Richard Nixon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard Milhous Nixon
Richard Milhous Nixon
Richard Milhous Nixon
Ve funkci:
20. ledna 1969 – 9. srpna 1974
Předchůdce Lyndon Johnson
Nástupce Gerald Ford

Narození 9. ledna 1913
Yorba Linda, Kalifornie
Úmrtí 22. dubna 1994 (81 let)
New York, New York
Politický subjekt Republikán
Choť Pat Nixon
Děti Tricia Nixonová Coxová a Julie Nixonová Eisenhowerová
Vzdělání

Whittier College
Duke University
Duke University School of Law

Náboženství kvaker
Podpis Richard Milhous Nixon, podpis
Commons Richard Nixon

Richard Milhous Nixon (9. ledna 191322. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (19691974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (19531961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezidenta Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.

Zvolení[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního expertana jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.

Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos.

Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.

Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera. V roce 1972 se v souvislosti s válkou ve Vietnamu rozhodl použít atomovou bombu na severovietnamské vojáky i civilisty, a byl to právě Kissinger, který mu to rozmluvil.[1]

Aféra Watergate[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate.

V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. 8. srpna 1974 oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.

Vláda Richarda Nixona[editovat | editovat zdroj]

Vláda Richarda Nixona
Úřad Osoba Období služby
Prezident Richard Nixon 1969–1974
Viceprezident Spiro Agnew 1969–1973
Gerald Ford 1973–1974
Ministr zahraničí William P. Rogers 1969–1973
Henry Kissinger 1973–1974
Ministr financí David M. Kennedy 1969–1971
John Connally 1971–1972
George Shultz 1972–1974
William Simon 1974–1975
Ministr obrany Melvin R. Laird 1969–1973
Elliot Richardson 1973–1974
James Schlesinger 1973–1974
Ministr spravedlnosti John N. Mitchell 1969–1972
Richard Kleindienst 1972–1973
Elliot Richardson 1973–1974
William B. Saxbe 1974–1974
Ministr pošt Winton M. Blount 1969–1971
Ministr vnitra Walter Joseph Hickel 1969–1971
Rogers Morton 1971–1974
Ministr zemědělství Clifford M. Hardin 1969–1971
Earl Butz 1971–1974
Ministr obchodu Maurice Stans 1969–1972
Peter Peterson 1972–1973
Frederick B. Dent 1973–1974
Ministr práce George Shultz 1969–1970
James D. Hodgson 1970–1973
Peter J. Brennan 1973–1974
Ministr zdravotnictví a vzdělání Robert Finch 1969–1970
Elliot Richardson 1970–1973
Caspar Weinberger 1973–1974
Ministr bytové výstavby
a rozvoje měst
George W. Romney 1969–1973
James Thomas Lynn 1973–1974
Ministr dopravy John A. Volpe 1969–1973
Claude Brinegar 1973–1974
Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969
Prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
Nixon byl prvním prezidentem USA v Číně. Setkání s Mao Ce tungem, 29. února 1972
Prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974


Po prezidentském úřadu[editovat | editovat zdroj]

Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://blog.nuclearsecrecy.com/2013/10/25/nixon-and-the-bomb/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]