Jiří Traxler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Traxler
Jiří Traxler – Edmonton, Kanada 10. března 2007 při oslavě svých 95. narozenin
Jiří Traxler – Edmonton, Kanada 10. března 2007 při oslavě svých 95. narozenin
Základní informace
Narození 12. března 1912
Tábor, Austria-Hungary 1869-1918 Rakousko-Uhersko
Původ Československo Československo
Úmrtí 7. srpna 2011 (99 let)
Edmonton, Canada Kanada
Žánry swing
Povolání pianista, skladatel, textař, aranžér
Příbuzná
témata
Karel Vlach, Rudolf Antonín Dvorský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o českém swingovém klavíristovi a hudebním skladateli. O českém folkovém muzikantovi, zpěvákovi a muzikologovi pojednává článek Jiří Traxler (muzikolog).

Jiří (George) Traxler (12. března 1912 Tábor, Rakousko-Uhersko7. srpna 2011 Edmonton, Kanada) byl český pianista, skladatel, textař a hudební aranžér, muzikant-současník Jaroslava Ježka. Žil s manželkou Jarmilou v Edmontonu, hlavním městě kanadské provincie Alberta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hudební základy získal v Hudebním ústavu v Táboře (od roku 1930 nese ústav jméno Oskara Nedbala) a své nadání uplatnil již jako středoškolák - hrál v tanečním orchestru svého staršího bratra Josefa „The Red Ace Players“. Po maturitě na místním gymnáziu začal, ale nedokončil studium práv a plně se věnoval hudbě.

Pianista, skladatel, textař a aranžér[editovat | editovat zdroj]

Jiří Traxler s Jaroslavem Ježkem - Studio Ultraphon 21.4.1938

V letech 19351937 působil v Praze v jazzovém Orchestru Gramoklubu, který na značce Ultraphon v roce 1936 nahrál sérii snímků – mezi nimi jeho dvě skladby (Feelin´ low a Short story). Oficiálně se stal skladatelem v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského (OSA –[1]), jehož členem je dodnes. Pro Swing Band Jaroslava Ježka napsal v roce 1938 čtyři jazzové skladby, z nichž první dvě (Full Moon´s Music a Noisy Serenade) Ježek nahrál na zn. Ultraphon a druhé dvě (Roaring in F a Blues) uvedl v pražském rozhlase (1938); notový materiál ke všem se ztratil. K Ježkem nabízené spolupráci v aranžování již nedošlo, před německou okupací Jaroslav Ježek včas v lednu 1939 emigroval do USA.

Jako profesionální pianista pracoval se soubory Blue Music (1938-1939) a Elit Club (1942); jako hudební skladatel moderní taneční hudby začal (1938) v nejstarším pražském nakladatelství Mojmíra Urbánka; za rok podepsal pětiletou smlouvu s nakladatelstvím populárního zpěváka a kapelníka R. A. Dvorského, s jehož orchestrem získal přístup do studií Ultraphon a pražského rozhlasu i na koncertní pódia skoro všech větších měst v Čechách a na Moravě. Souběžně spolupracoval s orchestrem R. A. Dvorského jako aranžér, textař, překladatel a později také jako konferenciér rozhlasových a koncertních pořadů. Po vypršení smlouvy s Dvorským (1944) se vrátil k Urbánkovi, ale nová pětiletá smlouva skončila předčasně po únoru 1948 znárodněním soukromých nakladatelství.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Po přechodu od jazzových „orchestrálek“ k moderní taneční hudbě a swingu a po skončení svazku s prvotním textařem Karlem Kozlem si Traxler začal texty psát sám; nejprve na vlastní písně, později i na skladby jiných autorů. Přeložil a otextoval řadu amerických hitů, které se zpívaly i později za komunistického režimu, ovšem ne pod jeho jménem Na jejich natáčení na gramodesky -[2] zn. Ultraphon se s R. A. Dvorským podílel do značné míry Karel Vlach; pro firmu Esta natáčely orchestry J.Maliny, E.Ludvíka, J. Maudra a S. E. Nováčka.

Pro film[editovat | editovat zdroj]

Pro divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • ještě jako student práv napsal hudbu a písňové texty pro hru Hledá se zlato
  • jako autorský tým s přítelem Petrem Karešem (pseudonym hoteliéra Karla Šroubka ml.) napsal muzikál Tak jako v nebi (1947)
  • a přesto, že už byl v nemilosti režimu, na výzvu vedení karlínského „Divadla umění lidu[4] složil hudbu k polské komedii Moje žena Penelopa (1949). Po úspěšné premiéře byla tato produkce hned druhý den na přímý zásah ministra informací Kopeckého z politických důvodů zakázána a týden poté (29. prosince 1949) ilegálně opustil Československo.

Do té doby – během patnácti let – zahrnuje jeho tvorba 120 titulů vydaných na gramodeskách, tiskem nebo v obou formátech. Nejsou zde započteny skladby pro 3 divadelní produkce a pro klavírní album s 12 písněmi (vydané ve Švýcarsku a které po neshodě s nakladatelstvím autor neschválil pro prodej). Celkový počet skladeb činí 200.

Odchod za moře[editovat | editovat zdroj]

Jiří Traxler doprovází sbor při vystoupení v Edmontonu 10.března 2007

V NSR prožil nečinně půl roku v uprchlickém táboře Valka blízko Norimberku, přesto zorganizoval čtyřčlenné combo (akordeon, tenorsaxofon, kytara, kontrabas) s kterým hrál pro americké vojáky v jejich blízké základně Vielseck. Pro taneční orchestr essenského rozhlasu ve Frankfurtu nad Mohanem napsal dvě aranžmá, ale nabídku dirigenta a ředitele oddělení zábavné hudby Willyho Berkinga na místo stálého aranžéra nepřijal. V té době – díky znalosti angličtiny a němčiny – byl už zaměstnán u Internacional Refugee Organisation (IRO) a také plánoval vlastní odchod do Kanady. Po plavbě přes Atlantik přistál 1. dubna 1951 v Halifaxu a téhož dne odjel za přítelem - sponzorem, nájemcem motelu a restaurace Rideau Glen Lodge u Ottawy. Zde pracoval přes den jako recepční, vyřizoval korespondenci a večer hrál v restauraci na klavír; seznámil se s vídeňskou Češkou, též emigrantkou Jarmilou a spolu koncem léta odjeli do Montrealu (provincie Quebec), kde v říjnu 1951 uzavřeli sňatek.

Pokusy uspět v hudbě v nové zemi se nedařily a po krátkém působení jako externista v CBC (Canadian Broadcasting Corporation) využil Traxler své dosud zanedbávané schopnosti kreslit a dostal místo technického ilustrátora u letecké firmy Canadair Ltd. (nyní Bombardier), kde úspěšně pracoval téměř 25 let (1952-1976). Po odchodu do penze žil s manželkou na chatě v kopcích severně od města v tzv. Sokolském údolí, v roce 1995 se přestěhovali na západ - do Edmontonu. Mají dvě dcery, narozené v Kanadě, a dva vnuky.

Své 95. narozeniny oslavil hrou na elektrické piáno v aule albertského parlamentu v Edmontonu.

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1980 vyšly v kanadském exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých '68 Publishers Traxlerovy paměti „Já nic, já muzikant“ a v roce 1994 v pražském Magnet Pressu.
  • Za výrazné spolupráce členů Československé společnosti pro vědu a umění (SVU) v Edmontonu (Kanada) byla vydána 1.12.2008 nová kniha Jiřího Traxlera s názvem: Já nic, já muzikant… na penzi-Literární etudy jazzového mohykána. Nakladatel: IFP Publishing; ISBN 978-80-903997-4-7 EAN: 9788090399747; Formát: 160 stran, 19x13cm, česky, vázaná vazba; Rok vydání: 2008 (1.vydání).
  • Jeho nejúspěšnější písně: Hádej, hádej; Jedu nocí; Soumrak; Padají hvězdy z nebe; Bloudění v rytmu a pozdější Nám to nevadí a Bílé mraky nahrály: bigbandy pražského, brněnského a ostravského rozhlasu, Klikarův OPSO -Originální Pražský Synkopický Orchestr, soubor Gustava Broma, Swingband Ferdinanda Havlíka, Pražský swingový Orchestr J. Matouška a Melody Makers O. Havelky. V roce 1996 Sestry Havelkovy nazpívaly Traxlerovo profilové CD Bláznivý den, do svého repertoáru zařadil jeho písně také vokální kvartet The Swings a jeho hudba zazněla v českém filmu Obecná škola (1991).
  • Zpěvák Karel Černoch řekl: (19. 1. 2007 v rádiu Impuls): „Legendou naší populární hudby, když se to vezme kolem a kolem, je muž, který se jmenuje Jiří Traxler. Je to jediný žijící současník Jaroslava Ježka. Žije v Edmontonu a já jsem se s ním v loňském roce setkal a dělal jsem s ním rozhovor. A teď mám filmový materiál, který bych chtěl zpracovat do jakéhosi dokumentu a chtěl bych, aby si národ uvědomil, že nejen současnou populární hudbou živ je člověk, ale že tu také máme velké legendy. Tomu pánovi bude letos 95 let a je to komunikativní člověk, který skvěle mluví česky. Je to také historicky zajímavá osobnost, protože to je muzikant, který začínal v „pravěku“. Tak jsem si řekl, že bychom mu měli pomoci udělat dokument.“

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Jiří Traxler - ocenění "Za přínos české hudbě" (diplom + soška)
  • V roce 2006 mu byla udělena Masarykova cena, kterou jsou vyznamenáváni významní občané českého původu žijící v zahraničí. Cenu uděluje České a slovenské sdružení v Kanadě.
  • V roce 2009 - k 90. výročí vzniku pražské OSA (Ochranný svaz autorský) obdržel Jiří Traxler ocenění "Za přínos české hudbě". Součástí ceny je soška, která představuje múzu.
  • Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v italském Torinu 2009 získal - v hudebním žánru - dokument Ondřeje Havelky s názvem Poslední Mohykán zvláštní cenu i uznání poroty. Filmu ukazuje českou historii 20. století z neobvyklého pohledu jazzového hudebníka; přináší výrazovou lehkost i do nejtemnějších momentů historie a přitom přesvědčivě revokuje dobový swingový styl. Dokument je portrétem 96letého českého swingového skladatele Jiřího Traxlera, jednoho z posledních svědků předválečné československé hudby.

Hodnocení odborníků[editovat | editovat zdroj]

  • PhDr. I. Poledňák a Z. Mácha v průvodním textu dvojdesky Český jazz 1920-1960: „Ellingtonovsky laděný snímek Feelin´ low patří… k nejpozoruhodnějším snímkům naší jazzové historie…“
  • PhDr. L. Dorůžka a PhDr. Ivan Poledňák v knize Československý jazz: „Pro orchestr Gramoklubu ovšem napsal Traxler několik pozoruhodných skladeb a aranžmá, např. Roaming in F a hlavně Feelin´ low, které náleží k tomu nejpozoruhodnějšímu, čím se může chlubit náš jazz mezi dvěma válkami.“
  • PhDr. Josef Kotek, CSc., v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby: „K sympatickému rysu intelektuální přemýšlivosti a k všestranné vyjadřovací jistotě se u Traxlera vázala jistá tvůrčí noblesa a zároveň lehký opar poetičnosti. To uchránilo kvantitativně širokou Traxlerovu tvorbu před banalitami a vtisklo jí pečeť solidního standardu, nejednou i trvaleji platného nadprůměru.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. [2]
  3. [3]
  4. [4]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Informace zde uveřejněné poskytl osobně Jiří Traxler (2007)
  • Český jazz 1920-1960 (1966)
  • Československý jazz (1967)
  • Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (1990)
  • CD „Hold Jiřímu Traxlerovi“ – přepis origin. gramodesek a záznam slova - vzpomínek J. Traxlera - Kanada/2006 (vydáno 2007)
  • Radka Mayerová (Edmonton): Svět na Jiřího Traxlera nezapomněl, Časopis Nový domov, Kanada, Toronto, prosinec 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]