Ústava České republiky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti práva potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Ústava České republiky je nejvýše postaveným zákonem vedle Listiny základních práv a svobod v České republice.
Ústava byla přijata Českou národní radou dne 16. prosince 1992. Vyhlášena byla ve Sbírce zákonů jako ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky (v částce 1/1993 Sb.) a účinnosti nabyla dnem 1. ledna 1993.
Novelizována byla ústavními zákony č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb. a 515/2002 Sb.
[editovat] Charakteristika
Ústava České republiky může být charakterizována jako psaná, rigidní, právní, republikánská a demokratická.
- Je ústavou psanou, protože je psaným zákonem,
- je rigidní, protože k její změně je vyžadována vyšší (třípětinová, ústavní) většina hlasů (k přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu obou komor parlamentu)
- je právní (reálnou) ústavou, protože je skutečně uplatňována státem,
- je republikánskou podle čl. 54 je hlavou státu prezident,
- je demokratickou podle čl. 1 je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
[editovat] Text ústavy
Text ústavy je rozdělen do preambule a osmi hlav o 113 článcích:
- Preambule
- Základní ustanovení
- Moc zákonodárná
- Moc výkonná
- Prezident
- Vláda
- Moc soudní
- Nejvyšší kontrolní úřad
- Česká národní banka
- Územní samospráva
- Přechodná a závěrečná ustanovení
[editovat] Preambule
- My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
- v čase obnovy samostatného českého státu,
- věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
- odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
- v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
- jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
- kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
- jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům
- a na zásadách občanské společnosti,
- jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
- odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní,
- hmotné a duchovní bohatství,
- odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
- prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců
- přijímáme tuto Ústavu České republiky
[editovat] Základní ustanovení (Hlava první)
- Česká republika je svrchovaný, jednotný a demomokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
- Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
- Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo (referendum).
- Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
- Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
- Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
- Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
- Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
- Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
- Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
- Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.
- Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
- Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
- Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.
- Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
- Hlavním městem České republiky je Praha.
- Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
[editovat] Moc zákonodárná (Hlava druhá)
Zákonodárná moc náleží Parlamentu České republiky, jež se skládá ze dvou komor, Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených poměrným způsobem na 4 roky. Senát má 81 senátorů, volených většinovým způsobem na 6 let. Každé 2 roky se mění třetina senátorů.
Ústava upravuje legislativu (přijímání a vydávání zákonů) a ratifikaci mezinárodních smluv. V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, náleží Senátu přijímat na návrh vlády zákonná opatření. Parlament také volí prezidenta republiky.
Další oblasti, kterých se Ústava dotýká:
- za jakých podmínek poslanec nebo senátor ztrácí svůj mandát a s kterými funkcemi je jejich funkce inkompatibilní.
- imunita poslanců a senátorů
- některé věci týkající se obrany státu a ozbrojených sil,
- legislativní proces
[editovat] Moc výkonná (Hlava třetí)
[editovat] Prezident republiky
Prezident republiky je hlavou státu. Je volen Parlamentem na společné schůzi obou komor na dobu 5 let. Nikdo nesmí být zvolen více jak dvakrát za sebou. Ústava stanoví rozsah kompetencí prezidenta a určuje, které může provádět sám a ke kterým je nutná kontrasignace.
[editovat] Vláda
Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Předsedu vlády jmenuje prezident. Ostatní členy jmenuje na návrh předsedy prezident. Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. V rámci vládní výkonné moci je zakotveno i státní zastupitelství pro zastupování veřejné žaloby.
[editovat] Moc soudní (Hlava čtvrtá)
Moc soudní vykonávají nezávislé a nestranné soudy. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy.
[editovat] Ústavní soud
Ústavní soud má 15 soudců, jmenovaných prezidentem se souhlasem Senátu na 10 let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.
Ústavní soud rozhoduje podle Ústavy:
- a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
- b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem - např. nařízení vlády, vyhlášky ministerstev
- c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
- d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
- e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
- f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
- g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2,
- h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
- i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
- j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
- k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
- l) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí - mrtvé ustanovení, nenastane v budoucnu žádný případ, kdy by se dalo použít
- m) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení - mrtvé ustanovení, nenastane v budoucnu žádný případ, kdy by se dalo použít
Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.
[editovat] Nejvyšší kontrolní úřad (Hlava pátá)
Kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Má 15 členů.
[editovat] Česká národní banka (Hlava šestá)
Hlavní úkol je dbát o cenovou stabilitu. Má tři funkce: emisní,regulační a kontrolní. Emisní funkcí rozumíme, že ČNB vydává do oběhu peníze. Regulovat může pomocí:
-
- Diskontní sazby - poplatek, za který si mohou komerční banky půjčovat od ČNB peníze, pokud dojde ke zvýšení diskontní sazby, je v oběhu méně peněz, dojde ke zdražení pro klientky bank.
- Povinná míra rezerv - množství peněz, se kterými nemohou banky disponovat
- Operace na peněžním trhu - může vydávat nebo skupovat státní dluhopisy
Kontrolní funkce zajišťuje dohled nad bankami. V čele ČNB stojí guvernér, členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem na dobu 6 let.
[editovat] Územní samospráva (Hlava sedmá)
Územní samosprávné celky jsou územní oblasti, které si spravují sami občané v určité nezávislosti na okolí. Základním územním samosprávným celkem je obec. Každá obec je součástí vyššího územního samosprávného celku - kraje. Samosprávná území jsou spravována zastupitelstvem, jehož funkční období je čtyřleté.
[editovat] Přechodná a závěrečná ustanovení (Hlava osmá)
Ústava České republiky vymezuje v článku 112 ústavní řád (pořádek), jež tvoří ústavní zákony:
- Ústava České republiky
- Listina základních práv a svobod,
- ústavní zákony o úpravách státních hranic,
- ústavní zákon č. 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,
- ústavní zákon č. 29/1993 Sb. o dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,
- ústavní zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR,
- ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
- ústavní zákon č. 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení k Evropské unii
Ústavou České republiky je zrušena Ústava Československé socialistické republiky a Ústavní zákon o československé federaci a všechny ústavní zákony je měnící a doplňující.
Zákony jež nejsou součástí ústavního pořádku, mají dále sílu zákona.
[editovat] Vypracování a návrh Ústavy
Inspirací návrhu ústavy byla Ústavní listina Československé republiky z roku 1920.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html – kompletní text Ústavy na stránkách Poslanecké sněmovny
- http://www.senat.cz/informace/zadosti/ustava.html – kompletní text Ústavy na stránkách Senátu
Albánie • Andorra • Arménie¹ • Ázerbájdžán² • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie² • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán² • Kypr¹ • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko² • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko² • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Man (GB)
Území se sporným postavením: Kosovo • Podněstří • Severní Kypr
