Většinový volební systém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Většinový volební systém je kategorie volebního systému, ve které jsou všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jedné kandidátce.[1]

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Většinové volební systémy lze rozdělit na:[2]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • Umožňuje sestavit téměř jednobarevný (jednostranný) zastupitelský orgán, čímž lze snadněji dosáhnout relativní politické stability.
  • Je vhodný při volbě do výjimečné funkce např. prezidenta, starosty, hejtmana (při volbě jedné osoby není ani jiný než většinový systém možný, protože může být pouze jeden vítěz voleb).
  • Úzká a konkrétní vazba mezi zvoleným zastupitelem a jeho voličem

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • Deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách):
například ve volbách do britského parlamentu v roce 2005 získala Labouristická strana absolutní většinu v parlamentu jen s 35 procenty hlasů.[3]
jiný příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001,[4] výsledky ve Walesu,
strana 1: 48.6 % hlasů - 85 % mandátů (34 ze 40)
strana 2: 20% hlasů - žádné mandáty
strana 3: 14,3 % hlasů - 10 % mandátů (4 ze 40)
strana 4: 13,7 % hlasů - 5 % mandátů (2 ze 40)
  • Zvýhodňuje velké strany:
zde příklad ze stejných voleb, výsledky pro celé Spojené království[5]
Labour Party 40,68 % hlasů - 65,5 % mandátů
Conservatives + Liberals dohromady 49,96 % hlasů - 33,08 % mandátů
  • Může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů:
ve Spojeném království poměrně častý jev, na celostátní úrovní naposledy roku 1974,[6] tedy pokud bereme zřetel jen na dvě největší strany, mezi menšími stranami se to stává pravidelně při každých volbách.
Viz také první příklad z Walesu, strana s 20 % voliči nedostala ani jediný mandát, strana se 14 % dostala 4.
  • Vysoké procento propadlých hlasů.
  • Psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu).
  • Gerrymandering:
možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta není systémově spojeno s většinovým volebním systémem, je problémem tam, kde má zastupitelsvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů, to je případ USA kde některé volební obvody připomínají navzájem propletené chobotnice.
Příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 , má tedy 3 mandáty, po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠEDO, Jakub: Volební právo a klasifikace volebních systémů, in: CHYTILEK, Roman - ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2004, str. 34.
  2. CHYTILEK, Roman - HUŠEK, Petr: Většinové volební systémy, in: CHYTILEK, Roman - ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2004, str. 64-93.
  3. [1]
  4. [2]
  5. [3]
  6. [4]

Související články[editovat | editovat zdroj]