Anna Hostomská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Hostomská
pamětní deska na pelhřimovském Masarykově náměstí
pamětní deska na pelhřimovském Masarykově náměstí
Narození 6. srpna 1907
Tábor, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. března 1995
Praha, Česká republika
Národnost česká
Vzdělání Univerzita Karlova
Zaměstnavatel Československý rozhlas
Známá jako hudební redaktorka, spisovatelka a překladatelka
Manžel Mirko Očadlík
Podpis
Anna Hostomská - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Hostomská (6. srpna 1907 v Táboře28. března 1995 v Praze) byla hudební propagátorka, spisovatelka a překladatelka. Dlouhá léta (1929–1962) působila v Československém rozhlasu jako redaktorka.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z hudbymilovné rodiny soudce v Pelhřimově, zde vystudovala gymnázium (1926) a dále se cíleně vzdělávala. Studovala hudební vědu a sociologii ve Francii na Fakultě dějin a jazykovědy Université Lyon v Lyonu (1926-1928) a v pozdějších letech (1936–1947) na Univerzitě Karlově v Praze. Druhá světová válka její plány překazila, když v letech 1939 až 1945 byly české vysoké školy uzavřené. Na Univerzitu Karlovu se vrátila k dokončení studií v letech 1945-1947 při svém zaměstnání.

Léta v rozhlase[editovat | editovat zdroj]

Anna Hostomská začínala v roce 1929 v „mladém-šestiletém“ Českém rozhlasu jako sekretářka, zejména v hudebním provozu. Měla na starosti korespondenci, honoráře hudebníků a také vybírala a objednávala k účinkování dechové kapely i taneční orchestry. V té době se vysílalo většinou živě - přímo z kaváren, koncertních sálů a divadel. V těžké době Protektorátu Čechy a Morava mimo jiné udržovala písemný kontakt s posluchači totálně nasazenými v německé říši, kteří žádali redakci rozhlasu o vysílání oblíbených skladeb. V té době Hostomská již vedla rozhlasovou redakci hudebních smíšených pořadů, čímž se rozuměly koncerty klasické hudby, opery, operety a také kabarety. Její zásluhou se v roce 1946 k mikrofonu dostal jeden z nejvýraznějších autorů a interpretů rozhlasové a později televizní zábavy druhé poloviny 20. století – Vladimír Dvořák (*1925 – †1999). Pět let byl rozhlasovým redaktorem a potom externím spolupracovníkem. Hostomská a Dvořák spolu vytvářeli celé rozhlasové zábavné programy.

Hudební pořady[editovat | editovat zdroj]

Jako rozhlasová redaktorka připravila Hostomská s velkým přehledem a znalostmi světové i naší hudební literatury řadu nejrůznějších rozhlasových pořadů. Plnila tím své hudebně popularizační poslání, přitom dávala s velkým zaujetím přednost české a světové operní tvorbě a také operetám (mj. operetě Mam’zelle Nitouche od francouzského skladatele Hervé).[1]. K nejznámějším patřily její pořady Co máte nejraději (s podtitulem operní pořady podle návrhů posluchačů) a od r. 1960 Hudba, kterou mám rád. V něm vyjadřovaly mnohé osobnosti - např. Karel Höger, Jan Werich, Dana Medřická, Max Švabinský, Dana ZátopkováEmil Zátopek - svůj vztah k hudbě.

Její skoro hodinové pořady byly u posluchačů mimořádně oblíbené, nejen proto, že Hostomská dokázala vyprávět poutavě a srozumitelně. Cyklus pořadů „Co máte nejraději“, vysílaný po dobu deseti let jednou týdně, měl tak velkou sledovanost, že například po jednom vysílání dostala autorka až 14 tisíc dopisů. Posluchači vítali také možnost ověřovat si své hudební znalosti v pořadech hádankového typu. V tomto vysílání zaznělo téměř 1400 úryvků z 321 oper od 138 skladatelů.

Nejen u mikrofonu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1962 odešla Anna Hostomská do důchodu, rozhlasu ovšem zůstala nadále věrná jako externí spolupracovnice. Pokračovala v popularizaci hudby; publikovala v časopisech i knižně; připravovala pořady pro známé pražské Divadlo hudby a překládala operní libreta z polštiny, ruštiny a italštiny. Posledním rozhlasovým pořadem, ve kterém mohli posluchači slyšet její charakteristický altový hlas se zvláštním zabarvením a osobitou intonací, byly „Modlitby v operách“, který připravila na velikonoční sobotu 30. března 1991. Organizovala a uváděla koncerty pro dospělé a děti; účastnila se mnoha besed. Poslední z nich uspořádala ve svých 87 letech počátkem března 1995 pro „spolek Minerva“ v Národním domě na Vinohradech.

Anna Hostomská měla v Českém rozhlase tak známé jméno, že se stala doslova legendou, nejen pro neopakovatelnou atmosféru pořadů, ve kterých nenapodobitelně přibližovala krásy hudby. Byla příkladem či vzorem pro nejednu generaci rozhlasových pracovníků.

Jejím manželem byl profesor Mirko Očadlík (*1904 – †1964). Absolvent muzikologie, estetiky a historie na Univerzitě Karlově působil v rozhlase v letech 1928-1950. V hudebním oddělení, ve studijním oddělení a od roku 1945 jako programový ředitel. Byl pedagogem na Akademii múzických umění; sedm let byl vedoucím katedry hudební vědy na filozofické fakultě UK a zde také děkanem (1954-1958). Cenné materiály z jeho pozůstalosti Hostomská věnovala Očadlíkově knihovně v jeho rodném Holešově na Kroměřížsku.

Z knih[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Hostomská
  • Opera – Průvodce operní tvorbou (7 dílů) (vydáno v letech 1955 až 1965; jedno nové vydání 1999)
  • Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby (prvé vydání roku 1959 a několik dalších; vydáno znovu nakladatelstvím Paseka v roce 2007)
  • Kouzelný svět: vyprávění o světové opeře (1960)
  • Labyrint hudby a ráj srdce (1967)
  • Hudba a lidé (1969) - Rozhovory s hosty v pořadu „Co máte nejraději“

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jméno skladatele Hervé (1825-1892) byl pseudonym. Jeho vlastní jméno bylo Louis-Auguste-Florimond Ronger; byl přítelem Offenbacha.

Anna Hostomská na WikiTree