Jižní Korea

Korejská republika 대한민국 大韓民國 Tehan minguk
vlajka znak
Hymna: Aegukga
Motto: 널리 인간세상을 이롭게 하라 (neoficiální)
Geografie
Hlavní město:	Soul
Rozloha:	98 480 km² (109. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Halla-san (1950 m n. m.)
Časové pásmo:	+9
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	48 422 644 (25. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění:	492 ob. / km² (20. na světě)
HDI:	▲ 0,877 (velmi vysoký) (12. na světě, 2010)
Jazyk:	korejština (úřední)
Náboženství	bez náboženské příslušnosti 46 %, křesťané 26 %, buddhisté 26 %, konfuciáni 1 %, jiní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	15. srpna 1945 (nezávislost na Japonsku)
Prezidentka	Pak Kun-hje
Předseda vlády	Jung Hong-won
Měna	jihokorejský won (KRW)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	410 KOR KR
MPZ	ROK
Telefonní předvolba	+82
Národní TLD	.kr

Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika ( Tehan minguk), je stát ve východní Asii, zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova. Jeho sousedem je Severní Korea. Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů. Největším a zároveň hlavním městem je Soul. Úředním jazykem je korejština. V korejštině zní celý název Tehan minguk (대한민국 Republika velkého národa Han), ve zkrácené podobě Hanguk (한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu) nebo Namhan (남한 – Jižní Korea).

Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15. nejvyšším HDP na světě.

Historie

Související informace naleznete v článku Dějiny Koreje.

Čikči - nejstarší korejská písemná památka, odhadované datum sepsání je 1377.

Založení

Na konci 2. světové války byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětským svazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy. Obě části založily vlastní vládu v roce 1948.

Korejská válka

Související informace naleznete v článku Korejská válka.

V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku. Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie.

27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána.

8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší.

Autokratický režim

Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Du-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu).

Demokratizace

Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga.

V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD. Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů.

Politika

Otázka sjednocení

Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva. V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou, přičemž Jih pokračuje v tzv. „sluneční politice“ směřující k dohodě. Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů.

Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje. Korejci si jsou vědomi situace, která nastala po pádu někdejšího východního Německa, a toho, že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků. Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější: HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR, zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR.

Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné, tvrdí, že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk, kulturu a zvyky a jsou svébytným národem. Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin, a obě země tak již spojuje hlavně společná historie.

Spory

Souostroví Tokdo, které je předmětem sporu s Japonskem

Vnitrokorejské

Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojmenování země. Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk (한국, země lidu Han). Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí, použije se pro Jižní Koreu název Namhan (남한, jižní Han) a pro KLDR Pukhan (북한, severní Han). V Severní Koreji je situace stejná, severokorejci používají starý historický název Čoson (조선), případně pro upřesnění Pukčoson (북조선) a Namčoson (남조선).

Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson, vše je zcela v pořádku, žádný problém nevznikne, dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu. Naproti tomu, kdyby se v Severní Koreji někdo (lhostejno kdo) byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk, je zle, nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace. Severokorejci tento název odmítají, protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace.

Mezinárodní

Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo, které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem. Na ostrovy si dělají nárok obě země: Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung, ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima, distrikt Oki, prefektura Šimane. Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv.

Geografie

Topografická mapa Jižní Korei

Čajové pole na jihozápadě země

Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Ze západu je omývána vodami Žlutého moře, na východě vodami Japonského moře. Zajímavostí je, že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů: Korejci Žluté moře nazývají Západní moře, Japonské moře pak nazývají Východní moře.

Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý (pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obdělávatelná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, ty ale zaujímají jen 30% plochy země.

V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1 845 km²), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.).

Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 ˚C do +1 ˚C, průměrná teplota v červenci je od 22 ˚C po 29 ˚C. Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží. Většina srážek spadne v letním období dešťů.

Hory

• pohoří Diamantové hory

Řeky

• Hangang
• Kŭmgang

Nerostné bohatství

• wolfram
• železná ruda
• tuha
• zlato
• černé uhlí

Obyvatelstvo

Náboženství

Související informace naleznete v článku Náboženství v Jižní Koreji.

Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí, což znesnadňuje její popis. Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv, který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a agnosticismu. Podle statistik z roku 2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství.

Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství, k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel (z toho asi 2/3 protestantů a 1/3 katolíků) a až po něm následuje tradičnější buddhismus (necelých 23 %). Podíly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 0,5 %.

Ekonomika

Od 60. let zažívá v Jížní Koreji boom stavba lodí

Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa. HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů, což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích. V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui. Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku. Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra. Infrastrukturu financoval především z japonských investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965. Někdy se také tomuto ekonomickému zázraku také říká Zázrak na řece Han.

Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí v roce 1989, ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů, což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko. Jižní Korea je členem OECD.

Hospodářské ukazatele

• HDP - 1,55 bilionu USD (2011)
• Růst HDP - 3,9% (2011)
• HDP na osobu - 31.800 USD (2011)
• Nezaměstnanost - 3,3% (2011)
• Veřejný dluh - 23,7% HDP (2010)
• Inflace - 4,5% (2011)
• Hodnota exportu - 466,3 mld. USD (2010)
• Hodnota importu - 417,9 mld. USD (2010)

Průmysl

• strojírenský
  • automobilový (Hyundai, KIA, Ssang-Yong, Daewoo)
• textilní
• potravinářský (Jinro Distillers Co., Ltd)
• chemický
• elektrotechnika (Samsung, LG, iRiver, iAudio (Cowon))

Města a provincie

Jižní Korea

Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města, šesti metropolitních měst a devíti provincií.

Hlavní město

• Soul (서울특별시; 서울特別市; Soul Tchukpjolši)

Metropolitní města

• Inčchon (인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši)
• Tegu (대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši)
• Ulsan (울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši)
• Pusan (부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši)
• Kwangdžu (광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši)
• Tedžon (대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši)

Provincie

• Kjonggi (경기도, 京畿道)
• Kangwon (강원도, 江原道)
• Severní Kjongsang (경상북도, 慶尙北道)
• Jižní Kjongsang (경상남도, 慶尙南道)
• Jižní Čolla (전라남도, 全羅南道)
• Severní Čolla (전라북도, 全羅北道)
• Jižní Čchungčchong (충청남도, 忠淸南道)
• Severní Čchungčchong (충청북도, 忠淸北道)
• Čedžu (제주도, 濟州道)

Literatura

• ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.  

Externí odkazy

• Dvanáctkrát Jižní Korea: velký audio i obrazový seriál Českého rozhlasu
• Články o Jižní a Severní Koreji, historie, politika, kultura, zajímavosti
• Základní informace o Jižní Koreji ve slovenském jazyce
• Fotogalerie z cesty po Jižní Koreji
• South Korea - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• South Korea (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — South Korea Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: South Korea [online]. U.S. Department of State, 2011-07-07, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Korea, South [online]. REV. 2011-07-12, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: South Korea [online]. 2005-05-11, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Soulu. Souhrnná teritoriální informace: Korejská republika [online]. Businessinfo.cz, 2011-11-14, [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (česky) 
• HAHN, Bae-ho, a kol. South Korea [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Souřadnice: 36 S, 128 V