Vrchní soud v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrchní soud v Praze
Budova Vrchního soudu v Praze
Budova Vrchního soudu v Praze
Sídlo Praha
Počet soudců 96
Předseda soudu JUDr. Jaroslav Bureš
Místopředseda soudu JUDr. Stanislav Bernard
JUDr. Milan Bořek
JUDr. Vladimír Stibořík
JUDr. Vladimír Vočka, Ph.D.
Adresa nám. Hrdinů 1300
140 00 Praha 4
Webové stránky
Mapka soudního obvodu
VS Praha.PNG

Vrchní soud v Praze je vrchní soud se sídlem v hlavním městě Praze s působností zejména pro českou část České republiky. Pro zejména moravskou a celou slezskou je zřízen Vrchní soud v Olomouci.

Soud sídlí v historické budově na náměstí Hrdinů na Pankráci, kde sídlí spolu s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. Předsedou soudu je JUDr. Jaroslav Bureš, místopředsedy JUDr. Stanislav Bernard (úsek obchodního soudnictví), JUDr. Milan Bořek (úsek insolvenčního a civilního soudnictví), JUDr. Vladimír Stibořík a JUDr. Vladimír Vočka, Ph.D. (úsek trestního soudnictví).

Soudní obvod[editovat | editovat zdroj]

Do obvodu Vrchního soudu v Praze patří obvody těchto krajských soudů:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Památník Milady Horákové před budovou soudu na náměstí Hrdinů

Vrchní soud se sídlem v Praze byl s názvem Vrchní zemský soud v Praze a s působností pro celé území království Českého (tedy s působností vůči tehdejším krajským soudům v Praze, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Táboře, Českých Budějovicích, Písku, Plzni, Chebu, Mostě, Litoměřicích, České Lípě, Liberci, Jičíně, Hradci Králové a Chrudimi) zřízen již roku 1850 jako nástupce po zrušeném všeobecném apelačním soudu.[1] Po vzniku Československé republiky byl roku 1928 v rámci správní reformy přejmenován na Vrchní soud v Praze,[2] sídlil tehdy na Malostranském náměstí 27, zrušen byl v rámci „zlidovění soudnictví“ roku 1949.[3]

V důsledku federalizace Československa v roce 1969 pak vznikl vedle Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky se sídlem v Praze[4] i Nejvyšší soud České socialistické republiky také se sídlem v Praze.[5] Zákon o soudech a soudcích z roku 1991 změnil s účinností nejpozději do 31. prosince 1992 sídlo Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky opět do Brna.[6] Roku 1993 byl tento federální nejvyšší soud transformován na Nejvyšší soud České republiky[7] a dosavadní republikový Nejvyšší soud České republiky byl novelizačním zákonem s účinností od 1. ledna 1993 transformován ve Vrchní soud v Praze.[8] Existence vrchních soudů obecně je kompromisem, který řešil konkurenci dvou institucí v předvečer zániku federace – a to federálního Nejvyššího soudu a republikového Nejvyššího soudu. Nakonec se situace neřešila rušením instituce, ale právě vznikem vrchních soudů – navíc se dosavadní předseda federálního Nejvyššího soudu Otakar Motejl stal předsedou Nejvyššího soudu a dosavadní předseda republikového Nejvyššího soudu Antonín Mokrý předsedou Vrchního soudu v Praze.[9]

Až do roku 1996, kdy byl zřízen Vrchní soud v Olomouci,[10] vykonával pražský vrchní soud i jeho agendu, měl tedy v tomto období celostátní působnost.[11] V této době se také vnitřně členil na trestní, občanskoprávní, obchodní a správní kolegium,[12] mohl zaujímat stanoviska k výkladu zákonů a v obecném soudnictví řešil i mimořádné opravné prostředky – dovolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích[13] a stížnosti pro porušení zákona.[14] Svou judikaturu publikoval v Bulletinu Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o mimořádných opravných prostředcích jen tam, kde vrchní soud rozhodl o odvolání. Poté však tato agenda přešla zcela na Nejvyšší soud.

Po roce 2003 přišel i o rozhodování ve správním soudnictví, které bylo vyčleněno ke krajským soudům a k nově zřízenému Nejvyššímu správnímu soudu, dále tak rozhoduje už jen o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (závažné trestné činy, insolvenční řízení, spory ve věcech obchodních korporací, duševního vlastnictví, nekalé soutěže apod.).

Předsedové soudu[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nařízení ministra práv ze dne 6. dubna 1850, č. 138/1850 ř. z.
  2. § 1 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví
  3. § 141 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví
  4. § 33 odst. 1 zákona č. 36/1964
  5. § 33 odst. 2 zákona č. 36/1964
  6. § 33 odst. 1 a § 74 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb.
  7. Čl. 3 odst. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb.
  8. Čl. I odst. 5 a čl. II odst. 1 a 2 zákona č. 17/1993 Sb.
  9. NĚMEČEK, Tomáš. Vojtěch Cepl: Život právníka ve 20. století. Praha : Leges, 2010. 165 s. (Extra) ISBN 978-80-87212-58-5. S. 96.  
  10. Zákon č. 241/1995 Sb., o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci
  11. Čl. II odst. 2 zákona č. 17/1993 Sb.
  12. § 17 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění do 31. 12. 1995
  13. § 10a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 1995
  14. § 266a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění do 31. 8. 1995
  15. Prezident jmenoval předsedu Vrchního soudu v Praze [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2013-01-02, [cit. 2013-01-02]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]