Základní vojenská služba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Základní vojenská služba (neformálně „vojna“) je povinná služba v armádě, která se liší v jednotlivých státech, např. délkou prezenční služby.

Historie vojenské služby v českých zemích [1][editovat | editovat zdroj]

1649[editovat | editovat zdroj]

Vznikla stálá armáda jako součást rakouské armády. Do armády byli vojáci verbováni. Služba byla doživotní.

1781[editovat | editovat zdroj]

Josef II. zavedl vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy. Osvobozena byla šlechta, duchovní a inteligence. Služba byla doživotní. Verbování nahradily odvody.

1802[editovat | editovat zdroj]

Za Františka I. byla zrušena doživotní služba. U pěchoty se zkrátila na deset let, u jezdectva na 12 let a u dělostřelectva na 14 let.

1845[editovat | editovat zdroj]

Vojenská služba zkrácena na 8 let. Odvody byly pravidelnější.

1868[editovat | editovat zdroj]

Branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost. Od té doby se povinná vojenská služba v českých zemích týkala většiny mužské populace. Délka služby byla stanovena na tři roky, u námořnictva na čtyři. Potom následovalo sedm let zálohy a dva roky v takzvané zeměbraně.

1912[editovat | editovat zdroj]

Služba byla zkrácena na dva roky (u speciálních druhů zbraní na tři, u námořnictva čtyři). Ponechány byly sedmileté zálohy a dvouletá služba v zeměbraně. Odvody byly dvakrát ročně.

1920[editovat | editovat zdroj]

Délka služby byla stanovena zpočátku na 14 měsíců, ovšem dočasně prodloužena. Od roku 1924 se sloužilo 18 měsíců a od roku 1933 s ohledem na mezinárodní situaci dva roky.

1945[editovat | editovat zdroj]

Branná povinnost vznikala v 17 letech, k odvodu se chodilo v 19, na dvouletou službu se nastupovalo ve 20. roce.

1990[editovat | editovat zdroj]

Délka základní vojenské služby byla stanovena na 18 měsíců a byla uzákoněna možnost civilní služby.

1993[editovat | editovat zdroj]

Novela branného zákona zkrátila délku základní vojenské služby na 12 měsíců.

15. května 2003[editovat | editovat zdroj]

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík předložil vládě záměr zrušit základní vojenskou službu k 31. prosinci 2004.

1. ledna 2005[editovat | editovat zdroj]

Česká armáda je plně profesionální. Branná povinnost bude vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.

V Československu a v České republice[editovat | editovat zdroj]

Základní vojenská služba (zkráceně ZVS) existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a nahrazena profesionální armádou.[2] Nastoupit k výkonu ZVS byl povinen každý zdravotně způsobilý muž, občan ČSR (později ČSSR, ČSFR a ČR) po dosažení plnoletosti, před rokem 1954 v Československé armádě, v letech 1954–1990 v Československé lidové armádě, po rozdělení Československa roku 1993 v Armádě České republiky. Počátek základní vojenské služby začínal vždy úředním odvodem, po odvodu získával mladý muž status brance, resp. odvedence. Označení branec zavedl zákon z roku 1889 a to pro "mladé muže brané k zápisu do odvodního seznamu" [3]. Pro brance, kteří nastupovali do náročných vojenských oborů, byl určen předvojenský výcvik v civilní organizaci SVAZARM (Svaz pro spolupráci s armádou). Vojenští řidiči absolvovali levně autoškolu pro řidiče z povolání už před vojnou, radisté se naučili telegrafní abecedu atd.

Základní vojenská služba trvala před rokem 1989 24 měsíců. U úspěšných studentů vysokých škol, pokud během studia absolvovali tzv. vojenskou katedru (VKVŠ, byly součástí všech vysokých škol s výjimkou teologických a připravovaly studenty k výkonu základních důstojnických funkcí), byla ZVS zkrácena na 12 měsíců; při jejím ukončení byli absolventi VKVŠ obvykle povýšeni do hodnosti podporučíka. Některá průmyslová odvětví (např. uhelné či uranové hornictví) měla povoleno provádět v armádě nábor. Kdo se zavázal, že jako horník nebo řemeslník odpracuje 18 měsíců, byl z vojenské služby propuštěn o 6 měsíců dříve. Studentům střední či vysoké školy byl umožněn odklad nástupu ZVS. Branci mohli ze sociálních důvodů (např. živitelé rodin, pečující alespoň o dvě děti) požádat o vykonání náhradní vojenské služby, která byla pouze pětiměsíční (později tříměsíční). Pokud bez vlastního zavinění nenastoupili k ZVS před dosažením určeného věku (25 let, později prodlouženo na 28 a 30 let), byli k náhradní službě určení ze zákona. Náhradní vojenskou službu rovněž mohli vykonat vybraní zaměstnanci železnic nebo vojenských podniků (např. Vojenských staveb), toto bylo vázáno na podpis pracovní smlouvy v trvání 18 měsíců. Po roce 1989 byla základní vojenská služba postupně zkracována: první zkrácení o dva měsíce nařídil ve funkci nejvyššího velitele armády prezident Václav Havel v první polovině ledna 1990 (odchod byl k 31. lednu 1990), ještě v témže roce byla základní vojenská služba zkrácena novelou branného zákona na 18 a v roce 1993 na 12 měsíců. Posledních 878 branců nastoupilo základní vojenskou službu 30. března 2004.[4] Po roce 1989 branci, kteří z důvodů svědomí či náboženského přesvědčení nemohli nastoupit ZVS, mohli vykonávat tzv. civilní službu zpravidla v nemocnicích, domovech důchodců nebo u obecních úřadů, která však byla o polovinu delší než základní nebo náhradní vojenská služba.

Jiné státy[editovat | editovat zdroj]

V někdejším Sovětském svazu základní vojenská služba činila 36 měsíců, a potom 24 měsíců.

Státy bez ozbrojených složek[editovat | editovat zdroj]

Bez povinné vojenské služby[editovat | editovat zdroj]

Povinná pouze za určitých podmínek[editovat | editovat zdroj]

Povinná i dobrovolná vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

Výběrově povinná[editovat | editovat zdroj]

Možnost civilní, nevojenské nebo nebojující[editovat | editovat zdroj]

Vojenská služba kratší než 1 rok[editovat | editovat zdroj]

Vojenská služba kratší než 18 měsíců[editovat | editovat zdroj]

Vojenská služba delší než 18 měsíců bez možností civilní[editovat | editovat zdroj]

Státy plánující zrušit povinnou vojenskou službu v blízké budoucnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo obrany a Armáda České republiky, 23. 1. 2012, dostupné na: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=3895
  2. Vláda: od roku 2005 jen profesionální armáda
  3. Původ označení "branec" i-noviny.cz
  4. Historie základní vojenské služby v českých zemích na webu Ministerstva obrany
  5. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/is.html