Sezimovo Ústí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sezimovo Ústí
Benešova vila

Benešova vila

znak obce Sezimovo Ústívlajka obce Sezimovo Ústíznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0317 553069
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Tábor
pověřená obec: Sezimovo Ústí
historická země: Čechy
katastrální výměra: 8,46 km²
počet obyvatel: 7 315 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 399 m
PSČ: 391 01
zákl. sídelní jednotky: 8
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad Sezimovo Ústí
Dr. Beneše 21
391 01 Sezimovo Ústí
starosta / starostka: Mgr. Ing. Martin Doležal
Oficiální web: http://www.sezimovo-usti.cz/
E-mail: info@sezimovo-usti.cz

Sezimovo Ústí
Red pog.png
Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Pohled od nádraží
Celkový pohled

Sezimovo Ústí (německy Alttabor) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 4 km jižně od Tábora na soutoku Kozského potoka a Lužnice. V roce 2011 zde žilo přes 7 tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověké město[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemný údaj o Sezimově Ústí je souhlas generální kapituly dominikánského řádu se zasvěcením kostela konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi z roku 1250. A protože se žebravé řády usazovaly jen ve slibně se rozvíjejících městech, muselo být město Ústí založeno před polovinou 13. století. Další zmínka o městě Auczt, tedy prostém Ústí, je v závěti Voka I. z Rožmberka z roku 1262, ve které pamatuje na vrácení dluhu ústeckým dominikánům. Nová řeholní komunita tedy zřejmě byla dobře zabezpečena, neboť navzdory svému závazku chudoby si mohla dovolit poskytnout půjčku. Město bylo rozšířeno v roce 1277, kdy bylo vypáleno nedaleké Hradiště (pozdější Tábor), jehož obyvatelé Ústí přijalo. Teprve v listině Karla IV. z roku 1345 ve věci nalezišť stříbra se poprvé objevuje upřesňující dodatek („Ústí nad řekou Lužnicí“) a konečně o čtyři desítky let později rodáci označovali již své město jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, pátým, nevlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců.

Za husitských válek bylo město místními husity opuštěno a zcela vypáleno (1420) a obyvatelstvo přesídlilo do Tábora. Rozvaliny města se od 17. století zvaly Starý Tábor, začátkem 19. století je doložen jen mlýn se dvorem.

Obnovené město[editovat | editovat zdroj]

Nové město bylo navrženo v roce 1827, pravidelně vyměřené v empírovém duchu. V roce 1920 se pak město vrátilo k historickému názvu Sezimovo Ústí.

Na jihovýchod od staršího Sezimova Ústí 1 (Paďousy) vzniklo od roku 1939 zásluhou podnikatelských aktivit Jana Antonína Bati Sezimovo Ústí 2 (Baťov nebo nově také Kovák). Tento podnikatel si v blízkosti města v důsledku začátku druhé světové války vybral obecní pozemky pro stavbu závodu (původně plánoval umístit nový závod na Slovensku). Pro své dělníky zde vybudoval takřka nové město. V roce 1939 započala výstavba závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu a.s., v jehož sousedství současně vyrostlo moderní sídliště pro zaměstnance, charakterem velmi podobné zástavbě ve Zlíně - tzv. Baťovské domky. U závodu byla také založena v roce 1939 soukromá Baťova škola práce (dnes Vyšší odborná škola, Střední škola, Centrum odborné přípravy) vychovávající nové pracovníky pro budovaný závod.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Tábor#Sezimovo Ústí.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]