Poslanec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Poslanec (v přechýlené podobě pak poslankyně) je člen parlamentu zvolený oprávněnými voliči. Poslanec je vykonavatelem mandátu a obvykle užívá imunity a indemnity. Konkrétní postavení poslance je upraveno ústavou příslušného státu.

Poslanci v České republice[editovat | editovat zdroj]

Zisk mandátu[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou poslanci voleni do dolní komory parlamentu, která se nazývá Poslanecká sněmovna a je do ní voleno celkem 200 poslanců. Do horní komory, Senátu, jsou voleni senátoři. Poslanec musí být českým státním občanem a musí být starší 21 let.[1] Svůj mandát získává zvolením. Ačkoli může být zvolen jen na kandidátní listině nějaké politické strany nebo politického hnutí,[2] je jeho mandát volný, není tedy vázán žádnými příkazy,[3] což se odráží i ve slibu, který skládá na první schůzi sněmovny. Ten zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[4]

Výkon funkce[editovat | editovat zdroj]

S funkcí poslance je neslučitelná funkce senátora, prezidenta republiky a soudce. Poslanec tedy může být např. členem vlády, v takovém případě však nemůže být členem vedení Poslanecké sněmovny, ani jejích výborů či komisí.[5] Čeští poslanci mají širokou indemnitu, když je nelze vůbec postihnout za hlasování a za projevy učiněné ve sněmovně pouze disciplinárně. Stejně tak oplývají poměrně značnou imunitou, protože Poslanecká sněmovna vždy rozhoduje o tom, zda bude určitý poslanec zadržen a trestně stíhán, nebo také o tom, zda bude řešit jeho přestupkovou odpovědnost sama.[6] Každý poslanec má zákonodárnou iniciativu, návrh na přijetí nového zákona nebo návrh na změnu stávajícího tedy může podat sám, a právo interpelace vůči členům vlády, kteří mají povinnost mu ve věcech své působnosti odpovědět.[7]

Plat a další nároky[editovat | editovat zdroj]

Platové poměry poslance a jeho další nároky stanoví zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.[8] Platí též pro 22 českých poslanců volených do Evropského parlamentu. Podle tohoto zákona byl v roce 2011 základní plat poslance 56 tisíc Kč, takový však pobírala jen menšina poslanců, protože se významně zvyšuje všem předsedům i místopředsedům 17 sněmovních výborů, 40 podvýborů, 5 poslaneckých klubů, 7 komisí a 6 delegací, stejně jako 3 místopředsedům a 1 předsedkyni Poslanecké sněmovny. Například plat předsedy podvýboru činil 67 tisíc Kč, předsedy výboru 79 tisíc Kč a předsedkyně Poslanecké sněmovny 150 tisíc Kč.

Navíc do platu nejsou započítány náhrady výdajů a naturální plnění, které jsou např. ve srovnání se soudci poměrně hojné. Každému poslanci byly totiž v roce 2011 vypláceny měsíční paušály na reprezentaci ve výši 8 tisíc Kč, paušály na dopravu ve výši 20 až 31 tisíc Kč (podle vzdálenosti místa bydliště od Prahy) a prokázané výdaje na asistenta až do 13 tisíc Kč. Kromě toho jsou jim např. hrazeny výdaje na ubytování a stravování při zahraničních i tuzemských cestách. Co se týče naturálních plnění, pak každému poslanci náleží zdarma ubytování v Praze, pokud zde nemá trvalé bydliště, a přiměřeně vybavená kancelář v jeho volebním kraji. Předsedům výborů, poslaneckých klubů a delegací navíc náleží služební auto bez řidiče, předsedkyni i místopředsedům Poslanecké sněmovny služební auto s řidičem a také služební byt. Vzhledem k tomu nejnižší možný příjem poslance v roce 2011 sice činil 84 tisíc Kč, ovšem průměrné celkové měsíční výdaje na jednoho poslance i bez pojištění byly ve výši už 220 tisíc Kč.

Tento stav navrhl v květnu 2011 změnit poslanec Pavel Suchánek (ODS), který v tom navázal na předchozí snahy bývalého předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka (ČSSD) a senátora Jaroslava Kubery (ODS).[9] Podle jeho návrhu byl mohl být schválen jednodušší zákon a poslanci by tak sice pravděpodobně pobírali plat ve výši až 230 tisíc Kč měsíčně, ovšem již by neměli nárok na žádné další náhrady, takže by šlo o definitivní částku jejich měsíčního příjmu.[10] Ke změně ale v daném volebním období nedošlo.

Poslanci Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Poslanec Evropského parlamentu.

Tzv. europoslanci zasedají v Evropském parlamentu. Původně byli nepřímo vybíráni jednotlivými členskými státy EU, od roku 1979 jsou ale voleni přímo občany. Volby se konají pravidelně každých pět let a v každé zemi se používá jiný volební systém. Počet poslanců je určen pro každou členskou zemi Evropské unie podle principu degresivní proporcionality, takže menší země mají o něco více poslanců, než by zcela odpovídalo jejich velikosti.

Poslanci Evropského parlamentu se podle svého politického zaměření sdružují v tzv. frakcích. Kromě práce v rámci své frakce mají i individuální právo překládat návrhy nebo právo interpelace. Jeden týden v měsíci zasedají ve Štrasburku, zbylé tři týdny v Bruselu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čl. 19 odst. 1 Ústavy České republiky
  2. § 31 zákona č. 247/1995, o volbách do Parlamentu České republiky
  3. Čl. 26 Ústavy České republiky
  4. Čl. 23 Ústavy České republiky
  5. Čl. 21, čl. 22 a čl. 32 Ústavy České republiky
  6. Čl. 27 Ústavy České republiky
  7. Čl. 41 odst. 2 a Čl. 53 Ústavy České republiky
  8. Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce
  9. Zákonodárci chtějí přidat. Až na 270 tisíc, iDNES.cz, 18. dubna 2008
  10. Poslanci by rádi jednoduchý plat, nejméně 230 tisíc měsíčně, Novinky.cz, 26. května 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]