Tábor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v Jihočeském kraji. Další významy jsou uvedeny v článku Tábor (rozcestník).
Tábor
Tábor, letecký pohled na Staré město od severu

Tábor, letecký pohled na Staré město od severu

znak obce Táborvlajka obce Táborznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0317 552046
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Tábor
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 62,22 km²
počet obyvatel: 35 024 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 437 m
PSČ: 390 01
zákl. sídelní jednotky: 35
části obce: 15
katastrální území: 10
adresa městského úřadu: Městský úřad Tábor
Žižkovo náměstí 3
390 01 Tábor
starosta / starostka: Ing. Jiří Fišer
Oficiální web: http://www.taborcz.eu
E-mail: posta@mu.tabor.cz

Tábor (Česko)
Red pog.png
Tábor, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Tábor (německy Tabor) je město na jihu Čech na řece Lužnici. Se svými 35 tisíci obyvateli je po Českých Budějovicích druhým největším městem v Jihočeském kraji. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí pak vytváří městskou aglomeraci se skoro 47 tisíci obyvateli. Město, jehož centrum je památkovou rezervací, je významným centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí.

Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kromě okresního soudu sídlí také pobočka krajského soudu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Mezi českými lingvisty převládá názor, že z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické hory Tábor v Izraeli) vzniklo obecné označení pro vojenská ležení, které se skutečné objevuje od 15. století a vyskytuje se i v polštině a maďarštině.[2][3][4] Z něj pak vzniklo i označení pro stanové tábory k hromadné rekreaci dětí (dětský tábor, pionýrský tábor) a pak i pro rekreační pobyty s vyšším luxusem ubytování a naopak pro koncentrační tábory.

Jiní lingvisté, zastávají názor, že označení vojenských ležení pochází z turkotatarského slova tabur, znamenající vojsko v obranném postavení nebo vozovou hradbu. Do maďarštiny, ve které se vyskytuje dodnes, se dostalo nejpozději v 11. století.[5] A přes maďarštinu se dostalo do češtiny.[1][2][6]

Na planetě Mars se nachází impaktní kráter, který je pojmenován podle města Tábor. Nachází se na souřadnicích 58,4°W × 35,8°S a má 19,5 kilometru v průměru.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před založením města[editovat | editovat zdroj]

Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Nález známé bronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve 2. století př. Kr. vybudováno oppidum. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menší osídlení z doby laténské vyloučit nelze.[8]

Archeologické výzkumy dále v historickém jádře města Tábor prokázaly osídlení ze 13. století, písemné prameny k dění v této době však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu, pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 máme doklad zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. To se uvádí do souvislosti se snahou Přemysla Otakara II. o založení nového královského města.[8]

Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270 - 1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily smrtí Přemysla Otakara II. v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.[8]

Hrad měli podle zmínky k roku 1370 v majetku páni z Ústí, kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.

Husitský Tábor[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Táborský svaz.
Pomník Jana Žižky z let 1877 až 1884 přehlíží stejnojmenné ústřední náměstí

Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Podle biblické Knihy soudců přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Barakovi: "Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů..." (Sd 4, 6 (Kral, ČEP)). Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanánské vojsko.

Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory (např. hora Burkovák, 1419). Zakladatelé města (např. Petr Hromádka z Jistebnice), pocházející z celých Čech, byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného společenství majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité.

Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, cvičili tábory v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi.

Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva po vzoru Starého města pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.

O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo.

V roce 1452 se ale hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.

Další vývoj a události[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1492 byla pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na východním okraji města vybudována vodní nádrž Jordán přehrazením Tismenického potoka. Je nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Voda z ní byla vytlačována do vodárenské věže, odkud přitékala do sedmiměstských kašen.
  • Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“- stavitel pražský mistr Staněk.
  • V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, kdy vyhořelo 366 domů, značně poškozen byl i hrad.
  • Město Tábor ztratilo v roce 1547 kvůli účasti na nezdařeném povstání proti Ferdinandovi I. veškeré pozemkové vlastnictví.
  • Roku 1599 postihl město další velký požár, při němž shořelo více než 250 domů.
  • V roce 1620 město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generál Baltasar Marradas. Až v listopadu roku 1621 se táborští vzdali, což znamenalo mimo jiné postihy také nucené přijetí katolické víry.
  • Na konci třicetileté války, po 5 dnech obléhání Švédy na jejich loupežné výpravě na jih Čech, byl 23. srpna 1648 dobyt Tábor.[9]
  • Císař Leopold I. schválil (3.11.1660) „Aertikule táborských soukeníků“ (což mělo význam pro rozvoj řemesel u nás; např. je zde ustanovení o učních).
  • Roku 1680 postihl město mor.
  • V roce 1744 byl Tábor znovu dobyt, tentokrát pruským vojskem. Už roku 1750 byl ale Tábor Marií Terezií povýšen na město krajské (byl jím do roku 1848), což přispělo k jeho rozvoji.
Deska na nádraží v Táboře připomíná návštěvu prezidenta T. G. Masaryka 21. 12. 1918
  • V roce 1862 bylo v Táboře otevřeno (4. října) reálné gymnázium - první střední škola svého typu s výlučně českým vyučovacím jazykem v tehdejší rakouské monarchii.
  • V roce 1871 byla do provozu uvedena železniční trať, směřující z Prahy přes Tábor do Vídně.
  • Od roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města směrem k nově vybudované železnici z roku 1871. Základní kámen nové městské části byl položen 18. září 1872.
  • Na táborském náměstí byla 26. srpna 1877 za účasti 10 tisíc lidí odhalena Myslbekova socha J.Žižky. Byla však špatně odlita a nahradilo ji roku 1884 dílo sochaře Josefa Strachovského, dodnes zdobící náměstí.
  • V roce 1887 byla v místech zbořené Pražské brány postavena neorenesanční budova městského divadla, autorem stavby byl architekt František Burda.
  • Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, elektrická dráha Tábor – Bechyně, kterou projektoval Ing. František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, kovový železniční most přes Lužnici v Táboře na této trati pochází z roku 1902. Elektrárna, potřebná k provozu trati, dodávala zároveň energii pro městské osvětlení.
  • V roce 1902 se ve dnech 3. srpna - 9. září v Táboře konala velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila pozornost celých Čech, Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny.
  • V roce 1906 se konala v Táboře[10] akce světového významu – vůbec první výstava o Janu Husovi.
  • V roce 1918 při cestě vlakem z exilu do vlasti se v sobotu 21. prosince 1918 zastavil v zasněženém Táboře T.G.Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění.[11]
    • a 25. března 1920 prezident ČSR opět navštívil Tábor při oslavách 500. výročí založení města a byl jmenován jeho čestným občanem.
  • V roce 1929 se v Táboře konala[12] rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava, spojena s výstavou československého válečnictví, pořádanou ministerstvem národní obrany.[13] Výstavu provázely sjezdy, slavnosti, kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i návštěva prezidenta ČSR T.G.Masaryka dne 30. června; celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob.
  • V létě 1935 se v Táboře konal velký Slet sokolstva Pražského kraje k němuž byl vydán stříbrný odznak se Sokolem, siluetou hradu Kotnova a trikolorou.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Leží na řece Lužnici ve výšce 437 m nad mořem, zhruba 80 km jižně od Prahy a 60 km severně od Českých Budějovic. Z geologického hlediska leží Tábor v Táborské pahorkatině, která se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny.

Nejvýše položená místa v Táboře jsou:

  • Rozhledna Hýlačka v obci Větrovy (522 m n. m.)
  • kaplička na Svaté Anně (476 m n. m.)
  • Žižkovo náměstí, přímo v historickém centru Tábora (450 m n. m.)

Nejníže naopak leží řeka Lužnice (384 m n. m.)

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 098 domech 12 561 obyvatel, z nichž bylo 6 740 žen. 12 439 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 k německé a 13 k židovské. Žilo zde 7 242 římských katolíků, 303 evangelíků, 3 070 příslušníků Církve československé husitské a 345 židů.[14] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 584 domech 14 250 obyvatel. 14 090 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 53 k německé. Žilo zde 7 898 římských katolíků, 490 evangelíků, 2 995 příslušníků Církve československé husitské a 311 židů.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor[16]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 10339 11251 12652 15155 17495 18204 19425 23696 24528 27181 31867 36342 36557 34430
Počet domů 936 1013 1106 1301 1664 1857 2469 3222 3234 3484 3708 4279 4453 4840
Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor bez místních částí[17]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 6717 7413 8440 10703 11926 12561 14250 18914 19433 21958 24817 28588 28528
Počet domů 492 532 589 736 953 1098 1584 2075 2085 2205 2236 2341 2345

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počty obyvatel (zaokrouhleno):

  • 31. 12. 1869 – 464 domy a 5 255 obyvatel;
  • 1910 – 953 domy a 11 900 obyvatel;
  • 30. 6. 1937 – 1 851 domů a 17 100 obyvatel;
  • 1945 – 17 000 obyvatel;
  • 1966 – 27 000 obyvatel;
  • 1. 12. 1975 překročil počet 30 000 obyvatel.

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Táboře.
Kotnov a Bechyňská brána

Věž Kotnov, bývalý hrad[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kotnov.

Hrad, oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem, měl v každém nároží jednu věž - pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věž Kotnov s připojenou Bechyňskou branou. Druhá, takřka identická, se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové (kvadratické) věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv. (Po požáru se mluví o shoření právě této bašty). Obytné i hospodářské prostory lemovaly obvodovou hradbu, plocha nádvoří byla štětována. V místech dnešního pivovaru se nacházela hradní kuchyně. V patnáctém století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála pátá věž s bránou. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“. Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm velkou vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal. Byl naopak využíván pro hospodářské účely. Vybudován byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, ale v těchto prostorách funguje nyní hotel.

Stará radnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Stará radnice (Tábor).

Táborská radnice na západní straně náměstí patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Stavba byla zahájena kolem roku 1440, ale k jejímu dokončení se dospělo až v roce 1521. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavena do barokního stylu, ale v letech 1876 - 1878 byl radnici pod vedením Josefa Niklase vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.

Kostel Proměnění Páně[editovat | editovat zdroj]

Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, Žižkovo náměstí (2005)
Podrobnější informace naleznete v článku kostel Proměnění Páně (Tábor).

Pozdně gotický děkanský kostel v severozápadním rohu náměstí byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století na místě původní dřevěné stavby.

Jordán[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jordán (Tábor).

Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě, byla založena roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měla sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů.

V roce 2013 začalo poprvé od roku 1830 čištění a odbahňování Jordánu. Nádrž již vydala desítky kilogramů nábojů do ručních zbraní a granátů jak československé, tak i německé a sovětské výroby. Za raritní považují policisté puškový granát do signální německé pistole, sovětský protipancéřový puškový granát a deset českých granátů předválečné výroby.[18]

Kostnický dům[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší historické zprávy k domu čp. 220 jsou dochovány z počátku 16. století. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy vykazují stavební prvky z gotického období, tj. ze století 15. Pro svůj historický význam byl proto prohlášen za národní kulturní památku.

Poloha dvoupatrového řadového domu je hlavním průčelím orientovaná do Pražské ulice. Dnes je z této strany vchod do kavárny – cukrárny v přízemí. Nejvýraznějším prvkem je první patro domu, vystupující z plochy průčelí arkýřem zaujímajícím téměř celou šířku domu. Arkýř spočívá na čtyřech konzolách, jejichž provedení má slohový vztah k renesanci a patrně tedy souvisí s výstavbou domu v roce 1656. Další dominantou uličního průčelí je domovní štít, který je prolomen třemi lichými arkádami s oválným a polokruhovým záklenkem, na hraně s okosením, které vyznívá jako projev gotické tradice. Je pravděpodobné, že průčelí bylo v renesanci členěné sgrafitem.

V roce 1994 byl dům přebudován na penzion.

Husův park[editovat | editovat zdroj]

Husův park, pomník mistra Jana Husa od sochaře Františka Bílka

Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží, začalo vznikat po roce 1871 – po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy z nádraží k většině táborských obytných domů a k městské bráně byla vzdálenost přibližně 2 km.

Koncem 20. století dostal tento – časem už okolo zcela zastavěný – vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 došlo ([19]) k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé „Tabačky“ (po roce 1950 do 1990 kasárny); zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé „stavby a boudy“ a rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů, obchodů a byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.

Při vstupu do Husových sadů – parku ze směru z centra města – od třídy 9. května (v letech 20052006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného čs. sochaře Františka Bílka (1872–1941). Pomník byl vybudován z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“ a odhalen dne 6. července 1928 (u příležitosti 513. výročí Husova upálení v Kostnici).

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

Tábor-budova Zemědělské školy (z r. 1903), za ní až k Jordánu se rozprostírá botanická zahrada

Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice. Patří ke Střední zemědělské škole,[20] která měla mezi léty 1900 až 1918 status vysoké školy. Tou dobou zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906. Nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice.

Návštěvníci Botanické zahrady[21] mohou obdivovat více než 4 000 druhů rostlin, od teplomilných rostlin pěstovaných ve sklenících, přes evropské i exotické druhy stromů, až po různé druhy koření a obilovin. Nejzajímavější je asi druh pšenice pěstovaný už před 8 000 lety. Zahrada se zabývá projektem, který se zaměřuje na obdělávání půdy bez použití umělých hnojiv a chemikálií. Zahrada je zapojena do projektu Florius.

Granátová skála[editovat | editovat zdroj]

V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar – Granátová skála.

Poutní kostel v Klokotech[editovat | editovat zdroj]

Naproti Kotnovu, přes údolí Tismenického potoka, se rozprostírá poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700 a trvala 30 let. Stavba byla financována známými šlechtici a bohatými měšťanskými rodinami. Architektura poutního místa je pravděpodobně inspirována prací Jana Santiniho. Kostel samotný byl dokončen roku 1714. Během následujících let přibyly ambity a kaple.

Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.

Barokní zámek Měšice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Měšice (zámek, okres Tábor).

Tato budova s empírovou fasádou se nalézá ve východní části Tábora ve směru ChýnovPelhřimov, asi 2 km od Informačního centra Tábor. Původně renesanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem hrabětem z Millesima na barokní zámek. Dnešní majitel zámku Jan Berwid-Buquoy zpřístupnil objekt veřejnosti.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Tábora

Město má 15 místních částí:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava v Táboře.

Kromě kulturních statků je Tábor významný i jako železniční uzel. Do dokončení dálnice D3 (která zde slouží jako obchvat) bylo toto město také významným bodem na silniční trase Praha-České Budějovice-Linec.

Rodáci a významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Radek Dvořák (* 1977), český hokejista, pravé křídlo Dallas Stars (sezona 2011/2012)
  • Bohumír Janát (1949–1998), filozof, spisovatel, mluvčí Charty 77
  • Jozef (Josef) Gelinek (1758–1825), pianista, skladatel, pedagog
  • Antonín Hnízdo (1906–1973), pedagog, ochránce přírody, publicista
  • Anna Hostomská (1907–1995), hudební publicistka, překladatelka, redaktorka Českého rozhlasu
  • Jiří Hrzán (1939–1980), divadelní a filmový herec, televizní bavič a zpěvák
  • Jaromíra Hüttlová (1893–1964), PhDr., středoškolská profesorka, spisovatelka a překladatelka
  • Emanuel Chalupný (1879–1958), advokát, sociolog, filozof, jazykovědec, národohospodář, spoluzakladatel Sociologického ústavu (1942), předseda Masarykovy sociologické společnosti
  • Jan Chomutovský, architekt, poslanec
  • Jaroslav Kabeš (1896-1964), ekonom, poslanec, bankéř
  • Miroslav Kalousek (* 1960), 8. a 10. ministr financí ČR, 4.předseda KDU-ČSL, spoluzakladatel a 1. místopředseda TOP 09
  • Karel Leopold Klaudy (1822–1894), český pedagog, politik, purkmistr-starosta Prahy, advokát
  • Karel Bohuš Kober (1849-1890), sportovec, spisovatel
  • Martin Kolář (1836–1898), pedagog, historik
  • František Korbel (* 1976), právník, politik
  • Adolf Kroupa (1910–1981), překladatel, kulturní organizátor, ředitel brněnského Domu umění
  • Jan Krumlovský (17191763), český skladatel a virtuóz na violu d’amore, městský syndik
  • Václav Křížek (1833–1881), pedagog, ředitel reálného gymnázia, vlastenec, politik a kulturní organizátor v Táboře
  • Jiří Lutovský (* 1964), reprezentační trenér MTB
  • Karel Mareš (1898–1960), generál, vojenský pilot, první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF (1940)
  • Ladislav Nagy (* 1974), literární kritik, překladatel
  • Karel Nedbal (1836–1889), advokát, organizátor hudebního života a člen městské rady v Táboře, otec skladatele Oskara Nedbala
  • Oskar Nedbal (1874–1930), skladatel, dirigent, hráč na violu, spoluzakladatel Českého kvarteta
  • Bohumil Němeček (1938–2010), boxer, olympijský vítěz (OH 1960 v Římě), mistr Evropy (1967)
  • Antonín Novotný (1913–2005), herec a chemický výzkumník- Dr.Ing.
  • Jiří Datel Novotný (1944), český herec, scenárista a režisér
  • Vladimír Novotný (1914–1997), kameraman, zejm.trikových snímků
  • Milada Petříková-Pavlíková (1895–1985), první čs. žena-promovaná Ing. arch. na ČVUT v Praze; dcera táborského MUDr. Jos.Pavlíka
  • Jan Schmid (* 1936), zakladatel experimentálního Studia Ypsilon, umělecký šéf a ředitel Divadla Ypsilon v Praze, dramatik, spisovatel, profesor DAMU, scénograf a grafik.
  • Václav Soumar (1887–1947), finančník, zasloužilý starosta (1929–1939) a čestný občan Tábora
  • Josef Jindřich Šechtl (1877–1954), fotograf a hudebník
  • Rudolf Tecl (1950-2005), archivář, historik
  • Jiří Traxler (* 1912–2011), klavírista, skladatel, textař, aranžér
  • Matěj Norbert Vaněček (1859–1922), matematik, profesor na pražské technice
  • Jaroslav Vacek (1894–1944), vězeňský dozorce, přední regionální protinacistický odbojář
  • Karel Valter (1909–2006), pedagog, malíř a grafik, čestný občan Tábora
  • Kamil Voborský (1883–1949), hudební skladatel, dirigent a učitel hudby, znalec a sběratel hudebních nástrojů
  • Rudolf Voborský (1895–1957), pedagog, dirigent, hudební skladatel
  • Hugo Vojta (1885–1941), generál, první zemský velitel Obrany národa
  • Marie Záhořová-Němcová (1885–1930), vnučka Boženy Němcové, představitelka sociálních organizací v ČSR
  • Petr Zenkl (1884–1975), pedagog, primátor Prahy, ministr vlády a náměstek předsedy vlády, předseda Čs. strany národně socialistické

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Spřátelené město:

Spolupráce:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, nakl. LEDA, Voznice, 2001, ISBN 80-85927-85-3
  3. V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého, 2., opr. a dopl. vydání, Praha 1968
  4. J. Holub, F. Kopečný: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952
  5. http://othes.univie.ac.at/5084/1/2009-05-25_9847452.pdf - Christa Hlawinka, Slawische Sprachspuren im Mühlviertel
  6. srv. Josef Jungmann: Slovník česko-německý I–V., Praha 1834–1839
  7. Gazetteer of Planetary Nomenclature Feature Information - Tabor [online]. [cit. 2007-11-11]. Dostupné online.  
  8. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Vítejte na Táborsku. Tábor : [s.n.], 2006. 130 s. ISBN 80-239-7075-5. S. 40.  
  9. město vydrancováno, vyloupeny i chrámy, odvlečeny ženy a dívky do ležení. Město muselo zaplatit Švédům vysoké výpalné
  10. Byla instalována v budově školy na Parkánech (v celém přízemí a 1. patře) a od zahájení 29.7.1906 po dobu prázdnin ji zhlédlo 10 tisíc návštěvníků
  11. Událost připomíná na nádraží umístěná pamětní deska (od jihočeského sochaře J.V.Duška)
  12. Expozice byly (od zahájení 23. června 1929) v budovách reálky, školy na Parkánech, v sokolovně a v bývalé spořitelně a bylo ještě zbudováno vlastní výstaviště s pavilony na břehu Jordánu
  13. Historické fotografie ke 140. výročí založení české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy zemské v Táboře
  14. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 75.  
  15. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 352.  
  16. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90. Dostupné online.  
  17. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90-10. Dostupné online.  
  18. Z bahna Jordánu vylovili torza revolverů a tři stovky rozbušek, iDNES.cz, 22. 3. 2013
  19. zejména z iniciativy tehdejšího přednosty Okresního úřadu v Táboře Ing. Josefa Čápa, a jeho manželky, která na toto využití opuštěného areálu upozornila
  20. VOŠ a SZeŠ Tábor
  21. Botanická zahrada při VOŠ a SZEŠ v Táboře

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Tábor

Čekanice • Čelkovice • Hlinice • Horky • Klokoty • Měšice • Náchod • Smyslov • Stoklasná Lhota • Tábor • Větrovy • Všechov • Zahrádka • Záluží • Zárybničná Lhota