Mario Monti

Mario Monti
Mario Monti
Předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 16. listopadu 2011 – 28. dubna 2013
Prezident	Giorgio Napolitano
Předchůdce	Silvio Berlusconi
Nástupce	Enrico Letta
Evropský komisař pro hospodářskou soutěž
	Ve funkci:; 15. září 1999 – 30. října 2004
Předchůdce	Karel van Miert
Nástupce	Neelie Kroesová
Evropský komisař pro vnitřní trh
	Ve funkci:; 18. ledna 1995 – 15. března 1999
Předchůdce	Raniero Vanni d'Archirafi
Nástupce	Frits Bolkestein
Rodné jméno	Mario Monti
Narození	19. března 1943 (81 let) ; Varese, Itálie
Národnost	italská
Děti	2
Alma mater	Università Commerciale Luigi Bocconi; Yale University
Profese	ekonom, politik a vysokoškolský učitel
Náboženství	katolická církev
Ocenění	medaile Roberta Schumana (2004); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2004); velkostuha Řádu vycházejícího slunce (2015); Global Economy Prize (2016); honorary doctorate of CEU San Pablo University; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Mario Monti
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Monti (* 19. března 1943 Varese) je italský ekonom a politik, od listopadu 2011 do dubna 2013 předseda vlády Itálie. V letech 1995–2004 byl evropským komisařem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Je absolventem Yaleovy univerzity, kde jej učil držitel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin. Patřil mezi podporovatele vzniku Spinelliho skupiny. Dnes je mimo jiné evropským předsedou Trilaterální komise a výrazným členem Bilderbergu.^[1]

Ve středu 9. listopadu 2011 se stal doživotním senátorem,^[2] v neděli 13. listopadu 2011 ho italský prezident Giorgio Napolitano pověřil sestavením úřednické vlády^[3] a 16. listopadu jej jmenoval předsedou vlády. V úřadu si získal svými reformami a úspornými opatřeními uznání z ekonomických kruhů.^[4] Na tuto funkci rezignoval, společně s celou svou vládou, 21. prosince 2012 poté, co italský parlament schválil státní rozpočet.^[5]

Pro parlamentní volby 2013 založil vlastní stranu Občanská volba a vedl koalici S Montim pro Itálii. Tato ale získala jen 10 % hlasů, což znamenalo neúspěch.^[6]

Mario Monti je ženatý a má dvě děti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Steering Committee [online]. Bilderberg [cit. 2011-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09.
↑ Senato della Repubblica. Mario MONTI [online]. [2011-11-09] [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (italsky)
↑ SITA. Budúcnosť Talianska má v rukách ekonóm Mario Monti. Webnoviny.sk [online]. 2011-11-13 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (slovensky)
↑ MACKENZIE, James; SCHERER, Steve. Monti says will lead centrists in Italian vote. Reuters [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)
↑ iHNed.cz. Italský parlament odsouhlasil rozpočet na příští rok. Premiér Monti podle slibu rezignoval [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.
↑ Poučení z Itálie: Škrty prohrávají volby, Berlusconiho nelze porazit, sociální sítě vliv mají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-26 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Monti na Wikimedia Commons
Osoba Mario Monti ve Wikicitátech
(italsky) Mario Monti
Profil Maria Monti na The Telegraph
Články o Montim na The Guardian

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Steering Committee [online]. Bilderberg [cit. 2011-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09.

[2] Senato della Repubblica. Mario MONTI [online]. [2011-11-09] [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (italsky)

[pov-3] SITA. Budúcnosť Talianska má v rukách ekonóm Mario Monti. Webnoviny.sk [online]. 2011-11-13 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (slovensky)

[reuters-4] MACKENZIE, James; SCHERER, Steve. Monti says will lead centrists in Italian vote. Reuters [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)

[5] HNed.cz. Italský parlament odsouhlasil rozpočet na příští rok. Premiér Monti podle slibu rezignoval [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.

[6] Poučení z Itálie: Škrty prohrávají volby, Berlusconiho nelze porazit, sociální sítě vliv mají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-26 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)