Pak Čong-hui

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pak Čong-hui
Pak Čong-hui
Pak Čong-hui
Ve funkci:
24. března 1962 – 26. října 1979
Předchůdce Jon Po-son
Nástupce Čchö Kju-ha

Narození 30. září 1917
Kumi, Korea
Úmrtí 26. října 1979
Soul, Jižní Korea
Choť Yuk Young-soo
Rodiče Park Seong-bin a Baek Nam-ui
Děti Park Geun-ryeong, Park Ji-man a Pak Kun-hje
Náboženství Buddhismus
Podpis Pak Čong-hui, podpis
Commons Park Chung-hee

Pak Čong-hui (박정희 30. září 191726. října 1979) byl jihokorejský voják a politik. V letech 1961-1979 byl diktátorem a v letech 1963-1979 oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku 1961 vojenským převratem. V roce 1968 se ho pokusila v tzv. útoku na Modrý dům zavraždit Severní Korea. Svou diktaturu utužil zejména po roce 1971. Roku 1979 byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku 1999 ho časopis Time zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů 20. století.

Po pádu prvního jihokorejského prezidenta I Sung-mana se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, policie, o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání americké administrativy pak nicméně formálně zcivilnil svou vládu a stal se roku 1963 prezidentem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlásil stanné právo, rozpustil parlament, stanovil novou ústavu Yushin a zesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody byly spíše formálními proklamacemi. Pak byl zvolen třikrát při přímých prezidentských volbách na post prezidenta, pokaždé s více než 80% hlasy[1]. Po roce 1972 další přímá volba však již nebyla možná, proto volby kontroloval až do doby, kdy byl zavražděn v roce 1979. Avšak nepřímá volba prezidenta nezmělila do roku 1987[1].

Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh atentátu a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné.

Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se Spojenými státy. S tím souviselo o jihokorejské angažmá ve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vojáků.

Jeho dcera Pak Kun-hje byla v roce 2012 zvolena prezidentkou Jižní Koreje, úřad převzala v únoru 2013.

Rozvoj ekonomiky[editovat | editovat zdroj]

Pakův hlavní přínos byl v ekonomické oblasti. Rozhodl se vybudovat silně exportní a vládou přísně řízenou ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z japonských investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965. To ovšem budilo nechuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonské kolonizaci silně protijaponsky naladěná.

Po Studené válce se Severní Korea nacházela ve velké chudobě. Pak se rozhodl zaměřit na těžký a chemický průmysl. Jediné, co potřeboval, byla silná pracovní síla. Korejský lid byl odhodlaný pracovat s vidinou lepšího života pro jejich děti. V této době se Severní Korea potýkala s otázkou lidských práv. Pak Čong-hui chtěl být se svým plánem obrody ekonomiky úspěšný, protože doufal, že tak zlehčí jeho prohřešky proti svobodě, demokracii a lidským právům.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NOHLEN, D., GROTZ, F., & HARTMANN, C.. South East Asia, East Asia, and the South Pacific. In Elections in Asia and the Pacific : A Data Handbook. 2. vyd. [s.l.] : OUP Oxford, 2001.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Clifford, Mark L. (1993). Troubled Tiger: Businessmen, Bureaucrats and Generals in South Korea. Armonk, New York: M.E. Sharpe. ISBN 978-0-7656-0141-4.
  • Kim, Byung-kook and Ezra F. Vogel, ed. (2011). The Park Chung Hee Era: The Transformation of South Korea. Harvard University Press. ISBN 978-0-674-05820-0.
  • Kim, Hyung-A (2003). Korea's Development Under Park Chung Hee. Routledge. ISBN 978-0-415-32329-1.
  • Kim, Hyung-A and Clark W. Sorensen, ed. (2011). Reassessing the Park Chung Hee Era, 1961-1979. Center for Korea Studies, University of Washington. ISBN 978-0-295-99140-5.
  • Lee, Byeong-cheon (2005). Developmental Dictatorship and The Park Chung-Hee Era: The Shaping of Modernity in the Republic of Korea. Paramus, New Jersey: Homa & Sekey Books. ISBN 978-1-931907-35-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]