Senát republiky (Itálie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Senát republiky

Palazzo madama.JPG

Druh horní komora
Volební období 2013–2018
Předseda Pietro Grasso, Demokratická strana
od 25. února 2013
Místopředsedové Roberto Calderoli
Valeria Fedeli
Maurizio Gasparri
Linda Lanzillotta
Členů 315
Politické subjekty Demokratická strana (109), Lid svobody (91), MoVimento 5 Stelle (53), Scelta Civica (21), Liga Severu za nezávislost Padánie (16), Grandi Autonomie e Libertà (10), Südtiroler Volkspartei a sen. za samosprávu (9), smíšené skupiny (9)[1]
Poslední volby 24. a 25. února 2013
Sídlo Palazzo Madama, Řím
Oficiální web http://www.senato.it/english/default.htm
Palác Madama, sídlo senátu.

Senát republiky (italsky: Senato della Repubblica) je horní komorou italského parlamentu tvořený 315 křesly (bez doživotně jmenovaných senátorů). Funkční období je pětileté. V ústavním systému země je jeho postavení rovnocenné dolní komoře Poslanecké sněmovně, což je výjimečné v politických systémech. Vláda musí o vyslovení důvěry požádat obě komory, jedná se o příklad tzv. dokonalého bikameralismu. Volby se do obou zastupitelských sborů uskutečňují současně.

Ve své současné podobě byl založen 8. května 1948, existoval již během království pod názvem Senato del Regno („Královský Senát“) založený 8. května 1848, jenž navazoval na Piemontský podalpský parlament.

Prezident republiky může horní komoru rozpustit před uplynutím volebního období, pokud žádná vláda není schopna získat důvěru.

Sídlem Senátu je Palazzo Madama v Římě, jeho současným předsedou pak Renato Schifani. Ten v případě uvolněného úřadu prezidenta republiky zastává jeho funkci.

Volební systém[editovat | editovat zdroj]

Zákon č. 270 z roku 2005 změnil stávající většinový volební systém, který byl praktikován od vzniku „druhé republiky“ z počátku 90. let 20. století, na smíšený podmíněný systém. Ve volbách do Senátu dochází ke kombinaci tří modelů.

Z celkového počtu 315 mandátů je 301 senátorů voleno v přímých volbách 18 regionů (volebních obvodů). Jeden mandát je přidělen na základě zákona v regionu Valle d´Aosta a sedm mandátů je určeno pro křesla v regionu Trentino Alto Adige. Italové žijící v zahraničí volí šest senátorů. Uzavírací klauzule pro samostatné politické strany činí 8 % platných hlasů v daném regionu, pro koalice 20 % platných hlasů v regionu. Politický subjekt, který kandidoval v koalici, jež získala přes 20 %, pak musí dosáhnout v daném regionu alespoň 3 % hlasů. Pokud vítězná strana v konkrétním regionu neobdrží 55 % mandátů, pak je uplatněna tzv. většinová prémie, která vítězi voleb zaručuje tuto většinu (tedy existuje 17 většinových prémií).

Prezident republiky navíc může ex lege jmenovat pro jedno volební období až pět doživotních senátorů, kteří zvyšují absolutní počet křesel nad 315. Ze zákona se pak všichni bývalí prezidenti republiky stávají také doživotními senátory.

Volit senátory mohou občané starší 25 let věku (aktivní volební právo) a voleni mohou být občané po dovršení 40 let věku (pasivní volební právo).

K roku 2010 měl Senát celkově 322 členů, 315 senátorů a 7 doživotních senátorů.

Na začátku 2013 měli titul doživotních senátorů Emilio Colombo (bývalý předseda vlády) a bývalý eurokomisař Mario Monti. Z bývalého prezidenta republiky s tímto titulem zde zasedal Carlo Azeglio Ciampi. Colombo zemřel v červnu. V srpnu prezident Giorgio Napolitano jmenoval nové doživotní senátory: architekta Renza Piana, dirigenta Claudia Abbada, bioložku Elenu Cattaneovou a fyzika Carla Rubbiu.[2]

Vedení[3][editovat | editovat zdroj]

Předseda[editovat | editovat zdroj]

Pietro Grasso, předseda Senátu.

Místopředsedové[editovat | editovat zdroj]

Kvestoři[editovat | editovat zdroj]

Tajemníci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Senate na anglické Wikipedii.

  1. http://www.senato.it/leg/17/BGT/Schede_v3/Gruppi/Grp.html
  2. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. . Dostupné online.  (italsky) 
  3. (italsky) Composizione del Consiglio di Presidenza, XVII Legislatura
  • PROKOPOVÁ, Aneta. Italské parlamentní volby 2008 a italský stranický systém [online]. Brno: Department of Political Science - Faculty of Social Studies, Masaryk University, 2009-5-10, [cit. 2010-06-10]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]