Advokát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anglický advokát na počátku 20. století
Francouzský advokát na počátku 20. století

Advokát je svobodné právnické povolání, které se zabývá soustavným poskytováním právních služeb, a to zpravidla za úplatu. Poskytováním právních služeb se pak rozumí zejména zastupování v řízení před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, poskytování právních rad, sepisování listin a zpracovávání právních rozborů.

Advokáti zpravidla vytvářejí stavovské organizace, které vykonávají správu na úseku výkonu advokacie. Běžně také bývá zakotvena exkluzivita poskytování právních služeb advokáty (popřípadě spolu s dalšími stavovsky organizovanými právními profesionály, např. notáři) a je zakázáno, aby právní služby soustavně a za úplatu poskytovali právníci stojící mimo stavovské organizace. Podstatným rysem advokáta je jeho nezávislost (na státu, jakož i jiných subjektech) a vázanost příkazy klienta, nejsou-li v rozporu s právními či stavovskými předpisy.

Advokacie v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podmínky poskytování právních služeb advokáty upravuje zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. Za úplatu a soustavně mohou v České republice právní služby poskytovat jen:

Vedle advokátů mohou právní služby poskytovat také notáři, soudní exekutoři, patentoví zástupci, daňoví poradci a případně i další osoby, kterým by takové oprávnění bylo svěřeno zákonem (např. zaměstnanci či příslušníci ozbrojených sborů, u kterých je poskytování právních služeb součástí jejich povinností). Ale pro všechny z nich platí, že mohou právní služby poskytovat pouze v určitém vymezeném rozsahu, jen advokát je poskytuje neomezeně.

Kromě toho se každý může nechat zastupovat nejen advokátem či jiným právním profesionálem oprávněným k poskytování právních služeb, ale i laikem. Takový zástupce v řízení před soudem či jiným orgánem se pak označuje jako obecný zmocněnec, nemůže však vystupovat v různých věcech opakovaně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Česká advokátní komora.

Moderní období české advokacie nastalo roku 1849, resp. 1869, kdy byl přijat advokátní řád, advokáti tak stali samostatnými, vykonávali tzv. svobodné povolání a sdružovali se ve stavovských organizacích, tzv. advokátních komorách. Ty byly celkem tři, v Praze pro Čechy, v Brně pro Moravu a v Opavě pro české Slezsko. Situace se změnila v období komunistického režimu, kdy advokáti své služby poskytovali v tzv. advokátních poradnách, které byly sdruženy v krajských sdruženích advokátů. Ta byla státními socialistickými organizacemi. Po listopadu 1989 došlo opět k osamostatnění advokacie. Vedle advokátů několik let působili tzv. komerční právníci, kteří se ale roku 1996 stali klasickými advokáty. Zároveň začal počet advokátů prudce stoupat; zatímco v roce 1989 jich bylo asi 500, ke konci roku 2011 advokátní komora evidovala už skoro 10 tisíc činných advokátů.[1] Více než polovina jich je v hlavním městě Praze, kde jedině jsou také podmínky ke skutečné specializaci na určitou oblast práva.[2]

Podmínky výkonu advokacie[editovat | editovat zdroj]

Advokátem může být pouze osoba zapsaná v seznamu advokátů, který vede Česká advokátní komora. Do seznamu komora zapíše na základě písemné žádosti každého, který splňuje následující podmínky:

Podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je nutné potřebné vzdělání získat na skutečné právnické fakultě, např. právnicky zaměřené vzdělávání na policejních vysokých školách nestačí.[3][4] Na rozdíl od období let 1868 až 1948 však již není podmínkou výkonu advokacie získání titulu doktora práv (JUDr.), zcela postačuje titul Mgr., ačkoli v obecném povědomí označení všech advokátů jako doktorů přetrvalo.[5][6][7]

Zápis do seznamu je vyloučen u toho, komu bylo uloženo jako kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, pokud se na něho pro uplynutí doby nehledí, jako by mu toto kárné opatření uloženo nebylo. Nelze také zapsat osobu, která byla v posledních pěti letech vyškrtnuta ze seznamu z důvodu prohlášení konkursu, povolení vyrovnání nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku na něho nebo na právnickou osobu, v níž byl společníkem. Osoba žádající o zápis nesmí být v pracovním nebo služebním poměru s výjimkou pracovního poměru k České advokátní komoře, advokátovi nebo právnické osobě zřízené k výkonu advokacie, pracovního poměru vysokoškolského učitele nebo vědeckého pracovníka v oboru právo u akademie věd. Také nesmí vykonávat žádnou jinou činnost neslučitelnou s výkonem advokacie.

U cizinců se podmínka vzdělání a právní praxe nahrazuje oprávněním k poskytování obdobných právních služeb v jiném státě, zvláštní zkouškou nebo právní praxí usazeného evropského advokáta. Praxe advokátního koncipienta je nahraditelná odbornou praxí v jiných právních odvětvích (např. praxe asistenta soudce, justičního čekatele, právního čekatele, exekutorského koncipienta, notářského koncipienta aj.).

Způsob výkonu advokacie[editovat | editovat zdroj]

Advokát může vykonávat advokacii:

  1. samostatně (jako podnikatel)
  2. jako účastník sdružení advokátů (sdružení je bez právní subjektivity, advokáti mají vzájemné vztahy upraveny zvláštní písemnou smlouvou)
  3. jako společník obchodní společnosti (veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným)
  4. v pracovním poměru k samostatnému advokátovi či advokátní obchodní společnosti (tzv. zaměstnaný advokát)

Advokacii vykonává prostřednictvím své advokátní kanceláře, kde musí být k zastižení. V ní zaměstnává koncipienty a další administrativní aparát. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě. Musí využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Advokát musí postupovat při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže jsou stanovena stavovskými předpisy. Advokát může poskytnutí právních služeb odmítnout a v některých případech dokonce odmítnout musí (např. při kolizi zájmů). O všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb je povinen zachovávat mlčenlivost, které ho může zprostit pouze klient či jeho právní nástupce.

Advokáti v regionech[editovat | editovat zdroj]

Počet evidovaných advokátů podle jejich sídla v obvodu určitého krajského soudu k 12. říjnu 2012:[8]

Praha (MS Praha) 5 287
jižní Morava (KS Brno) 1 706
severní Morava (KS Ostrava) 1 074
střední Čechy (KS Praha) 633
východní Čechy (KS Hradec Králové) 570
západní Čechy (KS Plzeň) 529
severní Čechy (KS Ústí nad Labem) 492
jižní Čechy (KS České Budějovice) 399

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zápis z jednání 23. schůze představenstva ČAK (5. – 6. 12. 2011)
  2. Počet advokátů v ČR nepřetržitě stoupá, nejvíce jich je v Praze, ČTK a ČAK, 23. srpna 2006
  3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 583/2010
  4. Nález Ústavního soudu ze dne ze dne 13.9.1995, sp. zn. Pl. ÚS 7/95
  5. § 1 písm. c) zákona č. 96/1868 ř. z., advokátní řád
  6. JUDr. Jaroslav Mellan: Trestní řízení v praksi, Obhájce a advokát kouzla zbavený, úryvek na blogu Jiné právo
  7. Stanovisko ČAK k označování absolventů vysokých škol v právních oborech, Bulletin advokacie č. 2/1997, str. 74
  8. Počet evidovaných advokátů podle jednotlivých krajských soudů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]