Křesťanský komunismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako křesťanský komunismus se někdy označují křesťanská hnutí, zastávající myšlenku společného majetku a v tomto smyslu komunismu, a to i když se tato hnutí sama označovala jinak.[1]

V Novém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Ježíšovo kázání opakovaně varuje před nebezpečím bohatství a lpění na majetku, pro něž někdy užívá hebrejský pojem mamon (např. L 16, 9 (Kral, ČEP). V Horském kázání vyzvedá chudobu Mt 5, 3 (Kral, ČEP) a v Lukášově verzi dokonce hrozí bohatým L 6, 20 (Kral, ČEP). V rozhovorech i podobenstvích radí rozdat majetek chudým Mt 19, 21 (Kral, ČEP).

Skutky apoštolů líčí ideál sdílení majetku v rané církvi (Sk 4, 32 (Kral, ČEP) a násl.), nicméně i Nový zákon samozřejmě uznává Desatero přikázání včetně zákazu krádeže (Ex 20, 15 (Kral, ČEP)) (srv. například J 10, 8 (Kral, ČEP). V příběhu ze Skutků se předpokládá brzký příchod soudu, kdy majetek stejně pomine a nebude k ničemu. Ananiáš a Safira jsou potrestání za to, že lhali Bohu, ne za to, že si část majetku ponechali: pole "bylo tvé a mohl sis je ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého" (Sk 5, 4 (Kral, ČEP)). Ani zde se tedy vlastnění nepopírá.

V historii[editovat | editovat zdroj]

O ideál společného vlastnění nezbytných potřeb se snažily mnišské řády, jejichž členové skládají slib dobrovolné chudoby. Přesto si kláštery časem získaly velký, i když společný majetek. Proti tomu se opakovaně stavěly reformy mnišství, nejdůsledněji tzv. žebravé řády a František z Assisi. O radikální uskutečnění společného majetku se pokusila první husitská komunita na Táboře, také v situaci radikální eschatologie, očekávání brzkého konce, kdy majetek ztrácí smysl.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Některé proudy teologie osvobození se snaží spojit tyto biblické impulsy s marxistickou teorií.[2] Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že křesťanský ideál společného majetku je vždy založen na dobrovolném vzdání se vlastnictví, kdežto revoluční teorie chtějí majetek násilně vyvlastnit.

Pozice křesťanského komunismu je tak odmítána jak hlavním proudem marxismu, který je již od dob Karla Marxe vyhraněně ateistický,[3] tak i většinou křesťanských církví včetně římskokatolické, které vyvlastnění pokládají za krádež.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROTHBARD, Murray. Karl Marx: Communist as Religious Eschatologist. The Review of Australian Economics. 1991, Vol 4, s. 159, 166 a 179. Dostupné online [Portable Document Format, cit. 2008-01-18]. ISSN 0889-3047. (anglicky) 
  2. Liberation Theology (Believe, Religious Information Source) (anglicky)
  3. Rothbard, op. cit., s. 166