Silvio Berlusconi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi

Předseda vlády Italské republiky
Ve funkci:
8. květen 2008 – 12. listopad 2011
Prezident Giorgio Napolitano
Předchůdce Romano Prodi
Nástupce Mario Monti
Ve funkci:
11. červen 2001 – 17. květen 2006
Prezident Carlo Azeglio Ciampi
Předchůdce Giuliano Amato
Nástupce Romano Prodi
Ve funkci:
24. duben 1994 – 17. leden 1995
Prezident Oscar Luigi Scalfaro
Předchůdce Carlo Azeglio Ciampi
Nástupce Lamberto Dini

Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
6. leden 2002 – 14. listopad 2002
Předchůdce Renato Ruggiero
Nástupce Franco Frattini

Ministr financí
Ve funkci:
3. červenec 2004 – 16. červenec 2004
Předchůdce Giulio Tremonti
Nástupce Domenico Siniscalco

Ministr zdravotnictví
Ve funkci:
10. březen 2006 – 17. květen 2006
Předchůdce Francesco Storace
Nástupce Livia Turco

Ministr ekonomického rozvoje
Ve funkci:
5. květen 2010 – 4. říjen 2010
Předchůdce Claudio Scajola
Nástupce Paolo Romani

Úřadující
Ve funkci od: 21. dubna 1994
Volební obvod Campania 1

Narození 29. září 1936 (77 let)

Milán, Itálie Itálie

Národnost Italská
Politický subjekt Forza Italia (Lid svobody)
Choť 1. Carla Dall'Oglio (1965)
2. Veronica Lario (1985)
Vztahy milenka Mara Carfagna
Rodiče Luigi Berlusconi a Rosa Bossi
Děti Marina Berlusconi
Pier Silvio Berlusconi
Barbara Berlusconi
Eleonora Berlusconi
Luigi Berlusconi
Sídlo Arcore, Itálie
Vzdělání Univerzita v Miláně
Zaměstnání politik, podnikatel
Náboženství římský katolík
Podpis Silvio Berlusconi, podpis
Ocenění Řád Stara Planina, Řád tří hvězd, Národní řád za zásluhy, Norský královský řád za zásluhy, Řád za zásluhy Polské republiky, Řád rumunské hvězdy, Řád Pia IX., Rytíř Řádu za zásluhy pro práci, Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří, Rytíř řádu Pia IX a Řád Abd al-Azíz ibn Saúda
Commons Silvio Berlusconi

Silvio Berlusconi zvuk výsl. (* 29. září 1936, Milán) je italský politik a podnikatel, bývalý předseda vlády Itálie a zároveň nejdelé sloužící poválečný politik v této funkci.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.[2] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim.

Od roku 1986 je prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milan.

Berlusconi je považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů. Vlastní velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; má také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.[3] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.[4]

13. prosince 2009 byl v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.[5]

Dne 26. října 2011 oznámila četná masová média jako doposud nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem Umbertem Bossim (Lega Nord) rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem by mohla být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.[6]

Problémy se zákonem[editovat | editovat zdroj]

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra "Rubygate", kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných "bunga bunga." Odsouzen byl celkem třikrát, v roce 1990 za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.[7][8] Do vězení přesto nikdy nenastoupil. Zatím naposledy byl nepravomocně odsouzen v březnu 2013 k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.[9]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Opakovaně je kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.[10] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.[11]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítá: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.[12] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250368-italsky-premier-berlusconi-podal-demisi.html
  2. The War They Wanted, the Lies They Needed VanityFair, VII/2006.
  3. Berlusconi si zajistil imunitu. Prosadil nový zákon aktuálně.cz 10. 7. 2008.
  4. Soud odebral Berlusconimu a dalším prominentům imunitu aktuálně.cz, 7. 10. 2009.
  5. Berlusconi aggredito in piazza Duomo La Repubblica, 14. 12. 2009.
  6. "Spekulationen über baldigen Berlusconi-Rücktritt", http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,794036,00.html
  7. Silvio Berlusconi Sentenced To Four Years In Prison Over Mediaset Tax Evasion [online]. Huffingtonpost.co.uk, 2012-10-26, [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Italský expremiér Berlusconi dostal čtyři roky za krácení daní [online]. Novinky.cz, 2012-10-26, [cit. 2012-10-26]. Dostupné online.  
  9. Soud poslal Berlusconiho na rok do vězení. Vyzradil úřední tajemství [online]. Lidovky.cz, [cit. 2013-03-07]. Dostupné online.  
  10. La cosa Berlusconi El País, 7. 6. 2009.
  11. «La vostra democrazia è quella di Putin e Chavez» L’unitá, 21. 9. 2009.
  12. Berlusconi: Jsem nejlepším premiérem v Itálii za 150 let iHNed.cz, 10. 9. 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Silvio Berlusconi ve Wikimedia Commons