Krajský soud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova Krajského soudu v Českých Budějovicích

Krajský soud představuje jeden ze základních článků soustavy obecných soudů.

V České republice existuje osm krajských soudů:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam českých prvorepublikových krajských a okresních soudů.

Původní krajské soudy (iudicium provinciale) v Čechách navazovaly na hradskou soustavu, zůstaly ale nakonec jen v Praze a v Plzni. Na Moravě byly stabilnější s ohledem na existenci údělů. Krajské soudy se zde nazývaly cúdy, které se postupně slučovaly, nejvýznamnější tak později byly v Olomouci a v Brně. Zanikly během husitských válek.[1]

K obnovení institutu krajského soudu (Kreisgericht) došlo v Habsburské monarchii v roce 1850. Tehdy ještě s označením zemské soudy (Landesgericht),[2][3] od roku 1855 až do roku 1928[4] se tak však nazývaly jen soudy v hlavních městech zemí, tedy pražský, brněnský a opavský. Kromě nich působily krajské soudy v České Lípě, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chebu, Chrudimi, Jičíně, Kutné Hoře, Liberci, Litoměřicích, Mladé Boleslavi, Mostě, Písku, Plzni, Táboře, Jihlavě, Novém Jičíně, Olomouci, Uherském Hradišti a Znojmě.[5][6][7] V roce 1918 byl zřízen nový krajský soud v Trutnově pro německojazyčnou oblast východních Čech, ale nově vzniklá československá republika jej ihned zrušila.[8][9] Existoval také těšínský krajský soud, ten však zanikl v důsledku rozdělení Těšínska po vzniku Československa a místo něj byl zřízen krajský soud v Moravské Ostravě,[10] v té době také vznikl samostatný krajský soud v Klatovech.[11] Krajské soudy tehdy působily jako tzv. „sborové soudy první stolice“, rozhodovaly převážně v tříčlenných senátech, a to buď o opravných prostředcích proti rozhodnutím okresních soudů, nebo samy v prvním stupni.[12] Namísto obecných krajských soudů fungovaly v Praze tři specializované: civilní, trestní a obchodní.

Po roce 1949 byly přizpůsobeny tehdejšímu krajskému uspořádání, takže krajské soudy sídlily v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Jihlavě, Brně, Olomouci, Ostravě a jako výjimka z tohoto pravidla v Uherském Hradišti.[13] Stejný princip byl zachován po redukci počtu krajů v roce 1960 a výsledný stav osmi krajských soudů zůstal nezměněn i po vzniku samosprávných krajů v roce 2000, ačkoli ve městech, kde již krajské soudy nesídlily, začaly být zřizovány alespoň jejich pobočky. Mezi roky 1992 až 2000 fungovaly sice tři samostatné krajské obchodní soudy (v Praze, Brně a Ostravě), ale poté byly začleněny do soudů krajských (Krajský obchodní soud v Praze do Městského soudu v Praze).[14]

Agenda[editovat | editovat zdroj]

Krajské soudy rozhodují ve druhém stupni o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím těch okresních soudů, které se nacházejí v jejich soudním obvodu. Dále je jim svěřena rozsáhlá specializovaná prvoinstanční agenda, např. rozhodování v insolvenčním řízení, ve věcech obchodních korporací, duševního vlastnictví, nekalé soutěže nebo o nejzávažnějších trestných činech (obžalobu podávají státní zástupci krajského státního zastupitelství). Druhým stupněm jsou pak soudy vrchní.[15][16][17]

Vedou také agendu veřejných rejstříků právnických a fyzických osob[18] a působí též jako soudy jediného stupně ve většině věcí správního soudnictví (Nejvyšší správní soud zde řeší jen mimořádné opravné prostředky).[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 49, 56.  
  2. Císařské nařízení č. 290/1849 ř. z., kterým se schvaluje organizace soudů v korunní zemi Čechy. Dostupné online. (německy)
  3. Císařské nařízení č. 291/1849 ř. z., kterým se schvaluje organizace soudů v korunních zemích Morava a Slezsko. Dostupné online. (německy)
  4. § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví. Dostupné online.
  5. Nařízení ministra vnitra, ministra práv a ministra financí č. 274/1854 ř. z., o politické a soudní organisaci království Českého. Dostupné online. (německy)
  6. Nařízení ministra vnitra, ministra práv a ministra financí č. 103/1854 ř. z., o politické a soudní organisaci markrabství Moravského. Dostupné online. (německy)
  7. Nařízení ministra vnitra, ministra práv a ministra financí č. 104/1854 ř. z., o politické a soudní organisaci vévodství Horno- a Dolnoslezského. Dostupné online. (německy)
  8. Nařízení ministra práv č. 279/1918 ř. z., jímž se zřizuje krajský soud v Trutnově v Čechách. Dostupné online
  9. Nařízení vlády č. 53/1918 Sb., o zrušení krajského soudu v Trutnově. Dostupné online
  10. Nařízení vlády č. 195/1921 Sb., o zřízení nového krajského soudu a státního zastupitelství v Moravské Ostravě. Dostupné online.
  11. Nařízení č. 277/1921 Sb., o zřízení nového krajského soudu a státního zastupitelství v Klatovech. Dostupné online
  12. Zákon č. 111/1895 ř. z., jurisdikční norma. Dostupné online.
  13. Nařízení ministra spravedlnosti č. 11/1949 Sb., kterým se stanoví sídla krajských soudů a sídla a obvody okresních soudů. Dostupné online.
  14. Část první zákona České národní rady č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky; část druhá zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů
  15. § 9 odst. 2 a § 10 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  16. § 17 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
  17. § 7a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
  18. § 75 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob
  19. § 7 odst. 1 a § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní