Tygr ussurijský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tygr ussurijský

samice tygra ussurijského
samice tygra ussurijského
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Druh: tygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris altaica
rozšíření tygra ussurijského (červeně)
rozšíření tygra ussurijského (červeně)

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr sibiřský, amurský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský je největší známou kočkovitou šelmou. Jedná se o poddruh tygra.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Tichého oceánu, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti Ussuri, přítoku řeky Amur v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně. Populace těchto tygrů čítala v roce 1992 v horách Sichote-Aliň 250 kusů a do roku 2004 vzrostla na 350 kusů. Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Tajga, husté porosty okolo řek a jezer, listnatý, smíšený i jehličnatý les. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: 100–400 kg
  • délka těla: 200–280 cm
  • délka ocasu: 40–50 cm
  • výška v kohoutku: 1,10–1,25 m

Tygr ussurijský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg. Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá asi mezi 100 až 180 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje asi od 170 do 300 kg, v některých případech i více. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg. Ocas bývá dlouhý maximálně jako polovina délky těla, většinou však poněkud kratší.

V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.

Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí – i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Tygr ussurijský v zoo v Colchesteru

Tygr ussurijský žije v doupěti v jeskyni či pod vývratem stromu, odkud podniká za dne i za soumraku po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rádi plavou a přeplavou široké řeky nebo mořské úžiny. K vyhlédnuté kořisti se nejprve připlíží a pak jí srazí rychlým skokem. Asi z 85 % se živí jelení zvěří a divokými prasaty, loví také goraly, v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne ani rybami. Příležitostně loví i medvědy, a to i plně dospělé samce. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací. Je to samotář, tygři se setkávají jen při páření, jinak si své teritorium před ostatními jedincí hájí.

Tygr ussurijský je vrcholovým predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Ve svém teritoriu pronásleduje vlky a levharty a má-li příležitost, zabíjí je.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tygřice Sungari s jedním ze svých koťat v zoo v americkém městě Buffalo.

Doba rozmnožování není vázána na určité roční období. Na většině areálu rozšíření tohoto tygra dochází k hledání partnerů a k páření nejčastěji během zimy a na jaře, asi od konce listopadu do dubna. Samice se častokrát vydává sama na cesty a hledá partnera. Tygři se páří opakovaně a zůstávají po celou dobu říje pohromadě. Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Gravidita ve většině případů netrvá méně než 96 dní a déle než 111 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Výjimečně může být jen jedno mládě nebo ještě výjimečněji pět nebo dokonce i šest mláďat. V přírodě však nikdy tygřice neodchovají více jak tři nebo maximálně čtyři mláďata. Tygřice bere svá mláďata na lov kolem pěti až šesti měsíců.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.

Kam do ZOO[editovat | editovat zdroj]

V případě tygra ussurijského je smutnou skutečností, že v zajetí žije více tygrů než ve volné přírodě. V zoologických zahradách na celém světě je chováno přes 1000 tygrů, kteří se poměrně dobře množí. U člověkem odchovaných velkých šelem je jen malá šance, že se je podaří vrátit do přírody, protože již ztratily strach z lidí a schopnost samostatně lovit.

V Česku chovají tygry ussurijské tyto zoologické zahrady:

Na Slovensku existuje projekt:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ringelland – pár km od Kutné Hory chovají sibiřské tygry, z nichž samice je zapsaná v plemenné knize a u samce se čeká na výsledky DNA. Dále zde mají hrocha obojživelného a dikobrazy.
  2. Oáza sibírského tigra – přibližně 3 km od Kostolnej pri Dunaji, 30 km od Bratislavy, kde se nachází 20 těchto šelem a jeden lev.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu