředseda Jan Bartošek
Jan-Bartosek.jpg
  KDU-ČSL 6. února 2014 úřadující
Bývalí členové
Místopředseda Pavel Bělobrádek
MG 0430a.jpg
  KDU-ČSL 27. listopadu 2013 29. ledna 2014

Orgány[editovat | editovat zdroj]

  • Výbory – podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny je komora povinna zřídit mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor, výbor pro evropské záležitosti. Schůze výborů jsou veřejné s výjimkou schůzí organizačního výboru a mandátového a imunitního výboru. Výbory si mohou zřizovat podvýbory, jednání podvýborů nejsou veřejná.[14]

Počty výborů pro jednotlivé strany v 7. volebním období

Poslanecký klub Počet výborů
  ČSSD 6
  ANO 5
  KSČM 3
  TOP 09 a Starostové 1
  ODS 1
  Úsvit 1
  KDU-ČSL 1

Seznam výborů v 7. volebním období:

Hospodářský výbor - předseda: Ivan Pilný (ANO)
Kontrolní výbor - předseda: Vladimír Koníček (KSČM)
Mandátový a imunitní výbor - předsedkyně: Miroslava Němcová (ODS)
Organizační výbor - předseda: Jan Hamáček (ČSSD)
Petiční výbor - předsedkyně: Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM)
Rozpočtový výbor - předseda: Václav Votava (ČSSD)
Ústavně právní výbor - předseda: Jeroným Tejc (ČSSD)
Volební výbor - předseda: Martin Komárek (ANO)
Výbor pro bezpečnost - předseda: Roman Váňa (ČSSD)
Výbor pro evropské záležitosti - předseda: Ondřej Benešík (KDU-ČSL)
Výbor pro obranu - předseda: David Kádner (Úsvit)
Výbor pro sociální politiku - předseda: Jaroslav Zavadil (ČSSD)
Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - předseda: Jiří Zlatuška (ANO)
Výbor pro veřejnou zprávu a regionální rozvoj - předsedkyně: Milada Halíková (KSČM)
Výbor pro zdravotnictví - předseda: Rostislav Vyzula (ANO)
Výbor pro životní prostředí - předseda: Robin Böhnisch (ČSSD)
Zahraniční výbor - předseda: Karel Schwarzenberg (TOP 09 a Starostové)
Zemědělský výbor - předseda: Jaroslav Faltýnek (ANO)

Organizační a technický provoz zajišťuje Kancelář Poslanecké sněmovny, v jejímž čele stojí vedoucí Kanceláře, odpovídající přímo předsedovi sněmovny.

Složení poslaneckých klubů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Poslanecký klub a Seznam členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po volbách 2013.

Povolební složení v historii[editovat | editovat zdroj]

Volby 1992[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do České národní rady 1992.
35 16 16 15 14 14 10 66 14
LB ČSSD LSU KDU-ČSL HSD-SMS ODA KDS ODS SPR-RSČ

Volby 1996[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996.
22 61 18 13 68 18
KSČM ČSSD KDU-ČSL ODA ODS SPR-RSČ

Volby 1998[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998.
24 74 20 19 63
KSČM ČSSD KDU-ČSL US ODS

Volby 2002[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002.
41 70 23 8 58
KSČM ČSSD KDU-ČSL US-DEU ODS

Volby 2006[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006.
26 74 6 13 81
KSČM ČSSD SZ KDU-ČSL ODS

Volby 2010[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010.
26 56 24 41 53
KSČM ČSSD VV TOP 09 ODS

Volby 2013[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013.
33 50 47 14 14 26 16
KSČM ČSSD ANO ÚSVIT KDU-ČSL TOP 09 ODS

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zeman oficiálně rozpustil sněmovnu. Volby budou 25. a 26. října. Lidovky.cz [online]. 2013-08-28 [cit. 2013-08-28]. Dostupné online.  
  2. čl. 106 odst. 1 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky
  3. § 70 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů
  4. § 70 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů
  5. Čl. 39 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR ve znění pozdějších předpisů
  6. Čl. 40 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR ve znění pozdějších předpisů
  7. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007
  8. § 48 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb.
  9. Ústavní zákon č. 319/2009 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, dostupné online
  10. Nález Ústavního soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb., dostupné online
  11. 21. schůze Poslanecké sněmovny ve 2. volební období, 12. hlasování (sněmovní tisk 351), 26. února 1998, 13:09
  12. Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, dostupné online
  13. Rozhodnutí prezidenta republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 265/2013 Sb. a rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 266/2013 Sb.
  14. http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=194

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, Petr; VALENTA, Petr. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna. Praha : pro Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydal Ivan Král, 2011.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Volby v Česku
Poslanecká sněmovna 1992 (ČNR) 1996 1998 2002 2006 2009 2010 2013
Senát 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014
Evropský parlament 2004 2009 2014
Zastupitelstva krajů 2000 2004 2008 2012
Zastupitelstva obcí 1994 1998 2002 2006 2010 2014
Referendum 2003
Prezident 1993 1998 2003 2008 2013