Cenzura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací – ať už předávaných mluveným slovem, tiskem nebo dalšími formami vyjadřování. Bývá zřizována státem, náboženskou organizací, armádou, vedením firmy apod. Slouží pro udržení ideologického monopolu, uchování státního, firemního či vojenského tajemství nebo uchování hlásaných morálních principů.

Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody je kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Součástí cenzury bývá i kriminalizace toho, kdo by se cenzuru snažil obejít

Cenzura je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii.

S cenzurou úzce souvisí různé indexy zakázané literatury.

Slovo cenzura pochází z latinského censor, což byl úředník, která měl za úkol sčítání obyvatel a dohlížení na morálku.

Obsah

[editovat] Druhy cenzury

  • součást zákonů – zakázaná témata jsou explicitně vyjmenována v zákoně
  • vojenská cenzura – má za úkol utajit činnosti, znalosti a technologie před (byť i potenciálním) nepřítelem. Je kontrolována i soukromá komunikace.
  • firemní cenzura - kontrola technologických tajemství před konkurencí a informací, které by mohly poškodit obraz firmy
  • náboženská cenzura - je omezováno šíření myšlenek, které jsou v rozporu s vládnoucím náboženstvím.
  • politická cenzura - je zakázáno šíření informací, které by mohly diskreditovat vládnoucí politiky
  • cenzura školních učebnic – podle právě vládnoucí ideologie jsou upravovány učební texty.
  • autocenzura - sdělované informace filtruje sám autor, nejčastěji ze strachu z postihu.

[editovat] Cenzura fotografií za období totality

Cenzura fotografií se v bývalém Československu prováděla buďto jejich retušováním, „vylepšováním“ anebo jejich úplným zakázáním. Na snímcích se odmazávaly nepohodlné osoby nebo se např. mohl přidat jásající dav. Cenzorovi stačily malé nůžky a stříkací pistolka s barvou.

Zvláštní pozornost se věnovala fotografiím ČTK, protože její práce přebíraly domácí i zahraniční agentury. V praxi to vypadalo tak, že se člověk s pověřovací listinou ÚVKSČ dostavil do redakce ČTK, odnesl si negativy a později přinesl již upravené fotografie. Šéfredaktor ČTK poté vydal nařízení, že se smí používat jen tyto upravené snímky.

Zásahy cenzury se většinou nařizovaly ústně, proto k nim existuje jen málo dokumentace. V tehdejším Sovětském svazu byly fotografie falšovány ministerstvem vnitra, proto se předpokládá, že v Česku (resp. v Československu) je upravovala STB právě v laboratořích ministerstva vnitra. Laboratoře měly být v budově nakladatelství Orbis na Vinohradské třídě v Praze a dále v ulicích Thákurova a Majakovského (dnes Pelléova) na Praze 6. Po listopadové revoluci byly tyto prostory prohledány, našly se však již jen prázdné místnosti. Zmizel z nich archiv, vybavení i veškeré podklady.

[editovat] Cenzura ve filmu

Cenzura filmové tvorby probíhala po celém světě od počátků rozvoje filmového umění a probíhá až do současnosti. Státní i nestátní cenzurní organizace svou snahu obvykle zaštiťují ochranou obecné mravnosti, ochranou mládeže, poukazem na pobuřující nebo znesvěcující (ve smyslu politické nebo náboženské doktríny daného území) charakter zakazovaných děl. V zájmu ochrany svých investic a vůbec umožnění tvorby se v mnoha státech organizace filmového průmyslu i samotní tvůrci dobrovolně podřídili rozsáhlé autocenzuře. Typickým příkladem organizací, prosazujících cenzuru je americká katolická Legie slušnosti, propracovaným autocenzurním předpisem pak například Produkční kodex. Obdobné organizace a předpisy však existují po celém světě.

[editovat] Cenzura na internetu

V říjnu 2008 vydal časopis GOOD krátký souhrn cenzury na internetu z pohledu vybraných zemí. Mimo jiné uvedl následující:

  • Sýrie filtruje servery YouTube, Facebook, Amazon, Hotmail a pro-kurdské stránky
  • Spojené arabské emiráty filtrují všechny stránky s TLD .il (Izrael)
  • Francie a Německo filtrují stránky, které zpochybňují holocaust.
  • některé země blokují vyhledávání určitých slov, například:
    • „sex“ (Jemen)
    • „nahý“ (Írán)
    • „nahota“ (Súdán)
    • „osel“ (slangově též hlupák či podobně; anglicky ass) (Myanmar)
    • „Falung gong“ (Čínská lidová republika)
  • V Čínské lidové republice:
    • výsledky hledání ve vyhledávači Googlu předchozí cenzuře tamní vlády
    • čínské blogy poskytované Microsoftem odmítají v názvech příspěvků slovo „demokracie“.
    • byl v roce 2005 odsouzen na 10 let žaláře blogger a novinář Shi Tao za „protistátní činnost“, kterou představitelům vlády poskytnula firma Yahoo! z mailové služby, kterou Tao používal.
  • internetová cenzura v určitých zemích vychází z premisy omezení samotného internetového připojení, např.
    • v Myanmaru:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • legální je prohlížet pouze předem schválené stránky – jejich seznam a samotné schvalování řídí myanmarská vláda
      • internetové kavárny musejí provádět screenshoty prohlížečů, které jejich návštěvníci používají, každých 5 minut a umožnit k nim přístup představitelům myanmarské vlády
    • na Kubě:
      • přístup k internetu má méně než 2 % obyvatelstva
      • je soukromý přístup k internetu zakázán
      • porušení se trestá až 5 lety odnětím svobody (a v kombinaci s tzv. protirevoluční činností až 20 lety)
    • v Afghánistánu:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • 1 případ trestu smrti pro novináře, který prostřednictvím internetu distribuoval informace o právech žen
    • Čínská lidová republika:
      • vykazuje největší růst „internetové populace“ (ta čítá přes 150 milionů lidí a je po té ve Spojených státech 2. největší na světě); současně má ale i největší počet lidí odsouzených v souvislosti s internetovou cenzurou (48).
      • vybudovala pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury ze všech zemí, kteří tento typ cenzury používají – filtrovány jsou stránky mluvící o změně nebo svrhnutí komunistického režimu v Číně, demokracii, nezávislosti Tibetu, Dalajlámovi, atd.
      • má pro účely cenzury a „správného“ prohlížení internetu vlastní maskoty – policisty Jing-Jing a Dža-Čcha.
  • podle Reporters Without Borders existuje na světě okolo 2600 webových míst, které jsou předmětem cenzury jedné nebo více zemí, uplatňující internetovou cenzuru.
  • na světě je nebo bylo v souvislosti s internetovou cenzurou trestně stíháno celkem několik desítek lidí:
    • 48 v Čínské lidové republice
    • 24 na Kubě
    • 1 člověk v Myanmaru
    • 1 novinář v Afghánistánu (Sayed Parvíz, popraven)
    • celkem je uvězněno 63 lidí, většinou novinářů, bloggerů a disidentů
  • technologii filtrování výše zmíněným zemím dodávají americké korporace, jmenovitě např. Microsoft a SmartFilter.

Zdroje: [1], [2]

[editovat] Literatura

  • Šámal, Petr: Pro dobro českého čtenáře. Cenzurní praktiky v literární kultuře padesátých let 20. století. Dějiny a současnost 29, 2007/6, s. 24-27.

[editovat] Externí odkaz


Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura“