Mandát (politika)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mandát (z lat. manu dare, pověřit, přikázat) v demokraciích znamená oprávnění a pravomoc poslance nebo jiného voleného funkcionáře, kterou mu svěřili voliči. Mandát je obvykle časově omezený.
Obsah |
[editovat] Mandát poslance a senátora
Mandát vzniká volebním výsledkem (zvolením za poslance či senátora), vydává jej příslušná volební komise a u poslanců a senátorů ověřuje Mandátový výbor příslušné komory.
V systémech zastupitelské demokracie je mandát teoreticky volný, to znamená, že poslanec je vázán pouze svým svědomím. V systémech s poměrným zastoupením, kde si voliči vybírají mezi kandidátkami politických stran, se ovšem strany snaží udržovat jistou disciplinu a zavazovat své poslance (senátory), aby zastávali většinové nebo programové stanovisko své strany. V předválečné Československé republice až do roku 1938 se k tomu zvolení poslanci zavazovali tak zvaným reversem a Volební soud tuto praxi schválil.[1] Proto se někdy mluví o vázaném (imperativním) mandátu.
Podle ústavy České republiky je poslanec vázán pouze svým svědomím, přesto se každá politická strana snaží mezi svými poslanci udržovat disciplinu a neposlušným hrozí například tím, že je příště na svoji kadidátní listinu nepostaví. Pokud je politický život dostatečně profesionalizován, je to poměrně účinná hrozba a poslance fakticky váže.
[editovat] Ostatní
I u jiných volených funkcionářů se hovoří o mandátu jako o dočasném pověření k určité činnosti například starosty, předsedy, rektora a podobně. Někdy se mandátem rozumí také rozsah tohoto pověření, takže se může diskutovat o tom, zda příslušný funkcionář „k něčemu má (nebo nemá) mandát“.
