Bill Clinton
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| William Jefferson Clinton | |
|---|---|
 |
|
|
42. prezident USA
|
|
| Ve funkci: 20. leden 1993 – 22. leden 2001 |
|
| Viceprezident | Albert Gore, Jr. |
| Předchůdce | George H. W. Bush |
| Nástupce | George W. Bush |
|
52. arkansaský guvernér
|
|
| Ve funkci: 11. leden 1983 – 12. prosinec, 1992 |
|
| Náměstek | Winston Bryant (1983-1991) Jim Guy Tucker (1991-1992) |
| Předchůdce | Frank D. White |
| Nástupce | Jim Guy Tucker |
|
50. arkansaský guvernér
|
|
| Ve funkci: 9. leden, 1979 – 19. leden, 1981 |
|
| Náměstek | Joe Purcell |
| Předchůdce | Joe Purcell |
| Nástupce | Frank D. White |
|
|
|
| Narození | 19. srpen 1946 Hope, Arkansas |
| Politická strana | Demokraté |
| Manžel/ka | Hillary Rodham Clinton |
| Alma mater | Georgetown University Oxford Yale Law School |
| Profese | Právník |
| Náboženství | Baptista |
| Podpis |  |
William „Bill“ Jefferson Clinton (* 19. srpen 1946 v Hope, Arkansas, narozen jako William Jefferson Blythe III) je americký politik. V letech 1993–2001 byl 42. prezidentem USA.
Obsah |
[editovat] Vzdělání a politická kariéra
Od mládí se zajímal o politiku, jako člen politické mládežnické organizace Chlapecký národ (Boys Nation) se setkal s J. F. Kennedym v Bílém domě a rozhodl se, že chce být voleným politickým funkcionářem. Po střední škole byl přijat na diplomatická studia na Georgetownskou univerzitu ve Washingtonu, kde byl dvakrát zvolen předsedou ročníku. Spolupracoval na guvernérské kampani demokrata Holta a během studia si přivydělával jako spolupracovník senátora Fulbrighta v týmu pro zahraniční záležitosti.
V roce 1968 získal Rhodesovo stipendium a měl možnost studovat na Oxfordu. Dále se angažoval v předvolebních kampaních demokratických kandidátů (Fulbright, R. Kennedy). Po dvouletém studiu na Oxfordu byl přijat na práva na Yale, kde se také seznámil se svou budoucí manželkou Hillary. Spolupracoval na neúspěšné kampani na úřad prezidenta George McGoverna. Po absolvování přednášel právo na Arkansaské univerzitě.
V roce 1974 neúspěšně kandidoval do Kongresu. V roce 1976 vyhrává volby a stává se vrchním státním zástupcem v Arkansasu. Roku 1978 poprvé vyhrál volby a stál se arkansaským guvernérem, po sérii nepopulárních kroků prohrál volby v roce 1980. V roce 1982 je znovu zvolen do funkce guvernéra Arkansasu, kterou vykonával až do svého zvolení 42. prezidentem USA. Během své funkce se snažil reformovat zaostalé školství a zdravotnictví, podpora zaměstnanosti a vyrovnaný státní rozpočet. Ve svých reformách pokračoval i během svého prezidentování.
[editovat] Prezident USA
Byl následovníkem George H. W. Bushe staršího a předchůdcem George W. Bushe mladšího. Je členem Demokratické strany. Ke kladům jeho úřadování můžeme přičíst Dohodu z Osla coby pokus o mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu z roku 1993 nebo zmírnění amerického národního dluhu z období jeho dvou předchůdců.[1]
[editovat] 1. volební období
V demokratických primárkách 1992 obdržel celkově 52 % hlasů, za viceprezidenta si proti zvyklostem (sousední stát, podobné názory, nižší věk) vybral Ala Gora. V kampani se zaměřil na problémy hospodářství, zdravotnictví a školství, podporu střední třídy a amerického snu. Sám byl podporován menšinami a střední třídou. Volby vyhrál v poměru 43 % hlasů ku 37,4 % stávajícího prezidenta George H. W. Bushe. U volitelů byl poměr 370 ku 168. V zahraniční politice podporoval Borise Jelcina a jeho snahu demokratizovat Rusko a osvobození Haiti od diktátora Raoula Cédrase. Snahu plnit předvolební slib, snížení daní střední vrstvě, musel odložit kvůli velmi vysokému deficitu rozpočtu připravovaného George H. W. Bushem, byl tak nucen přepracovat svoji ekonomickou reformu a zvýšit daně nejbohatším lidem a firmám. Po intervencích Ala Gorea byla zavedena energetická daň. Představil reformu zdravotnictví, díky níž by měli všichni občané povinné zdravotnické pojištění, tato však nevstoupila v platnost kvůli nevýhodnosti pro pojišťovny, které se bránily silnou protikampaní v médiích.
Zavedl mnoho reforem a zlepšení - regulace držení zbraní, možnost místo nástupu do armády vykonávat dobrovolnickou službu, více policistů, omezení státní byrokracie. Při velkých bojích s Kongresem o rozpočet na rok 1995 situace dospěla až k rozpočtovému provizoriu, ale nakonec se rozpočet povedlo schválit v původním znění.[2]
[editovat] 2. volební období
V prezidentských volbách 1996 se mu postavil republikán Bob Dole, přes negativní kampaň Clinton vyhrává v poměru 49% : 41% hlasů voličů a 379 : 159 hlasů volitelů. Ve svém druhém volebním období zlepšil vztahy s republikány, za čtyři roky jeho reformy vytvořily 11 milionů nových pracovních míst. Díky iniciativě Billa Clintona se ze skupiny G7 stala G8 díky připojení Ruska. Jeho hospodářské reformy vedly k vyrovnaným či přebytkovým rozpočtům. Jeho druhé volební období poznamenala aféra s Monicou Lewinskou, když dokonce mu v roce 1998 mu hrozilo odvolání z funkce, poté co jako druhý prezident USA podstoupil proces zvaný impeachment (obžaloba). Při dalších prezidentských volbách podporoval svého viceprezidenta Ala Gora. V roce 2001 předal úřad G. W. Bushovi. Jak je zvykem založil ve svém domovském státě (Little Rock, Arkansas) svou prezidentskou knihovnu a nadaci pomáhající překonat rasové a náboženské rozdíly a podporující distribuci léků a rozvoj školství v rozvojových zemích světa.[3]
[editovat] Osobní život
Clinton je od roku 1975 ženatý, má dceru Chelsea Clintonovou. Jeho žena, Hillary Clintonová, taktéž působí v politice a v roce 2008 byla jedním z vážných kandidátů na amerického prezidenta. Několikrát v průběhu kampaně své ženy kritizoval pozdějšího vítěze primárek Baracka Obamu.
[editovat] Clintonova vláda 1993-2001
| Vláda Williama J.Clintona | ||
|---|---|---|
| Úřad | Osoba | Období služby |
| Prezident | Bill Clinton | 1993–2001 |
| Viceprezident | Al Gore | 1993–2001 |
| Ministr zahraničí | Warren Christopher | 1993–1997 |
| Madeleine Albright | 1997–2001 | |
| Ministr financí | Lloyd Bentsen | 1993–1994 |
| Robert Rubin | 1995–1999 | |
| Lawrence Summers | 1999–2001 | |
| Ministr obrany | Les Aspin | 1993–1994 |
| William J. Perry | 1994–1997 | |
| William S. Cohen | 1997–2001 | |
| Ministr spravedlnosti | Janet Reno | 1993–2001 |
| Ministr vnitra | Bruce Babbitt | 1993–2001 |
| Ministr zemědělství | Mike Espy | 1993–1994 |
| Daniel R. Glickman | 1994–2001 | |
| Ministr obchodu | Ronald H. Brown | 1993–1996 |
| Mickey Kantor | 1996–1997 | |
| William M. Daley | 1997–2000 | |
| Norman Mineta | 2000–2001 | |
| Ministr práce | Robert B. Reich | 1993–1997 |
| Alexis M. Herman | 1997–2001 | |
| Ministr zdravotnictví | Donna E. Shalala | 1993–2001 |
| Ministr školství | Richard Riley | 1993–2001 |
| Ministr bytové výstavby a rozvoje měst |
Henry G. Cisneros | 1993–1997 |
| Andrew Cuomo | 1997–2001 | |
| Ministr dopravy | Federico F. Peña | 1993–1997 |
| Rodney E. Slater | 1997–2001 | |
| Ministr energetiky | Hazel O'Leary | 1993–1997 |
| Federico F. Peña | 1997–1998 | |
| Bill Richardson | 1998–2001 | |
| Ministr pro záležitosti veteránů | Jesse Brown | 1993–1997 |
| Togo D. West | 1998–2000 | |
| Hershel W. Gober | 2000–2001 | |
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ http://zfacts.com/p/318.html
- ↑ Clinton, Bill: Můj život (My life, česky Ikar, Praha 2004)
- ↑ Clinton, Bill: Dárcovství, jak každý z nás může změnit svět (Giving, česky Volvox Globator, Praha 2008)
[editovat] Audiovizuální dokumenty
[editovat] Externí odkazy
- Oficiální životopis na stránkách Bílého domu (en)
- Blog o mírových aktivitách Billa Clintona na Blízkém východě včetně fotografií (en)
