Soul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o o hlavním městě Jižní Koreje. O hudebním stylu pojednává článek Soul (hudba).
Soul
서울
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Jižní Korea Jižní Korea
Soul (Jižní Korea)
Red pog.png
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 605 km²
počet obyvatel: 10 400 000
hustota zalidnění: 17 000 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.seoul.go.kr

Soul (korejsky: 서울특별시, zvuk Sŏul Tchŭkpjŏlši) je hlavní město Jižní Koreje (Korejské republiky) a nejlidnatější město v zemi. Protéká jím řeka Hangang a rozprostírá se na ploše 605 km². Žije zde přes 10 milionů obyvatel (v aglomeraci přes 24 milionů). To z něho dělá 2. nejlidnatější město na světě, hned po Tokiu. První zmínky o osídlení jsou z roku 18 př. n. l. a za celou svou historii město změnilo mnohokrát název. V 16. století jej napadli a poškodili Japonci a vpád Mandžuů znamenal připojení Koreje k říši Čching. Po skončení čínsko-japonské války, byla 15. dubna 1895 podepsána Šimonosecká mírová smlouva a tím skončila nadvláda Číny. Vzniklo Korejské císařství s hlavním městem Soulem. Město hostilo v roce 1988 letní olympijské hry a roku 2002 mistrovství světa ve fotbale. V 90. letech 20. století sem proudilo velké množství zahraničních pracovníků, převážně ze sousedních zemí, ale také z USA. Rozmach dopravy začal již za Korejského Impéria a dnes je zde k vidění např. rychlovlak KTX nebo 12 linek metra. Ve městě se nacházejí dvě letiště, Inčchon a Kimpcho.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Donggwoldo - malba z 19. století

Počátky prvního osídlení se datují od roku 18 př. n. l. Město změnilo v průběhu celé své historie několikrát název. V 8. století se této oblasti říkalo Hanjang, což v češtině znamená: Na jih od opevněné hory Pukhansan. Roku 1104 zde byla obec Jangdzu, ve které byl postaven palác na místě dnešního středu města a sloužil jako občasné sídlo krále. Když roku 1308 získalo město status vojenského a administrativního střediska, bylo přejmenováno na Hanjang-bu. Později se stalo hlavním městem království Čoson a dostalo název Hansongbu. V 16. století bylo město napadeno a poničeno Japonci. Následný vpád Mandžuů znamenal, že se Korea stala součástí říše Čching. Po skončení čínsko-japonské války, byla podepsána 15. dubna roku 1895 Šimonosecká mírová smlouva, která zemi osvobodila od nadvlády Číny. Následně bylo založeno Korejské císařství s hlavním městem Soulem. Ovšem v průběhu začátku 20. století zemi opět obsadili Japonci a okupace trvala až do skončení 2. světové války roku 1945. Až 15. srpna 1948 byla vyhlášena nezávislá Korejská republika. Ve městě se v roce 1988 konaly letní olympijské hry a v roce 2002 mistrovství světa ve fotbale. Největší příliv pracovníků z ciziny byl zaznamenán v 90. letech, kdy statisíce lidí přijížděli do města hledat zaměstnání. Jednalo se převážně o lidi z okolních zemí, ale početná skupina přijela i z USA. Dnešní město patří mezi nejmodernější na světě a také nejdražší.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Původní město bylo obkrouženo čtyřmi hlavními vrcholky regionu: Mt. Bugaksan, Mt. Naksan, Mt. Inwangsan a Mt. Namsan. Každá hora oplývá svoji specifickou krásou a nabízí okázalý pohled na město. Soul rozděluje řeka Hangang, která pramení v horském hřbetu Tchebek a ústí do zálivu Kanchvaman ve Žlutém moři. Město leží v nadmořské výšce 80 metrů a 50 km od hranic s Korejskou lidově demokratickou republikou, což mnozí tamní obyvatelé považují za mrzuté, protože jsou vztahy mezi těmito dvěma zeměmi dlouhodobě napjaté.

Řeka Hangang

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Zdejší klima je hodnoceno jako mírné, se čtyřmi zřetelnými obdobími. Avšak rozdíly mezi teplotami v zimě a v létě jsou extrémní. V létě ohřívají vzduch proudy větrů od Jižního Pacifiku a teploty dosahují až 35°C. Naopak v zimě zde vane studený vítr ze Sibiře a teplota může klesnout i k mínus 13°C. Průměrné červencové teploty se pohybují okolo 25 °C, v lednu okolo -4 °C. Průměrné množství srážek v červenci činí 369 mm, v lednu 22 mm. Podnebí v okolí města je kontinentální, typické pro monzunové oblasti.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Historický vývoj
Rok Populace
1428 103,328
1660 200,000
1881 199,100
1906 203,900
1925 336,349
1944 947,630
1960 2,445,402
1980 8,364,739
2000 9,895,972
2012 10,400,000

Podle průzkumů z roku 2012, počet obyvatel za poslední 2 roky klesl. Dnes zde žije 10,4 milionů lidí, přitom v roce 2011 jich zde žilo 10,6 milionů. Pokles byl zapříčiněn vyšším odlivem obyvatel, nežli jejich přílivem. Podle statistik město opustilo 596 000 obyvatel a naopak 487 000 se sem přistěhovalo. Počet narozených dětí pak činil 95 000 a počet úmrtí 41 000. Ve městě značně klesl počet etnických Korejců, Američanů a Rusů. Přírůstek zaznamenaly počty Číňanů, Japonců a Vietnamců. Největší zastoupení mají Číňané korejského i nekorejského původu (celkem přes 225 000) a Američané (cca 10 000). Zatímco celkový počet obyvatel klesá, délka průměrného života roste. Počet lidí ve věku nad 65 let vzrostl o 68 000 na celkových 1,1 milionu. Populace ekonomicky činných lidí (věk od 15 do 64 let) čítá 7,8 milionů obyvatel.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv Soul zabírá jen 0,6 procenta Jižní Koreje, sám vytváří 21% HDP země. Své ředitelství zde mají firmy jako Samsung, LG, Hyundai nebo Kia. Město se stalo významným obchodním centrem. Je až neuvěřitelné, jak se Jižní Korea vzchopila. Vždyť po skončení korejské války patřila mezi nejchudší země světa. HDP na osobu činilo v roce 1960 pouhých 79 amerických dolarů. Roku 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui a jeho radikální reformy položily základy pro silnou exportní ekonomiku. V dnešní době činí HDP na osobu 31 800$ a je zde minimální nezaměstnanost (3,3%).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní infrastruktura v Soulu patři mezi nejlepší na světě a stále se rozvíjí. Systém dopravy se traduje do dob Korejského císařství, kdy vznikly první tramvajové linky a železnice spojující Soul a Inčchon. Největší problém činí přeplněné silnici, které způsobují ochromující dopravní zácpy. Není se čemu divit. Vždyť podle statistiky je v Soulu registrováno na 3 miliony vozidel.

Vlaky[editovat | editovat zdroj]

Vlaková doprava je v Soulu a i v celé zemi na vysoké úrovni. Železnice spravuje státní podnik KORAIL založený v roce 1963. Po kolejích se zde prohánějí rychlovlaky (KTX) rychlostí přes 300 km/h. Zajímavé je, že vlaky jezdí na dvoukolejných tratích vlevo a průvodčí se více starají o cestující, než o kontrolování jízdenek. Pohodlí ve vozech zvyšuje i možnost otočení sedadel ve směru jízdy.

Metro[editovat | editovat zdroj]

Metro v Soulu, 3000series EMU

Metro v Soulu patří mezi nejvytíženější na světě a délkou 406 km je 3. nejdelším na světě. Pro srovnání, linky pražského metra dohromady měří 59,4 kilometru. Čítá 9 linek a denně přepraví více než 8 milionů lidí. Stavba metra začala v roce 1974 a každým rokem se rozšiřuje. Podle průzkumů se jedná o nejmodernější metro na světě. Většina vozů je vybavena digitálními plochými obrazovkami a vyhřívanými sedačkami, které jsou v zimě automaticky vytápěny.

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o nejekonomičtější a snadno dostupnou formu dopravu. Autobusy se zde rozlišují podle barev. Modrou barvu mají autobusy, které jezdí relativně dlouhé vzdálenosti. Zelené autobusy jezdí na kratších linkách a většinou mají zastávky na místě, kde se dá přestoupit na metro nebo jiný autobus. Červené autobusy jsou expresní a jezdí do příměstských oblastí. Žluté autobusy operují v uzavřeném okruhu v rámci Soulu. Mnoho silnic ve městě má vyhrazený pruh pouze pro autobusy.

Letiště[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde 2 letiště. Mezinárodní letiště Inčchon je největší letiště v Jižní Koreji a jedno z největších v Asii. Je vzdáleno 52 km západně od hlavního města Soulu. V roce 2009 bylo Mezinárodní letiště Inčchon zvoleno nejlepším letištěm světa. I přes svoji velikost je letiště přehledné. Kromě standardních služeb můžete využít třeba luxusní golfové hřiště nebo lázně „Spa on Air“. Druhé letiště se jmenuje Kimpcho a dříve sloužilo jako hlavní mezinárodní letiště, dokud ho v roce 2001 nevystřídalo letiště Incheon (Inčchon). Stále však přepravuje mnoho cestujících. Například v roce 2011 to bylo přes 18 miliónů pasažérů.

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Soul Tower[editovat | editovat zdroj]

Oficiální název je CJ Seoul Tower, ale obvykle je známá pod názvy Soul Tower nebo Namsan Tower. Věž byla postavena roku 1969 na hoře Namsan v centru Soulu. Od základů měří 236 m a vrchol se nachází v nadmořské výšce 483 metrů. To z ní dělá nejvyšší bod ve městě. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1980, slouží jako vysílač a rozhledna. Ve čtvrté, tedy poslední vyhlídkové plošině, se nachází otočná restaurace, která se otočí jednou za 48 minut. Večer září v modrých barvách.

Kjongbokkung[editovat | editovat zdroj]

Kjongbokkung, také známý jako Gyeongbokgung Palace nebo Gyeongbok Palace - je královský palác, který se nachází v severní části Soulu. První konstrukce paláce byla postavena v roce 1395, později však byla spálena a na téměř 3 století opuštěna. V roce 1867 byl přestaven a stal se největším palácem postaveným dynastií Čoson. Na začátku 20. století byla značná část paláce poškozená Japonci. Od té doby je palácový komplex restaurován zpět do původní podoby. V roce 2013 stále stojí zhruba 40% z původního počtu zámeckých budov nebo jsou rekonstruovány.

Palác Kjongbok

Mjong-dong[editovat | editovat zdroj]

Čtvrť Mjong-dong ("jasné město") se nachází v samotném srdci Soulu. Mjong-dong je považován za centrum nakupování a módy. V této části města se nachází také centrální pošta, čínská ambasáda a několik nejlepších obchodních domů v celé Koreji. V okolí se nachází zajímavé restaurace nabízející speciality místní kuchyně nebo i kuchyně západních civilizací. Dále můžete v okolí navštívit bary, kina, galerie a zábavní podniky.

Olympijský park[editovat | editovat zdroj]

Olympijský park byl postaven k hostování letních olympijských her v roce 1988 a nachází se v Songpa-gu, Bangi-dong. V roce 2011 byla olympijská hala přestavěna na koncertní síň. Po přestavbě přibylo 2 452 sedadel v hlavním sále, výstavní místnost s historií korejského popu od roku 1920 až po současnost a malé divadlo s kapacitou 240 míst pro indické hudebníky a nové umělce.

Soul World Cup Stadium[editovat | editovat zdroj]

Je fotbalový stadion postavený pro účely mistrovství světa v roce 2002 a je také často nazýván jako Sangam Stadium. Byl dokončen roku 2001 a nalezneme ho v Seongsan-dong, Mapo-gu. V současné době je to 2. největší stadion v Asii s kapacitou 66 806 míst, včetně 816 míst pro VIP, 754 míst k sezení pro novináře a 75 soukromých pokojů Sky Box, každý s kapacitou pro 12 až 29 osob. Výstavba stadionu vyšla na 200 milionů $.

Čchangdokkung[editovat | editovat zdroj]

Čchangdokkung, také známý jako Changdeokgung Palace nebo Changdeok Palace - je zasazen do rozlehlého parku v Jongno-gu. Je to jeden z paláců postavených dynastií Čoson (1392–1897). Vzhledem k tomu, že se nachází východně od paláce Kjongbok, byl nazýván také jako východní palác. Palác byl dokončen v roce 1412, ale nečekala ho příznivá budoucnost. O století později, roku 1592, byl vypálen při japonské invazi a rekonstruován byl v roce 1609 králem Sondžem a králem Kwanghegunem. Palác byl zapálen i v dalších letech, ale vždy si zachoval svůj originální vzhled. Poslední korejský císař Sundžong zde žil až do své smrti v roce 1926. V současné době existuje 13 původních budov a 28 pavilónů na ploše 45 hektarů. Stejně jako ostatní paláce, i on byl značně poničen v době japonské okupace (1910–1945).

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Soul je rozdělen na 25 městských čtvrtí nazývaných gu, ty jsou rozděleny na 522 dongů, ty na 13 787 tongů a ty na 102 796 banů.

Členění Soulu na čtvrti

Seznam městských čtvrtí[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]